DM - kapitola 253

Kapitola 253 – Trénink

Tady Satou. Bez ohledu na to, jak je skalpel ostrý, nedokáže naporcovat tuňáka. Na to je třeba něco s vhodnou délkou a velikostí, i když to je méně ostré.



„Tou nanodesu!”

Pochi se se svým malým tělem řítila k netvoru, co byl obrovský jako dvoupatrový dům. Pochi a ostatní momentálně bojovaly s nejsilnějším netvorem v této oblasti, Berlovou ještěrkou v levelu 39. Pochi, co se řítila k výrůstku na hlavě netvora, kde bylo nespočet trnů, vypadala jako hrdinka.

Ačkoli Pochi zapíchla svůj krátký magický meč Berlové ještěrce do hlavy až po jílec, nevypadalo to, že by to mělo nějaký účinek. Berlová ještěrka potřásla svou obrovskou hlavou a odhodila Pochi do kouta místnosti.

„Že velká hlava znamená moudrost, je jen legenda, tak tě informuji!”

„Ariso, posilující magii. Mio, silou jí rozevři tlamu.”

„Hm.”

„Okkey.”

Berlová ještěrka se chtěla pustit do Pochi útokem ocasem, ale Nana ji přilákala svou provokací a ještěrka změnila směr.

Vypadalo to, že magické koule, co Lulu vystřelila ze svého magického děla, Berlovou ještěrku jenom škrábly a nezpůsobily jí žádnou smrtelnou újmu. Podobně i Taminy dva magické meče akorát vydloubly trochu té tlusté kůže a způsobily jí jenom trochu újmy.

Miina nová magie, Balónová střela, rozevřela Berlové ještěrce tlamu.

Tato magie spotřebovávala víc magické moci než původní Balón, ale jelikož se tím sama od sebe vytvářela potřebná voda, bylo to praktické na použití. Bylo to kouzlo, co jsem nedávno vytvořil na Miinu žádost.

„Tady je to posílení~”

„Děkuju.”

Arisa svou posilující magií dala Lize víc síly. Liza v reakci na vřící moc ve svém těla zakřičela název techniky, vydala ze sebe řev plný bojového ducha. Ten křik nebyl nutný, ale po posilující magii Liza vždycky křičí. Možná to bylo tím, že se zvýšilo její napětí.

„Mihotavý spirálový útok kopím.”

Z magického kopí sálalo rudé světlo a ovinulo se kolem celého Lizina těla. Se zaburácením v mžiku uběhla 10 metrů, jako kdyby se prořízla vzduchem. Magické kopí a celé její tělo, co se sjednotilo s její zbraní, pročíslo tělo Berlové ještěrky.

Byla to absurdní technika.

„Úžasné~?”

„Co jiného čekat od Lizy.”

„Souhlas. Její útok je udatný, tak pravím.”

Pochi se nejistě vrátila zpět pokrytá pavučinami a já ji očistil Životní magií.

„Dobrá práce, Pochi.”

„Pane, chtěla bych větší zbraň nodesu.”

Pochi byla projednou nezvykle sobecká nebo spíš se něčeho dožadovala.

Vlastně víc a víc docházelo k situacím, kdy Pochiny a Taminy zbraně nedokázaly proniknout vnější kůží nepřátel, co byli v levelu 35 a výš. Vlastně jsem jim včera začal vyrábět nové zbraně, ale jak se dalo čekat, za jedinou noc jsem to nedokázal dokončit.

Zkusil jsem z inventáře vytáhnout různé zbraně.

„Chceš si zkusit normální dlouhý meč?”

„Hodně~?”

„Velké zbraně nanodesu!”

Pochi zajiskřilo v očích a zkusila máchnout a osahat si jednoruční meč, jednaapůlruční meč, velký meč, velké kladivo a halapartnu, co jsem vytáhl. Každou tu zbraň dokázala zvednout bez námahy, ale jelikož samotné její tělo bylo lehké, nezdálo se, že by se dokázala dobře vypořádat se silou setrvačnosti, ke které docházelo při máchání.

„Pane~? Vytáhni ještě jedno~?”

Jelikož mě Tama požádala, abych vytáhl ještě jedno velké kladivo jako to, co držela, vytáhl jsem ho. Ačkoli to kladivo bylo lehčí než to velké kladivo z mitrilové slitiny v trpasličím městě, bylo snadno těžší, než co Tama vážila.

„Hele, hele~ Káča~?”

Tama držela velká kladiva v obou rukách a točila s nimi jako s káčou. Měl jsem sklon na to zapomínat, neboť Tama měla menší fyzickou sílu než Liza a Pochi, ale také byla celkem silná. Arisa a Lulu mumlaly: „Tama je káča.” A přitom se jim třásla ramena. Zdálo se, že to byla podstata. Asi se s tím nedalo nic dělat, když byly ve věku, kdy se dokázaly smát každé maličkosti.

„Uuu, nestabilní nodesu.”

Vypadalo to, že Pochi chtěla užívat dlouhou zbraň jako halapartnu, jako kdyby to byl velký meč. A pak si k tělu připevnila těžké závaží, aby vyrovnala rovnováhu.

„Už to není nestabilní, ale těžké a nemůžu se hýbat nodesu.”

To závaží bylo asi moc těžké. I když Pochi říkala, že to je příliš těžké, dál se pohybovala, zatímco za sebou táhla závaží.

„Hm~m, asi bych měl vážně dokončit takový ten druh meče, co dokáže vytvořit čepel Přírodní magií.”

Bylo potřeba jim dát nové zbraně, ale také tu byl problém s variacemi technik, které po levelu 20 a výš ustaly. Zadní voj už byl v pohodě tak, jak byl teď. Ale měl jsem pocit, že přední voj by si měl do repertoáru přibrat ještě nějaké další techniky.

„Co takhle kdybychom se vrátili zpět do elfí vesnice naučit se nové techniky, zatímco já dokončím zbraně?”

„Trénink, že! To je epizoda s tréninkem, že!”

Když to Arisa zaslechla, rozzářily se jí oči – nemusíš naschvál používat Světelnou magii, aby sis přidala takové efekty. Jak dalece si rozšířila ten svůj herecký styl.

Zdálo se, že pozitivní reakci na to neměla jenom Arisa. Liza a Nana, co se trápily, že poslední dobou bojovaly při každém boji čím dál déle, s tím také souhlasily.

„Útok na vodopád~?”

„Pochod přes zasněženou horu nanodesu!”

Pochi a Tama vypadaly také nadšeně, ačkoli se ubíraly trochu jiným směrem.

„Elfí domovina je v pořádku, ale s radostí bych trénovala u nějakého nesmrtelného nebo na hoře, kde žije dračí rasa~”

Zatímco jsem ignoroval Arisiny nesmysly, rozhodl jsem se vyrazit do elfí domoviny.




„Ty podvodníkuuuu!”

Jak hrubé.

Do lesa Borenan jsme se vrátili tak, že jsme se teleportovali pětkrát za sebou.

Na rozdíl od pokročilé magie Teleportace byla Zpáteční teleportace omezená na 300 km, takže jsme to nemohli vzít jedním vrzem. A proto to bylo celkem těžké. S počtem lidí vzrůstala i spotřeba magické moci, takže na to bylo třeba zhruba stejné množství jako na jeden Meteorický roj.

Lua nás přivítala s překvapeným výrazem na tváři ve stromovém domě na povrchu Borenanu. Evidentně sem přišla zkontrolovat ventilaci místností.

Ale už si zvykla, že jsem sem přicházel pomocí Teleportace. Když jsem ji pozdravil, normálně a hned mi pozdrav oplatila.

„Zdravím, Satou, dneska přišlo hodně lidí, co?”

„Napadlo mě, že tu nechám všechny trénovat, takže tu nějakou dobu pobudeme.”

„Ano, jsi kdykoli vítán.”

Arisa za mnou bystře zachytila to Luino slovo a řekla: „Dneska?” Ale já to ignoroval. Nesměl jsem reagovat. Musel jsem to velkolepě ignorovat jako plynoucí řeka.

„Ano, zavolám Pou a ostatní. Ach, správně, Nea řekla, že se jí povedlo úspěšně extrahovat vanilku.”

„Ano, včera jsem to po Telefonu slyšel od Aze.”

Tentokrát si Arisa a Lulu ověřily včerejší program. Jo, vzpomínáte si na to správně. Rozhodně jsme celý den bojovali v labyrintu s netvory a já jsem během volna za nimi vyráběl magické nástroje. Vynalezl jsem magický nástroj ke kontaktu s otroky ve vzdálených zemích. Jelikož kdyby přišlo na nějakou krizovou situaci, neměli mě jak kontaktovat.

„STOP! Uno Momento.”

Proč v cizí řeči?

„Co?”

„Dotaz #1, proč to bylo 'dneska'?”

„Ale, ale, Satou sem chodí téměř každý den, víš?” odhalila to Lua, aniž by mi dala šanci to nějak vysvětlit.

Ačkoli jsem se vrátil jen asi 7 nebo 8 krát od chvíle, co jsme přišli do Labyrintového města.

„Od kdy...”

„Mwu.”

Lulu a Mia ke mně zvedly pohled a dívaly se na mě, jako kdyby mě kritizovaly.

„Kdykoli jsem našel nějaké lahodné suroviny nebo nezvyklé jídlo, přišel jsem sem se o ně podělit.”

To byla pravda. Jako Gebo nebo maso Žluté ještěrky nebo uzené maso Baziliška. Donesl jsem jim to sem. Také jsem zašel za Neou, když se mnou chtěla zkonzultovat, jak extrahovat vanilku. V žádném případě to nebylo jen kvůli tomu, že jsem se chtěl setkat s Aze.

„Hoho? A po Telefonu?”

„Hm? Copak jsem to neřekl? Pomocí mého Telefonu a Azeina Nekonečného telefonu se dá kontaktovat mezi Labyrintovým městem a lesem Borenan.”

Nikdy jsme o tom neslyšely, tlačily na mě Arisa a ostatní.

Totiž kdybych to řekl, tak by to skončilo bombardováním „vinen”, ne?

Vypadalo to, že Lua vycítila tu trapnou atmosféru, a tak změnila téma: „Ach, správně, v chladícím skladu jsou ty fazole od sprigganů, podívej se na to, dobře?”

„Už to doručili, co? Zkontroluju to, moc děkuju.”

„Fazole? Neříkej mi, že...?!”

Fu fu fu. Požádal jsem spriggany, co vynikali v průzkumu, aby prohledali každý kout lesa Borenan.

„Později si je dáme. Dneska je naservíruju k večeři, takže ne že se přejíš, dobře?”

„Konečně to přišlo! Ach, kéž by už byla večeře. Hele, nemáš něco jako vonnou tyčinku, co by zrychlila čas?”

„Ne.”

Chápu, že se nemůžeš dočkat, ale nemyslím si, že by to obhajovalo předmět, co by urychloval čas.




Chtěl jsem se vrátit zpět do Břečťanové vily, abych se zase pustil do výroby nového vybavení pro Pochi a ostatní, zatímco dívky bych nechal v lese Borenan. Ale Mia mi řekla, abych počkal.

„Rozdíl v levelu, stáhnout.”

„Hm~m? Chceš jít do labyrintu, protože chceš stáhnout ten rozdíl v levelu mezi tebou a Arisou a ostatními, ano?”

„Hm.”

Momentálně byli všichni v levelu 35, tedy kromě Miy, ta byla v levelu 27. Podle toho, co Arisa řekla, se zdálo, že elfové potřebovali dvakrát tak víc EXP než lidé a zvířecí lidé.

„Rozumím, tak to rychle navýšíme.”

„Hm.”

Šel jsem s Miou do Labyrintového města. Měl jsem pocit, že než jsem se teleportoval, slyšel jsem Arisu říct: „Řekl rychle.” Ale usoudil jsem, že jsem se jen přeslechl.

-----------------------------------------------

~ Příště o tréninku a o zákuscích. Aneb než začnete číst, pořádně se najezte, aby vás nehonila mlsná. ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>