KY - kapitola 95

Kapitola 95 – Pokračování a vytažení

„Nezírej na to jenom!”

Zatímco Lapis zírala na kus masa, co se k ní blížil, Loren jí ovinul paži kolem pasu a vrhl se stranou.

Za okamžik část náčelníkova těla, co se k nim řítila, dopadla na místo, kde Lapis stála, a všude se rozprskla krev.

A když Loren máchl levou rukou svým velkým mečem, vyseklo to víc náčelníkova těla. A když ten kus dopadl na podlahu, proměnil se na velké množství vil, co na Lorena a Lapis začaly útočit.

(Drén energie... Ugh, tohle se mi vážně nelíbí...)

Když Shayna aktivovala svůj drén energie, sice si stěžovala, ale i tak to víly rychle zabilo a popadaly na zem. Ale když dopadly, náčelníkovo tělo je zakrylo a okamžitě je pozřelo.

„Konečně začal jíst sám sebe.”

„Tohle je sekundu od sekundy zbytečnější,” zamumlala Lapis, jako kdyby to nebyl jejich problém, zatímco ji Loren stále nesl pod paží. Ale Loren neměl čas odpovídat.

Měl příliš napilno s tím, aby velkým mečem, který držel jen levou rukou, odsekával masité paže, co se po nich ze shora sápaly.

A kromě toho když část odsekl, proměnila se na víly a ty na ně zaútočily jako rána z brokovnice, takže situaci neměl pod kontrolou.

(Vím, že se nemůžu pozvracet, ale stejně mám pocit, jako že budu zvracet...)

Jelikož Shayna neměla fyzické tělo, nemohla se pozvracet, i když měla pocit na zvracení.

Mohla vykašlat veškerou náčelníkovu životní energii, co vysála, ale i kdyby ji vykašlala, nezbavilo by ji to toho jejího nepohodlí.

„Pokud něco nevymyslíme, nikam se nedostaneme!”

Bylo celkem značné, že náčelník útočil pořád dokola, jako kdyby necítil bolest nad tím, že mu trhali tělo. Ale i Lorenovy schopnosti s velkým mečem, kdy vykrýval a odsekával pomocí těžké zbraně jen jednou rukou, byly také neuvěřitelné.

Neustále se ozývaly zvuky střetu masa a oceli a uprostřed toho, jak všude létaly kusy masa a krve, si Lapis povzdechla, neboť se jí na oděvu začaly objevovat rudé skvrny.

„Až se vrátím, budu si muset koupit nové oblečení...”

„Teď není čas říkat něco takového!”

„Kněžský oděv je drahý, víš? A látka je taky celkem dobrá.”

„Starej se spíš o svůj život než oblečení!”

Loren chtěl na okamžik ustoupit, postavit Lapis na zem a použít svůj velký meč oběma rukama, ale náčelník neustával v útocích. A tak ustoupit nemohl, i když chtěl.

Zvažoval, že by Lapis pustil. Ale kdyby ji pustil, zatímco náčelníkovy útoky pokračovaly, pak by se zaměřil i na ni. A Loren si nemyslel, že při té jeho drtivé mase by Lapisino drobné tělo bylo schopné ty rány ustát.

Jelikož byla démon, byla tu samozřejmě šance, že by to ustála, jako kdyby to nic nebylo, ale Loren to nehodlal riskovat.

Nechtěl riskovat, když to byla situace, kdy jedna chyba mohla znamenat smrt.

„Nevadí ti trochu zpomalit?!”

Ten pocit, kdy mu v mysli něco zapadlo do sebe.

Kdyby to přišlo, Loren by začal dosahovat větší síly. Ale jakmile by k tomu došlo, měl by omezený čas.

Musel akorát náčelníka porazit, než mu vyprší čas. Ale kdyby to nedokázal, akorát by ležel na zemi a čekal, až ho sežere.

„Lorene, mohl bys udělat, co řeknu?” řekla Lapis, vzhlížela k němu ze své pozice pod jeho paží.

Když Loren obrátil pohled k ní, zatímco stále odvracel útoky náčelníka, Lapis zakroutila tělem, až byla v našponované pozici a položila mu ruku na hruď.

„Udělám něco zbrklého. Ale pokud si zapamatuješ tento pocit, tvoje bojové schopnosti exponenciálně vzrostou.”

„Co se snažíš udělat?! Ne že mě pozměníš nebo tak něco, dobrá?”

„Jistěže ne. Bez zázemí nebo vybavení není možné, abych to zvládla,” stěžovala si na to, co si Loren myslel, že byla. A mezitím mu rukou chmatala po hrudi.

Ty její pohyby ho lechtaly a po chvilce si uvědomil, že se Lapisina dlaň na jeho hrudi začala zahřívat.

To teplo se zdálo trochu moc horké na to, aby to bylo tělesné teplo. Jak mu proniklo kůží a svaly a rozšířilo se mu tělem, Loren se zachvěl při tom pocitu, jak mu to z hloubky něco táhlo. Ale i během toho dál bojoval s náčelníkem.

„Tohle...”

„Mám za to, že ten tvůj stav šílenství přeměňuje tvoji životní energii nebo zdraví na sílu. Ale to tě rychle vyčerpá a také to je nebezpečné pro tělo.”

Sevření na Lorenově velkém mečí zaskřípalo.

Byl to zvuk toho, jak ho Loren svíral s větší silou než kdy jindy.

Zároveň s tím byl další úder proti náčelníkově útoku rychlejší a silnější než kdy dřív.

Jako kdyby na důkaz toho, že ten úder byl jiný než předtím, se zakousl hluboko do náčelníkova těla. A náčelník, co sebou ani netrhl bez ohledu na to, jak moc do něj Loren sekal, teď od Lorena začal couvat, jako kdyby pocítil strach při prvním náznaku bolesti.

„Och.”

„Tohle je sebeposílení, které zvládnou všichni démoni. Ale není to tak dobré jako Nadání, protože to můžeš použít jenom na sebe.”

Když sebou náčelník po Lorenově útoku trhl, Lapis využila příležitosti a vyklouzla Lorenovi z pod paže a uskočila vzad.

Rozhodla se to udělat, protože věděla, že Loren nemohl spolu s ní použít svou sílu doplna.

„Pokud si budeš pamatovat ten pocit manipulováním many, mohl bys to volně používat. Tentokrát jsem to vynutila, ale nezapomeň na ten pocit.”

Zatímco Loren poslouchal Lapisino vysvětlování, přistoupil k náčelníkovi, co se od něj snažil dostat. A máchl svým velkým mečem ze zdola vysoko nad hlavu.

Ať už to bylo tím, že do toho vložil moc síly nebo že špatně vypočítal vzdálenost, hrot meče se zaryl do země a vykřesal jiskry a pak se zaryl náčelníkovi do těla a způsobil mu hlubokou ránu. Náčelník zaječel.

„V-vooooooouuuuuunnnnnnd?!”

„Zmlkni! Přestaň utíkat, ať tě můžu rozsekat na cucky!”

Hrubou silou ten sek nahoru zarazil a pak ho snesl zpět dolů.

Kvůli těm dvěma hlubokým ranám se část těla odtrhla a když dopadla na podlahu, proměnila se na víly. Ale Loren po nich máchl plochou stranou čepele.

Když je odpleskl jako mouchy, Loren udělal další krok vpřed a bodl svým mečem hluboko do náčelníkova těla a otočil jím.

Z rány vytryskla krev a náčelník se svíjel kolem ve snaze dostat ten meč z těla. Ale Loren jej zarazil ještě hlouběji.

„Hmm?”

Hrot meče, co zarazil hluboko do těla.

Loren nakrčil čelo kvůli tomu podivnému pocitu, co z toho cítil.

Zatímco měl pocit, že ten jekot byl příliš hlasitý, otočil mečem doleva a doprava, aby to zkontroloval.

Kdykoli to tak udělal, ten jekot začal být hlasitější. A po chvilce meč vytáhl a téměř jej překvapením upustil, když spatřil, že střední části čepele se chápala ruka.

„Co to kruci?!”

Z velikosti té ruky dokázal odhadnout, že to byla bytost zhruba jeho nebo Lapisiny velikosti. A ne víla.

Loren se střásl, že se to drželo čepele velkého meče, a pomalu to začal vytahovat z těla.

Ty prsty by obvykle neunikly bez újmy, ale čepel se do těch prstů, co ji držely, z nějakého důvodu nezařízla. A spolu s čepelí začala z rány pomalu vycházet paže.

„...Nechutné.”

„Lorene, co jsi to z náčelníkova těla vytáhl?”

Pravá paže, co vyčnívala z těla náčelníka, co z nějakého důvodu přestal útočit.

Soudě podle hladké kůže a malého množství svalů to vypadalo jako paže ženy. Ale pohled na to, jak vyčnívala z náčelníkova těla, byl v každém ohledu abnormální.

„Co máme s tímhle dělat?”

„No... co jiného zmůžeme než to vytáhnout ven?”

Po Lapisině odpovědi se Loren podíval na náčelníka.

Maso, co mu vytvářelo tělo, bylo nehybné. Takže se ty útoky ještě před chvílí zdály jako lež.

Při pohledu na ženskou paži, co visela z masa, chvíli uvažoval, ale nakonec zabodl velký meč do země a zdráhavě se oběma rukama chopil té paže a začal táhnout.

Protože to tělo nebylo tak tvrdé a i majitel té paže se snažil vylézt ven, netrvalo dlouho a náčelníkovo tělo se roztrhlo a odhalilo hlavu a ramena majitele té paže.

Blonďaté, skoro bílé vlasy mokré krví a tukem a nehybná tvář.

Jakmile tu hlavu naprosto vytáhl z těla, začala kašlat a zvracet něco hustého smíseného s krví. A Loren tu paži rychle pustil, chopil se svého velkého meče a rozběhl se zpět k místu, odkud to Lapis sledovala.

To zvracení chvíli pokračovalo s nechutnými zvuky, pak to ustalo, ta bytost si volnou rukou otřela ústa, ztěžka oddechovala a najednou se vytáhla až po pas.

Samozřejmě to bylo naprosto nahé.

Bylo to tělo mladé ženy.

Ta dívka se ani nesnažila si zakrývat hruď, paží si chvíli otírala tvář a očichala si ruce. A pak z náčelníkova těla vytáhla zbytek svého těla a položila své bosé nohy na zem.

„Aaa, tohle je zlé. Smrdí to a je to slizké a jsem celá od krve a ničí mi to vzhled.”

Ta dívka si prohlížela své nahé tělo. Nakonec se otočila na Lorena a Lapis, co se na ni dívali z dálky. A zavolala na ně s úsměvem, co v sobě nenesl vůbec žádné nepřátelství: „Moc děkuju, vy dva. Trápilo mě, kdy mě pustí. Zdá se, že tihle nevaří a jí všechno syrové, i když už je to trochu shnilé, takže jsem si myslela, že umřu, když mě krmil veškerým tím odpadem.”

Když se na ně s úsměvem podívala, Loren bez přemýšlení pozvedl svůj velký meč.

Její oči vypadaly přesně jako lidské oči, ale duhovky měla fialové.

„Nic neudělám, takže nemusíte být tak napjatí. Jsem vám přece jenom vděčná. Kdybyste mě nevytáhli, byla bych s tímhle velkým chlápkem navždycky.”

„Můžu se tě zeptat na jméno?” zeptala se Lapis dívky místo Lorena, co nedokázal utrousit ani slovo.

Ta dívka se na Lapis dívala jako na něco divného. Pak jí na tu otázku odpověděla: „Vypadá to, že tu je kráska, ale to je jedno. Já jsem Gula Gluttony. Kdysi dávno mi říkali zlý bůh obžerství a jeden dobrodruh mě zapečetil, ale ožila jsem. Stačí to jako odpověď?”

Lapis přikývla a zeptala se na další otázku: „Nemáš v úmyslu se nechat znovu zapečetit, že?”

„Ne. Po tom, jak mě krmil takovými odpornostmi, si chci spravit chuť. Byla jsem zapečetěná dost dlouho, ne? Neměl by být problém, když si trochu protáhnu nohy,” navrhla jí ta dívka jménem Gula.

Lapis na ni chvíli zírala, ale nakonec sklopila zrak a řekla jí: „Jak je libo.”

„Dobrá. Tak já asi půjdu. No ano, hele pane, jak se jmenuješ?”

Loren nečekal, že by na něj zavolala, a tak samým překvapením upřímně odpověděl: „Loren.”

„Aha, říkají ti Loren. Dobře, Lorene. Vážně jsem vděčná za to, co jsi pro mě dneska udělal. Nějak ti to splatím. Zatím.”

Než mohl Loren cokoli říct, Gula jim mávla s úsměvem stále na tváři. Odrazila se od země, jako kdyby se chtěla ponořit pod vodu a hlavou napřed zmizela pod zemí.

Náčelníkovo tělo, co tu zůstalo, začalo hnít, jako kdyby uplynulo mnoho dní. A to shnilé maso, co se měnilo na tekutinu, začalo kapat na zem.

„Co to bylo?”

„Nevím. Zdá se, že náčelník vypustil zlého boha a kvůli tomu byli až do teď spojení. A jelikož už tu ten zlý bůh není, zemřel.”

Jak Lapis řekla, z náčelníka se stala obrovská hrouda mrtvého masa.

Uvědomili si, že pokud odtud neprchnou, uvidí a začnou cítit něco, co nechtěli, a tak se rozhodli odejít a nechat přemýšlení na později. A spěchali cestou, kudy sem přišli.

-----------------------------------------------

~ Jedna věc, co na tomhle autorovi miluju, je to, že i když si myslím, že naprosto přesně vím, jak to dopadne, dopadne to úplně jinak. A většinou je to navíc něco, co mě ani v nejmenším nenapadlo... Zlého boha obžerství jsme sice čekali, ale kdo čekal, že ho vykuchají z náčelníka (blééé). ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>