ICDS - kapitola 202

Kapitola 202 – Druhé kolo (5)

Jelikož se Loretta zdráhala mě pustit, musel jsem si koupit Léčivé lektvary nejvyššího řádu, Manové lektvary a nějaké šípy, co byly prosycené magií vysokého řádu. Poté jsem zamířil do gildovního domu. Zbavit se Loretty byla samozřejmě celkem námaha.

„Stejně budu nakonec paní domu!”

„To tě nikdy neunaví? I když půjdeš se mnou, uvidíš jenom, jak spolu bojují dva upocení muži.”

„Teď chci jít ještě víc!”

„Eit, jdi pryč!”

Když jsem konečně dorazil do Marianniny Zahrady, v zahradě, kde teď bylo spoustu prostoru, když se staří nájemníci Ohnivý drak (aka Pookie) a Obrovský železný divočák (aka Iana) vystěhovali, seděla Hwaya pod slunečníkem a četla si. Byla to celkem podivná scéna.

„Ach, Shine. Vítej zpět.”

„Hwayo? Proč jsi venku na zahradě? A ani nic neděláš.”

„Brzy přijde Ina. Zrovna teď loví Pána 45. podlaží.”

„Ach. Ehm... Promiň. Chvíli musím trénovat s Renem, takže tě budu muset hanebně zanechat, aby ses o Inu postarala.”

Při mé omluvě se Hwaya mírně usmála a odpověděla: „To nic. Stejně si všechno počítám. A přemýšlím o odměně, kterou od tebe získám za všechny ty body, co nastřádám. Objetí, polibek, večeři, rande a... Huhu.”

„Huhu? Co to mělo znamenat?”

„Ahaha, dělám si srandu. No, jen napůl. Jen tak mimochodem, mám našetřeno na 2,7 Huhu.”

„Nemáš v plánu skrýt své neslušné tužby, co?!”

Po mé otázce Hwaya přimhouřila oči a usmála se. Pak poplácala místo vedle sebe a pokynula mi, abych k ní přišel.

„Chvilku zůstaň. Nech tu lví hlavu o samotě. Můžeme s Inou strávit pár chvilek rodinného času. Co ty na to, Inin táto?”

„No vážně... To je lákavá nabídka, ale pro dnešek budu muset odmítnout. Pro Rena je to důležité období... Musím ho taky naučit, jak zacházet s mocí světa.”

„Hmm, cítíš zodpovědnost za to, že jsi z něj udělal Hrdinu. Ach, chci tě nahradit na místě Pozemského hrdiny. Možná bych potom byla silnější než ty a ty by ses ze všech sil snažil mě ochránit.”

„Pche, tahle moc je moje. Nikomu ji nedám.”

Když jsem stroze namítl, Hwayin úsměv se akorát rozšířil.

„Dělala jsem si legraci, gildmistře. To já tě budu chránit. Ačkoli by bylo pěkné být v postavení Hrdiny, vážně nechci být princezna, kterou by chránili.”

„Taky se mi nelíbí se nechat akorát chránit. Och, to mi připomíná...”

Když gilda postoupila do řádu B, získali jsme jednu funkci. Byla to možnost jmenovat zástupce gildmistra, když teď gilda měla víc než 10 členů. Zástupce gildmistra mohl oficiálně vyřizovat gildovní záležitosti jako přijímání nových gildovních členů nebo vyloučení nynějších gildovních členů. Zástupci gildmistra mocných gild v První kobce měli velké pravomoci. Ačkoli jsem nedokázal říct, jestli i Revival bude takový.

„Hwayo, pokud ti to nevadí... mohla bys být zástupce gildmistra naší gildy? Až do teď jsi odvedla spoustu práce a vážně jsi jediná, kdo mě nepadá, co by se na tu pozici hodil. Máš schopnosti a pocit zodpovědnosti a dokonce máš ke všem v gildě blízko. Co ty na to?”

„To je žádost o ruku?”

„Samozřejmě že ne. Ale dobrý pokus.”

„Tsk.”

Hwaya se urazila. Ačkoli byla starší než já, vážně byla celkem roztomilá. Když jsem ji pohladil po vlasech, promluvila s umírněným výrazem: „...Dobře. Upřímně řečeno si také myslím, že jsem jediná, kdo může být zástupce gildmistra.”

„Skvělé. Ačkoli by se o něčem takovém mělo rozhodnout hlasováním, budu to všechno ignorovat a použiju svou pravomoc gildmistra a jmenuju tě zástupcem.”

„Hm, okouzlující.”

| Hwaya Eleni Mastifordová se stala zástupcem gildmistra Revivalu! |

Když jsem si ve zprávě potvrdil, že se Hwaya stala zástupcem, sundal jsem ji ruku z hlavy a napřáhl ji k ní.

„Výborná práce, pokračuj v tom, zástupce gildmistra.”

A přesně takhle jsme vybrali zástupce gildmistra.

| Gilda Revival: řád gildy B |

| Členové gildy:

Kang Shin (Gildmistr, První – Zlato),

Hwaya Eleni Mastifordová (Zástupce, Druhá – Zlato),

Daisy Ectradion (První – Platina),

Lebuik Vandeon Granaris, Kang Yungung, Su Ye-Eun, Ren Verotude Goldlion, Palludia Gren Ehuir, Shuna Aren Lihita (První – Zlato),

Illina Alexandrovna Mikhalova, Kang Yua (První – Stříbro),

Minami Violet Sumire (Druhá – Zlato),

Edward Walker (Druhá – Stříbro),

Sophie Brightman (Třetí – Zlato).

Celkem: 14 členů. |

„Hm.”

Když jsem se zhruba ve chvíli, kdy Ina dorazila, rozloučil, šel jsem do vily a otevřel jsem okno gildovní statistiky. Po pravdě mě to celkem překvapilo. Než jsem se vůbec nadál, Ludia a Shuna se staly průzkumnicemi řádu Zlato. A poté, co se Daisy prolomila 13. podlažím Beyond a postoupila na 81. podlaží První kobky jsem se přirozeně dozvěděl, kdy prvně vstoupila do Beyond.

Hwaya se brzy dostane do řádu Platina a postoupí do První kobky. A když uvážím, jak se při našich cvičných soubojích ukazoval Sumirin talent, pravděpodobně ji bude následovat. Co se týkalo Walkera, postoupil do Druhé kobky, aniž by mi o tom něco řekl. Zdálo se, že schopnost Xin Shaomei mu velmi pomáhala. Takhle řečeno poté, co ve Třetí kobce dosáhl řádu Platiny, klesl na řád Stříbro v Druhé kobce, místo aby postoupil do řádu Zlata. Mírně jsem ho litoval. Zdálo se, že se mu nedostávalo dosaženích anebo nesplnil nějakou jinou podmínku.

Co se týkalo Iny, nebylo k tomu nic co říct. I před tím, než se stala průzkumnicí, byla téměř stejně silná jako Hwaya a já. Kobka pro ni byla jen pouhým hřištěm, neboť dokázala použít tolik magické moci, kolik jen chtěla. Dneska pokořila 45. podlaží a brzy se dostane do řádu Zlata. Teprve pak se její rychlost mírně zpomalí. Možná dokonce vstoupí do Beyond.

Jedinými osobami, o které jsem se vážně bál, byly moje sestra Yua a mladá vznešená dáma, co měla pod palcem konglomerát, Sophie. Ačkoli byly obě elity, kterým nijak nechyběla kvalita a které byly ve společnosti žádoucí, jejich konstituce měla do fyzických aktivit daleko.

Ale zdálo se, že moje starosti byly plané. Ty dvě schopnosti řádu SS, co jsem vzal Lucu Brunovi a Joshuovi Brightmanovi, si našly své majitelky a jak ty dívky stoupaly kobkou, ty schopnosti víc a víc zářily.

Yua zkrotila všech 278 larev kudlanky a teď se krok za krokem učila systém kobky a nové techniky. Pravděpodobně nebude potřebovat víc zkrocených zvířat. Plně dospělé kudlanky mohly přece jenom i létat. Ačkoli obyčejné kudlanky nemohly létat dlouho, ty, co si zkrotila, pocházely ze Zlé královny kudlanek. Nepochybně měly lepší geny než obyčejné kudlanky. A když je ještě k tomu podporovala Yuina schopnost... Přestal jsem o tom přemýšlet, neboť mi na pažích naskákala husí kůže.

Co se týkalo Sophie, co byla druhá nejvášnivější žena hned po Hwayě, překvapivě teď byla v gildovním domě. Své zářivé blonďaté vlasy měla svázané do ohonu a měla na sobě tílko a krátké kraťasy. A cvičně bojovala s Ye-Eun. Jelikož i Ye-Eun měla na sobě volnočasové oblečení, vypadaly spolu celkem dobře.

„Haa!”

„Kuk, zase útok zezadu!”

„Ne, z obou stran!”

Ačkoli Ye-Eun byla přímo před Sophií, její dýka k Sophii letěla zezadu. Sophie se rychle protočila a vykryla to jen dvěma prsty, ale překvapivě to byl klon. Ye-Eun byla stále před Sophií a v mžiku ji loktem srazila k zemi.

„Klon?”

„Jen jsem ke svému stínu přidala manu a dala mu hmotu. Mistrová řekla, že to je jedna z nejjednodušších technik!”

„Ne, tvoje mistrová je divná. Už si to uvědom.”

Zatímco jsem vypíchl Ye-Eunino chybné prohlášení, Sophie se zasténáním vstala. Ten cvičný souboj musel být celkem intenzivní, když z průzkumnice řádu Zlata jako ona tekl pot.

„Huu, huu... Taková síla.”

„Huhu, samozřejmě. Přece jenom jsem se stala průzkumnicí Beyond!”

„Pche, až se dostanu do řádu Platina, postoupím taky do řádu Zlato v Druhé kobce a když se tam dostanu do Platiny budu se moct stát průzkumníkem řádu Zlato v První kobce!”

Když se teď o tom zmínila, bylo celkem děsivé, jak rychle pokročila. Jelikož byla na 75. podlaží Třetí kobky, zatímco všechny Pány podlaží plenila sólo, bezpochyby během dalšího měsíce pokročí do Druhé kobky.

„Tímhle tempem možná dokonce doženeš Walkera.”

„Ne, takhle moc se snažím jen proto, abych mohla být s Edwardem.”

„A-aha. No, hodně štěstí, slečno Sophie.”

„Edward taky pokračuje rychle. Než pokročím do Druhé kobky, už bude v řádu Zlato. Nepodceňuj jeho touhu se zlepšovat!”

„Možná se tak pilně snaží, aby nemusel být s... Ehm, nic, to nic.”

Hm, duchem už byla silnější než Joshua Brightman. Rozhodně bylo pro Zemi dobře, že získala jeho schopnost!

„Takže proč jsi s Ye-Eun?”

„Její bojový styl je ze všech lidí v gildě nejpodobnější tomu Walkerovu. Bojem s ní se snažím naučit, jak spolupracovat s Walkerem. Vážně se toho od ní můžu hodně naučit.”

„Ehehe.”

Správně, jelikož se Ye-Eun specializovala v útocích, co vedly k jistému zabití, Sophie se od ní pravděpodobně měla hodně co učit. Například jak si chránit životně důležité oblasti, jak vycítit úmysl zabít, jak se tomu vyhnout a podobně. Ačkoli jsem to vážně nemohl říct nahlas, když se Ye-Eun tvářila tak bezstarostně.

„Co tady děláš, Shine? Přišel sis zabojovat s Renem?”

„Och, to mi připomíná. Když jsem ho poprvé spatřila, chtěla jsem se ho na to zeptat. Jeho uši... jsou pravé?”

„Jo. Je to zvířecí muž. Na jiných kontinentech jsou všechny možné rasy. Rene, pozdrav tady... Huu.”

Sophiina slova mi připomněla, že bych je měl řádně představit. Ale když jsem se ohlédl, spatřil jsem Rena, co se ošíval před dvěma dívkami, s kterými ještě nikdy dřív nemluvil. Vážně byl naprosto ztuhlý. Pleskl jsem ho do zad, abych mu navrátil vědomí.

„Rene, prober se z toho.”

„Já nemůžu, Korunní princi. Obě jsou až příliš nádherné, nemůžu se na ně dívat! A navíc mají t-tak odhalující oděv!”

„To nic, Rene. Na rozdíl od tebe jim na tom tolik nesejde. Zkus se vzmužit.”

„To mě trochu ranilo, ale pro mě je to nicméně příliš!”

No vážně, ani náctiletí by nebyli jako on. Povzdechl jsem si. Pak mi na mysl najednou vytanula jedna otázka.

„Copak Lebuik není stejně nádherná jako ty dvě? Copak se s Lebuik nechováš normálně? Jak to?”

„T-to proto, že Lebuik znám už od mala... Není to osoba, co bych viděl jako ženu.”

To tady zrovna spustil takovou bombu...?

„Lebuik je samozřejmě také velmi nádherná. U rytířů byla neuvěřitelně oblíbená a z každé země na Pananu jí přicházel nekonečný proud nabídek k sňatku. Je elegantní a nádherná a dokonce má laskavou povahu. Když jsem byl malý, také jsem k ní vzhlížel. Ale to je celé. Lebuik je moje mistrová a jako moje matka. Nevidím ji jako ženu.”

„Ach...”

Kdyby to Lebuik slyšela, neskončilo by to pěkně! Ačkoli mi to přišlo celkem směšné, když jsem si představil, jak by to Lebuik sklíčilo, kdyby na to přišla, přirozeně jsem si povzdechl. Jak si Sophie a Ye-Eun okamžitě uvědomily veškeré okolnosti, také jim ztuhl výraz.

„L-lebuik je ta slečna s kočičíma ušima, že?”

„Nevidí ji jako ženu? Tak to musí být...”

„Jejda, zadržte. Nemůžete svou víru nutit ostatním. Nechte mě se s tím vypořádat.”

Když jsem jim do toho skočil, rozšířily se jim oči a podívali se na mě.

„Nemůžeme nutit víru?”

„Co se snažíš udělat?”

„Hm, nemůžu mu nic vnucovat, ale můžu mu pomoct změnit názor. Obvykle výpraskem.”

„Copak to není to samé?!”

Prostě ho musím přimět, aby se mu po Lebuik stýskalo. Prostě ho musím zmlátit tak moc, až se mu bude chtít brečet v Lebuičině náručí! Ohlédl jsem se na Rena a usmál jsem se.

„Dobrá, to by s představováním stačilo. Začněme, Rene.”

„K-korunní princi, nejsi ještě nadšenější než předtím? Udělal jsem něco špatně?”

„Ne, vůbec. Rene, nic jsi neudělal. Jakmile fáze mlácení skončí, všichni budou šťastnější.”

„Něco se vážně pokazilo!”

Ye-Eun a Sophie, co pro dnešek skončily s cvičným soubojem, se posadily nedaleko. Zdálo se, že je ten termín „fáze mlácení” zaujal. Jak si to Ren uvědomil, nastražil uši a na tváři mu vyrašil pot.

„Ha, hahaha. No vážně, Korunní princi. To se mě snažíš před těmi nádhernými slečnami zmlátit jako psa?”

„Rene, jak to jen můžeš říct? Nemlátím tě jako psa. Jen ti pro vlastní dobro dávám výprask.”

„To je to samé!”

„No tak, no tak, začněme.”

„Uwuuuuuuuuk!”

Dalších 30 minut jsme Ren i já vypustili svou moc Hrdinů a střetli se. Zatímco Ren měl na sobě kompletní brnění a měl dřevěný meč, já jsem měl akorát dřevěné kopí bez brnění. Ačkoli to vypadalo, že se mi nedostávalo obrany, brnění jsem měl v podobě náramku a kopí v podobě náhrdelníku, takže i když na mě jejich útok a obrana neměl vliv, stejně jsem byl pod vlivem jejich dodatečných účinků.

Stavové hodnoty jsem měl už tak daleko za Renem. A když se k mému lepšímu bojovému umění přidaly ještě dodatečné účinky mých předmětů, nebylo možné, aby mě Ren porazil. Ani když byl Hrdina!

„Korunní princi, jsi až příliš silný! Příliš silný, to ti povídám!”

„Na to jsi přišel teprve teď? Ať tě ani nenapadne utéct, pojď na mě! No tak, honem!”

„Kuk... Kuaaaaang!”

„Divoká povaha není špatná, ale tohle děláme proto, že se nedokážeš ovládat!”

„Kuak!”

Bez milosti jsem Rena přetáhl po zádech dřevěným kopím. Okamžitě poté jsem ho pleskl ještě třikrát.

„Ku...!”

„To hodláš spát? Protiútok!”

„S tím bych začal, i kdybys mi to neřekl, Korunní princi! Kuak!”

Jak Sophie a Ye-Eun, co to sledovaly z ústraní, slyšely Renův žalostný křik, dodaly:

„Jů, vážně ho prostě 30 minut v kuse mlátí.”

„Shin je tak skvělý!”

„Korunní princiiiii!”

„V meči máš víc síly, ale pořád jsi až moc otevřený! To ses od Lebuik nic nenaučil?!”

„Kuhuk!”

30 minut nestačilo na to, aby Ren vyčerpal svou staminu. Byli jsme mnohem jiní, než když jsme se setkali na 20. podlaží. A tak jsem ho mlátil další dvě hodiny. Mým cílem bylo pomoct Renovi vytříbit jeho zvířecí instinkty a zachovat si přitom příčetnost. Pokud by dokonce i ve svém divokém módu dokázal reagovat racionálně, mohl by z něj být mocný válečník.

„Kuaaaaang, kak!”

„Nepřítel tě nenechá ho kousnout jen proto, že při běhu otevřeš pusu!”

Do toho měl samozřejmě ještě stále daleko.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Rene, to zvládneš! Prozatím prostě jen vydrž ten výprask!

-----------------------------------------------

 ~ Chudák, Ren. Tak jsme zjistili, že i ostatní sílí. A nejenom Shin... ~

<Předchozí>...<Následující>