KY - kapitola 92

Kapitola 92 – Otázky a přijetí

Lapisin výslech trval, dokud Lorenův kabátec naprosto neuschnul.

V té době byly už i Lapisiny a Feuilleovy šaty suché a zatímco Feuille se oblékl, jen co uschly, Lapis se s komplikovaným výrazem oblékla, když skončila s výslechem Corne.

„Jaké to bylo?” zeptal se jí Loren, co čekal, až skončí.

Lapis potřásla hlavou, jako kdyby to vzdávala, a nakonec otevřela pusu: „Zaprvé se zdá, že toto je ta skrytá vesnice vil.”

Loren to tak odhadoval, neboť Corne se zmínila o náčelníkovi vil. Ale zdálo se, že se nemýlil.

Hledali vodítka, aby ji našli, ale zdálo se, že se jim podařilo sem přímo najít cestu.

To byla dobrá zpráva, ale zároveň to byla i špatná zpráva.

Týkalo se to obyvatel Feuilleovy vesnice.

Hledali cestu do skryté vesnice, protože si mysleli, že sem možná prchli vesničané.

Ale v oblasti neviděli žádné elfy a nebylo možné, aby byli v těch malých budovách, kde žily víly.

Což znamenalo, že elfové na toto místo neprchli.

„Jen pro jistotu jsem se jí zeptala, ale řekla, že sem nepřišli žádní elfové.”

„Je tu nějaké podobné místo?”

„Corne o žádném neví.”

Nebylo to tak, že přišli o veškerou naději.

Že elfové prchli do skryté vesnice, byl jen Feuilleův odhad. A neměli ponětí, jestli k tomu vážně došlo.

Někteří mohli prchnout do jiných vesnic.

Ale to neměli jak vědět jistě a oni věděli jedině to, že tu Feuillle byl momentálně jediným elfem.

„Všichni...”

Feuille byl v šoku, že mohl být jediným, kdo přežil. Ale ani Loren, ani Lapis nedokázali najít slova, co by mu mohli říct.

„Abys přežil kvůli tomu, že tě unesli loupežníci, je celkem štěstí, že?”

„Lorene, tohle bys neměl říkat nahlas, i když jsi na to myslel.”

To si mezi sebou tlumenými hlasy prohodili Loren a Lapis.

Jeden z nich byl žoldnéř, co zažil, že se jeho společník, kterému se včera vedlo dobře, druhého dne stal chladným tělem. A druhý byl démon, co se ve skutečnosti nestaral o nic jiného než svoje vlastní zájmy.

Ale nebylo to tak, že nedokázali vycítit atmosféru. Ale i když neřekli nic ledabylého, kvůli čemu by se Feuille cítil ještě hůř, vážně nechápali, v jak velkém šoku byl. Takže nedokázali vymyslet nic, co by mu řekli.

„Ehmm, teď z jiného soudku, zdá se, že se náčelník uzavřel a zabarikádoval v hlubší části vesnice. A pokud ho chceme zabít, budeme se tím muset prolomit.”

„Nemůžou to prolomit Corne a ostatní víly?”

Loren si pomyslel, že víly se svými magickými schopnostmi by mohli odemčít jednu nebo dvě blokády.

„Zdá se, že by s tím mohly něco udělat, pokud se budou velmi snažit.”

„Takže...”

„To znamená, že i kdyby se dokázaly dostat přes tu blokádu, nebudou mít dost moci na to, aby porazily náčelníka.”

I kdyby se víly prolomily blokádou, aby se pustily do boje s náčelníkem, pokud jim nezbyde žádná mana, nemohly mu čelit.

A tak i když chtěla Corne náčelníka porazit, proto měla takové problémy to vykonat.

Dokonce i s celkovou silou, co momentálně měly, ho nedokázaly porazit, a proto se uchýlily k tomu, že o pomoc požádaly někoho cizího jako Loren.

„Corne tu má tak nějak vysoké postavení?”

„Zdá se, že dost vysoké na to, aby všechny vedla.”

Corne navrhovala, aby se všechny víly ve vesnici prolomily blokádou, co jim stála v cestě. A pak aby Loren a Lapis šli za náčelníkem a zabili ho.

„Hej, nevadí, pokud si to špatně vykládám. Ale řekla jsi, že byste se tou blokádou mohly prolomit, když pomůžou všechny víly. To znamená, že náčelník je silnější než vy všechny dohromady, že?”

„Asi jo.”

Když potřebovali moc všech vil dohromady, aby se dostaly před blokádu, co vztyčil náčelník, znamenalo to, že síla celé vesnice vil stěží vyvažovala sílu náčelníka.

Z toho se dalo pochopit, jak silný náčelník byl. A nebylo těžké odhadnout, jak těžké bude se s ním vypořádat.

„Dokážeme ho my dva porazit?” řekl Loren ustaraně.

„Pokud nebudeme brát ohledy na ostatní, vyjde to,” odpověděla Lapis silně.

Protože se báli, že je někdo uvidí, Lapis nepoužila svou moc. A Shayna, co byla v Lorenovi, nemohla naplno použít svou moc.

Ale pokud tohle zmizí a oni budou moct svou moc použít bez jakéhokoli omezení, jak Lapis, tak Shayna byly mocné bytosti. A dokážou se náčelníkovi samy postavit.

„No, i kdyby někdo přihlížel, pravděpodobně bychom se z toho dokázali vymluvit.”

(Lorene, i já potají pomůžu!)

Loren si pomyslel, že i kdyby do toho nešly naplno, démon Lapis a Král neživota Shayna by se náčelníkovi mohly vyrovnat.

Kdyby chtěly, každá z nich by mohla zničit celý národ.

Loren dokázal akorát máchat svým velkým mečem, a tak si myslel, že on bude nanejvýš otrava. Ale Lapis a Shayna si myslely, že vyjde, když Lorena pošlou do přední linie a ony jej budou podporovat.

„Takže nám nevadí přijmout její žádost?”

„Ne. Už jsme si také promluvily o odměně.”

Loren si myslel, že Lapis Corne akorát vyslechla, ale zdálo se, že tu její žádost přetvořila na zakázku a dokonce si promluvila o platbě.

Na Lorena udělalo dojem, jak byla rychlá. A Lapis mezitím začala mluvit o podrobnostech platby.

„Ačkoli jsem řekla, že jsme se dohodly na platbě, nebude to nic nóbl. Víly jsou přece jenom rasa, co nemají moc kovových předmětů. Úplně jako elfové.”

„Ani to nevypadá, že by moc jedly, takže nebudou mít ani moc co nám dát.”

„Když o tom přemýšlíš z tohoto úhlu, je celkem strašlivé, že náčelník snědl veškeré jídlo z elfí vesnice. Možná mají žaludek ze železa a velmi silné žaludeční kyseliny?”

„To nemám ponětí. Takže na jakých podmínkách jste se dohodly?”

Víly měly s lidmi méně kontaktu než elfové.

Nedokázal si představit, že měly někde ve vesnici uložené peníze, a tak se na to zeptal Lapis.

„Slíbila, že pokud se nám podaří zabít náčelníka, můžeme si vybrat jednu věc, co mají, a vzít si ji.”

Lapisiny podmínky sázely na to, že mezi věcmi, co víly nasbíraly, bude něco cenného.

A i kdyby tam nebylo nic drahého, pořád jim to za to bude stát, pokud najdou drahokam.

„I když nebudeme mít štěstí, těším se na to, že najdu něco, co nám dá trochu toho zisku.”

„To mi přijde dostatečně rozumné.”

Také tu byla možnost, že by si řekli o víc, neboť víly byly zoufalé, aby jim někdo pomohl. Ale Loren si pomyslel, že kdyby je využili, neměl by dobrý pocit, až by od nich získal odměnu.

Podmínka, co Lapis nastolila, jim umožňovala práci přijmout v dobré náladě a bránila jim dostat se do mínusu. A Loren si myslel, že to působilo tak akorát.

„Feuillea necháme tady. Žádné námitky, že?”

„Jistěže ne.”

Když řekli tohle, Feuille zvedl hlavu, ale ani Loren, ani Lapis ho nehodlali vzít k náčelníkovi.

Byla tu možnost, že náčelník vil zabil všechny z jeho vesnice.

To znamenalo, že Feuille mohl mít šanci všechny pomstít. A on chtěl opravdu udeřit.

Ale i když to Loren a Lapis věděli, stejně ho nehodlali vzít s sebou. A to kvůli tomu, co Corne řekla předtím. Že náčelník z těl mrtvých elfů vytvářel nové víly.

„Pokud tě s sebou vezmeme, budeme tě muset ochránit. A kdyby náčelník z tvého těla udělal víly, zaútočili by na nás zepředu i zezadu.”

A tak když Loren požádal Feuillea, aby své pocity ovládl, Feuille vypadal, jako že si chtěl stěžovat. Ale v tichosti sklopil pohled k zemi.

Loren viděl, že chápal jeho důvody, a tak řekl Corne, co se vznášela kolem a přemýšlela, kdy jejich hovor skončí, že její žádost přijmou.

„Ale nemůžu zaručit, že něco zvládneme.”

„To by bylo příliš velké přání. Jsme vděční, že jste ochotní nám pomoct.”

Corne vesele létala kolem Lorena.

Loren došel k závěru, že ji nebude následovat očima, neboť kdyby se o to pokusil, akorát by se mu točila hlava. A zeptal se Corne, co stále létala kolem něj: „Můžeme počítat s tím, že se proboříte blokádou, že?”

„Samozřejmě. Budeme vám tak moc ku pomoci, jak jen to půjde.”

„Takže jsi v pohodě s tím, že náčelníka porazíme? Zabijeme?”

„...Ano, prosím, udělejte to.”

Než Corne ta slova řekla, na okamžik se odmlčela.

Loren nevěděl, jaké myšlenky a pocity se jí během té krátké chvilky honily hlavou, ale jelikož mu dokázala dát definitivní odpověď, pevně na to kývl.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>