ICDS - kapitola 255

Kapitola 255 – Nad zmrzlou zemí (6)

Uplynul den od chvíle, kdy démonická rasa zabrala Oceánii a kdy ji izolovali od veškerých vnějších kontaktů. Z nějakého důvodu nefungoval ani internet. Vážně to bylo, jako kdyby Oceánii odřízli od zbytku Země a umístili ji do středověkého věku.

Bez ohledu na to, jak mocní byli členové Revivalu, když začala skutečná invaze, nemohli jsme prostě říct, že se o všechno sami postaráme. A tak jsme kontaktovali několik vlád a rozdělili jsme si oblast, o kterou se postaráme. Řekli jsme jim, že tam půjdeme, jen co se všichni členové Revivalu shromáždí. A poradili jsme jim, aby utvořili elitní jednotky uživatelů schopností, co byli přinejmenším řádu S. Zbytek bude na nich.

Jelikož nebylo efektivní, aby všichni přišli do Antarktického oceánu, rozhodli jsme se setkat uprostřed, v Pacifickém oceánu. Bez ohledu na to, jak vážná byla situace v Oceánii, nemohli jsme jen tak vzdát pokoření ostatních Akčních kobek.

Dneska byli připravení Daisy, otec, Ye-Eun, Hwaya, Ina, Michel a Ilayda. Ostatní stále měli několik kobek, co museli pokořit, a nemohli přijít.

[Hodně štěstí, bratře. Přijdu, jen co dokončím svoji oblast!]

[Se svojí schopností stejně skončíš přede mnou. Nenuť nás se víc snažit a postarej se o to sám... Hodně štěstí.]

[To zvládneš, Shine!]

[Vím, že se o tebe nemusím bát, Korunní princi, ale stejně se měj na pozoru. Nepozornost je nejsnazší způsob, jak zemřít.]

[...Je dobře, že tu je náhradní kněžka. Měl jsi pravdu, Shine.]

[Nevím, jestli jsem dost dobrá, abych zastoupila slečnu Palludii, ale budu se snažit ze všech sil!]

Ze všeho nejvíc mě překvapilo, že Ludia ustoupila. Ludia by v minulosti řekla Ilaydě, aby zaujala její místo a ona tak mohla jít se mnou. Vážně se zlepšila. Ne, možná se jen vyvinula do své finální podoby... Ale i tak jsem tu proměnu vítal.

[Taky Akční kobky pokořím co možná nejrychleji. Jen pár dní počkej, Shine.]

[První prioritou by vždycky mělo být tvé bezpečí, Ludie. Dávej si pozor.]

[Jo, díky.]

Tak nějak rozpačitě jsem ukončil rozhovor s Ludií. Pak jsem povzbudil ostatní členy a zavřel komunikační kanál. A pak jsem začal veslovat na své lodi, abych se připojil k dalším členům útoku.

Tato „loď” byla obrovská ledová kra, co vytvořily Ruyue a Sharana svými schopnostmi. Se svým kilometrem v průměru a tloušťkou několika metrů to byl spíš drobný kus země než ledová kra. Také to bylo nesmírně pevné. Jelikož byla vytvořená s pomocí 200 tisíc MP, bylo by divné, kdyby to tak nebylo.

„Drahý manželi, pořád to zesiluješ?”

„Samozřejmě. Pročpak mě to napadlo až teď?” odpověděl jsem Licorici a vyzunkl jsem manový lektvar. Kdokoli vedle mě by byl schopen slyšet zvuk rotace Perutova okruhu, neboť jsem litě shromažďoval manu a vléval ji do Ruyue a Sharany. Sharana tuto obrovskou ledovou kru podobnou lodi kormidlovala a když obdržela víc many, zesílila led. A Ruyue ledovou kru zvětšovala a vytvrzovala tím, že mrazila vodu.

„Drahý manželi... proč ji děláš tak velkou? Později bude těžké ji roztavit.”

„To nepotřebujeme. Později tím praštíme do netvorů. Musíme se pomstít za to, co provedli Antarktidě.”

„Hm... A to půjde?”

„Pokud se Sharana a Ruyue obě materializují a použijí mou techniku, pak by mělo.”

Prsty jsem udělal gesto V a Licorice se rozesmála.

„To bude mít rozhodně pěkný účinek. Možná to nebude mít takový účinek jako vidět, jak se část Antarktidy odtrhla, ale do určité míry by to mělo vynahradit.”

„Že?”

„Takže s úmluvou se třemi elementály dokážeš něco takového... Mám taky pomoct, Drahý manželi?”

„Zrovna jsem tě chtěl požádat.”

Navzájem jsme se na sebe šibalsky usmáli. A teď tu každých deset minut pil manový lektvar další člověk.

Jelikož jsem měl inventář plný manových lektvarů nejvyššího řádu, co mohly snadno stát přes 100 milionů wonů, potřeboval jsem akorát deset minut, abych si znovu naplnil manu.

Každý lektvar dával 50 tisíc MP, zhruba čtvrtinu mého maxima. Kdybych byl v bitvě a doplňoval si každých deset minut čtvrtinu many, nemohl bych ji používat tak volně jako teď. Ale nynější situace byla naprosto jiná než bitva. Jelikož to bylo poprvé, co jsem něco připravoval vyléváním své many, pohroužil jsem se do toho.

Když jsem teď o tom přemýšlel, jelikož jsem si manu mohl doplnit Perutovým okruhem kdykoli jsem chtěl, mrhal jsem časem mimo bitvu, když jsem se svou plnou manou nic nedělal? Tohle jsem si pomyslel, zatímco jsem vyráběl tuto „strategickou zbraň”. Ale když jsem o tom přemýšlel víc, jediné chvíle, kdy jsem byl mimo bitvu, bylo, když jsem jedl nebo se sprchoval. Kvůli vlastnímu životnímu stylu jsem trochu zaslzel.

Nicméně když jsem se setkal s ostatními, stal jsem se kapitánem ledové země, co měla tři kilometry v průměru.

„Co je tohle?!” zakřičela Hwaya, jakmile spatřila, co jsem vyrobil. Když pocítila, jak z toho sálala mrazivá energie, šokem se zachvěla.

„Shine, odsekl jsi kus Antarktidy? To jsi toho démona napodobil?”

„Proč bych odsekával dokonale řádnou zem, když je kolem voda? Tohle je jenom led.”

„Vyrobil jsi to mražením vody? Ty... Každým dnem překonáváš má očekávání.”

Hwaya se prostě zasmála, jako kdyby si zrovna vyslechla tu nejabsurdnější věc. A poté mě pochválila za mé stavitelské schopnosti.

Následující komentáře byly z větší části pozitivní. Otci, co měl rád věci ve velkém rozměru, se očividně líbilo, co jsem udělal. A Michel se také usmál, když se doslechl, na co jsem to plánoval použít. Ilayda tleskala bez ohledu na to, co jsem udělal, a Ina si užívala fakt, že to bylo celé z ledu. A okamžitě poté jsem ji samozřejmě přiměl, aby spolu se mnou a Licoricí tu zem zesilovala.

„Chladno! Shine, tohle nám má pomoct přizpůsobit se chladu?”

„Přizpůsobit?”

„Jo. Víš, země v Oceánii jsou teď všechny zmrzlé.”

„Och, zapomněla jsem se o tom zmínit.”

Když jsem se otočil, Licorice se zatvářila, jako kdyby chtěla říct „ups”.

Povzdechl jsem si a zeptal se jí: „Ještě něco?”

„To je celé, Drahý manželi. Satelitní snímky ukazují jenom zmrzlou bílou zem a ani Strážce a Křídlo svobody tam nemohou vstoupit. Je tam příliš zima a v zónách, kde se dá připlout, je příliš mnoho nepřátel.”

„Čekal jsem to, když jsem slyšel, že je země zmrzlá... Je to démon, co dokáže ovládat mrazivou energii?”

„Nebude potom tahle pevnina neefektivní?”

„Ne nezbytně. Se svou technikou to můžu proměnit na jiný atribut.”

„Tyhle 3 km pevného ledu?”

„To je přesně to, co ta technika umí.”

Poté už jsem led nezvětšoval. Ina, Licorice a já jsme ji vlastně pomocí své many stlačovali. Pořád to samozřejmě bylo obrovské a satelit pořídil snímky, jak se plavíme oceánem. Zdálo se, že satelit vážně neměl nic lepšího na práci.

Zatímco Strážce a Křídlo svobody dál bezmocně seděli s rukama v klíně, my jsme mířili k Novému Zélandu. Více než pár lidí v nás mělo naději. Na jedné straně lidé oslavovali Revival, zatímco na druhé si stěžovali, že jsme si až příliš dávali na čas. Někteří dokonce říkali, že jsme lelkovali během existenční krize lidstva.

„Je skvělé, že tolik lidí miluje a stará se o budoucnost lidstva. Země má zářivou budoucnost.”

„Válečníci u klávesnice nikdy nezmizí.”

„Myslela jsem si, že takoví lidi jsou jenom v Koreji!”

„To je nedorozumění, Ye-Eun. Všichni lidé vynikají ve vynucování své víry a smyslu pro povinnost na ostatních.”

K Novému Zélandu jsme mířili proto, že byl prostě nejblíž. Měli jsme v plánu začít Novým Zélandem a projít všechny ostrovy a pak vejít do Autrálie.

Jak jsme se blížili k Novému Zélandu, Hwaya najednou překvapeně vykřikla: „Nemůžu se dostat na internet!”

„Takže začínáme...”

Vytáhl jsem kuši a vzhlédl jsem k obloze. Když jsem do svých očí vlil víc síly, viděl jsem ve vzdušném prostoru Nového Zélandu okřídlená stvoření. Ina jako kdyby mě chtěla napodobit a také rozšířila oči ve stejné póze. Pohladil jsem ji po vlasech a zeptal se jí: „Ino, chceš si se mnou zahrát na střílení?”

„Jo!”

„Co to to dítě učíš... Mamka se taky přidá!”

Jak jsme já, Ina a Hwaya stáli bok po boku na ledovci a vytáhli své zbraně, Daisy také předstoupila. Otevřela inventář a hrdě promluvila: „Dneska to je... kvalita před kvantitou. Laki... je na čase... zazářit.”

Správně, měli jsme podezření, že nepřátelský démon používal led. Laki, co vládnul lávou, bude jeho přirozeným nepřítelem.

Ale já se Daisy ustaraně zeptal: „Když byl naživu, jeho láva byla silná. Ale dokáže vládnout lávou, když je nemrtvý?”

„Ne jako když... byl naživu.”

Daisy uznala chybu svého nemrtvého?! Samozřejmě ještě neskončila.

„Ale atribut se mu přeměnil. Je teď jedovatější. Tělo má tvrdší. Teď se není... čeho bát.”

„Je dobře, že si věříš, ale budu se o tebe strašně bát.”

„Někdy tě chci vážně praštit.”

Spolu se mnou začali útočit všichni útočníci na dálku. Já vystřelil proudy blesku, zatímco Hwaya a Ina také litě střílely oheň a led. Když se k tomu přidala ještě Licorice a několik desítek succubů, vzduchem letělo nespočet útoků.

„Ti ve vzduchu jsou obvykle silnější.”

„Skoro je lituju.”

Měl jsem pocit, že jsem slyšel jekot démonů. Ale zdálo se, že si to Daisy nevychutnávala.

„Laki, jdi.”

[Grrrrraaaaa!]

Laki ze sebe vydal nepříjemný řev a vystřelil z Daisina inventáře. Jeho nezměrná výheň se snažila roztavit pevninu, kterou jsme tak dlouho mrazili.

„Hej, rychle ho pošli pryč.”

„...Laki.”

Po mém pokárání Daisy nafoukla tváře. Laki párkrát zamával křídly a v mžiku vzlétl k obloze. My jsme pak ignorovali démony, co bojovali s Lakim, a dál jsme stříleli svoje útoky.

[Je silná! Možná se vyrovná paní Lespině!]

[Nesmysl! Jen dál shromažďujte moc, je to jen nemrtvý!]

Dál jsme snižovali počet démonů ve vzduchu. Jejich počátečním cílem jsme určitě byli my, ale Laki se k nim vrhl se svým obrovským tělem, švihal je svým ocasem, lil na ně lávu, odvrhával je nárazovými vlnami a vůbec dával najevo celkově drtivou sílu.

Laki byl víc než dost na to, aby se vypořádal s útoky démonů. S ním to vlastně bude ještě rychlejší. Pokud bude dál dělat to, co doposud, bude jen otázkou času, než přirazíme ke břehu.

„Hwayo, dokážeš ho detekovat?”

„Nejsem si jistá, ale vím, že jejich vůdce není na Novém Zélandě. Vím jistě, že je ve vnitrozemí Austrálie. Tady je také pár silných, ale... ty zvládneme.”

„Dobře. Až bude pevnina na dohled, všichni sestupte z ledu a buďte připravení! Ti, co umí útočit z dálky, by se měli rozdělit na dva týmy a bojovat s démony na zemi a ve vzduchu!”

Trvalo jenom chvilku, než ta chvíle nastala. V dálce se brzy objevila zmrzlá zem spolu s ušklíbajícími se démony s namodrale černou kůží, co na nás stříleli magické útoky.

Zdálo se, že ten odtržený kus Antarktidy prvně narazil tady. Ačkoli se zdálo, že teď byl v Austrálii, část novozélandského pobřeží byla zničená.

„Huhu... zařídím, že tohohle budete litovat.

„Hmm... Nebude tohle ještě víc trápit obyvatele Nového Zélandu?”

„Ale copak to nebude vypadat dobře? Určitě se víc bojí netvorů a démonů než o svoji zemi.”

„To je pravda... Dobře, postarej se o zbytek. Hodně štěstí!”

Hwaya sevřela pěsti a vzlétla, aniž by věděla, co přesně jsem měl v plánu. Jak jsem ji viděl odcházet, široce jsem se usmál. Pobřeží už bylo blízko!

„Jste všichni připravení seskočit?”

[Zbýváš už jenom ty!] zakřičela Lotte s lidmi, co neuměli létat, na svém hřbetě. Útočníci na dálku stále stříleli své útoky a blokovali tak magické střely a plameny démonů. Všechno bylo dokonalé!

„Ruyue, Sharano!”

[Jsem připravená!]

[Jak vzrušující!]

Ti dva elementálové se materializovali, vzali se navzájem za ruce a stáli uprostřed zmrzlé pevniny. Cítil jsem, jak se jejich energie zcela soustředila na zmrzlou zem. Země dýchala!

„Pal!”

V té chvíli ta zmrzlá zem, co jsme stlačili na průměr 1,5 km, najednou zrychlila. Ten obrovitánský ledovec se najednou řítil oceánem rychlostí několika stovek kilometrů za hodinu. Rozhodně to byla pořádná podívaná!

„Jů, Drahý manžel lyžuje na vodě na úplné jiné úrovni!”

„To vypadá zábavně... Taky chci být tam!”

„Jehééééééé!” hučel jsem nad zmrzlou zemí, co vyčuhovala z oceánu.

Démoni, co nás sledovali, zalapali šokem po dechu a vystřelili na nás magické střely, ale nejenom že většina jich minula, ale těch pár, co se přiblížily, jsem mohl odplesknout svým kopím.

Ale démoni byli opravdu jiní než netvoři. Jakmile si uvědomili, že jejich magie nezabírala, většina se rozptýlila. Někteří zůstali v bezpečné oblasti a shromažďovali manu ve velkém. Působilo to jako metoda, co používali lidé, když čelili masivním netvorům.

Všechno to samozřejmě bylo k ničemu!

[Příboj!]

Jakmile Ruyue a Sharana společně zakřičely, valící vlny teď byly ještě silnější a prudší. Ta vlna byla nakonec dost velká na to, aby zmrzlou zem nesla. Ruyue a Sharana si ode mne braly velké množství many, aby tento přírodní fenomén měly pod kontrolou. A něco takového jsem dokázal ustát!

Ještě jsem neskončil. Vyzunkl jsem manový lektvar, co jsem si předem připravil, a zakřičel jsem na dívky: „Pojďme! Hop!”

[Hop!]

Vlna se zvedla výš. 1,5 kilometrová zmrzlá zem byla dokonale vyvážená na hřebeni vlny, co byla tucty metrů vysoká. Bez Ruyueiny a Sharaniny moci by to samozřejmě bylo nemožné. A co se stalo pak, bylo ještě víc šokující. Jak už jsem dřív řekl, vlna teď byla ještě prudší a nakonec litě pleskla do zmrzlé země, na které jsme jeli!

„Jééé! Leťme přímo na Nový Zélend!”

[Shine, pokud jsi měl v plánu něco tak zábavného, měl jsi mě nechat, ať se přidám!]

„Příliš pozdě!”

Jelikož ta zmrzlá zem byla hojně zesílená mou manou, ani v nejmenším se nerozbila a rychle stoupala vzduchem. Zároveň s tím se mi na tváři objevil osvěžující úsměv. Zmrzlá zem, co jsem udělal, už byla daleko za pobřežím, nad očima nespočet démonů, co na nás omráčeně zírali.

Teď už zbývalo udělat jen jedno.

„Umění je výbuch! Gaia Buster!”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Finální zmrzlá zem má průměr 1,5 kilometru a tloušťku (výšku) 4 – 5 metrů! To ukazuje, jak moc Sharana, Ruyue a Shin zesílili!
-----------------------------------------------

~ Surfování na ledovém "prkně", to se Shinovi podobá! ~

<Předchozí>...<Následující>