ICDS - kapitola 205

Kapitola 205 – Kvalifikace průzkumníka (2)

Toho dne, kdy jsme učinili naše prohlášení, se nám od tisku dostalo nekonečných hrubých útoků. Někteří nás kritizovali, řekli, že to, co jsme řekli o jiných světech, průzkumnících a nepříteli světa, bylo všechno vymyšlené. Zatímco jiní nás kritizovali za to, že jsme si monopolizovali něco, co by se mělo sdílet napříč celým lidstvem. Někteří také tvrdili, že kobka byla nepřítel, co se nijak nelišil od netvorů, a že Revival byl jejich přední voj. Kvůli čiré hlouposti toho prohlášení jsme neměli slov.

Když byli lidé vystaveni něčemu, co nedokázali pochopit, snadno to popřeli nebo zavrhli jako faleš. Nepřesvědčilo by je to, dokud by se před nimi nezjevil sám nepřítel světa. Ačkoli jsme jim ukázali, jak fungoval inventář a dokonce jak jsme chodili do a z kobky, nakonec nebylo snadné přijmout existenci kobky, dokud ji osobně neviděli.

Ale stále tu byli lidé, co byli připravení se přizpůsobit a pokročit. To byli lidé, co se přihlásili, aby se stali průzkumníky. Ani nemluvě o tom, že jich bylo víc než jen pár.

Hwaya se podívala na obrazovku počítače a s úsměvem promluvila: „Shine, jsme zahlcení přihláškami. Nepřekvapilo by mě, kdyby jich bylo přes milion.”

V televizi byla hlášení, co naše tvrzení odsuzovala jako předstíraná a nedůvěryhodná. Bylo to vskutku směšné.

S uchechtnutím jsem namítl: „Stejně jsme se už rozhodli. Žadatelé, co přijmeme, musí být aspoň v řádu S. To je nejlepší způsob, jak počet průzkumníků získá spád.”

„Já vím. Ze všech žadatelů tu podmínku splňuje jen 5 lidí. Ale stejně se přihlásilo tolik lidí!”

Poté Hwaya zmáčkla tlačítko a ten seznam smázla. Okamžité poté začala tiskárna chrlit pět žádostí. Přišla ke mně mi je předat, ale když si uvědomila, že mám plné ruce, suše se usmála a rozpažila.

„Ino, pojď k mamce.”

„Hm.”

Ina, co jsem držel v náručí, trochu kývla a přelezla k Hwayě. Ačkoli jsem ji nemohl srovnávat sám se sebou, když mi bylo 9 a když jsem měl spoustu práce s mácháním dřevěného kopí v amazonské džungli, Ina se až moc ráda chovala rozmazleně. S největší pravděpodobností to bylo proto, že o rodiče přišla v útlém věku. Ačkoli jsem ji rád rozmazloval, jelikož jsem nemohl dopustit, aby se z ní stala rozmazlená náctiletá, měl bych její chování... napra... napravit...

Ne, ale je to roztomilé, takže to nevadí. Ina je chytrá, takže až vyroste, určitě to napraví sama! Jakmile si najde přítele, zabiju... totiž bude se od rodičů stranit.

„Hm? Jsou tu dva řády SS? Laze Michela znám, ale... kdo je tahle žena?”

„Je to turecká uživatelka schopností, co se nedávno dostala do řádu SS. Myslím, že má léčitelské schopnosti.”

„Léčitelské schopnosti?”

Stala se řádem SS? Neznamená to, že se její schopnost vyvinula? Trochu mě to překvapilo a podíval jsem se na její profil. Byla celkem mladá a celkem pěkná. Ačkoli jsem čekal, že bude snědá, vypadala bělošsky. Evidentně tak vypadala většina Turků. Hm, Turkyně, jak pěkné.

„Shineeee?”

„N-nic. Jen jsem přemýšlel, proč jsou všichni uživatelé schopností vysokého řádu tak nádherní jako ty a Ina.”

„A tahle žena?”

„T-ty jsi samozřejmě nejkrásnější!”

„Prozatím to přijmu, ale tohle zabavuju. Ino.”

„Jo!”

Po Hwayině rozkazu se Ina natáhla a vzala mi tu přihlášku z ruky. A pak ty dvě začaly vyjadřovat svůj dojem z té uživatelky léčitelských schopností.

„Co, ani není tak pěkná. Pleť nemá tak bílou, oči nemá tak velké, nos nemá tak rovný a prsa nemá tak velká!”

„Má obnošené oblečení. Nelíbí se mi její náušnice. Má staromódní účes.”

„Nelíbí se mi, jak vypadá tak naivně! A taky je malá! Ino, kdo je pěknější? Tahle žena nebo tvoje mamka?”

„Mami, ty jsi mnohem pěknější!”

„Ino, ty jsi taky nádherná!”

„Jak jsem řekl, obě jste nádherné...”

Odvrátil jsem pohled od těch dvou, co se o sebe otíraly tvářemi, a prohlédl jsem si ty další čtyři profily. Nejdřív jsem se podíval na profil Laze Michela. Jeho schopnost přehodnotili na řád SS+, to bylo obzvláště nápadné.

„Chce se přidat k Revivalu? Hwayo.”

„Já s tím jsem v pohodě. Ten stařík je vychovaný a rozumný. Kdo ví, možná nám bude moct poradit, když to nepůjde dobře.”

„I já jsem s tím v pohodě, ale nejdřív bychom si o tom měli promluvit s ostatními. Uděláme z něj našeho prvního kandidáta. Je v řádu SS a pokud se přidá k Revivalu, získáme důvěryhodnost.”

„Ta taky.”

„Kdo?”

Hwaya se zlehka podívala na Inu a ta mi předala papír, co zmačkala. Byla to přihláška té turecké uživatelky.

„Chce se přidat k Revivalu.”

„Ech? Turecko ji nechá jít?”

„Když se chceš přidat k Revivalu, nemusíš opustit svou zemi. Může se k nám prostě přidat na Akční kobky nebo Akční nájezdy a nemusí být upoutaná na svou zemi.”

„Pokud nemůže dát prioritu své vlastní zemi, je to to samé. Samozřejmě prioritně pomůžu zemím členů Revivalu, ale... Ach, aha.”

Měla léčitelské schopnosti. Takže jinými slovy i když byla v řádu SS, neměla jak útočit. Ne každý mohl být jako Ludia, co mohla jak útočit, tak vylepšovat a léčit. Neboť přišla na Zemi a obdržela moc země.

„Zajímavé,” zamumlal jsem a vyklenul jsem koutek úst.

„Když se přidá k Revivalu, Turecko si může vypůjčit naši sílu na Akční kobky a Akční nájezdy, co nedokáží zvládnout. To je celkem chytré.”

Jmenovala se Ilayda Van. Letos jí bylo 26, vystudovala vysokou a byla aktivním uživatelem schopností. Její schopnost evidentně stále rostla. Byla celkem výjimečná.

Revival už samozřejmě měl výtečného léčitele, a to Ludii. Ale nijak nám neublíží mít dalšího léčitele, zvlášť když šlo o léčitele ve vysokém řádu. Kdo ví? Možná byly věci, co zvládla jenom ona.

„Pokud se k nám přidá pro dobro své země, možná nebude tak oddaná... ale jsem si jistý, že svůj díl práce odvede. Dobrá, přijměme ji.”

„Hm, táta je pro jednou chytrý. Že, Ino?”

„Táta je vždycky chytrý!”

„Ino, jsi jediná, kdo mě zná. Pojď sem.”

„Jo!”

Rozhodl jsem se, že se na zbývající přihlášky podívám později, a vzal jsem si od Hwayi Inu. Ina si hrála s mými tvářemi a nevinně se přitom smála. Byla vážně roztomilá. Začal jsem si být víc jistý, že nebylo třeba, abych napravoval její chování.

Ina byla samozřejmě důležitá, ale neodkládal jsem kvůli ní průzkumníky. Pokud jsme dneska hodlali přijmout dva řády SS, nebudeme mít čas na ostatní.

Jelikož jsme se rozhodli přijmout Laze Michela a Ilaydu Van za členy Revivalu, museli jsme je osobně vidět. Aniž bych musel něco dělat, Hwaya už jim volala. Vážně byla spolehlivým zástupcem gildmistra.

V té chvíli se zezadu ozval ženský hlas.

„Och, tohle je dokonalá rodina. Překvapuje mě, že jste se ještě nevzali.”

„Mami! Nezjevuj se tu jen tak!”

Hwaya, co zrovna někomu volala, upustila telefon a zaječela. Ta žena, co se v obýváku objevila, Hwayu ignorovala a s rozzářeným úsměvem položila na stůl talíř s ovocem, co držela. Vypadala tak, jak bude Hwaya vypadat za 10 let. Ačkoli se kvůli její kráse a mládí zdálo, jako kdyby jí bylo jen něco po 30, byla to nepochybně Hwayina matka.

„Takže synu, kdy bude svatba?”

„Ehm... Matko, víš...”

Copak jsem jí to při prvním setkání nevysvětlil?! Kvůli těm otázkám od Hwayiny matky Lany jsem se celý opotil. Když Hwaya navrhla, že bylo hrubé ji nepozdravit, když jsem jí Inu nechával na starosti, souhlasil jsem a přišel jsem k Hwayě na návštěvu. Ale nemyslel jsem si, že se Hwayina matka bude tak ráda vyptávat na tolik těžkých otázek.

„Ale ne, když ses objevil v televizi, myslela jsem si, že máš spoustu zkušeností, ale jsi celkem nevinný. Nevěděla jsem, že máš takový vkus, Hwayo. Copak jsi na škole neměla ráda kluky, co víc flirtovali?”

„Mami!”

„Ale ne, podívej se, jak ses celá naštvala. Ina se naučí něco špatného, že, Ino?”

„Mamka je hodná. Jenom se stydí.”

„Aaa, straníš mamce?”

Usmál jsem se a pohladil jsem Inu po vlasech. Zdálo se, že Hwaya se jakéhokoli volání vzdala, neboť někam poslala textové zprávy, a pak se posadila vedle mě.

„Řekla jsi, že nám uděláš oběd, ne? Pospěš si. Brzy musíme jít.”

„Řekni mi, co se ti na mém zeťovi líbí? A koho by sis vybrala mezi ním a Allenem?”

„Mami, přestaň!”

„Ale moje dcera randí s nejslavnějším mužem na světě, závidím! Jak by taky ne?!”

Ďábel, je tu ďábel...! Objal jsem Inu a zachvěl jsem se. Na rozdíl od jejího něžného vzezření Hwayina matka milovala žertování. Řekl jsem si, abych si to za každou cenu pamatoval.

Poté, co jsme snědli výborné korejské jídlo, co nám uvařila, jsem cirkuloval Perutův okruh a zahřál jsem si tělo. Když jsem vstal, Hwaya, co si hrála s Inou, naklonila hlavu ke straně a zeptala se: „Kam jdeš, Shine? Za dvě hodiny se s nimi musíme setkat.”

„Dvě hodiny mi na postup 64. podlažím stačí. Hned budu zpět.”

„Na postup jedním podlažím potřebuješ jenom dvě hodiny? ...Jsi vážně člověk?”

„Poslední dobou jsem o tom přemýšlel, ale vypadá to, že jsem člověk. V kobce jsou pořád lidé, co jsou silnější než já.”

„No, jsi jenom v levelu 64... Huu, to je jedno. A já bych měla za pár dní také vstoupit do První kobky. Teď jsem na konci 79. podlaží.”

Ačkoli Hwaya mluvila, jako kdyby to nic nebylo, bylo to vskutku výjimečné dosažení. Až se stane průzkumníkem První kobky... byť bude prozatím slabší, z dlouhodobého hlediska bude moct zesílit. Také dostane příležitost stát se průzkumníkem Beyond.

„Blahopřeju, Hwayo. Dobrá práce.”

„Jakmile porazím Pána 50. podlaží v První kobce a získám Dimenzionální cestování, už tě nebudu muset vyprovázet na jiné svět samotného.”

„Správně... To jsi celou dobu myslela na tohle?”

„Pche, musím dávat pozor i na Daisy. Zrovna teď je jediná, kdo tě může následovat na misích Dimenzionálního žoldnéře. Žárlím kvůli tomu.”

„Pokud o mě má Daisy zájem, pravděpodobně jde jen o moji mrtvolu, takže se neboj.”

„To zní, jako kdybych se bála, že mi tě někdo ukradne! Možná žárlím, ale nikdy mě ani nenapadlo, že by mi tě někdo ukradl! Jasné?”

Po Hwayině temperamentním křiku jsem přikývl se suchým úsměvem. No vážně, přinejmenším jsem ji musel pochválit za to její sebevědomí, co se až nebes dotýkalo.

Hwaya najednou ztišila hlas a tiše promluvila: „A t-taky... co mamka předtím řekla... Allen je jenom kamarád, kterého jsem jako malá znala, takže se netrap. V-vážně mezi námi nic není.”

„Jo, vím, že jenom žertovala. Nevadí mi to.”

Myslel jsem si, že jsem jí dal odpověď, co by dostala 10 bodů z 10, ale Hwaya se zamračila a zakřičela, jako kdybych řekl něco nepříjemného.

„...Aspoň trochu by ti to mělo vadit! Jak to, že tě vůbec nezajímá, když dojde na jméno nějakého jiného kluka?”

„Tak chceš, aby mi to vadilo nebo ne?!”

No vážně, ženy byly stejně otravné jako rozkošné!

-----------------------------------------------

 ~ Nová postava! Že by nová členka pseudo-harému? A Shin kápl na univerzální pravdu o ženách... ~

<Předchozí>...<Následující>