ICDS - kapitola 247

Kapitola 247 – Co se stalo dvakrát... (7)

To stvoření, co se před námi objevilo, jsem okamžitě poznal. Bylo neuvěřitelně obtížné ho nepoznat, když se přihlédlo k jeho obrovské velikosti. Na druhou stranu byl nesmírně útlý! Dlouhý zubatý ocas, co se táhl dozadu, a oči vypoulené vpřed. Byl to...

[Rejnok! Ty jsi rejnok!]

[Jsem král všech, co se skrývají. Král všech, co chrání svou ušlechtilou ligu skrýváním! Jsem Král poustevníků!]

[Ach, elektrický rejnok! Plene, je to nebezpečné. Vrať se zpět do vily!]

[Ty! Poslouchej mě!]

Jelikož jsem náhodou znal vlastnosti elektrického rejnoka, rychle jsem povolal Peiku a prosytil jí své tělo. A pak jsem se letmo podíval po Plene, abych ji ponoukl k odchodu. Ale Plene bezmocně zakroutila hlavou.

[Neotevře se to. Nemůžu jít zpět!]

[Nikdo přede mnou neunikne! Jsem Král poustevníků. Objevuju se, jen když mám vítězství zaručené, a nenechám po sobě žádnou kořist!]

| Aktivoval se Pohled! Rychlost pohybu ti nepatrně klesla. Nemůžeš otevřít inventář. Rychlost obnovy HP a MP ti nepatrně klesla. Když na tebe nepřítel hledí, nebudeš moct použít Návrat! |

[Zatraceně!]

Byla ta technika Pohled něco, co mohli použít všichni nepřátelé světa?! Jak na mě těma svýma očima zíral, nedokázal jsem se uklidnit. Neměl jsem na výběr a musel jsem s ním bojovat. Než zaútočil, rychle jsem zavolal Sharanu a Ruyue.

[Sharano, Ruyue, všechny ochraňte!]

[Nech to na nás!]

Téměř okamžitě poté vystřelil elektrický rejnok z celého svého těla bledě modrý blesk.

[Zaplať za tu svoji nestydatost vůči tomuto králi!]

[Peiko!]

[Něco takového zvládnu!]

Jelikož jsme byli pod vodou, jakmile ten blesk vypustil, rozšířil se na všechny strany. Okamžitě nás obklopil jeho blesk a já zaťal zuby a vydržel jsem to pomocí Peičiny moci. Zároveň s tím jsem pocítil něco divného.

[...Není tenhle chlápek slabý?]

[Taky si to myslím!]

Jeho útok nebyl tak špatný, jak jsem čekal. To bylo samozřejmě částečně díky Peičině moci, neboť byla elementál blesku. Ale Peika byla stále jen elementál, zatímco náš protivník byl nepřítel světa. Bylo divné, že jsme jeho útok dokázali snést tak snadno.

Když jsem se otočil, zdálo se, že i Ruyue a Sharana to vydržely tak, že nechaly zamrazit a posílily vzduchovou bublinu, v které byly Lotte, Plene a Licorice. Zdálo se, že také pomohlo, že se moc blesku pod vodou rozprostřela, místo aby se soustředila na jedno místo, ale stejně...

[Když tak teď o tom přemýšlím, účinek Pohledu byl také slabý. Jeho účinek je pravděpodobně úměrný moci uživatele. Ani nemluvě o tom, že...]

I kdyby byl Král poustevníků poustevník a byl odborník na skrývání, jak řekl, proč by celou tu dobu zůstal na Zemi skrytý?

Když jsem teď o tom popřemýšlel, Mariánský příkop byl nedaleko Filipín. No jo.

Filipíny. Donedávna tam byl strašlivý netvor.

„Hledal tě Lávový král.”

[Ty ses setkal s Lávovým králem, Hrdino?! A-ale není možné, aby věděl, kde jsem!]

Spolkl to i s navijákem.

„Skrýval ses před ním!”

[Byl jsem v utajení! Neskrýval jsem se před ostatními králi, protože bych se bál!]

Jak jsem si myslel, skrýval se před Lávovým králem. Jelikož se bál, že by ho objevili, kdyby se pohnul, skryl se v Mariánském příkopě, což bylo nejhlubší místo na Zemi!

Uvážil jsem to, když jsem si vyslechl, co Lotte řekla. Ačkoli těch pět králů mělo stejný cíl, zdálo se, že neměli nijak zvlášť dobrý vztah. Pokud se král musel skrýt ze strachu z jiného krále, tohle nemohl být jediný případ, kdy k tomu došlo.

Když mi to teď vytanulo na mysl, bezděky jsem se zasmál. Chápal jsem, proč se tak velkolepě objevil. Museli jsme být první lidé, které po dlouhé době spatřil! Ani nemluvě o tom, že musel být nesmírně šťastný, když se před ním sám od sebe objevil Pozemský Hrdina, co byl jeho hlavním terčem.

Zdálo se, že si Král poustevníků všiml, na co jsem myslel, neboť promluvil nepříjemným tónem: [Pozemský Hrdino, jsi tak arogantní. Kdybychom věděli, že jsi tak bláhový, nemuseli jsme chodit všichni!]

„Přestaň mluvit kraviny a pojď!”

Nemusel jsem ho ani provokovat, neboť okamžitě vypustil další mocný útok bleskem. Ačkoli jsem nevěděl, přesně kam útočit, vrhl jsem se k jeho tělu a zakřičel:

„Jak jsou na tom naše posily?!”

[Budeme to muset vzdát, Drahý manželi! Dokonce i nejbližšímu týmu bude trvat 2 hodiny, než dorazí!]

Přímo jsem skočil do blesku Krále poustevníků a přemýšlel jsem, zatímco jsem to snášel. Spíš než abych jeho útoky snášel 2 hodiny, by bylo lepší přejít do útoku a usilovat mu o život. I když to možná bylo nebezpečnější. Jelikož jsem nemohl otevřít inventář, musel jsem bojovat jen s těmi pár lektvary, co jsem měl po ruce. S tak málo lektvary bylo nemožné vytrvat 2 hodiny.

[Ukaž mi moc Hrdiny!]

[To si teda zatraceně piš!]

Jen co jsem Králi poustevníků odpověděl, použil jsem Výměnu zbraně, abych si vzal kuši a vystřelil jsem k němu několik tuctů šipek. Zdálo se, že ho ten neviditelný útok překvapil, ale přesně jak jsem čekal, šipky měly jen malý účinek.

[Tohle je celé?]

[Vsadím se, že to štíplo víc než ten tvůj blesk!]

Od toho svého útoku jsem od začátku nijak moc nečekal. Kuše byla dobrá na útočení nic netušícího nepřítele do životně důležitých míst. Ale i když jsem střílel na jeho oči, šipky ho nedokázaly ani škrábnout. Spíš než nějakou újmu ho to akorát víc naštvalo.

I když Král poustevníků působil slabě, nic to neměnilo na tom, že byl jedním z pěti králů. Kdyby tu byli všichni členové Revivalu, bylo by to něco jiného, ale jen o samotě bylo vážně těžké ho sejmout. Kdybych už měl Suveréna v prodlevě, rozhodně bych prohrál.

Ale pokud bych ho dokázal přimět, aby polevil v ostražitosti, bylo nepochybně možné, abych ho sám porazil. A abych ho přiměl, aby polevil v ostražitosti...

[Drahý manželi, přidám se k tobě!]

[Nesnáším, když promoknu, ale... ještě víc nesnáším, když dojdeš zranění, Hrdino.]

[T-taky budu zpívat!]

„Jen si dávejte pozor, aby vás nezranil! Ruyue, chraň Licorici a Plene! Sharano, chraň Lotte!”

[Jo!]

[Rozumím!]

Licorice, Lotte a Plene vyrazily do bitvy s pomocí elementálů. Aby vykryly blesk, co Král poustevníků ještě teď vysílal, Ruyue chránila vzduchovou bublinu, v které byly Licorice a Plene. A Sharana obklopila Lottino tělo svým větrem, aby jí umožnila se volně pohybovat pod vodou, aniž by se namočila. Ačkoli nemohly plně anulovat blesk Krále poustevníků, pořád to bylo lepší než ten útok přijmout přímo.

Jelikož Licorice mohla ve všech živlech použít mocnou magii, proti nepřátelům světa se jí vedlo lépe než mě. A podobné to bylo i s Lotte, dokud ji nezasáhne blesk Krále poustevníků, mohla tomu elektrickému rejnokovi uštědřit velkou újmu, a to svou mocí ohně.

Naopak pro Plene bylo těžké mu něco způsobit. Nebylo známo, jaký vliv budou její písně mít na Krále poustevníků. Ale zdálo se, že ji něco napadlo, neboť začala zpívat s odhodlanou tváří.

[Lalalala~]

Její hlas se bez odporu linul ze vzduchové bubliny posílené Ruyueinou mocí. Čekal jsem, že se tohle stane, ale nečekal jsem to, co se stalo pak. Její hlas necestoval daleko a zůstal v naší blízkosti. Kvůli této podivné scéně přestal útočit dokonce i Král poustevníků. A zprávou nám pak byly sděleny účinky Plenina zpěvu.

| Zní Sirénina píseň Píseň požehnání. Rychlost se ti velmi zvýší a zvýší se i odolnost vůči magickým útokům nepřítele. Klesla šance, že utržíš kritický úder, a zároveň stoupla šance, že ty uštědříš kritický úder nepříteli. |

[Tohle je... posílení?!]

Překvapilo mě, i když jsem to přímo zakoušel. Když si pomyslím, že sirény dokázaly použit techniku posilovacího typu. Vždycky jsem si myslel, že se Plene specializovala na nalákávání davu a používání kleteb a oslabení. Ale zdálo se, že to tak nebylo.

Když jsem se ohlédl, Plene se tvářila hrdě a dál zpívala. Později ji budu muset pochválit. Ačkoli si budu muset i postěžovat, proč nám o tom neřekla dřív.

[To je ale nádherná píseň. To je ale nádherná žena!]

„Jde!”

Znovu vypouštěl blesk! Přímo jsem se do toho vrhl a použil jsem Výměnu zbraně, abych si vzal Chaotické kopí.

„Peiko, pro teď se soustřeď na obranu!”

[Dobře!]

Lotte se teď díky Sharanině moci mohla pohybovat, jako kdyby létala. A teď se z opačné strany řítila ke Králi poustevníků. Při pohledu na to, jak měla tvář rozpálenou do ruda, se zdálo, že vychrlí oheň, jen co se ke Králi poustevníků dostane.

Také jsem se vrhl vpřed, zamířil jsem na oči Krále poustevníků, co už mě nějakou dobu obtěžovaly. Ačkoli jeho blesk nabyl na intenzitě a okradl mě o HP, takové množství bolesti mě ani v nejmenším nerozhodilo.

„Uvidíme, jak silné máš oči!”

[Myslíš si, že tě nechám?!]

Král poustevníků si okamžitě odfrkl a zachvěl se. Okamžitě jsem ve svém výpadu ustal. Naprosto zmizel.

„Nedokážu ho detekovat.”

Myslel jsem si, že to byla technika neviditelnosti, ale tím to nebylo. Vůbec jsem necítil jeho přítomnost. I Lotte, co se k němu řítila z druhé strany, se zastavila se zmateným výrazem na tváři. Král poustevníků, když si pomyslím, že měl takovou schopnost!

[Dobře, tenhle výraz rád vidím! Nejdřív spolknu tvou ženu i s tím jejím zpěvem!]

Jeho hlas se ozval z dálky. Neměl spadeno na mě, ale spíš na Plene a Licorici!

„Zatraceně, je to teleportace?!”

Obrovský rejnok otevřel tlamu. Než ji mohl zavřít a spolknout tak Licorici a Plene, Licorice rozpažila. A pak se od úpatí jeho tlamy až k vršku objevil ledový sloup.

[Kuaaaaaa!!]

Král poustevníků zahučel a vyplivl blesk, ale Licorice spolupracovala s Ruyue a už unikla z jeho dosahu.

[Elementále, pohni!]

[To jsem chtěla!]

„Kuk!”

Znovu se řítil k Licorici a Plene! Použil jsem Božskou rychlost a vystřelil Chaotické kopí ze své ruky. Cílem bylo jeho oko!

„Chcípni!”

[Jak směšné!]

Kvůli odporu vody kopí zpomalilo ještě víc, než jsem čekal, ale naštěstí zasáhlo Krále poustevníků, než se mu mohl vyhnout.

Ale i když mu kopí proniklo hluboko do oka, zdálo se, že to na Krále poustevníků nemělo nijak zvlášť vliv. Dávalo to smysl. Bez ohledu na to, jak moc jsem kopí posílil svou Hrdinnou aurou, v porovnání s jeho obrovským okem to bylo jako párátko.

[Kuhaha, co jsi to udělal?! Čekal jsem od tebe mnohem víc, ale nakonec jsi jenom člověk!]

„Radši bys měl nejdřív napravit tu svoji netrpělivou osobnost!”

Ušklíbl jsem se mu a zaťal jsem pěst. Ve stopách energie Perutova okruhu, co spojoval mou pěst a moje kopí, zapálila moje mana chaotické plameny a ty mu spálily vnitřek oka.

Chaotické plameny byl konec konců plamen. Jelikož pod vodou nemohly tak snadno vzplanout, přišel jsem s tímhle. Jelikož se to spoléhalo na techniky vysoké třídy jako Perutův okruh a Šílený tajfun, účinek to mělo vskutku výtečný.

[Kuuuuuk!]

„Dobře, chaotické plameny fungují!”

V minulosti jsem nemohl vyrukovat s chaotickými plameny, neboť mým protivníkem byl Lávový král. Ale tentokrát byl mým protivníkem podmořský netvor. Oheň byl na vaření ryb dokonalý! Když jsem si byl jist množstvím chaotických plamenů, co jsem zapálil, nepatrně jsem ruku stáhl vzad a vzal si nazpět své kopí. Tento podivný plamen, co si nijak nezadal s odolností Krále poustevníků, dál úžasně hořel.

[Aha, tento plamen neuhasne, dokud tě nezabiju, Hrdino...!]

Zdálo se, že si uvědomil, s čím má tu čest, neboť se přímo otočil na mě. Kolem něj opakovaně praskal modrý blesk a rozprostíral se do okolí. Shlukovalo se kolem to drtivé množství many, co jsem předtím cítil u Lávového krále.

[Tohle je moc krále! Zoufej si!]

[Nedopustím, abys Hrdinu zranil!]

Než Král poustevníků vypustil svůj blesk, Lotte ho kopla do ocasu. Kopla?! Na okamžik jsem nevěřil vlastním očím, ale Lotte opravdu neuvěřitelnou rychlostí letěla vodou a neustále ho kopala do ocasu.

Okamžitě poté mu to uťalo téměř polovinu ocasu. Soustředěné útoky Planoucí královny byly dost silné na to, aby zničily část králova těla. Problémem byla reakce Krále poustevníků.

[Fajn, nejdřív zabiju tuhle otravnou mrchu!]

Ten blesk, co se mu sbíral v těle, okamžitě vystřelil k Lotte! Ačkoli se Lotte vrhla vzad a Sharana kolem ní vytvořila bariéru větru, blesk Krále poustevníků se nedal zastavit.

Zatraceně, dokonce ani se svou Božskou rychlostí jsem se k ní nemohl dostat dost blízko! Ačkoli jsem si zvykl na pohyb pod vodou, blesk Krále poustevníků byl pořád rychlejší, než jsem já mohl natáhnout ruku vpřed...!

[Tenhle rejnok!]

Skoro jako kdyby mi Licorice četla myšlenky, natáhla ruku místo mě. Nasálo to její nezměrnou magickou moc, všude se objevily sloupy ledu a udeřily do těla obrovského rejnoka. Ale ty sloupy nedokázaly zastavit jeho blesk a modrý blesk zasáhl Lotte.

[Kuuk!]

„Lotte!”

[To nic, nebyl to přímý zásah!]

Při pomyšlení, že bych o ni mohl přijít, mi pokleslo srdce, ale Sharanin sebevědomý výkřik mě uklidnil.

Ale ten útok Lotte stejně zneschopnil.

Tohle byla moje chyba. Ačkoli jsem zaútočil chaotickými plameny, Lotte došla zranění, protože jsem podcenil jeho blesk. Výměnou za to, že Lotte zranila krále, teď nemohla bojovat. Bylo prosté spatřit, že jsme byli v nevýhodě.

Naštěstí se zdálo, že Král poustevníků neměl tak velkou spřízněnost s vodou jako Lávový král s ohněm, neboť své zranění nedokázal zotavit prostřednictvím kontaktu s vodou.

[Ukážu ti, proč je tento Král poustevníků tak hrozivý!]

Ale po těchto slovech přítomnost Krále poustevníků znovu zmizela. V té chvíli jsem si uvědomil, co to měl za tajemství.

Byl jsem si jistý.

Mohl jsem ho porazit!
-----------------------------------------------

~ Tak že by zase nic? Odhadl někdo, co přesně má Král poustevníků za schopnost? ~

<Předchozí>...<Následující>