ICDS - kapitola 211

Kapitola 211 – Třetí zkrocení (2)

Ačkoli jsem byl stále v pozici, kdy jsem ji mohl bodnout kopím, Královna succubů se vzdala obrany. Pak se chopila mého kopí a odstrčila ho.

„Mohl bys tuhle hrubou věc dát pryč? Chci, aby mě můj drahý manžel nabodl kopím jen v posteli... Kyak?!”

Pleskl jsem ji po hlavě. Mělo by to bolet.

„Nedělej tak vulgární žerty. Pokud chceš mluvit, promluvme si. Poslouchám.”

„Huu, kdybys nebyl tak agresivní, byl bys dokonalý. Vážně, vy lidé... Fajn. Pojďme si pěkně popovídat.”

Promnula si to místo, kde jsem ji udeřil, a pak luskla prsty. Dveřmi vešel succubus, co mě sem zavedl, spolu s ostatními a začali to tu rychle uklízet. Brzy připravili stůl a dvě židle a na něm víno a dvě sklenice. Nedokázal jsem pochopit, co ode mě chtěly.

Nicméně bylo jasné, že se mnou nechtěly bojovat. Všechny elementály kromě Ruyue jsem odvolal. S Ruyueinou mocí jsem se očistil a nechal ji v pohotovosti pro případ, že by se cokoli stalo. Když Královna succubů viděla, jak jsem se v mžiku očistil, se zájmem se na mě podívala.

„Och? Překvapivě kultivovaný muž! Ta magie, ne... elementál?”

„Jo.”

Posadil jsem se naproti ní. Přistrčila ke mně sklenici vína, ale já nebyl tak hloupý, abych se uprostřed nepřátelského území napil alkoholu. Když jsem si odfrkl, trochu deprimovaně promluvila: „Aspoň udělej přípitek.”

„Jasně, jasně.”

„Hm, dobře. Takže o čem jsme to mluvili...? Datum naší svatby?”

„Chceš umřít?”

„Je to toho součástí... Fajn, začnu od začátku. Od chvíle, co jsem s nimi prohrála.”

Nastražil jsem uši. Nečekal jsem, že uslyším něco důležitého, ale kdo prohrál s kým?

„Slyšel jsi o Elesii?”

„To je něčí jméno?”

„Je to jméno světa. Jméno světa, do kterého jsme se snažili vniknout a se kterým jsme prohráli.”

„Mohla bys být podrobnější? Kdo to je my?”

Přitáhl jsem si židli blíž ke stolu. Její Zlé oči problýskly radostí.

„Očividně mluvím o Alianci Mares. Vládci démonického světa Enesis, Marové.”

„A co je Enesis?”

„Svět, kde moc světa zmizela. Přesněji řečeno ji ukradla Elesia.”

„Cože? Ukradla ji Elesia? Copak jsi neřekla, že jste se ji snažili ukradnout od Elesie?”

„Ech? Nevěděl jsi o tom? ...Nevíš, proč na tvůj svět útočí?”

Ztuhl jsem. Zápolil jsem s tím, abych v duchu pochopil, co řekla. Nejprve jsem si urovnal to, co jsem věděl o nepřátelích, co pronikali na můj svět.

Byl tu jeden nepřítel, co získal moc jednoho světa a bažil po dalších, ale toho prozatím pominu. Světy, co přišly o svou „moc světa”, co jim umožňovala dál existovat, normálně pronikaly na jiné světy, aby ukradly jejich moc. Na světech, které zakoušely invazi, žily obvykle rasy podobné lidem, zatímco na straně vetřelců byli vždycky démoni nebo netvoři.

Až do teď jsem vážně nepřemýšlel o tom, jak vetřelecká strana přišla o moc světa. Možná jsem se tomu vyhýbal, neboť jsem se na to nikdy nezeptal ani Loretty.

Ale to, co Královna succubů zrovna řekla, rozčeřilo tu klidnou hladinu. Proč útočili na Zemi? Síly Enesis se měly snažit ukradnout moc Elesie, ale Elesia ukradla moc Enesis jako první?

„Tvoje ztrápená tvář je tak roztomilá. Mýlila jsem se. Musíš být u žen oblíbený.”

„Prosím, vysvětli to.”

„Samozřejmě ti všechno řeknu.”

S tím vypila svou sklenici. Nalil jsem jí víc vína, pak si vzal vlastní a vypil ji na ex. Bez ohledu na to, jaký jed v tom byl, měl jsem pocit, že jsem se potřeboval napít. Víno samozřejmě chutnalo božsky.

„Víš, jak se rodí svět?”

„Ne.”

„Huhu, ani já ne. Ale vím tohle. Je pevně daný limit, kolik světů může existovat. V jisté chvíli v minulosti ten donekonečna rostoucí počet světů dosáhl limitu.”

„Počet světů dosáhl... limitu?”

„Uvedu ti příklad. Řekněme, že máš knihovnu, do které se vejde až 300 knih. Zpočátku sis kupoval všechny knihy, cos mohl, protože jsi tu knihovnu chtěl zaplnit. A než ses nadál, byla plná. Ale aniž by sis to uvědomil, koupil sis ještě víc knih. Co uděláš?”

„Koupím si novou knihovnu?”

„Do pokoje se ti vejde jenom jedna.”

„Pak prodám nebo vyhodím knihy, co nečtu.”

„Přesně. To se děje i nám.”

Tleskla, jako kdybych odpověděl na obtížnou otázku.

„Počet světů začal být příliš vysoký, takže bylo třeba, aby se snížil. Nebylo dost mocí světa, aby všechny světy nějakou měly. Nevím kdo, ale Někdo Arogantní přišel s řešením.”

Popárovat všechny světy.

S tím mi doplnila sklenici. Okamžitě jsem se jí chopil a přiťukl jsem si s Královnou succubů, jak chtěla.

„Polk... Huu. Popárovat světy?”

„Jo. Byl to výtečný způsob, jak počet světů snížit na polovinu. Přesně takhle se spárovalo nespočet světů. A Enesis a Elesia byly jedním z nich. A z těch dvou světů se svět s méně many, nebo jinými slovy ten slabší svět stal středem moci světa. Svým způsobem to byla metoda, jak je vyvážit. Všichni ví, že obrana je snazší než útok.”

„Tím myslíš... že ten nynější systém vetřelců a obránců někdo vytvořil?”

„Správně. Bez moci světa nemůže existovat žádný svět. A v důsledku toho jednomu světu nezůstala žádná jiná možnost než proniknout a ukrást moc toho druhého světa. Bez ohledu na to, jestli obránce uspěje nebo selže, ze dvou světů zůstane jen jeden. A tím se počet světů úspěšně sníží na polovinu.”

„Co to kruci...”

Neznamenalo to potom, že to nebyla chyba ani jedné strany? Vetřelci byli přece jenom do své pozice přinuceni.

Omráčilo mě to. To, co jsme do teď dělali, nebyl hrdinský příběh o porážce zlých netvorů, ani dobrodružný příběh o průzkumu záhadných kobek. Spíš to byl prostý boj o přežití.

„Nenech se tím příliš otřást. Přece jenom to není tak, že by se změnilo, co musíš udělat. Musíš jen ochránit to, co je třeba ochránit. Zloděj možná musí krást, aby přežil, ale to nic nemění na tom, že je zloděj.”

„D-díky.”

Proč mě utěšovala? Ačkoli jsem jí za to byl vděčný, také jsem byl trochu zmatený. Když jsem teď o tom přemýšlel, copak nebyla v pozici vetřelce? Proč mi všechno tohle říkala?

Zdálo se, že si uvědomila, na co jsem myslel, neboť pokračovala ve svém vysvětlení.

„Správně, takže Enesis pronikla na Elsii. Ale prohráli jsme. Trvalo to stovky let. Lord všechny vedl a účastnili se toho všichni Marové. Ale já bojovala jen tak polovičatě, abych ochránila členy svého klanu. A proto je mnoho z nás ještě stále naživu.”

„Pokud jste prohrály, jak to, že jste stále naživu?”

„Och? Ani tohle nevíš? Není to očividné? Podívej, kde jsme, a budeš znát odpověď.”

„V kobce.”

„Správně, v kobce.”

Na tváři jí rozkvetl široký úsměv.

„Ve válkách je vzácností, že vítězové poražené naprosto vyhladí. Lord a ostatní mocní členové samozřejmě museli zemřít, ale můj klan nebyl dostatečně silný, aby upoutal jejich pozornost... A v té chvíli zakročila kobka. Aby nám dala život.”

„Život?”

„Odkud si myslíš, že pocházejí všichni ti netvoři v kobce?”

„...Ach.”

Vzpomněl jsem si na Ještěřího rytíře a Dullahana, s kterými jsem se prvně potkal. Vzpomněl jsem si na ty zoufalé hlasy, co jsem se ze všech sil snažil ignorovat. Při pohledu na mě se Královna succubů široce usmála.

„Cítili se zdušeně... a brečeli zoufalstvím.”

„Jo. Úplně přesně, jako co řekli ti bídáci. Netvoři, Marové, démoni a ostatní vetřelci, co neměli odvahu zemřít se svým světem, se spojili s kobkou. Věčně umírají, a přesto nedokážou zemřít. Prokletá nesmrtelnost.”

„...”

Nemohl jsem nic říct. Zvláště proto, že jsem to tak nějak čekal. Kobka nám pomáhala, nám obráncům. A v tom případě bylo jasné, jak na kobku nahlíželi vetřelci. Bezpochyby ji nenáviděli až do morku kostí, tak moc, že by položili vlastní život, aby se s ní vyrovnali. Ale i tak se ke kobce přidali, aby měli šanci na život.

„Až uspěješ v obraně svého světa, ti, co neuspěli, se pravděpodobně přidají ke kobce. Jejich vůdci budou samozřejmě zabiti. A pak budou pomáhat růst obráncům dalších světů. Snadné, že?”

„...A co ty?”

„Já jsem očividně jiná. Vypadám jako Mary, co na tebe zaútočily v kobce? Jako ti succubové, co padli na úroveň pouhých Pánů podlaží?”

„Ne. Stejně jsem ještě neviděl Pána podlaží.”

„Odmítla jsem. Přesněji řečeno jsem měla podmínku. Nechtěla jsem žít krutým životem, kdy členové mého klanu a já opakovaně umírali.”

Rozpažila. Zdálo se, že celý hrad dýchal jako živoucí bytost.

„Budu spolupracovat. Pomůžu obráncům růst. Ale oddám se jen tomu, kdo má kvalifikaci.”

„...”

„Samozřejmě jsem nastavila velmi přísnou podmínku. Tento člověk musel být muž, co byl nesmírně silný, nesmírně rychlý, nesmírně charismatický a nesmírně elegantní. Och a taky musel mít nesmírnou odolnost vůči mému Charisma. Jednoduše řečeno jsi to ty!”

„Nemám slov.”

Omráčeně jsem do sebe obrátil třetí sklenici vína.

Královna succubů našpulila rty.

„Co myslíš tím, že nemáš slov? Dává to smysl! Narodila jsem se jako Královna succubů, ale musela jsem svůj život zasvětit bitvě, aniž bych kdy poznala muže. Víš, jak to je deprimující? Nechtěla jsem zemřít před tím, než si najdu manžela, ale nechtěla jsem se stát bojovým strojem v kobce. Jelikož jsem měla v plánu přijmout manžela, není lepší, pokud bude báječný? A ze všeho nejvíc jsem chtěla někoho, kdo se do mě zamiluje, aniž by se lapil do mého Charisma! Samozřejmě jsem vážně nevěřila, že by muž mohl odolat mému kouzlu, ale... huhu, když mé okouzlení nezabralo, ani když jsem ho zesílila magií, vážně mě to tak překvapilo! Tehdy jsem pocítila, že to je osud!”

„Tomu říkáš osud?”

„Je to odměna za to, že jsem čekala nespočet let. Jednou mě vylekalo, když jsem si pomyslela, že na tomto nudném hradě zemřu sešlá věkem. Ale hele, potkala jsem tě!”

„Kdo řekl, že tě přijmu?”

„Takže mě hodláš zabít? Ubohou nádhernou dívku jako já? Hodláš zabít někoho, kdo je s tebou spojený osudem? Hm? Hodláš zmasakrovat mě a členy mého klanu, co čelili vyhlazení jen tím, že se narodili na Enesis?”

„Eek...!”

Tahle dívka to všechno odhalila naschvál! Jen pro případ, že bych všechny zabil! Přitiskla si ruce na hruď a se slzami v očích přiblížila tvář k mé. Její okouzlující tvář byla mladistvá jako u náctileté, a přesto tak nějak erotická... Nejdřív jsem ji pinkl do čela.

„Au! Znovu jsi mě udeřil!”

„Přijmu tě,” řekl jsem krátce.

Její výraz se projasnil. „Vážně?! Miluju tě!”

„Jaká láska, prvně jsme spolu bojovali! Jen prostě nechci zabít někoho, kdo vůči mě necítí žádné nepřátelství. Zvláště když mám metodu, jak zajistit její přežití.”

„Och, vypadá to, že náš drahý manžel je s láskou celkem nezkušený. Láska není něco, co by se dalo vysvětlit a pochopit. Jakmile se někdo pokusí vysvětlit lásku, její hodnota klesne.”

A co, takže ty víš, co je láska?! Chtěl jsem tu otázku na ni vrhnout, ale když jsem o tom popřemýšlel, byla to Královna succubů. Jelikož lásku znala přinejmenším víc než já, zůstal jsem zticha.

Vstala ze svého místa, odsunula stůl stranou, pak ke mně přišla a vzala mě za ruku. Jelikož bylo nepravděpodobné, že by se teď o něco pokusila, nechal jsem ji být. S radostí mi políbila hřbet ruky a vzhlédla ke mně. Oči jí zářily oslnivou růžovou.

„Drahý manželi, uděl mi jméno, co nás spojí.”

„...Licorice.”

A v té chvíli...

| Získal jsi dosažení, kdy jsi zkrotil netvora bosse řádu SSS+ Královnu succubů. Získal jsi 3 technické body. Technických bodů celkem: 5 |

| Technika Krocení se dostala do levelu 5. Všechny neutrální cíle na tebe budou dokonce i bez krocení nahlížet příznivě a budou snadno poslouchat tvé rozkazy. |

| Duch krotitele se dostal do levelu 5. Zvýší se míra zesílení tvé hodnoty Charisma a loajalita a náklonnost tvých zkrocených netvorů se velmi zvýší. Lze zkrotit cíle: 3/3 |

| Pokořil jsi Akční kobku! Královna succubů tě uznala a ty jsi získal dosažení, kdy jsi úspěšně pokořil Akční kobku bez zabíjení. Získal jsi 10 bonusových stavových bodů! |

| Dostal ses do levelu 66! Získal jsi právo vstoupit na 15. podlaží Beyond! |

Počkat, cože? To jsem se přeslechl?

„Takže drahý manželi, dobře se o nás postarej. Můj klan 214 succubů ti bude navždy sloužit jako našemu manželovi.”

„Cože?!”

V mžiku jsem získal dalších 214 úst, co jsem musel živit.
-----------------------------------------------

~ "......" ~ 

<Předchozí>...<Následující>