ICDS - kapitola 248

Kapitola 248 – Co se stalo dvakrát... (8)

Okamžitě poté jsem použil Božskou rychlost a vystřelil jsem jistým směrem. Jak se dalo čekat, objevil se před Lotte a otevřel tlamu.

[Tohle je za můj ocas!]

„Lotte se nedotkneš!”

Jen stěží jsem to zvládl včas, abych Lotte ochránil. Včas jsem se tam dostal díky tomu, že jsem věděl, na koho útočil. Okamžitě jsem vystřelil kopí k patru jeho otevřené tlamy.

[Dvakrát už se na to nenachytám!]

„Já řeknu to samé!”

Než ho moje kopí zasáhlo, z břicha mu zářilo jasné modré světlo a on vyplivl neuvěřitelné množství blesku. Chaotické kopí pozbylo svou sílu a odvrátilo ho to zpět do mých rukou. Něco takového jsem čekal. S pevnou myslí jsem se uchýlil k moci Absolutní duše a cirkuloval jsem Perutovým okruhem.

„Peiko, půjdeme na to plnou silou!”

[Neboj se, pane! Věř mému já, co věří tobě, pane!]

Vír Perutova okruhu se litě vzedmul a vířil kolem mě. Mocný blesk Krále poustevníků to vstřebalo do proudu Perutova okruhu a vplynul do mě. Kdybych se pohnul, Lotte by znovu zasáhl blesk. Abych zajistil, že jeho blesk nikoho nezraní, měl jsem v plánu přijmout veškeré jeho blesky sám.

[To hledáš smrt?!]

„Tímhle mě chceš zabít? Dál sni!”

Obrovský vír, co jsem vytvořil, mi bránil ve výhledu, ale bylo to to nejlepší na zastavení pohybů a blesku Krále poustevníků. Ačkoli se zdálo, že mocné víření Perutova okruhu chtělo mé tělo rozbít, bez váhání jsem ho zrychlil. Blesk Krále poustevníků následoval vír a směřoval jen a jen na mě.

„Huuuu... Haaaap!”

Ustál jsem tu bolest. Splnil jsem všechny podmínky.

Elementál blesku Peika prosycovala mé tělo a Perutův okruh byl nejlepší nástroj k manipulaci many. Navíc jsem měl moc přeměnit nepřátelskou manu na svoji, a to Absolutní duši!

Otevřel jsem své zlaté Zlé oči a zakřičel jsem: „Jdeme na to!”

[Bláhovče, myslíš si, že mě tvé Zlé oči dokáží zastavit?!]

„Huaaaaaap!”

V mžiku část divokého blesku Krále poustevníků začal podléhat mé kontrole. Modrý blesk začal zlátnout, zatímco já jsem cítil bolest z toho litého blesku a zároveň radost z toho, že jsem ho měnil na moc, co jsem mohl ovládat.

Král poustevníků šokovaně zakřičel: [Tvé Zlé oči dokáží kontrolovat blesk?!]

„Kéž by!”

Ačkoli z jeho těla vystřelovalo víc a víc blesků, já je všechny bez váhání přijímal. HP mi kleslo, zatímco MP mi stouplo. Za použití tohoto MP jsem si obnovil své poškozené tělo. Byla to přeměna many na HP. Perutův okruh měl schopnost vyléčit zraněné vnitřní orgány.

[Drahý manželi, pokud v tom budeš pokračovat, zemřeš!]

„O mě se neboj a postarej se o Lotte! A až budeš moct, zaútoč na Krále poustevníků!”

[Lalalala~!]

Zatímco mi v uších zvonil nesrozumitelný jekot, ozval se i Plenin stříbrný zpěvavý hlas. Její píseň mi zklidnila mysl a naplnila mi tělo silou.

Blesk, co teď byl z větší části zlatý, teď kroužil kolem mého tělo a následoval proud Perutova okruhu a srážel se s modrým bleskem, co na mě dál útočil. Znovu jsem pozvedl kopí. Zdálo se, že se Král poustevníků vzdal toho, že by Lotte sežral, neboť se s ošklivým pohledem přiblížil ke mně.

[Nevím, odkud znáš Lávového krále, ale vyryju ti do mozku, že jsem silnější!]

„Jen do toho.”

Král poustevníků pak okamžitě znovu zmizel.

Na to, že měl ten vznešený titul krále, se choval spíš jako mrzký vrah.

Když jsem zlatý blesk vlil do svého kopí, vzedmul se. A pak jsem kopí vystřelil vpřed. Blesk se nerozptýlil jen proto, že jsem byl pod vodou. Blesk jako laserový paprsek zasáhl tlamu Krále poustevníků, co se objevil v trase mého útoku. Zdálo se, že i když byl schopen ovládat blesk, neznamenalo to, že byl vůči němu odolný. Neboť mu povrch obrovské tlamy zčernal.

Šokovaně zakřičel: [Jak jsi na to přišel?!]

„Kvůli tomu tvému strašnému pachu!”

[Kuaaaaa!]

Zapraskal ryzí blesk, jako kdyby chtěl svařit okolní mořskou vodu. Podle toho, co jsem věděl, byli všichni ti mizerové v řádu krále mocní, ale své schopnosti dokázali použít jen těmi nejprostějšími způsoby! Užuž jsem chtěl svým kopím bodnout vpřed, když jsem si uvědomil, že mám novou moc, co jsem mohl volně použít.

„Trishula!”

| Po dobu 30 minut se v tvém kopí projeví Trishula. Řád tvé techniky Boj s kopím +1. Při útoku máš 10% šanci na uštědření 3 ustavičných úderů. |

Když jsem použil Šivovu moc Trishulu, na Chaotické kopí sestoupila zářivá rudá aura. Když jsem pominul skutečné účinky Trishuly, bylo úžasné jen být schopen na 30 minut denně projevit ve své zbrani boží moc. To znamenalo, že jsem mohl nepřítele světa zabít, aniž bych musel použít Suveréna!

[Aura zlovolného boha!]

Přítomnost Krále poustevníků znovu zmizela. Lhostejně jsem máchl Trishulou a vystřelil její rudou auru.

[Kuaaaa!]

Letěla ke mně obrovská koule modrého blesku. Král poustevníků se objevil nade mnou a vyplivl blesk. Copak to neměl být elektrický rejnok?!

[Schopnost vládnout blesku není něco, co může mít pouhý člověk!]

„Ale zemřeš kvůli pouhému člověku!”

Věřil jsem moci Perutova okruhu, co mě obklopovala, a vyrazil jsem k té kouli blesku. V té chvíli Licorice použila svou magii. Protože jí to trvalo tak dlouho, myslel jsem si, že použila masivní útočnou magii, ale dopadlo to tak, že jsem hádal špatně. Ta velká šarlatová aura její magie se rychle rozletěla ke mně.

[Neumři, Drahý manželi!]

„Co, ty taky dokážeš posílit?!”

Jakmile do mě narazila Licoricina magie, měl jsem pocit, jako kdyby se všechno na světě hnalo ke mně.

| Aktivovala se magie nejvyššího řádu Královny succubů, Láska. Tvoje spřízněnost se vším na světě se zvýší. Nárůst je úměrný Charisma adresáta! |

Dobrý bože. Chápal jsem, proč jí trvalo tak dlouho, než tuto magii použila. Jelikož věděla, že proti Králi poustevníků nic moc nezmůže, použila svou nejsilnější magii, aby mě podpořila!

Spřízněnost byla v bitvě strašlivý faktor. Stačilo, jen aby si jedna strana zvýšila spřízněnost a zvýšila se mu schopnost ovládat elementály a také jeho odolnost. Obrovská koule blesků Krále poustevníků už nebyla tak panovačná! A navíc jelikož se mi zvýšila i spřízněnost s vodou, i pohyby jsem teď měl přirozenější. Zvýšená spřízněnost bylo to, co umožnilo, aby se stal tento zázrak!

V dalším okamžiku jsem se srazil s koulí blesku. Slyšel jsem něčí jekot, ale...

[Nebudeš mít ani čas pocítit bolest!]

„Samozřejmě... že ne!”

Pomalu jsem tu obrovskou kouli blesků vstřebal do svého těla. Víření Perutova okruhu bylo ještě litější než kdy předtím a Šílený tajfun posílený o řád mocí Trishuly využil tohoto víření, aby vybudil auru, co byla ještě silnější než kdy dřív.

| Peruta – Šílený tajfun se dostal do levelu 5. Dokonale jsi sladil proud Perutova okruhu se svým kopím. Získal jsi základ k tomu, abys odsekl a rozdrtil jakoukoli energii na světě. |

„Dokonalé načasování!”

Koule modrého blesku se scvrkla a začala měnit barvu. Co jsem zrovna teď udělal, nebylo nic zvláštního. S mocí, co mi Licorice dala, jsem dokázal blesku vládnout, jak se mi zachtělo! I když patřil nepříteli světa!

„Blesk... je pod mou kontrolou!”

„Kuaaaa!”

| Aktivoval jsi Mrazivý řev! Všichni nepřátelé na bojišti na místě zmrznou. Všichni spojenci jsou dočasně ve stavu super-brnění a všechny schopnosti vzrostou o 50%. Při boji s nepřáteli pod vlivem Mrazivého řevu se tvoje šance na uštědření kritického úderu zdvojnásobí. |

| Na tvého nepřátele to nemělo moc velký účinek! |

[Myslíš si, že řev na takové úrovni mě dokáže potlačit?!]

Navzdory moci Mrazivého řevu byl teď jeho blesk ještě intenzivnější. Dávalo smysl, že byl dobrý ve skrývání, když byl Král poustevníků. Ale jak to bylo fér, že byl tak zručný v ovládání elementu?! Doširoka jsem rozevřel oči a přivlastňoval jsem si ten blesk.

Šíleným tajfunem jsem silou natáhl blesk, co jsem nedokázal potlačit, a vlil ho do svého kopí. A okamžitě poté jsem vystřelil vpřed jen energii uloženou ve svém kopí.

„Sežer tohle! Božská rychlost, Hrdinný úder!”

Nebodal jsem svým kopím, ani jsem jím neudeřil. Dokud jsem soustředil energii celého svého těla do jediného bodu a vystřelil ji jako auru, mohl jsem to nazvat Hrdinným úderem!

Nová verze Hrdinného úderu zrozená z vrcholu techniky Boje kopí a kontroly many okamžitě prokázala svou efektivitu. Aura platinové barvy, co jsem vystřelil proletěla vzduchem jako paprsek světla a přímo udeřila Krále poustevníků.

Proniklo mu to tlamou a vyšlo to z něj koncem ocasu. Rozdíl mezi tím nynějším útokem a aurou, co jsem vystřelil předtím a co mu spálil povrch tlamy, byl jako rozdíl mezi vzduchovkou a kulkou o 85 mm.

Ačkoli ten předchozí útok použil téměř 100 tisíc many z mých maximálních 180 tisíc, při vší té maně, co jsem získal z jeho útoku bleskem, to nebyl velký problém!

[Kuaaak!]

„Dokážeš ještě říct, že ovládáš blesk?!”

[Ne... Nemysli si, že můžeš být tak arogantní jen po malém zranění!]

S tím znovu zmizel. To jeho velké tělo, co mohlo snadno spolknout náš gildovní dům, nebylo nikde vidět, jako kdyby ho to naprosto vymazalo ze světa.

[Uznám to.] Ozval se jeho hlas. [Jsem nejslabší z pěti králů.]

Široce jsem se usmál. Jeho blesk se mi konečně poddal, plynul kolem mě ve zlaté barvě prostřednictvím rotace Perutova okruhu. Proč se kvůli vodě nerozplynul? Voda byla také navrstvená na tom zlatém blesku a plynula kolem mě ve víru. Cítil jsem, jak jsem Perutův okruh krůček za krůčkem dokonale zvládal.

[Všichni chtěli mou smrt a chtěli mi vzít titul krále.]

„Tím si jsem jistý.”

Ignoroval mou sarkastickou poznámku a pokračoval: [Ale přežil jsem nespočet let a dorazil na tuto Zemi. Pokud chceš, laskavě ti řeknu proč.]

V mžiku mi něco probodlo levou paži skrz na skrz. Stalo se to najednou beze stopy.

[Drahý manželi!]

„Nepřibližuj se! Udržuj obranu!”

Ten průnik byl tak malý, že mi to ani neroztříštilo brnění. Ale stejně byla pravda, že mi útok pronikl paží. Ustál jsem tu bolest, co jsem pociťoval v paži, a pozvedl jsem kopí. Ten pocit v mé levé paži byl divný. Měl jsem pocit, že to dlouho nevydrží. Také se to nedalo přirozeně vyléčit. Potřeboval jsem použít Elixír z mého inventáře. A abych ho použil, musel jsem zabít Krále poustevníků.

[Další bude tvoje srdce.]

„Suverén!”

Rychle jsem použil Suveréna. Už jsem si ho nemohl schovávat. Tento boj skončí v dalších pěti, ne, v další minutě!

[Máš vskutku mocnou auru. Jsi hoden, aby tě nazývali Hrdinou. Ale mocná síla...!]

Něco mi proniklo levým chodidlem. Zaťal jsem zuby a vybudil moc Suveréna, zbarvil jsem ten zlatý blesk kolem sebe do černa. Perutův okruh, co jsem měl pevně vyrytý do těla, skřípal a svíjel se v bolestech.

[...zeslábne, pokud přijdeš o soustředění. Jak dlouho bude trvat, než ta energie, co přebývá v tvém srdci, zmizí. Dál stehno.]

V další chvíli mi to proniklo stehnem. Energie Enigmy vřela, ale stejně se nedokázala ubránit útoku Krále poustevníků. Neměl jsem na výběr. Zrovna teď jsem nedokázal před jeho útoky ochránit celé své tělo.

[Kuk, je to vskutku mocná energie, taková, co dokáže ohrozit naše krále... ten mizera! Muset poslouchat jeho rozkazy je bolestné, takže tě tu zabiju a pozřu moc světa!]

Tentokrát to bylo břicho. Kaf. Skoro jsem ztratil kontrolu nad Suverénem, ale zaťal jsem zuby a zrychlil jsem cirkulaci many. Král poustevníků vybuchl smíchy.

[Kuhahaha! Kde je teď to tvoje sebevědomí? Máš v rukávu ještě nějaké to eso? Použij ty věci, co nazýváš technikami! Je to vskutku směšné, vidět tě používat stejnou energii, ale nazývat to jinými jmény! Kuhaha!]

Pravá paže a pak holeň! Po dalších dvou útocích jsem ztrácel kontrolu nad Suverénem. Moc přebývající v mém kopí byla přinejmenším mocná, ale bez cíle jsem nic nezmohl.

[Jsi připravený zemřít?]

„Kuk... Ty hmyzí mizero.”

[Hmyz... Jak příhodné. Pro někoho, co zápolí jako ty!]

Blíží se! Míří mi na srdce!

V té chvíli jsem doširoka rozevřel oči a použil jsem Božskou rychlost. Aktivoval jsem Oběť, Tetováním Dvouhlavého obra jsem posílil útoky svých technik boje na blízko a když jsem si potvrdil, že mi HP kleslo pod 10%, použil jsem Žrouta. Zároveň s tím jsem zanedbal veškerou obranu a soustředil veškerou rotaci Perutova okruhu do Šíleného tajfunu. Už zbývalo udělat jenom jedno.

Bodl jsem svým kopím vpřed. Bez jediného záchvěvu sebou mé kopí škublo vodou vpřed a najednou se zastavilo. Ale tu nezměrnou energii uloženou uvnitř to naprosto spotřebovalo. Když jsem zaslechl, jak se ozvaly další dva nárazy, zdálo se, že se zázračně aktivoval účinek Trishuly.

| Kritický úder! |

[Kaf.]

Vykašlal jsem plnou pusu krve. Jak se krev rozptýlila ve vodě, pomyslel jsem si, že pokud nechci umřít, musím vypít lektvar.

[Jak jsi... věděl... kuk!]

Ve vzduchu se objevila obrovská sekáčova kosa, prosekla prázdnou vodu a pak zmizela.

To bylo celé. Kdybych ho zasáhl jednou, možná by to bylo něco jiného, ale když ho můj útok všechno nebo nic zasáhl třikrát a přesekla ho sekáčova kosa, dokonce ani Císař poustevníků, natož pak nějaký Král poustevníků, to nemohl přežít.

| Velkolepý nájezd byl úspěšný! |

Jak jsem zaslechl zajásání informační slečny, přikývl jsem a zamumlal: „Proto jsem tě nazval hmyzem.”

Přesně takhle jsem sám porazil nepřítele světa. Kdybych se o to pokusil znovu, možná bych skončil jako úl, k čertu.
-----------------------------------------------

~ A příště velké vysvětlování, co se tedy vlastně stalo! ~

<Předchozí>...<Následující>