ICDS - kapitola 219

Kapitola 219 – Co je vůbec Hrdina (5)

I když Yua potřebovala zkrotit nové netvory, nemohl jsem odložit svůj pokrok kobkou, abych si na to udělal čas. Z toho údobí 2 let už uplynul měsíc.

Ale existoval způsob, jak lovit netvory na Zemi a nezpomalit postup kobkou. A to bylo období, kdy jsem potřeboval drilovat Pány podlaží. Během toho jsem měl volno, jakmile jsem skončil se svým denním drilem. Jelikož Pánem 65. podlaží byla Královna succubů, Pánem 70. podlaží bude pravděpodobně Král inkubů. I kdyby byl třikrát silnější než Královna succubů, stejně jsem si věřil, že ho dokážu porazit za méně než 5 minut. I kdybych si mezi boji udělal hodinovou přestávku, na 10 drilování jsem potřeboval jen hodinu a 50 minut. Jinými slovy budu mít zhruba 22 hodin volného času. To bylo více než dost času, abych se postaral o netvory na Zemi nebo cestoval na Mars a zpět.

Říct Yuě, aby týden počkala, bylo to samé jako prohlásit, že se za týden dostanu na 70. podlaží. To bylo možné z jednoho prostého důvodu. První kobka pro mě nepředstavovala vůbec žádný problém a vlastnosti podlaží Beyond mi také pomáhaly.

Abych byl fér, trochu jsem se strachoval kvůli Smrťákovi. To byl jeden z nejobtížnějších Pánů podlaží, s kterým jsem bojoval. Ale když mi budou pomáhat vlastnosti podlaží, přišlo mi to proveditelné.

[Guooooo!]

[Hnusný člověče, to neznáš slovo „fér”!]

„Na to se chci zeptat já vás, mizerové.”

Poté, co jsem se v mžiku prolomil 67. podlažím První kobky, jsem okamžitě vyrazil na 17. podlaží Beyond. Tam jsem Dullahany sežehl skrz na skrz. I když měli mocné techniky a odolná těla, zdálo se, že si doma zapomněli schopnost se učit a taky slušné vychování. Bylo to poprvé, co jsem podlaží Beyond dokázal pokořit tak snadno. Proti Lordům orků jsem vážně musel použít mozek.

| Pokořil jsi 17. podlaží Beyond. Získal jsi právo postoupit na 68. podlaží První kobky. |

| Získal jsi 5 bonusových stavových bodů. Maximální hodnota HP a MP +2%. |

| Techniky, které jsi často používal při postupu v 17. podlaží Beyond, získaly EXP. |

| Dokonale jsi zvládl techniku Bojové umění vysokého řádu! Tvé tělo a mana dosáhly dokonalé harmonie. Ke všem počinům svého těla získáš dodatečné pozitivní účinky. Újma ze všech fyzických útoků a rychlost +20%. |

| Ačkoli máš základy k tomu, abys vytvořil cestu vyššího bojového umění, kvůli svému nedostatku pochopení bojového umění nemůžeš ještě vytvořit novou techniku. |

„Och!”

To jediné, co jsem na 17. podlaží dělal a co se dalo považovat za bojové umění, bylo odkopávání hlav, co na mě letěly. Dělal jsem to jen proto, že to bylo otravné, neboť když jsem Dullahanům řekl, že se ani nesnažili použít hlavu, použili ji. A to doslova. Nemyslel jsem si, že to povede k tomuhle!

Techniku Bojové umění jsem měl obzvláště rád, neboť měla vliv na jiné schopnosti a techniky. Nemyslel jsem si, že ji dokonale zvládnu tak rychle. Ale nemohl jsem si stěžovat, neboť 20% nárůst újmy fyzických útoků a rychlosti platilo i na techniku Boj s kopím.

Ale měl jsem podezření, že bude obtížné nebo dokonce nemožné vytvořit techniku vyššího Bojového umění. Naučil jsem se a tříbil jenom to, co se předávalo v naší rodině. A jelikož jsem měl zkušenosti z vytvořením Šíleného tajfunu, nedokázal jsem ani začít chápat, jak vytvořit novou techniku bojového umění.

„Sílím. Vážně mám pocit, že mám teď do mysli vyrytý nejlepší způsob, jak se pohybovat.”

20% nárůst útočné síly a rychlosti. Ačkoli to číselně vypadalo prostě, po pravdě to znamenalo akorát to, že jsem mohl zručněji využít moc skrytou v mém těle. Dokonalé zvládnutí techniky díky zesílení zkušeností v Beyond bylo skvělé, ale pořád jsem potřeboval čas na to, abych tu změnu naprosto pochopil. Jelikož jsem samozřejmě neměl moc času, budu si na to muset zvyknout během potyček s netvory.

„Dobrá, vezmu Lotte a zamířím na 68. podlaží!” zakřičel jsem kurážně a skočil jsem do brány.

Být schopen se soustředit jen na kobku byl osvěžující pocit!

Poté, co jsme skončili s projížďkou na 68. podlaží, jsem Lotte poslal zpět do vily a užuž jsem chtěl skočit na 18. podlaží Beyond. V té chvíli jsem obdržel zprávu. Jelikož to byl mužský hlas, myslel jsem si, že to je Ren nebo otec, ale když jsem si tu zprávu vyslechl až do konce, ztuhl jsem před branou do Beyond.

[Dlouho jsme se neviděli, příteli.]

Správně, přemýšlel jsem, že bylo na čase, aby mě někdo vyrušil... Někdo nechtěl, abych prostě jen tak volně stoupal kobkou! Když jsem si neslyšně povzdechl, otevřel jsem pusu.

„To tedy ano, Ellosi.”

Kolik to bylo měsíců? Co jsem si pamatoval, naposledy jsem s Ellosem mluvil, když šly Ludia a Shuna s Ellosovou družinou porazit Pána 40. podlaží. Okamžitě poté Ludiin svět Luka...

Když jsem Ellose kontaktoval poté, co jsem se o všechno postaral, nezvedl mi to. A když Ludia po příchodu na Zemi získala schopnost, mohla stoupat kobkou jen s Shunou, takže s tím nebyl problém. Ale oba nás trápilo, že jsme Ellose nemohli kontaktovat. Přece jenom to byl první přítel, co jsem si v kobce udělal.

„Byl jsem starostí bez sebe. Věděl jsem, že nejsi mrtvý, protože jsi mi nezmizel ze seznamu přátel, ale...”

[Haha, promiň. Hodně... se toho stalo.]

Jako vždycky zněl klidně a vyrovnaně. Pokud na pár měsíců zmizel, musel mít tak napilno, že jen stěží spal. Ale v jeho hlase nic takového neznělo.

„A teď máš všechno vyřešené?”

[Jo. Zastavili jsme hlavní útok vetřelců. A i Hrdina nějak přežil.]

„To je skvělé.”

[Jo... Je skvělé, že i ty a Palludia jste naživu. Uvidíme se později. Můžeme spolu porazit Pána podlaží nebo tak něco.]

„Haha, jo, pospěš si.”

Věděl jsem, že bude nemožné být s Ellosem v družině. Ale i tak jsem ho plně povzbuzoval. Ellose pravděpodobně nenapadlo, že jsem se jen za pár měsíců dostal na 70. podlaží.

Ačkoli neuplynulo moc času, změnilo se hodně věcí. Jak jsem přemýšlel o všem, co se stalo, chtěl jsem se užuž rozloučit.

Ale zdálo se, že Ellos měl na srdci ještě něco jiného.

[Slyšel jsem, že ses stal Dimenzionálním žoldnéřem.]

„Hm? Och, jo, věděl jsi o tom?”

[Jsem vážně hrdý, že jsem tvým přítelem. A také tě jako přítele respektuji... Když budeš mít čas, mohl bys zajít na můj svět? Momentálně připravujeme závěrečný útok, abychom vetřelce vyhnali.]

„Až skončí prodleva u mého Dimenzionálního cestování, zastavím se více než rád.”

[Haha, díky. Jsi vážně spolehlivý, že už to ani víc nejde.]

Zdálo se, že válka mezi světem Edias a jeho vetřelci se blížila konci. Na rozdíl od světů Luka a Panan se zdálo, že svět Edias měl moc vzdorovat. A podle toho, jak to znělo, dokonce vyhrávali. Možná že po boku tamějšího Hrdiny bojovali stejně mocní válečníci jako já.

Pokud Ellosův svět dokázal odvrátit nepřítele světa, byl to důvod k oslavě. Pokud bych jim nemohl pomoct, byl bych ještě šťastnější. V duchu jsem si do rezervy dal misi Dimenzionálního žoldnéře a s pocitem svěžesti jsem skočil na 18. podlaží Beyond.

[Bláhový člověče.]

[Proč se musíš vydávat smrti napospas?]

Jak se dalo čekat, narazil jsem na širokou chodbu plnou Smrťáků.

Smrťáci měli několik schopností. Byli zruční v používání svých velkých kos, stříleli vlny aury, vystřelovali tucty malých kos a dokonce se naráz přemisťovali za mě. Řev smrti, co používali, zdvojnásoboval útok nemrtvých a o polovinu snižoval obranu živých. Dokonce dokázali, aby ze země vyskakovaly kosy. Vážně jsem se chtěl zeptat, jestli sami nedokázali pokořit svět. Ani nemluvě o tom, že v Beyond byli ještě silnější.

[Dovedeme tě ke smrti.]

[Pojď s námi.]

„Kdo by chtěl jít s vámi, takovými vznášejícími tuláky?!”

Připravil jsem se na to, co mělo přijít. Všechno jsem nechal na ustavičném používání Božské rychlosti a obnově many pomocí Absolutní duše. Smrťáci se teleportovali jako duchové z hororů a vysílali na mě vlny aury. Já to vykryl Ruyueinou mocí a vzlétl jsem.

[Chcípni!]

V další chvíli se za mnou objevil Smrťák a máchl svou kosou. Ale plášť, co jsem měl na zádech, se okamžitě zatřepotal a odrazil tu kosu stranou. Ačkoli ty náhlé útoky Smrťáků na nich byly nejotravnější, považovalo se to za pokoutný útok. A tak to Felixův chaotický plášť anuloval svými účinky proti pokoutným útokům.

„Jsi první! Hrdinný úder!”

[Kiaaaaa!]

Bodl jsem kopím a to proniklo smrťákovým tělem. Ačkoli z něj vystřelily malé kosy, snadno jsem je vykryl svým brněním. Ani tohle nefungovalo! Ačkoli Smrťáci zesílili, můj nárůst v síle se tomu více než vyrovnal!

Se zlovolným úšklebkem jsem zakroutil kopím, co bylo stále zabodnuté v těle smrťáka. Okamžitě se z něj staly částice světla a rozptýlily se ve vzduchu. Dokázal ho zabít jediný Hrdinný úder s normálním množstvím many.

[Tento člověk vzdoruje.]

[Bláhovost!]

Poté, co jsem odrazil jednoho smrťáka, otočil jsem se na ostatní. Ve vzduchu se ke mně ze shora dolů řítily tucty velkých kos.

„Neznavuje vás to?”

Rychle jsem se tomu vyhnul a ty kosy narazily do země. Chodba se okamžitě začala proměňovat. Podlaha, která byla z materiálu podobnému kameni, se proměnila na kov a z ní vystoupily ostré bodce. Takže bylo nemožné na zem stoupnout. Samozřejmě jsem nevěřil, že ty bodce zůstanou na zemi navěky.

Smrťáci společně zakřičeli:

[Jelikož jsi odmítl příjemnou smrt, budeš čelit kruté hrozné smrti!]

[Kuaaaaaa]

| Smrťák použíl Řev smrti! Absolutní duše, Zdolání a vysoká hodnota Charisma anulovala Řev smrti! |

[Cože?!]

[N-náš řev...!]

Také mě to překvapilo. Nemyslel jsem si, že bych dokázal naprosto anulovat Řev smrti. Myslel jsem si, že jenom nepřátelé světa mohli ignorovat techniky kobky. Ale nejenom že jsem ignoroval znevýhodnění Řevu smrti, ale dokonce jsem anuloval i tu část Řevu smrti, co posilovala svého uživatele. Počkat... takže to samé platilo i pro Válečný pokřik Lorda orků...?

[Jeho liga... Vskutku nadřazená liga...!]

[Přemoci Smrťáky... Je to vůbec člověk?!]

Smrťáci ve vzduchu ztuhli, zdálo se, že je to také šokovalo. Tuto příležitost jsem neminul a použil jsem Živelnou bouři a Oběť.

[Kuaaaaak!]

[Ty... Ty jsi z kobky...!]

Smrťáci zmizeli, zatímco mumlali něco o tom, co jsem nechápal. Poté, co jsem vstřebal živelnou moc, chodba začala zářit pětibarevným světlem a vystřelily z ní bodce. Ale jelikož na mě neútočili žádní Smrťáci, bylo snadné se jim vyhnout. Rychle jsem se propletl mezi bodci a přeletěl jsem chodbu.

U toho jsem si mumlal: „Pokud jsem takhle moc, pak nepřítel světa... Musím zesílit.”

Už jsem nebyl to děcko, co nic nevědělo. Když jsem si teď dokázal představit moc nepřítele, mohl jsem si nastavit jasnější cíl.

Ačkoli byla kobka mocná, bezpochyby měla svůj limit. Možná že kobka po mě chtěla, abych překonal tu moc, co mi udělila. Suverén, boží pravá jména a Absolutní duše. Všechno to byly způsoby, jak toho dosáhnout.

Ačkoli bych měl být šťastný, nebyl jsem. Se ztuhlým výrazem jsem pokračoval dál Beyond, věřil jsem, že někdo, co byl nad kobkou, by mi dokázal na ty otázky odpovědět.

Za čtyři dny jsem se dostal na 70. podlaží První kobky. Bylo to o dva dny dříve, než co jsem slíbil Yuě.

-----------------------------------------------

~ Kobka se nám nakonec ještě rozpadne a bude to. A příště Filipíny! Nebo aspoň úvod. ~

<Předchozí>...<Následující>