ICDS - kapitola 252

Kapitola 252 – Nad zmrzlou zemí (3)

Kvůli jejím slovům jsem na okamžik ztuhl. Když jsem o tom trochu sám popřemýšlel, v klidu jsem odpověděl: „Nemožné!”

No... Možná jsem nebyl tak klidný.

„Jsem jediný z Revivalu, co sem přišel, že?”

„Jo. Naše děti jsou s ostatními, takže bych věděla, kdyby sem zašly.”

To mohlo znamenat jen to, že sem zašel někdo jiný a tu kobku pokořil. Zeptal jsem se Licorice: „Jaký řád měla ta zdejší kobka?”

„Akční kobky na Antarktidě jsou obecně vysokého řádu. Tahle byla řádu SS.”

Pokud to byla Akční kobka řádu SS, nikdo jiný kromě členů Revivalu a našich jmenovaných průzkumníků by si netroufl se o ni pokoušet. Stalo se něco mimo mé znalosti.

Najednou jsem se cítil jako bez dechu. Když jsem teď byl vůdce skupiny, bylo mi nepříjemně, když jsem věděl, že se stalo něco mimo mé znalosti. Když jsem se v minulosti staral jen o trénink boje s kopím, o nic jiného jsem se nezajímal. Samozřejmě jsem ani nevěděl, co se dělo ve světě.

Ale teď mi na mysl tanulo nespočet možností a sužovaly mě. Když jsem teď chránil víc věcí, trápily mě dokonce i věci, co se nepřihodily přímo mě. Bez ohledu na to, jaké nebezpečí vyvstalo, pokud bylo přede mnou, mohl jsem ho prostě porazit...!

„Nezůstal tu ani náznak many. Úžasné.”

Licorice poletovala po ledovci a prošetřovala to. Kvůli tomu výsledku jsem se akorát víc trápil.

„Nemůžeme dopustit, aby to na nás akorát udělalo dojem. Nevíme, jestli je viníkem spojenec nebo nepřítel.”

„Neboj se, Drahý manželi. Naše děti jsou s ostatními, takže bychom měli vědět, pokud se jim něco stane.”

„Správně... Doufejme, že na to tady v Antarktidě přijdeme.”

Zaťal jsem pěsti. Kolem nich se automaticky objevil zlatý blesk a zapraskal. Bylo by nejlepší, kdyby viníkem byl spojenec, kdyby to byl nový mocný uživatel schopností...

„Ale pokud je pachatelem někdo se špatnými úmysly...”

„Drahý manželi, ten tvůj výraz je úžasný! I pachatel se do tebe zamiluje!”

„Ne, s děvčaty jsem už skončil...”

Jak Licorice řekla, Akční kobky na Antarktidě měly celkem vysokou obtížnost. Celkem vysoká obtížnost samozřejmě pro někoho jako já, co měl tři boží jména a moc Boha blesku, nic neznamenalo. Ale stejně mě trápilo, že počet Akčních kobek byl nižší než počet, co mi succubové na začátku řekli.

Od chvíle, co jsme začali prozkoumávat Antarktidu, uplynuly dva týdny. Bylo dobře, že jsme pokořili zhruba 30 Akčních kobek, ale zhruba stejný počet Akčních kobek zmizel, jako kdyby tu nikdy ani nebyly. Znamenalo to, že je pokořil někdo jiný.

Ještě podivnější bylo, že ty pokořené kobky byly namátkové. Kdyby pachatel chtěl jen pokořit kobky, copak by je nechtěl pokořit všechny? Ale i když u kobek, co pokořil, byly bližší kobky, pachatel cestoval daleko, aby pokořil jiné Akční kobky. To znamenalo, že pachatel měl při vybírání Akčních kobek k pokoření nějaký standard.

Byla to obtížnost? Přece jenom nepokořil žádnou kobku řádu A. Když jsem o tom chvilku přemýšlel, potřásl jsem hlavou. Ačkoli to tak mohlo být, mezi kobkami, co jsem já pokořil, byly i nějaké řádu SS. Muselo v tom být něco jiného než jen obtížnost.

Ale dokonce i průzkumníci kobky znali před vstupem do kobky jen její obtížnost a jméno. Znamenalo to, že pachatel o kobkách před vstupem dovnitř věděl víc?

[Jsme jediní.]

[Správně. Co takhle kontaktovat Strážce nebo Křídlo svobody? Och, už jsi to udělala.]

[Shine, pokud potřebuješ pomoct, prostě nás zavolej!]

Naštěstí se zdálo, že ostatní týmy neměly žádné problémy. Trochu se mi ulevilo a vrhl jsem se na dokončení ostatních Akčních kobek. Licorice a ostatní mě také mlčky následovali, musela jim být mnohem větší zima, než když jsme byli v Antarktickém oceánu. Přísahal jsem si, že až to všechno skončí, tak jim nějak poděkuju. Nahlas jsem samozřejmě nic neřekl, protože jsem věděl, že by se snažily mě dotlačit k něčemu víc.

Za deset dní, o týden dříve než ten limit dvou měsíců, co jsem si původně nastavil, jsme naprosto vyčistili Antarktidu. Bylo to proto, že jsme museli pokořit jen polovinu kobek, co jsme čekali. Ostatní týmy také dokončovaly a ve zprávách bylo všude vidět slova „Revival” a „kobka”.

„Konečně jsem se od tohoto chladného místa osvobodila! Huhu, napůl jsem pochybovala, ale Drahý manžel vážně uzavřel veškeré průchody. Drahý manželi, jsi úžasný!”

[Ha, ti, co se rozhodli se pustit do Hrdinova domova, jsou bláhovci.]

„To jsi ty, ptačí mozečku.”

[Já jsem teď s Hrdinou!]

Myslel jsem si, že když spolu Licorice a Lotte zůstanou tak dlouho, že se jejich vztah zlepší, ale pořád spolu nevycházely. V minulosti byla Licorice aspoň o hodně silnější než Lotte. Ale od chvíle, co se Lotte vyvinula na Královnu plamenů, se rovnováha sil mezi těma dvěma vyrovnala a jejich boje teď byly horší. Když jsem je zarazil, poslechly, ale brzy se začaly znovu hádat. Nechápal jsem, proč spolu prostě nemohly vycházet. Pohladil jsem po vlasech Plene, co se vesele usmívala, aniž by ji cokoli trápilo.

„Pleme je nejlepší.”

[Hlazení se mi líbí. Mám tě ráda, Shine! Víc než jablečné koláče!]

Uk. Když to teď zmínila, už dlouho jsem jí nedal jablečný koláč. Možná bych si měl brzy najmout pekaře... Hořce jsem se usmál, zatímco jsem o tom přemýšlel. Licorice, co se chtěla užuž začít rvát s Lotte, najednou naklonila hlavu ke straně.

„Drahý manželi, Austrálie...”

„Copak jsme to tam už neskončili?”

„Netvoři zrovna uzmuli Austrálii...?”

„Cože...?!”

Proč to nikdy nekončilo pěkně?! Zaskřípal jsem zuby a otevřel jsem komunikační kanál. Jako obvykle mi jako první podala hlášení Hwaya.

[Shine, netvoři naprosto ovládli Oceánii!]

[Nejenom Austrálii? To není možné. Pokořil jsem tam všechny Akční kobky!]

[Možná si jednu opomenul? Tahle kobka byla také mnohem větší, než jsme si mysleli. Když se z ní stala Plošná kobka, tak...]

Přerušil jsem Hwayu.

[To nemůže být pravda. A Akční kobky by se neměly hned naráz proměnit na Plošné kobky.]

[Uuu, nerozumím tomu. Nedokážu kontaktovat většinu zemí v Oceánii. Dokonce ani jejich Strážce nebo Křídlo svobody! Je to, skoro jako kdyby byla celá oblast izolovaná! Co budeme dělat, Shine? Co když tam je Démonický lord?]

[Neměl by být, neboj se. Znám auru Démonického lorda. Není to on. Měl bych být k Oceánii nejblíž. Jelikož jsem zrovna skončil na Antarktidě, zamířím tam.]

[...Můj tým... dneska skončil. Přidám se, Kang Shine.]

[M-můj tým taky brzy skončí! Půjdu, jakmile budu moct!]

To rychle dodaly Daisy a Ye-Eun. Jelikož jsem byl z toho náhlého netvořího ovládnutí pod tlakem, byl jsem jim na výsost vděčný.

[Ale moc se nežeňte. Je důležitější, abychom neopomenuli žádnou Akční kobku.]

[Shine, to ty se moc ženeš! Už tak jsi měl nejvíc práce... Shine, nechoď sám. Můj tým by měl být zítra hotový, tak na nás počkej, dobře? Nebuď netrpělivý a prostě počkej, jasné?]

Jenom jsem jim řekl, aby se nehnali, a Hwaya se o mě bála. Vždycky jsem si myslel, že Hwaya měla v sobě tak nějak mateřskou stránku. Měl jsem pocit, že až bude mít Hwaya děti, budou mít těžké vypořádat se s jejím sekýrováním. Ale stejně bude výborná matka.

S úsměvem jsem odpověděl:

[Ano, paní. Neudělám nic zbrklého.]

[Uuu, jsem ráda, že posloucháš, ale nelíbí se mi, jak jsi odpověděl...]

[Zatraceně, jak to, že jste tak rychlí? Můj tým to jen stěží zvládne včas!]

Walker si stěžoval. Ačkoli získal schopnost kletby a v Druhé kobce se dostal do zlatého řádu, v porovnání s ostatními mocnými členy se mu stále nedostávalo. Ačkoli měl další členy týmu, když měl tým jednu absolutní moc, bylo to při pokořování kobek vysokého řádu nesmírně nápomocné.

Hwaya velkoryse namítla: [Pošlu ti průzkumníky z mého týmu. Za ty dva měsíce jsou teď užitečnější.]

[Díky, příteli. Chci být nápomocnější, ale obě dvě Ameriky jsou až příliš velké!]

[Vedeš si dobře, Leone. Postarám se o Oceánii, takže se neboj.]

[Samozřejmě o tom nepochybuji! Hahaha!]

[Taky ti chci pomoct, tati! Rusko jsem dokončila. Půjdu za tebou, tati!]

[Jo, Ino. Maminka půjde s tebou. Dobrá, Shine, zítra se uvidíme. Odpočiň si... Až do teď jsi byl určitě neustále v poklusu. Promiň.]

[Uvidíme se zítra. Jsem v pohodě, takže se tím netrap.]

S tím jsem komunikační kanál zavřel. Cítil jsem se teď klidnější, a tak jsem si povzdechl a ohlédl se na Licorici.

„Něco nového?”

„Nic. Vážně to je, jako kdyby ta oblast byla od zbytku Země izolovaná. Dostáváme nějaké satelitní fotky... Moment.”

Licorice vytáhla křišťálovou kouli a přiložila k ní prsty. Brzy se objevilo pár fotek. Jak jsem zíral do křišťálové koule, neměl jsem slov. Ta oblast... zamrzala.

„Licorice.”

„Jo, taky si to myslím.”

Nebylo o tom pochyb. Ta osoba, co pokořila Akční kobky na Antarktidě. Ne, v tuto chvíli bylo sporné, jestli pachatel ty Akční kobky vážně pokořil. Ta osoba a Oceánie musely mít souvislost.

Zavolala na mě Lotte.

[Hrdino, podívej.]

Momentálně jsme letěli zpět poté, co jsme pokořili Akční kobky na Antarktidě. Dorazili jsme na Antarktidu z Antarktického oceánu, zůstala po nás jasná stopa.

„Mohlo by to být...”

„Nemůžeme si být jistí, ale pravděpodobně.”

Licorice se dívala na stopu, co po sobě zanechal pachatel. Hojná stopa many a obrovský kus země vytržený hrubou silou.

„Drahý manželi, je to démonická rasa.”

Čas války byl blízko.
-----------------------------------------------

~ Jistěže to nikdy nemůže skončit dobře. Neboli Murphyho zákony platí i v novelách... Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba! ~

<Předchozí>...<Následující>