ICDS - kapitola 210

Kapitola 210 – Třetí zkrocení (1)

Okolní scenérie se začala rozplývat, jako když člověk vstoupí do brány. Než jsem se nadál, ocitl jsem se na kopci v záři zapadajícího slunce. Přede mnou byl gotický hrad, co zdánlivě probodával nebesa.

Brána hradu se pak se zaskřípěním otevřela, i když na ni nepůsobila žádná vnější síla. V mžiku se atmosféra změnila, neboť se zdálo, jako kdyby se ke mně ten hrad přiblížil. Zevnitř se linula sladká vůně, zdálo se, že byla schopná muže očarovat. Zjistil jsem, že moje Absolutní duše už byla plně aktivovaná.

„Moje mysl... zdá se v pořádku.”

I Perutův okruh cirkuloval maximální rychlostí. Jelikož jsem ho měl co nevidět dokonale zvládnout, stačilo jenom pomyslet a Perutův okruh se aktivoval. Mým tělem zuřila mana a upevňovala mou mentální obranu. Zároveň mi řádně pokryla tělo, chránilo mě to jako skořápka. Teď jsem do jisté míry dokázal Perutu napodobit.

„Succubův hrad... Vypadá to, že dovnitř musím jít s pevným odhodláním.”

Připravil jsem se použít moc božího pravého jména. S Diovou mocí jsem se dokázal prolomit většinou překážek. Bohužel jsem ještě nemohl použít Caducea.

„Sharano, pojď do mé kuše. Peiko, ty pojď do mě. Ruyue, pojď do mého brnění.”

[Jasně!]

[Hu, huhuhu.]

[Hm!]

I když jsem do sebe Perutovým okruhem nasával manu z okolí, mít aktivované všechny tři elementály mi pomalu spotřebovávalo manu. Ale s tím nebyl žádný problém, mohl jsem prostě manu ukrást od nepřátel, co na mě čekali uvnitř.

„Pojďme.”

Jak jsem to zamumlal, zlehka jsem se odrazil od země a skočil jsem do hradu. Spatřil jsem velkou, luxusní síň. Kamkoli jsem se podíval, tam byly formace succubů.

Všechny měly jedinečný vzhled, ale stejně to byly absolutní krásky, co by mohly svrhnout celá království. Většině mužům by stačil jenom jeden letmý pohled a bezpochyby by je očarovaly. Tito succubové byli naprosto jiní než ti v kobce. Ale nedokázal jsem úplně říct, v čem ten rozdíl přesně tkvěl.

Zdálo se, že ti succubové přede mnou, na mě čekali. Dívali se na mě pohledem zamilovaných žen a ruce měli zdvořile položené na sobě. Důležitější bylo, že se zdálo, že se všechny ukláněly.

...Divné. Nebyly v bojové formaci.

„Čekaly jsme.”

V mžiku to rozdrtilo pochyby v mém nitru.

„Čekaly? Na koho? Na mě?” zeptal jsem se té dívky... succuba.

Na rozdíl od ostatních succubů, co byli odění v celkem odhalujícím oděvu, tato dívka, co mě zrovna pozdravila, dávala na odiv jen málo kůže. Měla na sobě luxusní kožený plášť a kožené kalhoty. Její netopýří křídla vypadala také trochu jinak než u ostatních.

Instinktivně jsem věděl, že měla alespoň tolik síly, aby mě přiměla vytasit zbraň. Když jsem pozvedl kuši a zeptal se na to, uvědomila si, že se ve mně vzdouval bojový duch, a znovu sklopila hlavu.

„Prosím, stáhni své nepřátelství. Nemáme v úmyslu s tebou bojovat, ani schopnosti k tomu nemáme.”

„Jo, to jsem si myslel. Toto místo by měla být kobka řádu SSS, ale vy jste... příliš slabé.”

„Huhu, takže jsi vážně ten, na kterého čekala. Prosím, následuj mě. Budeš si moct užít boj, co se hodí k tvé důstojnosti.”

„Ona je boss tohoto místa?”

„Tudy.”

Následoval jsem succuba a odešel jsem ze síně. Ostatní succubové se seřadili do dvou řad a... správně, klaněli se mi. Ale proč? Co bylo s tou hluboce zakořeněnou zdvořilostí succubů?!

Z hlavy už se mi vypařilo všechno, co jsem o succubech věděl. To už jsem padl do jejich pasti? Nebo byl celý tento hrad iluzí...? Ne, to nedávalo smysl.

„Pojď dovnitř. Královna čeká.”

Když jsem procitl ze svých myšlenek, byl jsem před velkými dveřmi, co připomínaly dveře do síně Pána podlaží. Nemohl jsem si pomoct a zeptal jsem se succuba, co mě sem dovedl: „Chceš, abych začal u bosse? Až se o ni postarám, budu bojovat s vámi ostatními?”

„Cokoli si budeš přát.”

Nedokázal jsem pochopit, co měla v plánu. S náznakem pochyb jsem rozkopl dveře. Bum! Dveře se s explozivním zvukem rozsypaly a objevila se scéna za nimi.

Jelikož ten hrad a dveře byly jako z filmu, čekal jsem, že uvidím rudý koberec, co vedl k trůnu, ale to jsem neviděl. Za dveřmi byla další velká síň a stála tam mladá dívka se zavřenýma očima.

Ačkoli měla křehké vzezření mladé dívky, její hladké růžové vlasy zářily a zdánlivě tak odhalovaly, že nebyla člověk. Také jí ze strany hlavy vyrůstaly dva rohy a stáčely se jako rohy berana. Navíc na sobě měla tenké průhledné šaty. Naštěstí jsem nemusel odvrátit zrak, neboť na sobě měla i stříbrné brnění, co ji zakrývalo jako plavky.

Co se týkalo jejího vzhledu, vypadala, že byla v Yuině věku. Ale jak se dalo čekat od královny succubů, měla vnadné poprsí. To nic! Věřím, že Yua jednoho dne vyroste! Jednoho dne!

Otevřela oči. V jejích růžových zorničkách se shlukovalo světlo hvězd. Když jsem viděl, jak jí divoce problýskávalo v očích, ústa se mi zkroutila do úsměvu a odolával jsem jejímu pohledu vlastníma očima.

Ta dívka měla Zlé oči.

„Vskutku... dokonalý válečník. To jediné, co ode mě chceš, je bitva?”

Jak se dalo čekat, i hlas měla mladý. Ale v jejím hlase byla znát pevná autorita a síla. Na důkaz úcty vůči její síle jsem upřímně odpověděl: „Ne, mým cílem je odměna, co získám, až tě porazím.”

„Tak pozvedni zbraň. Promluvit si můžeme pak.”

Královna succubů rozpažila. Její stříbrné nehty se prodloužily a zaleskly se. Jakmile jsem spatřil její provokativní úsměv, vystřelil jsem tucty šipek a vyrazil jsem k ní Božskou rychlostí. Díky Výměně zbraní jsem už měl v ruce Chaotické kopí. Sharana se také přesunula do kopí a posílila jeho moc.

„Ut!”

„Uvidíme, jestli budeš dál pokračovat v té své vyrovnanosti!”

Zatímco Královna succubů vytvořila magický štít, aby se ochránila před šipkami, já jsem se sklonil a bodl jsem do její obrany. Pak jsem kopí vystřelil vpřed, mířil jsem jí na hruď. Zdálo se, že se specializovala v magických schopnostech, neboť i během toho, jak vykryla šipky, povolala tucty netopýrů, co mi stáli v cestě.

Jelikož jsem čekal nějakou formu odporu, nezastihlo mě to nepřipraveného. Brnění mi zářivě zářilo a všichni netopýři padli k zemi, byli zmrzlí na kusy ledu. Kopím jsem se pak střetl s nehty Královny succubů, kterými si honem bránila hruď. Ačkoli jsem měl v plánu probodnout jí tělo skrz na skrz, překvapivě to vykryla fyzickou obranou.

Tohle byla úroveň Pána podlaží? Byla mnohem silnější než dokonce netvoři v Beyond! I když jsem nedokázal skrýt své překvapení, zareagoval jsem rychle. Okamžitě jsem kopí stáhl a bodl jím vpřed.

„Hrdinný úder!”

„Kuk! Ty barbare!”

Ještě víc mě šokovalo, že Královna succubů dokázala do určité míry následovat mé pohyby. A to jsem byl pod vlivem Božské rychlosti! Vytvořila další magickou bariéru. Když jsem jí pronikl Hrdinným úderem, roztáhla křídla a vykryla ten útok vlnou stříbrné aury.

Ale jenom tím nemohla Hrdinný úder zastavit. Kopím jsem ji dokonale zasáhl do břicha a ta síla, co nedokázala naprosto vykrýt, ji poslala vzduchem vzad.

„Jsi silný, ale nemáš žádné vychování... Určitě u žen nejsi oblíbený.”

„Promiň, ale jsem,” namítl jsem se širokým úsměvem.

Pak jsem k ní vystřelil vír chaotických plamenů. Královnu succubů to polekalo a vzlétla. Já použil Talarii a následoval ji.

„Jsi Hrdina!”

„Jo, jsem.”

„To požehnání na tvém těle! A ta zbrklost! Vskutku vzor Hrdinů!”

S tím Královna succubů nakreslila ve vzduchu magický kruh. Ne, nebyl to fyzický magický kruh. Byl to magický kruh, co maximalizoval moc jejích Zlých očí okouzlení. Také jsem moc svých Zlých očí vytáhl na vrchol a zesílil moc Absolutní duše a Zdolání.

Pzzt! Magický kruh zajiskřil jiskrami, ale brzy zmizel. Královna succubů se poprvé zatvářila šokovaně.

„Odolal jsi mému Charisma?!”

„Nepodlehla jsi mému zkamenění, takže jsme si kvit!”

Znovu jsem použil Božskou rychlost. Jelikož jsem jí při zásahu mohl ukrást manu, nebylo třeba, abych s ní šetřil. Za 0,2 sekundy jsem byl před ní, za 0,3 sekundy jsem ze sebe setřásl její rozbitý magický kruh, kterým se mě pokusila spoutat, a uštědřil jí další ránu do nohy. A za 1 sekundu už jsem ustavičně bodal svou Bouří bleskového kopí.

„Chcípni!”

„Jsi netrpělivý, co?!”

Tělo Královny succubů na několika místech zazářilo. Na všech místech, kam jsem zamířil svým kopím, se objevily magické kruhy a s velkým úsilím vykryly ty útoky kopím. Ale i tak se mi mana pomalu plnila. To znamenalo, že utržila řádnou újmu.

„Na válečníka takového kalibru jsem čekala, ale nesmím zneuctít jméno Královny succubů!”

V další chvíli se natáhla a chopila se mého kopí. Zatímco se srazily aura, co sálala z jejích nehtů, a aura blesku, co ovíjela moje kopí, a zalily místnost zářivým světlem, ona přiblížila svou tvář k mé. Když jsme byli dost blízko na to, že jsem jí dokázal spočítat všechny řasy, přitiskla své plné rty proti mým.

Jak jsem si uvědomil, co chtěla užuž udělat, potřetí jsem použil Božskou rychlost a udeřil jí hlavou do hlavy. Pak jsem zvedl nohu a rychle ji odkopl.

„Kyak!”

Královna succubů slzela. Zdálo se, že místo fyzické bolesti zakoušela velký psychologický šok. Zakřičela na mě: „Odmítl jsi můj polibek! To jsi vážně muž?! Jak můžeš dívku takhle kopnout?!”

„Bojuj svou silou!”

„Tohle je síla Succuba!”

„Okouzlení na mě nefunguje!” zakřičel jsem na ni rozladěně a zřítil se na zem. Aktivoval jsem Gaia Buster. Dokonce jsem použil i Oběť. Síň se rozpadla a těch nespočet kamenných úlomků, co vystřelilo vzhůru, bylo ovinutých černou aurou. Královna succubů měla na tváři výraz naprostého šoku a vytvořila několik bariér.

„Ty!”

„Jelikož jsi mě pozvala, poraž mě svou silou!”

Místo od rozpukané země jsem se pomocí moci Talarie odrazil od vzduchu a řítil se k ní. Mé kopí se plnilo zářivou mocí Hrdiny a ta se mísila s chaotickými plameny, takže to vytvářelo vír, co se dal špatně popsat. Královna succubů, co mi čelila, roztáhla křídla. Ruce jí ovinula růžová aura.

„Jsi vskutku mužný! Ale pokud nebudeš rozlišovat své cíle, budeš nenáviděný!”

„Radši se nechám proklínat svými cíli, co brzy zemřou!”

„Nezemřu!”

Moje kopí se srazilo s aurou Královny succubů a zazněla exploze. Ačkoli jsme oba utržili újmu, znovu jsem na ni zaútočil. Její surová síla se blížila té mé! Ale co se týkalo technik a schopností...!

Perutův okruh litě vibroval, zrychloval rychlost víru rotující aury. Jak jsem do svých útoků vlil víc many, Královna succubů utrpěla víc zranění a ke mně plynulo víc many. Královně succubů se překvapením rozšířily oči.

„Moje mana...? Jsme ze stejného druhu?”

„Promiň, ale vypadám jako někdo, kdo dokáže svést ženy na každém kroku? Prostě jsem získal moc Manožrouta!” zakřičel jsem a vlil jsem do kopí víc síly.

Znovu jsem použil Hrdinný úder a zároveň s tím jsem aktivoval Oběť. Pokud po tomhle nezemře, budu v maléru. Ale měla vysokou Inteligenci a její magické bariéry byly nesmírně otravné. Řešením bylo proniknout skrz, jakmile spatřím slabinu! Ačkoli toto nebyl nejsilnější útok, co jsem mohl vyvinout, vložil jsem do toho dost síly, aby to jedinou ranou zničilo Soul.

Zrovna když jsem chtěl bodnout vpřed, usmála se a promluvila: „Prošel jsi, drahý manželi. V každém ohledu!”

Kvůli těm slovům, co jsem za celý svůj život nikdy neslyšel, jsem přišel o sílu. Nedokázal jsem uvěřit, že má mentalita byla tak slabá, že mnou mohla otřást slova. Pomyslel jsem si, že až se vrátím, musím se vytrénovat, a pokusil jsem se znovu bodnout vpřed.

Tentokrát promluvila jasněji: „Jelikož jsme se tak dobře zpotili, co kdybychom si odpočinuli a promluvili si, drahý manželi?”

„Neříkej něco, co by si ostatní mohli špatně vyložit!” přerušil jsem ji bezděky. Nemohl jsem si pomoct.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Název kapitoly říká vše! Není o čem pochybovat! Jo!

Ne, není to hlavní hrdinka! Hrdinky máme jenom čtyři a tak to zůstane! Také mám v plánu čtyři zkrocené bytosti, stejně jako čtyři elementály, ale pořád se rozhoduju, jestli ten poslední bude muž anebo žena...
-----------------------------------------------

~ Něco mi říká, že Hwaya nebude nadšená, až se to dozví... Všechno má být po čtyřech, u elementálů je to jasné: Peika, Ruyue, Sharana a to vejce. Zkrocené bytosti: Lotte, Plene, succubus a ještě něco. Ale s těmi hrdinkami? Loretta, Hwaya, Ye-Eun, Ludia? ~ 

<Předchozí>...<Následující>