překlady od Tadomi: KY

Kapitola 99 – Aukce na místě zkoušky

„Velice děkuji. Bála jsem se, že si budeš dál stěžovat a nakonec řekneš, že to neuděláš,” řekla recepční slečna z gildy s úsměvem na tváři.

Když si Loren včera večer promluvil s Lapis a rozhodl se, že tu zkoušku podstoupí, a když o tom řekl Ivy, ta si vydechla úlevou a jasně se usmála.

Ivy chtěla kout, dokud bylo železo žhavé, a tak vzala Lorena a Lapis na cvičiště nedaleko gildy, kde se měla pořádat zkouška.

„Jsem tak vděčná, že jste odpověděli tak rychle. Myslela jsem si, že to potrvá déle.”

Ivy se bála toho, co by se stalo, kdyby Loren nechal veškeré vyjednávání na Lapis.

V tomto ohledu bylo Ivino rozhodnutí přijít za Lorenem, když byl sám, to nejlepší. A na Lorena to udělalo dojem, pomyslel si, že opravdu byla člověk, kdo během své práce pracoval s mnoha druhy dobrodruhů. Ale hádal, že by jí neudělalo radost, kdyby jí o tom řekl.

Přece jenom by to znamenalo, že její předpoklad, že by to bylo mnohem komplikovanější, byl správný.

„Jak ta zkouška bude vypadat?” zeptala se Lapis Ivy klidně. Nezmínila se o tom, že přemýšlela, že provede všechno, čeho se Ivy bála.

Loren chtěl užuž přemýšlet, proč to kněžka Boha znalostí jako ona nevěděla, ale okamžitě se zarazil. Uvědomil si, že už mu otrávila jeho představu kněžích Boha znalostí.

Nebylo možné, aby kněz Boha znalostí věděl všechno. A Lapis byla prostě jen abnormální, takže věděl, že toto přirozené očekávání nebylo dobré.

„Hm. Nedělá se žádná písemná zkouška. Kdyby ano, většina lidí by se nedokázala dostat z měděného řádu.”

Nedokázali psát.

Nebo číst. Nebo v některých případech byli i tací dobrodruhové, co neuměli ani jedno. A takových bylo spoustu.

Kdyby takoví dobrodruhové měli složit písemnou zkoušku, bylo by obtížnou výzvou dostat se byť jen do železného řádu.

Pro vyšší řády byly písemné zkoušky, ale to bylo proto, že člověk, co se chtěl stát dobrodruhem vysokého řádu, musel mít kromě schopností i znalosti a inteligenci.

„Takže ta zkouška je praktická. Bude to cvičný souboj s proktorem, co gilda poskytne.”

„Lapis bude dělat to samé?”

Ivy to znělo, jako že se Loren bál, že kněží budou muset složit stejnou zkoušku, i když vlastně nebyli míněni pro boj.

Ale Loren se ve skutečnosti bál o toho proktora, který bude Lapis čelit, neboť Lapis byla démon a byla velmi dobře mocnější než on.

Pokud by to Lapis přehnala a ukroutila svému protivníkovi pár částí, bylo by očividné, že byla dostatečně zručná. Ale proktor by byl v zuboženém stavu.

„Kněží a mágové jsou zkoušky zproštěni. Místo toho nám musí ukázat kouzlo.”

Gildovní cvičiště byla velká jednopatrová budova nedaleko.

Uvnitř bylo holé prostranství a dobrodruhové tam mohli zajít a trénovat souboj a magii.

Pokud byl člověk členem gildy, mohl cvičiště použít téměř kdokoli, takže se to využívalo na trénink nových dobrodruhů nebo trénink spolupráce s novými členy. A také tam zkušení dobrodruhové trénovali nováčky.

Horkokrevní dobrodruhové toto zázemí nepoužívali často, takže se z větší části používalo na postupové zkoušky.

„To bude snadné, ale co s tím Lorenovým protivníkem?”

Lapis vypadala nepatrně zklamaně.

Nedávno během jejich dvou posledních zakázek Lapis získala zpět obě své paže a oči, které jí vzali rodiče a nahradili protézami.

A poté neměla šanci je otestovat v souboji, a tak doufala, že teď se jí ta šance naskytne. Ale Lorenovi se ulevilo, že se ta příležitost nenaskytla.

„Samozřejmě máme informace, že Loren je zručný šermíř, takže jsme připravili někoho dobrého.”

Ivy komickým stylem ukázala na člověka, co čekal na cvičišti.

Když ten muž se štíhlou, a přesto vytrénovanou postavou a rudými vlasy spatřil Lorena, oči se mu rozšířily překvapením. A začal opakovaně skákat pohledem mezi Lorenem a Ivy.

„Je to naše nové eso mezi dobrodruhy železného řádu, Klaus!”

„Počkat! Mým protivníkem ve cvičném souboji bude Loren?!”

Zatímco Klaus začal panikařit, Ivy se na tváři zračilo zahloubání.

Loren odhadoval, že Ivy nějak Klause oklamala, aby se stal proktorem, aniž by mu všechno vysvětlila. A konverzace mezi těmi dvěma dokázala, že měl pravdu.

„O tomhle jsi mi neřekla! Kdybych věděl, kdo je mým protivníkem, odmítl bych!”

„Ale já jsem ti slíbila, že s tebou strávím noc, když budeš souhlasit, že se staneš proktorem a porazíš svého protivníka, ne?”

„To jsi řekla ty!”

„To ty jsi řekl, že se ti dobrodruh měděného řádu nemůže rovnat, a tak bych měla čekat s klíčem od svého pokoje, ne?”

„Ugh...”

Klaus ztratil řeč a Loren a Lapis jej probodávali chladnými pohledy.

„Klausi, jsi vůdcem harémové družiny, co sestává z Ange a další rytířky a kněžky. Ale ty tady ještě flirtuješ s gildovními slečnami?”

„Je to tvoje osobní preference, takže do toho nemám co mluvit. Ale ženy tě jednou přivedou do hrobu, víš?”

„T-to je můj soukromý život, takže vám do toho nic není,” odpověděl Klaus na jejich chladná slova bez váhání.

Loren to vzdal, věděl, že své způsoby pravděpodobně nezmění, dokud nezakusí nějakou zkušenost, co by jej ohrozila na životě. A tak se Loren zeptal Ivy: „Každopádně s ním musím jen bojovat a zmlátit ho do kuličky, ne?”

„Ano, prosím, znič ho, aby nemohl pořádně pohnout nohama a pasem.”

„Cože?! Počkat! Lhát se nemá!”

Ivy řekla něco celkem násilného s úsměvem na rtech a Klaus ji rychle zarazil.

Když ho Loren pobídl, aby to vysvětlil, Klaus začal vysvětlovat pravidla zkoušky a přitom Ivy věnoval pohled, co říkal, aby držela jazyk za zuby.

„Obecně nezáleží na tom, jestli vyhraješ nebo prohraješ. Pokud prohraješ na plné čáře, přijdeš o body, ale pokud se ti podaří bojovat slušně, není s tím žádný problém. Kdyby se zkouška zakládala na vítězství nebo porážce, většina dobrodruhů by nedokázala projít, protože je to měděný řád proti železnému.”

Nebylo mnoho dobrodruhů, co by byli zručnými šermíři jako Loren, takže bylo velkou vzácností, aby se našel měděný řád, co by byl zručnější a zkušenější než železný.

Takže po trochu přemýšlení by bylo očividné, že se cvičný souboj nezakládal na vítězství. Ale zdálo se, že Ivy z nějakého důvodu chtěla, aby Loren Klause rozdrtil.

„Můžu se zeptat, jaká je situace?” zeptala se Lapis tiše, zatímco Ivy položila paži kolem ramen a nahnula se k ní.

I Ivy odpověděla tlumeným hlasem: „No, tady tenhle muž flirtoval s každou gildovní slečnou, co mu padla do oka. Bez ohledu na to, kolikrát jsme ho varovali, nejeví ani náznak zlepšení. A nové dívky, co o něm nic neví, se do něj téměř zamilují, takže jsme se rozhodli, že už to takhle nemůže jít dál.”

„Takže se s tebe stala vějička a Klause si sem nalákala, nemám pravdu?”

„Ano. A k tomu jsem použila tu podmínku, co jsem předtím zmínila.”

Po Ivině jasném přiznání, že Klause oklamala, ho Loren začal litovat.

Klausův přístup byl rozhodně problém, ale nemohl si pomoct a měl pocit, že existoval lepší způsob, aniž by ho museli klamat.

„Ale bez ohledu na to, jak jsi ho oklamala, ten slib pořád platí, nemám pravdu?”

„No ano, ale s Lorenovými schopnostmi...”

„Pokud nezáleží na tom, jestli vyhraje nebo prohraje, mohl by prohrát naschvál, kdyby chtěl,” řekla Lapis s úsměvem.

A Klausův a Ivin výraz ztuhl.

Loren si uvědomil, co se dělo, ramena mu klesla a on si povzdechl.

„Takže vy dva, začněme s dražbou, dobře? A draženou položkou je právo rozhodnout, jestli Loren bude bojovat vážně nebo to vezme zlehka a v příhodnou chvíli prohraje.”

„Počkej, Lapis! To je podvod, ne?!” Ivy začala panikařit.

Ovšem Lapis v klidu řekla: „Podvod? Co tím myslíš? Na vítězství nezáleží, důležitý je proces, ne? A přece jsem tě nepožádala, abys Lorena nechala projít neoprávněně. Jde o to, jestli proktora zmlátí do kuličky nebo jestli se ve vhodnou chvíli vzdá. To je celé.”

„Tvá šermířská čest ti nedovolí naschvál prohrát, že?”

„Striktně řečeno jsem žoldnéř a ne šermíř, takže pokud mi z toho vzejdou peníze do vlastní kapsy, nesejde mi na tom.”

Kdyby to byl boj na život nebo na smrt, bylo by to něco jiného, ale teď je čekal cvičný souboj, u něhož nezáleželo na vítězství nebo porážce.

Takže si Loren pomyslel, že nebude špatné se k Lapisinu plánu přidat a dostat nějaké to kapesné.

Klaus ani Ivy tuto jeho odpověď nečekali. Klausovi se tvář uvolnila, zatímco Ivy se stále ztuhlou tváří se rozpačitě podívala na Lapis.

„Takže teď když máme Lorenovo svolení, kolik si můžete dovolit zaplatit?”

Po Lapisině přímočaré otázce Klaus a Ivy rychle z kapes vytáhli své měšce a začali se jimi probírat.

Lapis tomu s broukáním přihlížela.

Loren jí zašeptal: „Tohle myslíš vážně?”

„Nejsem si jistá. Ale celkem mě zajímá, jak se Ivy rozbrečí, až jí vezme klíč od pokoje.”

„Jaký je můj podíl?”

„Co takhle sedm ku třem? Sedm pro tebe.”

„To není špatné. Počítej se mnou.”

Loren se do toho nehodlal míchat, kdyby si Lapis vzala větší díl nebo kdyby se dělili rovným dílem.

Ale jelikož okamžitě odpověděla, že dostane větší díl, znamenalo to, že Lapis zajímalo, jak se to vyvine a že jí peníze nezajímaly.

Loren neměl důvod nechat si ujít tuto trojnásobnou příležitost: ukojit Lapisinu zvědavost, vyčinit Klausovi a ukázat Ivy, co se stane, když se snaží někoho příhodně využít.

„Tak dobrá vy dva. Začněme hromadit, co máte v měšcích, dobrá?”

Ivy a Klaus začali přihazovat před Lapis, co měla na tváři nevinný, a přesto pokroucený úsměv, kvůli kterému bylo těžké uvěřit, že vlastně byla kněžka. Při tomto pohledu Loren spolkl zívnutí a pomyslel si, že bude chvilku trvat, než zkouška začne.

-----------------------------------------------

~ Jak jsme se od zkoušky dostali k dražbě o společně strávenou noc...? O tom, kdo vyhraje, zase příště! ~

Hlavní stránka novely