ICDS - kapitola 250

Kapitola 250 – Nad zmrzlou zemí (1)

[Jů, na Zemi je takhle chladné místo!?]

„Tohle je poprvé, co jsi na Antarktidě, Ruyue?”

[Jo!]

I pro mě to bylo poprvé.

Když se posledně objevily Akční kobky, samozřejmě jich pár bylo i na Antarktidě. Ale v té době jsem byl v Beyond a trénoval jsem, zatímco Hwaya a ostatní členové Revivalu se postarali o Akční kobky na Antarktidě. A proto jsem posledně nemusel jít až sem. Zdálo se, že tentokrát jsem za to platil daň, neboť mi přidělili Antarktický oceán.

Licorice, Lotte a Plene se všechny mračily, zatímco dokonce i Peika, na kterou neměly moc vliv účinky prostředí, se cítila nepříjemně. Šťastné byly jenom Sharana, co žila na místě plné mrazivé energie, a Ruyue, co byla elementál ledu.

[Je tu chladný vítr, pane!]

[Pojďme si sem často hrát!]

„Hm, zvážím to.”

Jelikož jsem byl elementalista, zdálo se, že budu muset jít na dovolenou na Antarktidu...! Antarktická teplota mě samozřejmě nemohla ani v nejmenším ovlivnit, ale co se dalo na Antarktidě dělat?! Zkosím ledovou horu, abych si udělal ledovou tříšť? Jak jsem začal pokořovat Akční kobky v Antarktickém oceánu, vážně jsem uvažoval, že bych tu pro Ruyue udělal zvláštní zázemí.

Většina Akčních kobek v Antarktickém oceánu byla hluboko pod vodou. I když na mě chlad neměl vliv, být pod mrazivou vodou, co měla teplotu pod nulou, nebyl nijak zvlášť příjemný pocit. Jediné pozitivum na tom bylo to, že se zdálo, že netvoři preferovali teplo před chladem, neboť jsme je v Antarktickém oceánu moc často neviděli. A tak jsme se z větší části mohli soustředit na pokořování Akčních kobek.

| Pokořil jsi Akční kobku řádu SS! Získal jsi 2 bonusové stavové body! |

Nebylo tu nic, co by nás mohlo zastavit, a my jsme se řítili Akčními kobkami Antarktického oceánu. Jelikož v oceánu bylo méně Akčních kobek než na zemi, dokončili jsme to jen za deset dní. Doufal jsem, že to stihneme během deseti dnů, neboť jedenáctý den byl šestý odpočinkový den, co jsem si stanovil.

Když nastal odpočinkový den, šli jsme do Rezidenční oblasti, vykoupali se a nechali jsme svá těla odpočinout. I když se Licorice máčela v teplé lázni tři hodiny, opakovaně si stěžovala.

„Ten chlad z mého těla ještě ani teď neustoupil. Tohle je strašné.”

„Taky nenávidím chladný oceán. Není tam kam plavat a není to dobré místo na zpívání.”

Plene špulila pusu jako kachna. Požádal jsem Sharanu, aby je usušila a odpověděl jsem: „Nebojte se. Jakmile se dostaneme na Antarktidu, budete si myslet, že Antarktický oceán byl teplý.”

„Není to oheň vhodný pro tuto Královnu plamenů!”

„Následovala jsem Drahého manžela celou cestu až na toto chladné místo! Pokud nedostanu odměnu, naštvu se!”

Lotte si jenom stěžovala, ale Licorice mi vběhla do náručí jen s ručníkem kolem těla. Nebylo to tak, že bych ji nechtěl trochu rozmazlovat, ale stejně jsem ji se suchým úsměvem odstrčil.

„Nemůžu udělat ani tohle? Jenom trošičku, dobře?”

„Musím jít do kobky.”

Licorice, co se chovala tak roztomile, se po mé odpovědi zamračila a zakřičela: „Hodláš se sejít s tou ženskou!”

„Kdyby tě lidé slyšeli, mysleli by si, že jsi moje manželka a že tě hodlám s někým podvést!”

„To je to samé!”

„Jak?! A navíc se nejdu setkat s Lorettou, jdu do Beyond.”

„Spíš než tohle si se mnou hraj! Drahý manželiiii, prosím?”

Obdivoval jsem Licoricinu vytrvalost v tom, že se mnou chtěla strávit zbytek dne, ale ani já jsem nemohl ustoupit.

„Čeká mě důležitá bitva, takže nemůžu jen tak odpočívat a lelkovat.”

„Tak bychom měli dělat něco intenzivnějšího, Drahý manželi...? To bych ráda!”

„Ne.”

Správně, jelikož jsem dneska skončil s drilem Pána 75. podlaží, musel jsem jít bojovat s Pánem 25. podlaží Beyond.

„Hrdino, vážně jsi jiný než ostatní muži. Podivně jiný. Tak jiný, že je to otravné.”

„Shin je hodný a laskavý!”

„Ne, o tom nemluvím, hlupačko.”

„Nechtěla jsem přemýšlet takhle, ale mohlo by to být tak, že je Drahý manžel impo...”

„A dost.”

Prvně jsem začal drilovat Pána 75. podlaží během odpočinkového dne. Tak nějak jsem to čekal, když na 71. podlaží byli netopýři jako na 61. podlaží, ale od 73. podlaží nahoru se začali objevovat upíři. Měli magickou moc, co byla mnohem silnější než u succubů nebo inkubů, neboť se pohybovali nesmírně rychle a proměňovali se do mnohých podob. A mířili mi na krk z těch nejnečekanějších míst. Ale První kobka stále nedokázala dohnat můj level, neboť jsem jí stále procházel snadno.

Jelikož jsem si musel na stoupání kobkou udělat čas každou noc, když všichni ostatní spali, trvalo mi pár dní vystoupat každé podlaží. Ale jelikož jsem na vstup do Beyond musel čekat na odpočinkový den, co nastal jednou za týden, samozřejmě nebyl tak velký problém, že mi každé podlaží První kobky trvalo pár dní. Prolomil jsem se podlažími s Obrovskými vlky, wendigy nebo obojím a pak jsem si během pátého týdne udělal čas, abych porazil Pána 75. podlaží, Lorda upírů.

Zaprvé jsem bohužel nedokázal získat titul Mistr Lorda upírů. Zdálo se, že toto první dosažení mi uzmul jeden z minulých průzkumníků Beyond, co byl zvyklý na porážení Pánů podlaží sólo.

Jelikož odměnou za sólo pokoření bylo Zmlhovění, nedokázal jsem si představit, co byla odměna za první sólo pokoření. Ale jelikož pro mě Zmlhovění bylo zbytečné, nemyslel jsem si, že by vyšší verze Zmlhovění byla o víc užitečnější. Přece jenom jsem neměl důvod měnit se v mlhu.

Kdybych bojoval s protivníky, co nedokázali ovládat manu, proměnou na mlhu bych zabránil tomu, aby mě zasáhli, a mohl bych se pohybovat snadněji než s pevným tělem. Ale žádný s protivníků, kterým jsem čelil, nebyl tak nešikovný, aby nedokázal manipulovat manou. A měl jsem Božskou rychlost, co zrychlovala mé pohyby, takže jsem nepotřeboval, abych měl pomocí Zmlhovění lehčí tělo. Kdybych to použil, možná bych dal najevo akorát víc slabin, neboť bych byl zranitelnější vůči útokům manou.

A důležitější bylo, že kdyby bylo třeba, abych se proměnil na mlhu, mohl jsem prostě použít Hru Nebeského boha. Svým způsobem byla Hra Nebeského boha mnohem vyšší verze Zmlhovění a nijak mi to nesnižovalo obranu. Byla to technika přeměny, co vládla nad všemi ostatními. Neboť Hra Nebeského boha zaručovala, že mě nikdy nikdo neprohlédne, vážně jsem nepotřeboval žádnou jinou techniku přeměny.

Samozřejmě mi nijak neublížilo, že jsem měl víc technik. Odměny za sólové pokoření byly v určitých ohledech vážně matoucí. Některé techniky z nižších podlaží byly ještě lepší než techniky z vyšších podlažích. Což znamenalo, že nebylo zaručeno, že vyšší podlaží budou mít techniky, co by byly lepší než Zmlhovění.

Naopak elixír ze 75. podlaží mě nezklamal. Byla to Esence krve Lorda upírů. Když jsem ji konzumoval, cítil jsem se trochu divně, ale stejně mi to Konstituci a Magii pokaždé zvýšilo o 3 body. Po desátém elixíru se mi Konstituce a Magie zvýšila o 30 bodů a moje MP překročilo 200 tisíc. Kdybych použil Hrdinný úder, co spotřebovává 50% mé many, bude to v sobě mít zhuštěných 100 tisíc MP.

A nakonec technika ze sady Pána podlaží se jmenovala Krvavá kletba. Podobalo se to Kontaminaci krve u Prstenu smrtkrve, a to v tom, že mi to při aktivaci spotřebovalo HP. Mohl jsem cíl zasáhnout svou krví a snížit mu veškeré stavové hodnoty a uvrhnout tak na něj masivní stavový účinek Krvácení. Byla to dobrá technika prokletí.

Když jsem se probral kořistí ze 75. podlaží a užuž jsem chtěl odejít do Beyond, Licorice se mi přitiskla k zádům a předstírala, že vzlyká.

„Fňuk, manžel mě v tak mladém věku zanedbává a nutí mě spát samotnou.”

„Neříkej to před ostatními dívkami, dobře?”

Obzvláště před Yuou. Nechtěl jsem si ani představit, co by se stalo, kdyby na to přišla.

„Ei, tak už jdi. A honem se vrať a hraj si se mnou!”

„Jdu zase spát. Jsem příliš unavená.”

„Také budu v rezortu. Vím, že to Hrdinovi nebude trvat dlouho.”

Zlehka jsem pohladil po vlasech Licorici a ostatní a zamířil jsem do kobky. Loretta, co na mě čekala na 75. podlaží, zastříhala ušima a vesele mě pozdravila.

„Přišel sis se mnou hrát, že?! Pojďme si hrát, pojďme si hrát!”

„To je nějaká nemoc, co se poslední dobou šíří?”

Jak moc jsem byl zaneprázdněný, že všichni začali říkat tohle? Přísahal jsem si, že zbývající Akční kobky vyřídím co možná nejrychleji. Taky jsem si chtěl trochu odpočinout.

Ale prozatím jsem si nemohl vyhradit čas jen pro Lorettu. S hořkým úsměvem jsem ukázal na bránu vedle schodiště na 76. podlaží.

„Promiň, Loretto. Vrátím se později.”

„Fňuk, manžel mě v tak mladém věku zanedbává a nutí mě...”

„To sis to naplánovala s Licoricí?! A když teď o tom přemýšlím, ani jedna už nejste tak mladá...!”

Loretta ke mně vzhlédla s falešnými slzami. V jedné ruce měla sekyru.

„Říkal jsi něco, vážený Shine?”

„Nic, vážená Loretto.”

Nemohl jsem zemřít, aniž bych vůbec spatřil tvář Pána podlaží. Poklekl jsem, zatímco jsem čelil Lorettinu násilí, a pak jsem v slzách zamířil na 25. podlaží Beyond. Loretta mě vyprovázela s úsměvem, ale pokud bych potom za ní nezašel, musel bych čelit její zášti.

Přišlo si, že si možná budu muset dopřát další odpočinkový den. K čertu s tou mojí pusou...!

Netvor, kterému budu čelit, měl silné stránky Obrovských vlků a Wendigů. Upřímně řečeno ani jeden z nich nebyl protivník, kterému by bylo obtížné čelit.

Obrovští vlci na 21. podlaží Beyond byli větší než Pán podlaží Obrovský vlk z První kobky. Ale měl jsem hojné zkušenosti s bojem s masivními netvory a byl jsem odborník na vycítění jejich přítomnosti. Pro mě to nebylo nic víc než boxovací pytel. A Wendigové měli jen o něco mocnější mrazivou energii, takže jsem se s nimi dokázal vypořádat ještě snáz než s Obrovskými vlky. Tváří v tvář Ruyueině schopnosti nic nezmohli.

I když jsem stoupal První kobkou, 41. až 50. podlažím jsem prosvištěl. U 21. až 24. podlaží Beyond to bylo to samé. Bylo to, skoro jako kdyby na mě někdo bral ohledy, neboť jsem měl spoustu práce na Zemi. Jelikož podlaží Beyond byla mnohem větší než podlaží v První kobce, stejně jsem samozřejmě musel na každé podlaží investovat celý den.

Nicméně Beyond bylo také... snadné!

[Guooooo!]

25. podlaží Beyond byla obrovská zasněžená hora podobná síni Pána podlaží, kde jsem bojoval s Wendigem. A pak jsem narazil na Kostlivého vlka, co byl velikostně srovnatelný s horou.

„Každá síň je větší a větší... Neříkejte mi, že brzy tu bude jedna velikosti celé země...”

Zatímco jsem si to takhle v poklidu zamumlal, máchl jsem kopím v ruce a pevněji ho sevřel. Kolem hrotu zapraskal zlatý blesk, zatímco Ruyue se zmaterializovala ve své podobě zvířecí dívky a připravila se vykrýt jakékoli útoky. Jak útok, tak obrana byly dokonalé.

„Pojďme bojovat. Tohle skončím mrknutím oka.”

[Guoooooooooo!]

-----------------------------------------------

~ Jsem zpět z pracovně-relaxační cesty! A aktualizace budou znovu probíhat tak, jak mají. Také děkuji za kafíčka! V příští kapitole bude "velkolepý boj" a nějaké ty problémy na Zemi. ~

<Předchozí>...<Následující>