ICDS - kapitola 207

Kapitola 207 – Kvalifikace průzkumníka (4)

Se 14. podlažím Beyond před sebou jsem odešel z kobky a přidal jsem se k Hwayě, abych pozdravil Ilaydu Van a Laze Michela. Ačkoli jsme získali spoustu pozornosti, ani Hwayu, ani mě to moc nezajímalo.

„Koupila jsem budovu v Soulu, můžeme ji použít jako náš gildovní dům.”

„To je dobrý nápad. Přece jenom se nemůžeme setkávat jen v Rezidenční oblasti. A kde je vůbec Ina?”

„V kobce. Děti si po jídle musí jít ven hrát.”

„To dává smysl.”

Na 51. podlaží se objevovali obrovští netvoři a nijak nestačili na to, aby Inu ohrozili. Začal jsem být trochu smutný, když jsem si pomyslel, že mě moje dcera možná překoná, ale to byl můj osud průzkumníka Beyond. Ne, možná že Ina také vstoupí do Beyond! Se svými schopnostmi by rozhodně mohla získat boží pravé jméno a splnit podmínky!

„Jsme tu.”

„...Tu?”

„Stejně máme spoustu peněz.”

Na rozdíl od domů, co jsme viděli po cestě sem, před námi byla obrovská a moderní vila. Bylo to, jako kdyby někdo skoupil okolní pozemky, strhl staré budovy a postavil novou. Ačkoli jsme byli v tiché rezidenční oblasti, dopravní centrum bylo jen 10 minut odtud. Takový pozemek musel stát astronomickou... Ne, přestaňme s tím.

Zdálo se, že ta budova byla postavená ze slin Jedovaté voskové včely a tělesných částí bohatých na manu z Modrého kamenného golema. Jelikož byla z tohoto materiálu, obyčejné výbuchy a útoky netvorů budovou ani v nejmenším neotřesou. Také tu byla zahrada. Zatímco v porovnání s velikostí budovy nebyla velká, pořád byla dost velká na to, aby tu Ina mohla pobíhat a hrát si.

Když jsem se s omráčeným výrazem díval na vchod do vily, Hwaya zamumlala s náznakem laškování: „Je to součást mého věna.”

„Pfft?!”

„Dělám si srandu, ach jo.”

„Poslední dobou se těm tvým žertům nedokážu smát!”

„Pojďme dovnitř.”

Ve vile už byli hosté. Byli tu Leon, Sumire, Sophie, Ren, Lebuik a ostatní členové Revivalu. Nebylo to tak divné, když jsme tu svoji tiskovou konferenci měli teprve včera a nikdo neměl důvod z Koreje odjet. Když jsem se s nimi pozdravil, konečně jsem si to uvědomil.

„Och, aha. To máme uvítací večírek pro nové členy? Proto tu všichni jsou, že?”

„Jo. Chtěla jsem ti o tom říct, ale ty jsi prostě odběhl do kobky.”

Mohli jsme to udělat v našem gildovním domě v kobce, tak proč na Zemi?

Po mém zvědavém pohledu Hwaya se širokým úsměvem odpověděla: „Je to trochu pro efekt. Momentálně jsme ve středu pozornosti světa, takže bychom měli zdůraznit, že jsme všichni na jednom místě. Mariannina zahrada je pěkná, ale lidé nebudou vědět, co děláme nebo kde jsme.”

„Máš pravdu. Dneska slavíme rozšíření gildy, ale dát na odiv naši přítomnost je možná stejně tak důležité.”

Zdálo se, že jsme tu nebyli jediní přítomní. Na důkaz toho mi do náručí vběhla Elfa. Yua se pak objevila za ní a rychle ji stáhla zpět. Podle toho, jak svižně se pohybovala, jsem dokázal říct, o kolik Yua vyrostla. Moje sestra rostla bez mého vědomí...!

„Brzy dorazí Laz Michel a Ilayda Van. Přestaň se tvářit tak hloupě a připrav se na uvítání hostů.”

„Správně.”

Zatímco ostatní členové měli na pilno s přípravou uvítacího večírku, otec a Walker popíjeli a nepomáhali. Dokonce i z místa, kde jsem stál, jsem viděl, jak ho Yua kárala. Och, zdálo se, že se k nim přidal i Leon. Správně, i Leon rád pil... No vážně, Ren tu byl jediný řádný muž.

„Vím, že se k nim chceš přidat, ale přestaň se tolik ošívat.”

„Promiň...”

Ani já jsem nebyl řádný muž...

Když jsme připravili všechno včetně těch dvou Duševních úmluv a když jsme všechno překontrolovali, někdo zaklepal na dveře.

„Shine, Hwayo, jsou tu.”

„Ať jdou dál.”

Ačkoli jsme rozkazovali cizím kvůli vnějším záležitostem, rozhodli jsme se, že nedopustíme, aby vnitřní záležitosti vyřizoval někdo z vnějšku. A tak Sumire pracovala jako Hwayina sekretářka. Ačkoli to prozatím bylo v pořádku, jak se bude počet průzkumníků navyšovat, budeme muset jednat s vnějšími organizacemi. Potřebovali jsme najít řešení.

Sumire každopádně otevřela dveře a do přijímacího salónku přišli dva lidé. Jako první vstoupila turecká uživatelka léčivých schopnosti Ilayda Van. Vypadala, že je ve stejném věku jako Hwaya. Zároveň byla menší než Hwaya, měla menší prsa a menší oči. Nicméně měla dobrý styl a vypadala jako nevinná kráska.

Jako druhý vstoupil Laz Michel, kterého už jsem si tak nějak zvykl vídat. Když mě spatřil, zvedl ruku a pozdravil mě.

„Rád tě zase vidím.”

„Byl to jenom jeden den. Zůstal jsi v Soulu?”

„Jo. Zdejší hotely jsou celkem pěkné.”

Sumire je zavedla na místo. Tohle bylo naše první setkání s Ilaydou Van. Ačkoli mě napadlo, že bych ji pozdravil, abych vytvořil uvolněnější atmosféru, rozhodl jsem se to nechat na Hwayě, co seděla vedle mě s planoucíma očima.

Když jsme ty dva důležité hosty pozdravili, předal jsem jim úmluvy.

„Předpokládám, že už víte o účelu Revivalu. Když se přidáte k Revivalu, znamená to, že se s námi přidáte k boji proti nepřátelům světa. Jste s tím oba v pohodě?”

Když jsem prvně založil Revival, po pravdě řečeno jsem přemýšlel jenom o tom, jak s nimi budu sám bojovat. Založil jsem Revival jen proto, abych Ludii a Shuně poskytl místo, kde by mohly zůstat. Ale po těch Akčních kobkách, co jsme spolu pokořili, mě napadlo, že by bylo nejlepší, aby se pozemští průzkumníci spojili. A tehdy skutečně vznikl Revival.

A když jsme teď byli pospolu, měli jsme jen jeden cíl. A to bojovat s nepřáteli světa. Věděli jsme, proč existovala kobka a proč se na Zemi objevovali netvoři. Museli jsme bojovat. Ne pro někoho jiného, ale sami za sebe, za naše rodiny a za naše přátele.

Co se týkalo Daisy, Rena a Lebuik, spolupracovali s námi, aby zachránili svůj vlastní svět. Nebylo třeba ani říkat, že byli stejně zoufalí jako zbytek členů Revivalu.

Laz Michel odhodlaně přikývl.

„Jinak bych nepřišel. Rozhodl jsem se ti věřit, takže je jenom očividné, že ti propůjčím svou sílu. Nepřítel světa... řekl jsi, že jsou dva. Pokud brzy budeme muset bojovat s tak strašlivými protivníky, musíme si pospíšit.”

„To samé platí o mě. A souhlasí se mnou i turecká vláda. Pokud moje schopnost pomůže ochránit náš svět, ráda přispěju.”

Ilayda Van promluvila jasným hlasem a zírala mi přitom přímo do očí. Hwaya přiblížila svou tvář k té mé a výhružně zasyčela, ale já ji trochu odstrčil. Co jsi had?

„Skvělé. Přečtěte si úmluvu a podepište ji. Jakmile ji podepíšete, jste členem Revivalu.”

Jelikož se Ina nedávno stala průzkumníkem řádu Zlato, Ilayda Van a Laz Michel se prostřednictvím jejích jmenování stali průzkumníky První kobky.

Jen tak mimochodem, já jsem svoje jmenování použil na Ye-Eun a Inu, takže mi žádná nezbývala. Co se týkalo Hwayi, ta byla stále ve Druhé kobce. Byla by škoda udělat z řádů SS jen průzkumníky Druhé kobky. Leon? Leon by jistě stoupal Druhou kobkou, jako kdyby na tom závisel jeho život.

Jakmile podepsali úmluvu a Ina je jmenovala průzkumníky, natáhl jsem ruku k Lazu Michelovi.

„Těším se na naši spolupráci, Micheli. S tímhle nebudeš moct utéct.”

„Taky se na naši spolupráci těším, Shine. Nebudeš litovat, že jsi mě přijal.”

Hwaya měla samozřejmě na starost Ilaydu Van. Jak se říkalo, monarcha kráčel akorát po královské cestě. Nebylo třeba udělat jediný krok na místě, které bylo jasně plné min!

„Ještě mi to vážně nepřipadá skutečné. Budu muset tuto kobku vidět na vlastní oči.”

„Mám stejný pocit. Řekl jsi, že bychom měli stoupat společně, že?”

Bylo nemožné stoupat kobkou jen s léčivými schopnostmi. A proto jsme jí řekli, aby stoupala kobkou spolu s Michelem. Samozřejmě jsme Michelovi nezapomněli říct, že má s Pány podlaží bojovat nejprve sám, než je potom vyzvou na souboj spolu. Takhle bude moct získat tituly za zabití sólo.

A důležitější bylo...

„Ach, počkat. Určitě se těšíte na to, až půjdete, ale ještě chvilku počkejte. Máme pro naše nové členy naplánovaný uvítací večírek, víte?”

Bylo pochopitelné, že chtěli hned skočit do kobky, ale tím by se zničil večírek, co jsme tak horlivě naplánovali. Ačkoli se tenhle večírek s největší pravděpodobností promění na pitku...

„Miluju večírky!”

„Hm, máš pravdu. Vidím pár tváří, co jsem ještě neviděl, takže si asi vyhradím chvilku, abych je poznal.”

Zdálo se, že měli také zájem. Usmál jsem se a vstal. Zrovna když jsem se snažil chovat skvěle, Ina mi skočila na záda a všechno zničila.

Ilayda Van se zeptala s rozšířenýma očima: „Vy dva už se znáte z dřívějška?”

„To je moje dcera.”

„Dcera?!”

Když Hwaya viděla, že jsem odpověděl bez váhání, ukázala mi palec nahoru. Z její reakce jsem to pochopil. Jakmile jsem řekl, že mám dceru, mohl jsem tím ostatním ženám zabránit, aby se o mě pokoušely!

„Ooch, rozplývající se tuňák!”

Správně, dnešním hlavním chodem byl rozplývající se tuňák. Yua už si dneska ráno vzala všechno, co mi z něj ještě zbylo. Tuňákové sašimi, tuňákový steak, tuňákový salát... Otec, Walker a Leon se do toho už netrpělivě pustili, ale nebylo se čeho bát, neboť jsme měli dost, abychom nasytili ještě 30 dalších lidí.

„Skvělé, miluju sašimi!”

„Och, víš, o čem mluvíš. Kolik ti vlastně je?”

Otec, co se rychle sblížil s každým, kdo s ním sdílel jeho lásku k jídlu a alkoholu, s úsměvem přišel k Lazu Michelovi.

„Jungungu!” zakřičela Hwaya najednou a vzala otci z ruky láhev soju. „Jak můžeš začít pít, když tu ještě nejsou všichni! A tvůj syn je také hlavním hostitelem!”

„S-skoro jsi mi protrhla bubínky, snacho.”

„Copak jsem ti neřekla, aby ses při oficiálních příležitostech choval klidně? Nemůžeš dopustit, aby gildmistr vypadal kvůli tobě špatně!”

„Já vím, ale tohle se jen stěží dá nazývat oficiální...”

„Takže jsi měl v plánu před novými členy podkopat Shinovu autoritu? Pokud zajdeš příliš daleko, řeknu to paní Kangové!”

„Huk!”

Otec sebou okamžitě trhl. Poté, co si Hwaya podrobila otce, věnovala Walkerovi a Leonovi strašlivý pohled. Oba dva se stáhli jako slimáci, které posolili solí. Poté Hwaya práskla lahví soju do stolu a promluvila: „Večírek začíná! Aplaus pro nové členy!”

„Hwaya je vážně plná energie...”

„T-to je ale skvělá žena...”

Hwaya okamžitě nabyla kontrolu nad tou tak nějak nepořádnou atmosférou a vycepovala ji na lepší úroveň. Všichni začali tleskat, aby na sebe nesvolali Hwayinu zášť. To tleskání pak začalo být přirozenější a všichni uvítali Michela a Van. A ti dva také pozdravili každého člena Revivalu.

„O kobce toho moc nevím. Budu ve vašich rukách.”

„Budu se snažit ze všech sil každému pomoct. Je mi potěšením s vámi spolupracovat.”

„Dobrá, Shine, je na čase pronést úvodní řeč.”

Zdálo se, že Hwaya byla trochu vzrušená. Postavil jsem Inu, co mi visela kolem krku, na zem, vzal si láhev soju jako mikrofón a promluvil: „Jak už jsem řekl, dneska jsme přijali dva nové členy – Laze Michela, uživatele schopností zaměřených na tělesné posílení a léčitelku Ilaydu Van, co všechny ochrání spolu s Ludií.”

„Léčitelka...”

Ludia se na Van podívala s mírně překvapeným výrazem.

„Jsem si jistý, že každý máme své vlastní důvody, proč jsme se přidali k Revivalu. Ale máme stejný účel. A to ochránit místo, kam patříme.”

Zlehka jsem láhev soju položil zpět na stůl.

„Tohle je jenom začátek. Poté, co se včera stalo, dojde na mnohem víc změn a my budeme ve středu toho všeho. Jsem si jistý, že budeme mít tolik práce, že z toho málem umřeme, ale určitě z toho něco získáme.”

„To stačí, Korunní princi.”

„Líbí se mi tvoje upřímnost, synu.”

„Jsem šťastná, že ti můžu pomoct, bratře.”

„...Důvěryhodné. Gildmistr, prošel.”

Tolik vážnosti stačilo. Široce jsem se usmál a znovu jsem pozvedl láhev soju. Pohledy všech padly na tu láhev.

„Takže pro dnešek pijme! Zapomeňte na uvítací večírek, pijme, když můžeme! Na zdraví!”

„Jaaaaaaj!”

„Na zdraví!”

„Shine! Moje přípravy!”

„Mami, můžu taky pít?”

„Ne, Ino!”

Toho dne nikdo nemohl vstoupit do kobky střízlivý.
-----------------------------------------------

~ To je tak slavnostně laděná kapitola, že se to vcelku hodí. Vánoce jsou už za dveřmi, takže se zítra nezapomeňte stavit pro malý dáreček ^_^ ~ 

<Předchozí>...<Následující>