ICDS - kapitola 209

Kapitola 209 – Kvalifikace průzkumníka (6)

Jelikož jsem si zrovna sundal triko, abych se osprchoval, v tak rozpačitém stavu jsem se ohlédl na Hwayu.

„Cože?! Proč najednou zemřeli?”

„Byli úmluvou provázaní se mnou.”

„Úmluvou? To myslíš...” Omráčeně jsem se jí zeptal: „To myslíš, že zemřeli, protože se vzepřeli úmluvě?”

„Jo. Na ořádované, co jsme přijali, jsem nasadila svoje služebníky. A jak vidíš...”

„Dokážeš na ně nasadit služebníky, aniž by na to přišli?”

„Trochu mi v tom pomohly předměty z kobky. Přece jenom to není tak, že v kobce jsou akorát věci na boj.”

Promiň, já jsem si kupoval akorát předměty na boj... Zatímco jsem tohle v duchu zamumlal, Hwaya ve vzduchu zakývala prstem a z inventáře vytáhla malou kouli. Tehdy jsem si najednou na něco vzpomněl.

„Proč jsi v mém pokoji?”

„Pustila mě sem tvoje mamka. Jen tak mimochodem, vážně s Ludií nejsi zasnoubený, že? Vařila v kuchyni.”

„Neptej se na to, když u toho vytváříš ohnivé koule. Odpověď zní ne. A taky na mě přestaň zírat, jako kdyby to bylo normální.”

„Co? Copak sis tělo nevypracoval proto, abys ho dával na odiv dívkám? Přece jenom nic netratíš, když mi ukážeš pár svalů.”

„Tohle je přirozený výsledek tréninku!”

Honem jsem povolal Ruyue a smyl ze sebe pot a prach. Když už jsem byl v tom, oblékl jsem se také do čistého. Ačkoli se mi nelíbilo se mýt takhle, neboť ve sprše jsem se osvěžil víc, nemohl jsem zůstat napůl nahý, když na mě Hwaya zírala.

Když Hwaya viděla, že jsem se oblékl, nespokojeně mlaskla. Pak něco prováděla s koulí, co vytáhla, takže se zvětšila na velikost fotbalového míče. A v ní bylo vidět video. Bylo to jako magická křišťálová koule.

„Je to jen zařízení, co je propojené se zrakem služebníka. Dokážu prostě propojit svůj zrak s jejich, ale protiví se mi to, protože z toho mám závrať.”

„A ani já bych to pak neviděl.”

V křišťálové kouli se objevil jeden z těch nových průzkumníků, co jsme vybrali. Mluvil s dalším člověkem.

„To je další ořádovaný z jeho země.”

„Takže tu část úmluvy, co porušil, je...”

Ke všemu došlo neuvěřitelně rychle. Když se průzkumník natáhl, aby se rukou dotkl toho ořádovaného, z těla mu vyprchala všechna síla a zhroutil se. Vyděšený ořádovaný zaječel. Záběr se pak změnil na jiného průzkumníka. S ním to bylo to samé. Oba se setkali se stejnou smrtí a naprosto stejně.

„Kvůli nim jsem dostala akorát dva předměty jménem Duševní krystal. Je to nechutné, vážně.”

„Soucítím s tebou...”

Omráčilo mě to. Dokonce i po tom všem nám nevěřili? Mysleli si, že ta úmluva byla jen cár papíru? Myslel jsem si, že jsme vynaložili potřebné úsilí, aby k něčemu takovému nedošlo a abychom mohli vytrvale navyšovat počet průzkumníků... Zdálo se, že jsem neměl dostatečnou víru v lidskou schopnost dělat hlouposti.

„Huu... Pokud se to stane ještě párkrát, síly Země budou... Možná bychom se té Duševní úmluvy měli vzdát.”

„Ne, Shine.” Hwaya zakroutila hlavou. „Žádali jsme je jenom o jedno. Aby bez svolení nejmenovali průzkumníky. Co myslíš, o co se snažili, když šli proti nám? Snažili se vytvořit svou vlastní skupinu průzkumníků kobky, aby snížili naši moc. Pokud se teď zřekneme Duševních úmluv, bude z toho naprostý zmatek. Pomysli na to, jak otravné to bude, když se proti nám postaví stovky nebo dokonce tisíce průzkumníků kobky. A pak nebude problém jen zachránit Zemi. Buď neoblomný. Prostě za to zaplatili.”

Hwaya měla pravdu. Pokud nedokázali dodržet tak jednoduchou podmínku, znamenalo to, že se od samého začátku nezajímali o povinnost průzkumníků kobky. I když jsme jim to řádně vysvětlili, stejně je víc zajímalo hrát si na Monopoly. Upřímně řečeno mě to zhnusilo.

Zaskřípal jsem zuby a na okamžik jsem zavřel oči. Pak jsem je znovu otevřel. A pak jsem se zeptal Hwayi, co na mě upřeně zírala: „Odkud byli?”

„Německo a... Británie.”

„Od teď nebudeme... Británie?”

Na okamžik jsem se zarazil a odmlčel se.

Hwaya pak pokračovala tam, kde jsem já přestal: „Od teď nebudeme vybírat průzkumníky z Německa nebo Británie.”

„Počkej, Hwayo!”

„Rozhodla jsem se v rámci své autority zástupce gildmistra.”

„Hej!”

Když jsem vykřikl, Hwaya přiblížila svou tvář k mojí a výhrůžně řekla: „To nic! Dokud se postaráme o nepřátele světa, nebude s tím žádný problém! Nebo co, jenom s tímhle nejsi spokojený? Hodláš na Británii zaútočit?”

„Ne, to ne, ale Británie je pořád země, kde ses narodila. Vím, že ji chceš ochránit...”

„Už jsem svou povinnost splnila tím, že jsem je zahrnula do první vlny jmenování. To oni mě zradili. Prostě dělej, jak říkám.”

Znovu si vzala křišťálovou kouli a strčila ji do inventáře. A pak si odfrkla: „Teď se pojďme najíst! Když je člověk naštvaný, musí si nacpat bříško!”

„Jo, jasně.”

Toho dne jsme to video vyjevili světu a ohlásili jsme, že nebudeme přijímat průzkumníky z Německa a Británie. To také znamenalo, že průzkumníci, které jmenujeme, nemohli z těch zemí jmenovat nové průzkumníky. S tím se lidé z Německa a Británie nemohli stát průzkumníky. Tedy pokud by je nevybrala sama kobka.

Samozřejmě jsme čelili masivnímu protestu, neboť masová média kritizovala Revival za to, že „zabil” lidi. Ačkoli nás země podporovaly, od většiny se nám dostalo takového množství kritiky, skoro jako kdyby se na to už připravili. Dokonce jsem začínal mít podezření, že ty dva průzkumníky obětovali, aby na nás mohli hodit tu historku s tím, že jsme zločinci.

My jsme nicméně věděli, že jsme v právu. Učinil jsem prohlášení. Jelikož bylo otravné pokaždé pořádat tiskovou konferenci, prostě jsem do vysílací agentury poslal nahrávku.

„Dvakrát nebo dokonce třikrát jsme zdůraznili, že kdo poruší úmluvu, zemře. A když teď vidíte, že vlastně zemřeli, myslíte si, že jsme je zabili? Takže říkáte, že jste od samého začátku měli v plánu tu úmluvu porušit, že? Od teď se ke každému, kdo bude mluvit kraviny a obviňovat nás, budeme chovat stejně jako k Německu a Británii. Pokud vám to nevadí, dál mluvte. A ve vaší zemi průzkumníka ani neuvidíte. A Akční kobky a Akční nájezdy, co nebudete schopni zvládnout, co si myslíte, že uděláme, až se ve vaší zemi objeví ti takzvaní obrovští netvoři a brány? Nemáme v úmyslu pomáhat zemím, které se k nám chovají jako k vrahům.”

Jakmile to prohlášení zveřejnili, veškerá kritika z masových médií naprosto zmizela. Byl to osvěžující pocit. Vážně, měli jsme jim pohrozit od začátku.

Takhle řečeno jsem se ale nemohl cítit dobře z toho, jak to šlo. Vyhrožovat jim Akčními kobkami a Akčními nájezdy bylo to nejhorší možné řešení.

Frustrovaně jsem zamumlal: „Nelíbí se mi to.”

„Ale když jsme byli hodní, neposlouchali nás. Neboj se, určitě jsou lidi, co smýšlejí stejně jako my. Zrovna teď by spolu měli bojovat lidé, co nás podporují, a lidé, co nás nemají rádi.”

„Myslíš si, že až se před námi objeví Démonický lord, že si uvědomí, že dělají něco zbytečného?”

„Ti další dva průzkumníci řádu S+ si vedou dobře, takže nebuď až tak smutný. Přece jenom to není tak, že bychom to nečekali.”

„Hlavu vzhůru, tati!”

Ina mi skočila do náručí a zabořila mi hlavu do hrudi. To se mě snažila utěšit?! Bylo to super efektivní! To objetí jsem jí oplatil.

„Díky, Ino. Jsem v pořádku. Jen mě to trochu rozladilo.”

„Teď už se cítíš líp?”

„Jo, díky tobě, Ino.”

„...Ty se možná cítíš lépe, ale já se cítím trochu divně.”

Hwaya se na mě a na Inu dívala s pochybami. Já se podíval na Inu a naklonil jsem hlavu ke straně.

„Ne, to nic... Nemůžu žárlit. Je to děcko. Jsem tolerantní žena...”

„Mami, chováš se divně.”

„Jo, mamka je divná.”

Když jsme viděli, jak si Hwaya sama pro sebe mumlala, já a Ina jsme se zasmáli.

Díky Ině jsem se rozveselil. Po tomto incidentu jsem si uvědomil, jak lidé dokázali být bláhoví. Pokud jsem to nedokázal vyřešit pokojně, prostě jsem musel použít sílu. Přece jenom bych neodhalil svou totožnost, kdybych neměl moc potlačit kohokoli, kdo se mi postaví.

Nakonec jsme to byli my, kdo měl v rukách právo jmenovat průzkumníky. A ostatní země to potřebovali. A zároveň s tím byli v Revivalu ti nejmocnější lidé na Zemi. Pokud to tak zůstane, ostatní nemohli zasahovat do našich rozhodnutí. Pro dobro našeho světa budeme neustále navyšovat počet průzkumníků.

Německo a Británie také stáhli ocas mezi nohy a ostatní země využily této příležitosti a tlačili na nás své vlastní uživatele schopností, abychom z nich udělali průzkumníky kobky. Ačkoli mi to přišlo nechutné, pokud budou porážet netvory, neměli jsme na výběr a museli jsme je použít.

Pak jsme jmenovali pět dalších průzkumníků. Nebyl v tom žádný jiný důvod než to, že museli co možná nejdřív vyrůst a získat právo jmenovat další průzkumníky kobky. Zdůraznil jsem nebezpečí, kterému náš svět čelil, a ujistil se, že viděli, jak zemřeli ti dva průzkumníci, co porušili úmluvu.

„Doufám, že neuděláte něco tak bláhového a že se pro dobro naší budoucnosti budete snažit ze všech sil.”

„Ano, pane!”

„Nezapomenu na to!”

„Za Zemi!”

„Budu věřit jenom vám, gildmistře Revivalu.”

Poté jsem se vrátil do kobky. Ačkoli se mě succubové na 65. podlaží pokoušeli svést, já jsem je snadno proměnil na kámen a roztříštil je. Nebylo žádného succuba, co dokázal mému pohledu uniknout a mé kopí s dosahem Živelné čepele zbrázdilo vše, co mi stálo v cestě.

[Pane! Jdeš příliš rychle!]

[Shin je naštvaný.]

[Jste tak hlučné! Musíte akorát pána následovat!]

Bez náznaku zaváhání jsem succubi trhal na kusy. Za pouhých 30 minut jsem zahlédl dveře do síně Pána podlaží. V té chvíli se dveře zavlnily, jako kdyby to byla iluze, a v uších mi zazněla podivná fanfára.

| Úžasné! Splnil jsi podmínky k otevření Akční kobky Pána podlaží, kterou ještě nikdy nikdo od stvoření kobky neotevřel! |

| Síň Pána podlaží se promění na Akční kobku! |

| Otevřela se Akční kobka řádu SSS pro jednoho člověka jménem Succubův hrad! Nemůžeš odmítnout vstup, takže si prosím dávej pozor! Tato Akční kobka je částečně mimo dimenzi pravomoci systému kobky. Smrt v této dimenzi znamená skutečnou smrt. Pokud máš pocit, že se ti nedostává síly, doporučuje se okamžitě použít Návrat a utéct! |

Informační slečno, jsi až příliš laskavá! Počkat, ale předtím cos to řekla?

„Dokonce i síň Pána podlaží má další level?!”

A to jsem si uvědomil až na 65. podlaží? Taková škoda!
-----------------------------------------------

~ 2. vánoční dáreček! Další vrstva kobky?! ~ 

<Předchozí>...<Následující>