překlady od Tadomi: KY

Kapitola 87 – Vyšetřování po sežrání

Na první pohled se to podobalo Shayně.

Dívka velikosti dlaně s plavými vlasy po ramena, v bílých šatech a s párem průhledných křídel na zádech.

Ale rozhodným rozdílem bylo, že všechno měla pokryté krví, a kvůli její tak nějak roztomilé tváři to působilo ještě podivněji.

„Co to kruci...”

Ta dívka po Lorenově hlase zvedla hlavu.

Ta dívka, co hryzala do těla mrtvého elfa, zírala Lorenovi do tváře. A když Loren začal přemýšlet, jestli by měl předstírat úsměv, dívka doširoka otevřela svou krvavou pusu a najednou se vrhla k Lorenovi.

Loren bezděčně a bez přemýšlení pohnul tělem dozadu a srazil tu malou dívku rukou.

Při plné síle Lorenovy paže, co mu umožňovala zručně máchat velkým mečem, nebylo možné, aby bytost velikosti dlaně měla nějakou šanci.

Ozval se tichý, hutný zvuk a pocítil, jak mu něco malého narazilo do ruky.

Ta věc, co po Lorenovi skočila, pleskla do země tváří napřed, kolem se rozplesklo něco rudého a přestalo se to pohybovat.

„To je... víla,” poukázal Feuille rozechvělým hlasem. „Ale proč... Tohle se nikdy předtím nestalo,” mumlal Feuille zmatený tím, co viděl.

Ale ani Loren nevěděl, co se dělo.

Sehnul se, aby sebral vílu, co srazil k zemi, přemýšlel, že potřebovali víc informací. Ale pak si uvědomil, že to tělo elfského chlapce, které víla jedla, sebou stále cukalo.

„To si ze mě děláte srandu...”

Jako kdyby to čekalo na Lorena slova, po celém chlapcově těle se začaly utvářet vybouleniny.

Loren okamžitě pochopil, co se dělo, a zakřičel na Lapis a Feuilllea: „Zpět! Uvnitř je jich víc!”

To, co se z těla ukázalo, zatímco se protrhávalo kůži a oděvem, byly malé bytosti velikosti dlaně.

Všechny vypadaly jinak a měly jiné účesy. Některé vypadaly jako dívky, zatímco jiné jako chlapci. Ale všichni měli na sobě prostý oděv a byli černorudí, jako kdyby se koupali v krvi.

Ačkoli Lorena napadlo, jak mohli být všichni v těle toho ubohého elfského chlapce, měl větší problém, o který se musel postarat.

Ty malé bytosti zamávaly křídly a začaly útočit na Lorena, co byl nejblíž, jako kdyby je už znavila chuť elfa.

Kdyby to byl normální netvor, Loren by neváhal a zahnal by ho svým velkým mečem.

Ale nespočet vil, co na něj letěly, byly příliš malé, aby proti nim použil svůj meč.

Mohl jich pár zabít pomocí vzdušného víření, co by čepel a objem meče vytvořily, ale bylo jich tu příliš mnoho.

Zvažoval, že by svůj velký meč pustil a odpleskl je rukama, ale nepřišlo mu, že by to dokázal udělat včas. A ten čas, co strávil přemýšlením, ještě víc zkrátil čas k odplatě.

Ve chvíli, kdy si pomyslel, že to je zlé, už měl víly s otevřenými ústy a krví podlitýma očima téměř u tváře.

Loren se připravil na to, že bude mít pár částí potrhaných a snědených, zvedl paži a zaskřípal zuby. Ale bolest, co čekal, nepřišla. Místo toho cítil jen pár lehkých úderů na paži.

Zavřít oči během bitvy bylo to samé jako sebevražda.

Jelikož to Lorena učili, dokázal udržet oči otevřené a za svou paží viděl, jak k zemi něco padalo. A když paži spustil, spatřil, jak víly padaly k zemi jako brouci zasažení repelentem.

(Lorene, prosím, pochval mě.)

Dle Shaynina hlasu, co přetékal radostí z toho, že se o situaci postarala, měl Loren ponětí o tom, co se stalo.

Zdálo se, že Shayna spatřila, že bylo nemožné ty víly fyzicky zastavit, a tak posílila drén energie, co používala jako hmyzí repelent. A připravila víly o život.

Jelikož byly víly tak malé, měly menší životní sílu než lidé.

Zdálo se, že Shayna jednala na základě výpočtu, že i když jich bylo mnoho, drén energie odvede svou práci. A jak čekala, ta moc před nimi ochránila Lorenovo tělo.

(Díky, zachránilas mě.)

I kdyby na něj zaútočili, nemyslel by, že by dopadl jako ten elfský chlapec. Ale věděl, že by byl celkem zraněný.

A proto v duchu Shayně poděkoval a pak začal zkoumat mrtvé víly kolem sebe.

Ale víly na zemi byly všechny scvrklé jako mumie, jako kdyby Shayna při tom náhlém útoku nedokázala upravit svou sílu.

Loren jednu z nich sebral a začal to zvrásněné tělo zkoumat.

„Víly nejsou rasa, co by dělala takové krvavosti... ale proč to tyhle udělaly?”

„Nemám ponětí. Jediné, co vím jistě, je, že věci, co tohle nedělají, to dělají.”

„Takže proč ve vesnici nikdo není... To snad ne...” řekl Feuille a pak se podíval k vesnici. Co si zrovna představil, ho vyděsilo.

Způsobili celkem rozruch, ale nebylo tu ani známky po tom, že by někdo měl z vesnice vyjít a zjišťovat, co se dělo.

„Každopádně to nevypadá, že by se z nich stali nemrtví.”

Když si Loren prohlédl mrtvou vílu, předal ji Lapis, co k němu přišla.

Ačkoli předávat mrtvé tělo byl celkem abnormální počin, Lapis si to tělo vzala. Nezdálo se, že by ji to zajímalo. Pak z toho těla sundala oděv a začala ho zkoumat zepředu a zezadu.

„Žádné známky po drogách... parazitech a magii. Kromě toho, že je scvrklá, vypadá normálně.”

„Prostě jsi jí bez rozmyslu sundala oblečení, co?”

„Byl to chlapec.”

„Na to jsem se tě neptal.”

Lapis byla nešťastná z toho, že se k ní Loren začal chovat chladně, a tak to tělo hodila za sebe.

Proletělo obloučkem mezi stromy a jakmile dopadlo na zem, byly slyšet zvuky boje. Když si Feuille uvědomil, že se o to tělo něco pere, zbledl.

„Prozatím na Feuillea vrhnu kouzlo ochrany.”

Lapis položila ruce Feuilleovi na rameno, zatímco ten tam ztuhle stál na místě.

„Jen do toho. Třesu se, jen si pomyslím, že by mě něco z boku hryzlo.”

„Lorene... ty bys měl být asi v pořádku? A máš i tamto.”

Lapis ukázala na velký meč, co Loren držel.

Když ho Loren pozvedl a přemýšlel, co s ním bylo, Lapis se dotkla jeho čepele a hrdě řekla: „Je v tom mechanismus, co ochraňuje svého uživatele. Nedopustí, aby se k tobě přiblížilo něco špatného. Jako třeba kletby.”

„Jak víš, jaké to má funkce, když jsi to náhodou našla ve zbrojířství?”

Tu zbraň Lapis ve skutečnosti odněkud sehnala přímo pro Lorena, co o svou zbraň přišel během jedné zakázky. A intrikařila s majitelem zbrojířství, aby mu ji prodal.

Loren se samozřejmě neobtěžoval si to u Lapis potvrzovat. A Lapis o tom Lorenovi nic neřekla. Ale když si Loren ten meč kupoval, věděl, že to bylo něco takového.

„Přece jenom jsem kněžka Boha znalostí.”

„Přestaň být tak absurdní vůči ostatním kněžím Boha znalostí.”

Lorenovi začalo být ještě víc líto ostatních kněžích Boha znalostí.

Sice tu byl jenom on a Feuille, ale byl by problém, kdyby měl Feuille kvůli tomu nějakou přehnanou představu o kněžích Boha znalostí.

„O tomhle stačí. Co kdybychom šli do vesnice? Musíme to prošetřit, ne?”

„Vážně ne, ale asi bychom měli.”

Byla tu šance, že tam mohli být přeživší.

A i kdyby nebyli, Loren odhadoval, že tam mohli najít vodítka k tomu, co se stalo. A tak se vydal k vesnici s velkým mečem v ruce.

Lapis jej následovala a Feuille zase ji.

Vstoupili místem, kde bylo ohrazení kolem oblasti stržené. Ten pohled, co tam na ně čekal, bylo něco strašného, co si Feuille nedokázal ani představit. Ale pro Lorena a Lapis to bylo něco, co čekali.

Zdálo se, že ten útok byl náhlý.

Domy, do kterých vstoupili, byly sice vypleněné, ale našli stopy po přípravě jídla. A v některých domech viděli zbytky jídla na stole.

Ačkoli všechno to něco pozřelo.

Také našli pár těl.

Nedokázali říct, jestli se snažili bojovat nebo utéct, ale stranou cesty nebo o stěny se opírala těla mrtvých elfů.

I tyto něco strašlivě zničilo a nebylo možné říct, co bylo příčinou smrti.

„Nezdá se, že to byly jen víly,” zamumlala Lapis, jak se dívala na zničenou stěnu budovy a mrtvé tělo, co se o zbytky stěny opíralo.

„Všude jsou tu budovy s poničenými stěnami, takže to působí, že na ně zaútočili také netvoři střední až velké velikosti.”

„V tomto lese asi nemá smysl pátrat po viníkovi.”

Loren potřásl hlavou nad tím velkým množstvím možností.

I kdyby identifikovali, kdo to udělal, zdálo se, že v jejich nynější situaci na tom nesešlo.

Vesnice byla už přece jenom zničená a nebyly tu žádné známky po přeživších.

„Také tu jsou stopy toho, že se pokoušeli skrýt děti.”

Ve sklepech a velkých truhlách byla těla mrtvých dětí.

Tam je museli uložit rodiče a modlili se, že ten útok přežijí. Ale zdálo se, že nedokázali uniknout spárům útočníků. A žádná ta modlitba nebyla vyslyšena.

„Ne, bylo tu to dítě předtím.”

„Tím myslíš, že se mu povedlo přežít až do dneška... Nevím, co na to říct.” Lapis zavřela oči, sepjala ruce a odříkala krátkou modlitbu.

Jak ji tak Loren viděl, na okamžik si pomyslel, že vypadala jako kněžka. Ale když tak o tom přemýšlel, jejím povoláním bylo kněžka. A myslet si, že vypadala jako kněžka bylo hrubé.

„Co si myslíte... že se stalo všem ve vesnici?” zeptal se je dutým hlasem Feuille, kterého Loren a Lapis protáhli vesnicí, takže viděl ten hrozný stav.

Na základě toho, jak ta vesnice vypadala, bylo možné si to představit. Ale Loren na tu otázku neměl jednoznačnou odpověď, a tak se podíval na Lapis, jako kdyby se jí ptal, co mu má říct.

„Myslím, že není fér, že takovéhle věci házíš na mě.”

„To je pravda, ale stejně...”

Když přišlo na slova, Loren nedokázal s Lapis soupeřit.

Mohl prostě Feuilleovi říct, co si myslel. Ale kdyby to udělal, neměl jak říct, jestli by ten šok dokázal ustát.

„No, můj odhad se od toho tvého pravděpodobně trochu liší,” povzdechla si Lapis a pak se otočila na Feuillea, co se na ně díval prosebným pohledem. „Nejsem si jistá, kolik lidí tu žilo, ale myslím, že na rozsah vesnice je tu až příliš málo těl.”

„To...”

„Ano, pořád tu je možnost, že ta těla naprosto pozřeli, ale je nepřirozené si myslet, že nikdo nedokázal uniknout před tím nekoordinovaným útokem.”

Feuilleovi se do očí vrátilo trochu toho světla.

Když si to Loren vyslechl, byl přesvědčený, že měla možná pravdu.

Když pominul to, co na vesnici zaútočilo, většina jedinců, co nebojovala, by buď utekla, nebo se schovala.

A pak by nebylo nic divného, kdyby se někteří obyvatelé rozhodli utéct. A bylo těžké říct, že nikdo z nich nedokázal uniknout.

„Kdyby to bylo tak dobře naplánované a koordinované jako ten útok na kurýrní město, bylo by to něco jiného... Takže Feuille, máš ponětí, kam by lidé z vesnice mohli utéct?”

Mohli tam být přeživší.

Když Feuillea postavili před takovou možnost, řekl Lorenovi a Lapis o jediném místě, o kterém věděl, že se dalo použít jako úkryt.
-----------------------------------------------

~ Možná to přece jenom někdo přežil... ~

Hlavní stránka novely