DM - kapitola 255

Kapitola 255 – Magické kovy

Tady Satou. Pokud si práci rozdělíte na menší části, dokonce i složitá práce může být nečekaně snadná. Dokonce i obtížnost rozsáhlého programu se dá rapidně snížit, když se to chytře rozdělí. Ačkoli to těžké na tom je to chytře rozdělit na menší díly, že?



„Švih~”

„Švihišvih nanodesu!”

Pochi a Tama si hrály s nově vyrobenými bičovými meči v módu biče.

Magická čepel byla rozdělená zhruba po pěti centimetrech a dá se prodloužit až na pět metrů délky. Jelikož to tentokrát byly zkušební produkty k tréninku, modifikoval jsem magické okruhy, aby se zabránilo zranění během užívání.

Pochi nezvládla ovládání bičového meče a nakonec ji to omotalo tělo. Nezajdu tak daleko, abych řekl „co jiného čekat”, ale vážně se to Pochi podobalo.

„P-pomoc! Nanodesu.”

„Hoit.”

Chvíli zápolila, ale pak to vzdala a požádala o pomoc. Dotkl jsem se bičového meče a vytáhl jsem z něj magickou moc. Pochi se okamžitě dostala z pout.

„Děkuju nanodesu!”

Pochi se s „u~n” protáhla.

„Pochi~ takhle!”

Tama manipulovala dvěma bičovými meči, ovinula je kolem větve stromu a vylezla na něj a pak z vršku ovinula dřevěné vědro na zemi a vytáhla ho nahoru. Ach jo, je jako jistý průzkumník odněkud.

Nechal jsem ty meče Tamě a pak jsem Pochi dal její skutečné nové vybavení.

„Pochi, možná se víc hodíš na tohle.”

„Úžasné nodesu! Velké nodesu!”

Z toho krátkého meče, co Pochi držela, se objevila téměř tři metry dlouhá čepel. Byl to stejný druh magie jako Magická čepel. Dobře to sekalo, ale bylo to křehké. A jelikož to nemělo žádnou tíhu, nemohlo to seknout tak dobře jako velký meč.

Jednou na tom sestavím okruh na kontrolu setrvačnosti, aby to sekalo jako velký meč.

Pro zábavu jsem neudělal jen ty bičové meče. Také jsem vytvořil různé romantické zbraně jako kopí s mechanismem vrtáku, rukavice s raketovým úderem pěstí nebo bunkronidlo, což byl štít s mechanismem beranidla. Arisa kvůli tomu všemu neustále skotačila, ale když přišlo na to ty zbraně použít ve skutečném boji, všichni byli zmatení. No, tak to asi bylo. Nejlepší bylo něco prostého.

Plán na vrták se zesílenou točivou silou jsem předložil dvojičce Doa a Kiya.

Pravděpodobně nebude trvat příliš dlouho a jejich Golemový tank bude vybavený vrtákem.

Co se týkalo ostatních věcí jako bunkronidlo, jelikož leprechaun Shagnig mě požádal jen o tu beranidlovou část, předělal jsem to na normální beranidlo a dal mu to.

Příště udělám Kosu smrti a katanu s obrácenou čepelí.




„Nicméně Satou, ty máš vážně rád mitril, co?”

„Spíš než že bych ho měl rád to je proto, že to je jediný kov, co mám, co se hodí na magické meče.”

Na tohle se mě zahloubaně zeptala Lua, zatímco si prohlížela nové vybavení pro Pochi a ostatní. Železo a ocel jsem použít nemohl, neboť to rozptylovalo magickou moc. Mosaz, měď a stříbro sice dobře vedly magickou moc, ale byly příliš měkké na to, aby se použily na výrobu zbraní. Bronz byl tvrdý, ale nedokázal přenášet magickou moc tak dobře jako měď a stříbro. Vylučovacím procesem jsem nakonec dospěl k tomu, že mitril byl jediný použitelný kov. Zlato vedlo magickou moc stejně dobře jako mitril, ale bylo ještě měkčí než měď a stříbro. A bylo až příliš drahé.

„Ale? Když přijde na božský kov Orichalkum, můžeš z něj vyrobit jak zbraně, tak brnění?”

„Správně. Když je třeba pevnosti a odolnosti vůči žáru, je tu Hihiirogane. A na výrobu zbraní doporučuju Pravé železo Adamantit, co je ještě tvrdší než diamant, i když je celkem těžký. A na výrobu magických nástrojů tu je ještě Magické stříbro.”

Copak bylo tohle za atmosféru, co jako by říkala: „když nemají chléb, ať si dají koláče”.

Ty věci, co Aze a Lua tak bezstarostně nadnesly, byly ty takzvané legendární kovy. Hihiirogane jsem viděl jen jako žárovou výheň, co se používala na zušlechtění mitrilu v trpasličím městě.

„Od hrdiny z říše Saga dostanu trochu orichalka, ale nemám jak získat ty další kovy.”

„Můžeš je prostě vyrobit alchymií.”

C-cože?!

Jak to Aze jen tak řekla, chopil jsem se obou její rukou a dál jsem se na to vyptal.

„Dají se vyrobit alchymií?”

„Ano, j-je to jednoduché, víš? Orichalkum se vyrábí z mědi, mosazi a kamene mudrců—”

Počkejchvilku. Kámen mudrců, to...

„Aze, nemůžu přesně použít kámen mudrců bez zábran.”

„Nedali jsme ti posledně několik?”

Už jsem je použil. Použil jsem je na živá brnění a náhradní okruhy do vzducholodí. Pokud je budu potřebovat, asi je vezmu ze vzducholodí, neboť kdybych je vzal z živého brnění, resetovaly by se tím zkušenosti.

„Tak ti dám další.”

„Nevadí to? Takhle je svolně dávat.”

„N-nevadí.”

Ne, počkat, i když se budeš tvářit takhle roztomile.

„Když to paní Aze říká, myslím, že to je vážně v pořádku. A navíc díky tvým skutkům, jsme od ostatních klanů získali 1.000 kamenů mudrců.”

„Ach, zapomněla jsem. Když jsem během shromáždění vyšších elfů řekla, že si Satou přeje kámen mudrců, podělili se.”

„Poslali ho, protože jsem řekl, že ho chci?”

„Normálně by to neudělali. Tolik jsi toho udělal, víš? I když se zdá, že sis toho sám nevšiml.”

Ale nakonec jsem to všechno srovnal hrubou silou, tedy magií. Bylo mi celkem trapně, když takhle chválili moji práci.

Nebo spíš proč ostatní klany měly tolik kamenů mudrců?

„Kdysi dávno si lidé klanu Ifurueze navykli hrát si s hračkou říše Furu.”

Zdálo se, že ta hračka byl drahý magický nástroj. A oni za něj zaplatili kamenem mudrců. Nevydržovali si nádherné ženy, ale hry, co?

Zdálo se, že v té době zaplatili několika kameny mudrců, ale většina kamenů, co měli několik desetiletí u sebe, byla zpronevěřená. Zdálo se, že existovalo několik vyšších elfů. Později je požádám, aby mi tu hračku ukázali. Jelikož jsem sám herní vývojář, velmi mě to zajímalo.

„Ačkoli jsme ty kameny za tisíc let znovu získali zpět, o hodně jsme přišli během války s démonickým lordem, v které jsme přišli i o světelnou loď. Poté jsme použili další kameny na opravdu poškozených světelných lodí, takže nemáme žádné zásoby.”

Aha.

Ale říše Furu, co? Měl jsem pocit, že už jsem to jméno někde slyšel, ukázalo se, že to byla země, co používala peníze, kterých jsem spoustu získal z dračího údolí. Tak mě tak napadá, z dračího údolí mám taky pár nezvyklých měn. Něco takového jsem vytáhl a ukázal to těm dvěma jako téma k hovoru.

„S-satou, tahle mince?”

„Ano, nazývá se to Karmínový poklad z říše Furu. Získal jsem to před nějakou dobou.”

„Ale, jak nezvyklé.”

Předal jsem Karmínový poklad Luě se slovy „je to nádherná měna, že?” Vypadalo to, že dlouhověká Aze o tom věděla.

Lua si podržela Karmínový poklad u světla a zkontrolovala jej z několika úhlů. A než jsem mohl říct „pokud chceš, vezmi si to”, Lua spustila pěknou bombu.

„Tohle je kámen mudrců, ne?”

„Správně,” odpověděla Aze prostě na Luinu otázku.

Ech?!

„Není to samotný kámen mudrců, neboť se zdá, že je trochu opracovaný, ale pokud ho použiješ jako katalyzátor, možná to takhle bude jednodušší použít? Pokud ho chceš proměnit zpět na kámen mudrců, mělo by to jít, pokud se na to zeptáš starších a desetiletí počkáš.”

Desetiletí, co, to je vážně jako časové údobí dlouhověkých elfů.

„Magické nástroje se s pomocí této mince náhodou nedají vyrobit?”

„Ano, když se kámen mudrců používá jako katalyzátor na výrobu magických kovů, nejprve by se měl opracovat, aby se zesílila jeho magická moc. Pokud to chceš vědět, později ti to řeknu. Teď si na to nevzpomínám, ale mělo by to být v úložně vzpomínek stromu světa.”

Rozhodl jsem se její laskavou nabídku přijmout. Doprovodil jsem Aze ke stromu světa a dozvěděl jsem se, jak použít Karmínový poklad na výrobu magických kovů.

Aze v úschovně vzpomínek byla božsky nádherná jako polobůh, o kterém se tehdy zmínila Leriril, a dává znát inteligenci, co je mimo lidské pochopení. No, ale kdyby se Aze takhle chovala během našeho prvního setkání, pravděpodobně bych se do ní nezamiloval, i když bych si určitě pomyslel, že je nádherná.

Aze byla přece jenom člověk, co dělal „awawa”.

Jako odměnu jsem elfímu městu dal zhruba 1.000 Karmínových pokladů, neboť to vypadalo, že jim to přijde k užitku. Cítil jsem se mírně hrdě, neboť jsem na tvářích starších, co se obvykle nijak netvářili, spatřil překvapený výraz.




Nejdřív jsem z adamantitu vyrobil kovadlinu a kladivo. Pak jsem to použil na ukování orichalkového meče. Během tohoto kování jsem použil katalyzátor, ale jelikož jsem viděl Aziny vzpomínky, dokázal jsem jen tak úspěšně vyrobit meč.

I když jsem při tom nebyl nijak vášnivý, nakonec jsem vyrobil meč, co byl v ostrosti a odolnosti o několik úrovní lepší než elfí meč. Rozdíl byl takhle velký jen proto, že jsem použil jiný materiál a nástroje, co?

Vyrobím další sadu této kovadliny a kladiva a příště ji dám staršímu Doharovi. Určitě ho to potěší. A samozřejmě k tomu přihodím i různé druhy magických kovů.

Vzal jsem ten experimentální meč a vyrušil jsem Arisu a Miu při tréninku.

„Jéje, to je ale křiklavý meč.”

„Zlato.”

„To je pěkný meč.”

„Vyrobil jsem to, co myslíte?”

Ukázal jsem těm třema přítomným meč a také nějaké šperky.

Měl jsem zhruba deset druhů šperků včetně náhrdelníků s tenkými řetízky, náušnic, ozdob do vlasů a prstenů. Také jsem vyrobil náušnice, co zakrývaly uši, zdálo se, že byly mezi elfy oblíbené.

„Náušnice.”

„Ach, Mio, to není fér. Taky jsem je chtěla.”

„Ne.”

„Uu, jsi lakomá.”

Na rozdíl od těch dvou, co se o to popotahovaly jako malé děti, si Arisa extaticky nasadila na prst prsten. Zdálo se, že na prsteníčku byl moc velký, na ukazováku to vypadalo trochu nepatřičně. Vyrobil jsem ho za předpokladu Azina prstu, ale vypadalo to, že byl trochu moc velký. Tato velikost se asi jen stěží hodí na Lulin prsteníček.

Poté, co jsem Aze slíbil, že jí později vyrobím náušnice, jsem se vrátil ke svému původnímu cíli.

Orichalkový meč, co jsem zrovna vyrobil, jsem položil na podstavec na formu ve tvaru meče. Na podstavec se stejným tvarem vedle jsem nalil Modrou tekutinu.

Jelikož přípravy byly hotové, požádal jsem Miu, aby aktivovala originální vodní magii [Formace okruhu: typ 021]. Tato formace naváděla nalitou Modrou tekutinu na podstavci, aby vytvořila magický okruh 21. Výměnou za to, že se formace nedala změnit, dokázala specializovaná magie manipulovat Modrou tekutinou s mikroskopickou přesností a vytvořit tak velmi přesný magický okruh.

„Ariso, prosím.”

„Okkey.”

I Arisa bez zaříkávání aktivovala originální prostorovou magii stejného typu [Přenos okruhu: typ 021]. Jak název napovídal, tato magie přenesla magický okruh, co před chvílí Mia dokončila, na orichalkový meč.

Úplně jako u Miina kouzla to mělo akorát funkci přenést magický okruh s fixním tvarem na umístěný meč. Byla to magie, co jsem vyvinul exkluzivně pro výrobu tohoto magického meče.

Když má magie obecný účel, museli jste v mozku zpracovat představu na mikrometry, takže to vážně moc nešlo. Trazayuya vlastně při vývoji magických mečů nedokázal vymyslet řešení, selhal.

A tak jsem o tom přemýšlel jako programátor. Pokud bylo složité to udělat obecným účelem, pak by se na to nemělo jít obecně. Když jsem si pomyslel tohle, výsledkem byly ty dvě předchozí magie. Výměnou za omezenou funkci a podmínky k užití na to nemá vliv schopnost mága. Dalo se říct, že to bylo to, čemu se říkalo posun od světa řemeslníků k industrializaci.

Vlil jsem do hotového meče magickou moc.

Magická moc se hladce rozšířila komplexním magickým okruhem. Ten se aktivoval a pak to spustilo registrovanou magii.

Hm, byl to úspěch.

„Jéje, to je modrá růže.”

„Pěkné.”

„Ano, je to vážně pěkné.”

Vypadalo to, že to bylo oblíbené. Když tento meč naplníte magickou mocí, objeví se kolem meče trny a malé okvětní plátky růže. Té růže a trnů se nedá dotknout, protože je to jen iluze, ale mají účinek takový, že když seknou protivníka, paralyzuje je to nebo omdlí.

Navíc pokud řeknete heslo, natáhne se z meče zhruba 10 metrů dlouhý trn a sváže protivníka. Zdálo se, že toto technické umění byla starodávná magie elfů zvaná Spící trn. Svázaný protivník ty trny ucítí a po paralýze usne. Ale ta růže a okvětní plátky jsou jen na okrasu, takže nemají žádný zvláštní účinek.

Tento meč jsem dal Pochině mistrové, slečně Portomeě. Aze neuměla používat meče a kromě mě používali všichni ostatní krátké meče, velké meče a kopí. Nikdo nepoužíval jednoruční meč, takže podle pravidla „kdo první přijde” jsem ho dal jí.

Jelikož se jím až příliš vychloubala, během našeho pobytu v lese Boruenan jsem nakonec vyrobil spoustu magických mečů se stejnou konstrukcí. Bylo by těžké je všechny vykovat, takže jsem je požádal o milost, abych je mohl vyrobit z bronzu a jako odlévané. Tento odlévaný magický meč měl velikost krátkého meče a když se naplní magickou mocí, objevují se na něm rudé růže.

Pro své společníky jsem meče vyrobil ve velikosti krátkých mečů a vykoval jsem je z orichalka. Z nějakého důvodu se mi do toho připletly i dýka pro Arisu a kuchyňský nůž pro Lulu.

Sašimi připravené orichalkovým kuchyňským nožem bylo lahodné.

-----------------------------------------------

~ To tak je, člověk si v inventáři něco suší a teprve po dlouhé době zjistí, co to je za poklad. Myslím, že místo inventáře můžete klidně aplikovat i domácí spíž, komoru, půdu a jiné prostory k uchovávání harampádí a pořád to bude platit! ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>