ICDS - kapitola 204

Kapitola 204 – Kvalifikace průzkumníka (1)

Ačkoli jsem to tak nějak čekal, můj vliv dosáhl po těch dosaženích Revivalu v předchozím incidentu nepředstavitelné úrovně. Stačilo jenom říct, že mám důležité oznámení a všechno zapadlo na místo, aniž bych si musel vypůjčit Hwayinu moc.

„Leone, to jsem já.”

[Příteli! Co se děje? Objevila se nová Akční kobka?]

Jelikož jsme Leona nemohli vynechat z tak důležitého oznámení, také jsme ho zavolali. Poté jsme mu vysvětlili, co jsme měli v plánu a co jsme chtěli, aby po tom ohlášení dělal. Jinými slovy už nemusel skrývat, že je průzkumník. A pokud splnil naše dvě podmínky a podepsal úmluvu, mohl z jiných lidí dělat průzkumníky.

Nečekané bylo, že po chvilce rozmýšlení Leon přiletěl do Koreje. Ten důvod, co uvedl, byl celkem zajímavý.

„Pokud můžu z amerických uživatelů schopností učinit průzkumníky, znamená to, že se stanou součástí síly Ameriky. Jelikož vláda už ví, že jsem s tebou v kontaktu, je jenom očividné, že se k tobě přidám, když tu startovní čáru překročíš! Už teď jsem průzkumník kobky, nebylo by správné se skrývat ve stínech!”

„Ha, jsi vážně nadšený, Leone. Díky.”

„Dobře mě znáš, chlape!”

Kobka byla obrovské tajemství. Jelikož jsme to celou dobu skrývali, lidé nás za to nepochybně budou kritizovat. Já jsem si samozřejmě věřil, že mě to nebude trápit. Ale zdálo se, že si Leon myslel, že by bylo zbabělé se toho neúčastnit. My jsme ho samozřejmě přivítali s otevřenou náručí. Jelikož tu s námi byl i Leon, lidé se na toto oznámení začali soustředit ještě víc.

Ren a Lebuik byli dostatečným důkazem, že existovaly jiné světy. Ale abychom lépe vysvětlili to nebezpečí, kterému Země čelila, rozhodli jsme se do toho zahrnout i jedno ze zvířecích dětí, co jsme zachránili. Po malém souboji na život a na smrt jsme vybrali Elfu.

Počkat, na tom způsobu, jak vybrali Elfu, bylo něco divného. Nemuseli kvůli tomu být tak vášniví! A Elfo, ani jsem nevěděl, že jsi tak silná! Teď možná budeš moct začít stoupat kobkou!

Řekl jsem, že se mnou muselo jít jenom jedno dítě, a Elfa sklopila své zaječí uši a za pouhé 2 sekundy všechny ostatní rychle srazila k zemi. A pak zatímco si z nohou stírala krev, se s veselým úsměvem zeptala: „Budu ti sedět na klíně?”

„Ne!” zakřičela Ina, kterou jsem měl v náručí. „To je moje místo!”

„Eeek, nenávidím tě!”

„Taky tě nenávidím!”

Ina a Elfa na sebe vrčely, téměř se u toho dotýkaly hlavami. Kdyby Ina udělala chybu, Elfa by bezpochyby zmrzla, takže mě celkem překvapilo, jak byla Ina ohleduplná. Hm, v budoucnu se z nich určitě stanou dobré kamarádky. Jo. Jen jsem doufal, že Ina v nějaké hádce Elfu nezmrazí.

Následující den stáli všichni spolu před celým světem. Na velké tiskové konferenci, co jsem svolal, se sešly stovky reportérů a ta spoušť blesků mě dokonce začala otravovat.

Ačkoli jsem byl v centru dění, jelikož jsem chtěl odvrátit pozor... nebo spíš jelikož jsem chtěl zdůraznit celý Revival a ne jenom sebe, řekl jsem všem, aby se účastnili. Na jednom místě seděl i Leon. Co se týkalo Iny, Hwaya ji měla na klíně. Naopak Elfu měla na starosti Lebuik, neboť argumentovala tím, že by gildmistr přišel o důstojnost, kdyby měl po boku malé holky.

Když jsem viděl, že tu byli všichni, podržel jsem si mikrofon u úst.

„Kobka už tu byla desítky let před Dvěma Měsíci. Nikdo neví, kdo ji vytvořil nebo jak se udržuje. Ale jedno víme jistě, a to, že existuje. Můj otec a pár dalších pracovali jako průzkumníci. Ačkoli k pokroku došlo až poté, co jsme po Dvou Měsících získali své schopnosti.”

„Takže se snažíte říct, že dokážete vstoupit do této... kobky, co propojuje jiné světy? A že tam můžete zlepšovat své schopnosti?”

„Své tvrzení můžeme samozřejmě dokázat. Tři naši členové – Ren, Lebuik a Elfa – jsou obyvateli jiného světa. Jejich svět momentálně zabrala rasa zvaná El Patiz, co je podobná netvorům, co pronikají na Zemi. Já jsem s pomocí kobky získal schopnost cestovat na jiné světy a zachránil jsem Rena, Elfu a ostatní děti, co momentálně nejsou přítomné.”

„Co myslíte tím zabrali?”

Jak se dalo čekat, svět Panan je zajímal. Když jsem chtěl užuž promluvit, Elfa zakřičela: „Pojídají mozky! A pak předstírají, že jsou tou osobou! Snědli i Uruta a dokonce Hrdinu!”

„...To samé se děje na celém jejich světě. El Patiz obyčejné lidi buď zabili, nebo snědli. A to samé se přihodilo i netvorům a zvířatům, co vytvářeli tamější ekosystém. Ačkoli se je průzkumníci kobky snažili zastavit, bylo příliš pozdě. Ren a Lebuik museli nakonec prchnout na náš svět.”

Na síň, v které se pořádala tisková konference, padlo ticho. Pravděpodobně bylo těžké si představit netvory, co pojídali lidské mozky. Ale pak to ticho někdo prolomil a na něco se zeptal.

„Ale kde je důkaz? Ne, předtím tu je ještě jeden problém. Ti lidé se zvířecíma ušima, nejsou to netvoři?”

„Jsou to obyvatelé jiného světa, co akorát vypadají jinak než my. Mají inteligenci srovnatelnou s lidmi a důležitější je, že bojují proti netvorům stejně jako my. To máte v plánu brát každého, co vypadá jinak, jako nepřítele?”

„Shuna a já jsme také obyvatelé jiného světa. Shin nás zachránil před nepřítelem světa, Démonickým lordem,” promluvila Ludia.

Ačkoli nebyla ze Země, protože vypadala jako obyčejná běloška, nebyl způsob, jak prokázat, že byla z jiného světa. Proto jsme s sebou vzali Rena, Lebuik a Elfu, co měli jasně nelidské rysy.

„Lidé z mého světa dlouho bojovali proti Démonickému lordu a jeho Démonické armádě. Porazili nás teprve nedávno. Shin získal techniku jménem Dimenzionální cestování a přišel mě zachránit. Lituji, že nemůžete vidět, v jakém stavu se můj svět nachází. Kdyby jste to viděli, vážně nevím, jestli byste Manové kameny dokázali brát jen jako pouhý zdroj energie.”

„Démonický lord? Démoni?”

„Není jen jeden nepřítel světa. Démonický lord i El Patiz jsou jedněmi z nich. Jinými slovy na několik světů zároveň pronikají jiné nebo i stejné síly. Co se týče Země, není to tak dlouho, co invaze začala. Ale kvůli tomu nemůžeme polevit. Poté, co Démonický lord pokořil svět Luka, okamžitě začal pronikat na další svět. A náš svět měl tu smůlu, že si ho Démonický lord vybral. Na náš svět momentálně útočí dvě síly. Jejich společná invaze uvolňuje a rozšiřuje cestu, co vede na náš svět a zrychluje tím proces invaze. Proto nám zbývají jenom 2 roky.”

„To, o čem jste zrovna mluvil. Má to souvislost s vámi? Mohl jste tento katastrofální výsledek dvojité invaze způsobit tím, že jste šel té dívce pomoci?”

Jelikož jsem o tom také přemýšlel, nemohl jsem toho reportéra nijak vinit, že se na to zeptal. I poté, co mi Loretta dala svou odpověď, jsem měl své pochybnosti. Ale pokud byly mé pochyby oprávněné, znamenalo by to dvě věci. Buď jsem udělal fatální chybu, že jsem se jako Hrdina stal Dimenzionálním žoldnéřem. Anebo kobka, co mi celou dobu pomáhala sílit, byla vlastně tím, co za tím vším stálo. Jelikož obojí bylo absurdní a dráždilo mě o tom přemýšlet, mohl jsem akorát věřit, že bylo pouhou náhodou, že jsme dalším cílem Démonického lorda byli my.

„Pokud se ptáte na tohle, nejprve se musíte zeptat, jestli je kobka naším spojencem nebo nepřítelem. Pokud by to byla pravda, pak bychom vážně nemohli věřit ničemu. Byť ani já si tím nemůžu být jistý. Je samozřejmě na vás, jestli tomu budete věřit nebo ne. Nicméně tu jsou určitě tací, co potřebují pomoc kobky. Pokud nám věříte, vyslechněte nás.”

Pak jsem jim řekl podmínky potřebné k tomu, aby se člověk stal průzkumníkem kobky.

„Pokud dokážete splnit ty tři podmínky, co jsem zrovna řekl, zbytek Revivalu a já jsme více než připravení vás přijmout jako nového průzkumníka. Tohle řeknu jasně. Nemáme v úmyslu vás ovládat. Musíte akorát bojovat s netvory do takové míry, kdy vám to bude příjemné. Co se týče nepřátel světa, ty porazím já.”

„Proč jste až do teď nic neřekl o tak důležité záležitosti? Pokud byste nám o průzkumnících řekl dřív, bylo by snazší je vychovat!”

„Bylo to proto, abyste si monopolizoval moc? Pokud je to tak, jak říkáte, pak je privilegiem být průzkumníkem kobky! Není jediným způsobem, jak se jím stát, vás poslechnout?! Tohle je v moderní společnosti absolutní nadvláda!”

Takové útoky na mě neměly vliv. Když to v síni začalo hlučet, Inu to rozladilo a pokusila se vyslat mrazivou energii. Hwaya to samozřejmě okamžitě zarazila a odradila ji od toho. Správně, nemohli jsme se uchýlit k násilí.

Ale pokud by začali mluvit ještě hlasitě a o tom, že převezmou to právo jmenovat průzkumníky kobky, bylo by to nesmírně otravné. Pak by nemělo smysl tu informaci vůbec pustit do světa.

Zlehka jsem se nadechl. Zavřel jsem oči a pak jsem je zase otevřel. Atmosféra se okamžitě nepatrně změnila. A brzy se změnila hodně.

Co jsem udělal, bylo prosté. Aktivoval jsem Zorničky Succuba, Ducha krotitele a další techniky, co zvyšovaly Charisma, které jsem až do teď potlačoval. Zároveň s tím jsem moc Zdolání zvýšil na maximum. Nakonec jsem do svých Zlých očí vlil dost moci na to, abych obyčejné lidi neproměnil na kámen.

Charisma mělo spojitost s tím, jak vzhled člověka ovlivňoval ostatní. Když jsem uvolnil své Charisma a zároveň s tím použil Zdolání, výsledek byl ještě lepší. Zatímco ze mě sálalo jak charisma, tak strach, pomalu jsem se rozhlédl kolem.

„Uk.”

„Můj bože.”

„Je to... lidská bytost?”

„Oči mu zlatě září.”

Pomalu jsem promluvil: „Vychovat průzkumníky kobky? Jistě, to zní dobře. Zvýšit počet průzkumníků a moc lidstva. To je výtečné, přesně to, co chci.”

Něco takového bohužel nešlo zařídit tak snadno. Kdyby všichni věděli, co je dobré a co špatné, docházelo by k válkám? Vraždám? Zločinům? Lidé se za celou svou historii vždycky vrhali ke své záhubě.

„Byla by to pravda, kdyby se do toho nevměšovala hamižnost vlád, skupin a jednotlivců. Kdyby Revival nebyl tak silný, poslouchali byste nás tak klidně? Ne, snažili byste se nás ovládat pro vlastní dobro. Světová krize? Pochybuju, že byste vůbec poslouchali. Ostatky netvorů, brány, Manové kameny! Výhody by nebyly omezené jen na tyto tři věci!”

V síni to naprosto zmlklo.

„Proto jsme potřebovali moc. Aby nás všichni poslouchali, museli jsme navýšit svou sílu. Teď jsme připravení mluvit a vy jste připravení poslouchat. Můžete teď ignorovat, co říkáme? Pokud bychom neměli sílu, kterou bychom své tvrzení podpořili, věnovali byste nám pozornost?”

„...Jak můžeš dokázat, že takový nejsi?” zeptal se muž, co seděl vpředu, s jasnou artikulací.

Byl to uživatel řádu SS z Francie, Laz Michel. Ačkoli to bylo celkem nečekané, zároveň to bylo pochopitelné. Rozhodně to řekl. Že počká na den, kdy mu všechno řeknu. Když teď ten čas nastal, osobně přiletěl do Koreje, aby to zjistil.

„Všechno, co jsi řekl, je pravda. Není ani třeba mluvit o všech těch špatnostech, co lidé spáchali. Ale to, co říkáš, má váhu jen tehdy, pokud je tvá skupina jiná než ostatní mocné skupiny. Chci se zeptat. Věříš si, že nebudeš klást své osobní výhody na výhody ostatních? Budeš schopen spravedlivě udělit právo stát se průzkumníkem kobky? Nebudeš je ovládat pro vlastní cíle?”

Všechno to byly dobré otázky. Ale pokud existoval někdo, kdo na ty jeho otázky mohl čestně odpovědět, pak jsem to byl já.

„Už teď mám všechno, co chci. Politickou pravomoc? To mě nezajímá. A navíc i kdybych chtěl politickou pravomoc, mohl bych toho snadno dosáhnout bez toho, aniž bych se zabýval touto kvalifikací být průzkumníkem kobky. Přece jenom jsem už nejsilnější na světě a dokonce mám dost peněz, abych zlatem zaplnil celý oceán. Mám mnoho skvělých přátel a milující rodiče a nejkrásnější sestru a dceru na světě.”

„D-dceru?”

Zatímco to v publiku vřelo, Ina hrdě nadmula hruď, zatímco Yuě bylo mírně trapně a skryla si tvář. Hm, vážně byly roztomilé.

„Micheli, na Zemi není nikoho, kdo by mi mohl dát něco, co sám nedokážu. Tak proč bych dával prioritu někomu před někým jiným? Lidé, co mě idolizují? Nepotřebuju je. Takové lidi nesnáším ze všeho nejvíc. Všichni byste si to měli pamatovat. Pokud se vážně chcete stát průzkumníkem kobky, ukažte své skutečné já. Pokud si myslíte, že nemáme způsoby, jak si to ověřit, můžu říct akorát to, že jste bláhoví.”

Mé Zlé oči zářily ještě více a na celou síň vrhly světlo. Když jsem viděl, jak Daisy zářily oči, zdálo se, že pochopila, že jsem mluvil o ní. Nebo možná akorát přemýšlela, co dneska budeme mít k večeři.

„Jak jsem řekl, máme jenom tři podmínky. Mít schopnost vytrvale stoupat kobkou, nepoužívat pravomoc jmenovat průzkumníky kobky bez schválení a zbrkle nezraňovat ostatní svou mocí. Ačkoli máme způsoby, jak zajistit, že ty podmínky budou splněny, je to čistě jen preventivní metoda. Nemáme v úmyslu vás jakkoli ovládat. O těchto technických detailech vám samozřejmě řekneme před tím, než se stanete průzkumníkem kobky. Jednoduše řečeno budete vázáni zvláštní úmluvou.”

„Takže se průzkumníkem kobky může stát každý?”

„Každý, kdo splňuje naše podmínky, má kvalifikaci stát se průzkumníkem kobky. Jmenování nových průzkumníků se snažíme omezit jen proto, že si nemůžeme dovolit neprověřené, slabé a zlomyslné lidi. Jak už jsem řekl, nemáme v úmyslu vás nijak ovládat nebo řídit. Můžete bojovat za svou zemi, za svou rodinu nebo za sebe na vlastním místě a svým vlastním způsobem.”

„Hmm...”

„Tato úmluva prováže duše nás obou. Pokud máte stále pochybnosti, můžu dokonce přidat dodatek, co mi zabrání zasahovat v případech, kdy jsou ty tři podmínky stále splněné. Kdokoli tuto úmluvu poruší, přijde o duši.”

Michel na mě ze svého místa upřeně zíral. Zdálo se, že řekl, co chtěl říct, a prozatím měl v plánu mě sledovat. Nikdo kromě Michela samozřejmě nedokázal vzdorovat účinku mého Zdolání.

„Řeknu to ještě jednou. Zbývají nám jenom 2 roky. Prozatím musíme pominout pokrok lidstva a pozvednout kopí a meče proti netvorům. Jinak lidstvo místo pokroku nakonec upadne a dokonce vymře.”

„Říkáte vymře...”

„Revival a všichni uživatelé schopností existují právě proto, aby se něčemu takovému zabránilo. Pokud chcete s netvory bojovat v přední linii, kontaktujte nás. Pomůžeme vám.”

Tisková konference skončila. Viděl a slyšel mě celý svět. Vyjevil jsem světu pravdu ohledně netvorů a existenci kobky. Teď jsme byli připravení bez váhání sprintovat vpřed.

-----------------------------------------------

 ~ A kdo se nám jako kandidát na průzkumníka přihlásí jako první...? ~

<Předchozí>...<Následující>