ICDS - kapitola 260

Kapitola 260 – Nad zmrzlou zemí (11)

Hned od začátku jsem měl ohledně její schopnosti spoustu pochybností. Pokud mohla naprosto vymazat moc kobky, moje kvalifikace průzkumníka mohla v nejhorším případě zmizet. Že se to nestalo, znamenalo, že její schopnost byla omezená. Znát rozsah této schopnosti byl klíč k vítězství.

Jelikož by mi svou schopnost nikdy nevysvětlila, čelil jsem jí přímo svým tělem a sám jsem zkoušel její limity. Místo abych použil Suveréna a od samého začátku ji zahnal do kouta.

Jako první jsem zjistil, že dokázala potlačit hodnoty a techniky, co průzkumník získal v kobce. To se vztahovalo i na techniky Boj s kopím a techniky Elementalisty, ale když kobka vytvořila techniku z moci, co jsem se sám naučil, potlačilo to jenom moc kobky.

Jak jsem řekl na začátku, její schopnost bylo něco jako požehnání, co odstraňovalo nečistoty. Neumožňovalo jí to naprosto vymazat cílenou moc. Oslabilo to techniky, na kterou měla kobka velký vliv, ale na techniky, které měly velmi blízko k mé vlastní schopnosti, to mělo vliv jen mírný. To byl důvod, proč moje techniky Boj s kopím a Perutův okruh utržily jen velmi malé potlačení.

Dál jsem zjistil vliv její schopnosti na předměty, co nebyly čistě pod pravomocí kobky. Bylo to prosté. Její schopnost vůbec nedokázala ovlivnit předměty. Když poprvé uvolnila svou moc, moje chaotické plameny samozřejmě ustoupily. Ale to nebylo kvůli její schopnosti. Když jsem detekoval její moc, okamžitě jsem své chaotické plameny oslabil, aby se zdálo, že její schopnost zabrala. Byl to trik, jak ji oklamat.

Předpokládala, že chaotické plameny pocházely z techniky. A byl jsem to já, kdo ji přiměl si to myslet. Měl jsem tušení, že na výsledek bitvy bude mít velký dopad, jestli bude vědět, že se chaotické plameny dají potlačit nebo ne.

Abych si potvrdil svá podezření, když jsem použil Mrazivý řev, zkontroloval jsem, jestli fungoval Ozvěnový prsten. A tak jsem si byl jistý, že její schopnost nedokázala ovlivnit vrozenou schopnost předmětu.

A v tom případě se zázračná moc předmětů jedinečného, epického a vyššího řádu dala považovat ne za výsledek kobky nebo moci Lorda kobky, ale spíš jsem měl teorii, že to byl výsledek materiálu předmětů a zázračné schopnosti jejich tvůrců. Ale myslel jsem si, že na tom bylo víc.

Jelikož předměty byly věci, co existovaly ve skutečném životě, mohlo to být prostě tím, že na ně kobka neměla takový vliv. Podobně jako u mých technik Boje s kopím a technik elementalisty. Také bylo pravděpodobné, že Lespinina schopnost nebyla dokonalá. Jak jsem řekl předtím, kdyby její schopnost byla dokonalá, vzala by mi kvalifikaci průzkumníka.

Kdyby na to přišlo, dopadl bych stejně jako gildmistr Pouštního štíra. Samozřejmě bych nebyl tak slabý jako on, ale stejně bylo strašné přijít o hodnoty a ligu, co jsem získal v kobce. Přinejmenším prozatím.

A jako poslední jsem přišel na to, že její moc se aktivovala jen v rozsahu jejího uvědomění. Vydedukoval jsem si, že se její schopnost neaktivovala ustavičně. Ale místo toho to byla aktivní technika, co se dala použít, když dokázala jasně vnímat svůj cíl. Ironické bylo, že její schopnost byla skoro jako technika. Aby vymazala techniky, musela použít svou vlastní techniku.

Když odolala Karmínovému řevu, byl jsem si tím naprosto jistý. Mohl jsem ji dodělat, aniž bych cokoli odhalil. Ale musel jsem získat víc informací pro případ, že by se objevil další nepřítel jako Lespina.

Doufám, že mě za to kobka odmění...

Ale Lespina byla houževnatější, než jsem si myslel. Kopím jsem jí probodl břicho, ustála moc Peičina blesku, moc Boha blesku, Diovu moc a planuly na ní chaotické plameny. Ale ona stále vytrvala a neumírala.

[Pokud tě dokážu zabít... Kuhak! Než můj život skončí...!]

„Promiň, ale už jsem všechno zvážil.”

Pokud její schopnost byla moc podobná technice, musela něco udělat – soustředit se. Techniky byly při užívání celkem ošemetné. Pokud se člověk nesoustředil, nedalo se je použít tak snadno. Jak dlouho mi trvalo, než jsem začal techniky používat, aniž bych nahlas řekl jejich název? Samozřejmě jsem měl období, kdy jsem si myslel, že musím zakřičet jejich název, abych je mohl použít. Ale částečně to bylo proto, že bylo tak složité je použít potichu.

Během naší bitvy Lespina křičela nebo předváděla určité počiny, kdykoli svou schopnost použila. To znamenalo, že měla svůj vlastní spouštěč, aby tuto schopnost mohla použít. Ale Diova moc a chaotické plameny byly velmi efektivní v tom, že svému cíli uštědřily šok.

Měl jsem svůj důvod, proč jsem nepoužil Oběť. To abych nesdílel její bolest. Kdybych ji Obětí dokázal zabít, bylo by to v pořádku. Ale kdyby neumřela, svíjel bych se v bolestech spolu s ní. A kdyby se zotavila jako první, zemřel bych. A kromě toho kdyby Oběť rozpoznala jako techniku a ubránila se jí, mohl jsem utržit smrtelný úder, zatímco ona by se té bonusové újmě z Oběti naprosto vyhnula.

Ale teď byla Lespina naprosto znehybněná a já jsem znovu nabyl svou moc, hodnoty a techniky průzkumníka. To znamenalo jenom jedno.

„Jaké to je? Dokážeš se pohnout?”

[Ty... Chcípni!]

Shlédl jsem na ni z výšky. Pravomoc Suveréna zhojila mé rány a moc Enigmy zuřila, kvůli čemuž se ve mně vzdouvala moc. Mé Zlé oči problýskly a Lespinu to víc a víc svazovalo.

[Myslíš si... že tě nedokážu zabít?!]

„Nedokážeš. Podívej se mi do očí. Používám techniku?”

[Co to teď plácáš za nesmysly...?!]

Když se mi podívala do očí, aktivoval jsem Lilithino pokušení. Když Lespina pocítila, že je na tom něco špatně, zavřela oči a odvrátila se. Špatně! Mělas aktivovat svou schopnost a bojovat proti Lilithinu pokušení! Ačkoli to já jsem jí předhazoval takovou vějičku, viděl jsem, že byla hlupačka až do samotného konce!

| Použil jsi Lilithino pokušení! Ukradl jsi svému cíli 50% HP a MP! |

| Cíl se dostal pod stav Absolutní poslušnosti a stal se navěky tvým sluhou. |

…

„Ech?”

Zabralo to! Nepřipravil jsem se na to, že by to selhalo, ale nemyslel jsem si, že se aktivuje Absolutní poslušnost. Přece jenom byla jenom 20% šance, že se to aktivuje! Nebyl tohle důvod, proč jsem si prošel veškerými těmi těžkostmi, abych odpověď získal z jejího těla?!

Když si pomyslím, že technika, co jsem použil jako závěrečný úder, udělá tohle! Byl jsem v depresi, měl jsem pocit, že jsem promrhal svou píli. Bylo by pěkné, kdybych to věděl předem... Zatraceně. No, to neznamenalo, že ji nechám naživu. Démoni se museli zabít. Všichni.

[Já, já...? Uuu...?]

„To je jedno.”

Zrovna jsem jí ukradl polovinu HP, ale pořád měla ještě před smrtí čas. Usmál jsem se a přišel jsem k ní.

„Tak dobrá, vyslechnu si ty zbývající informace. Taky mám rád pokojné rozpravy.”

[Kuhuk... Ano, pane...!]

Nebylo možné, aby přežila, když ji spalovaly chaotické plameny.

[Polapili paní Lespinu! Zachraňte ji!]

[I kdybychom všichni zemřeli, musíme ji zachránit!]

Ačkoli obrovská výměna many zabránila všem, aby volně zasahovali do našeho boje, když se teď situace z větší části vyjasnila, démoni si mysleli, že jsem Lespinu polapil a šíleně se na mě vyřítili. Laki ve vzduchu a členové Revivalu na zemi se všichni dali do pohybu, aby je zastavili. Ale bylo složité je všechny potlačit.

Zahlížel jsem na Lespinu a promluvil jsem šeptem: „Lotte, Ruyue, Peiko, Sharano.”

[Rozumím.]

[Jo!]

[Huhu, máme volnost dělat si, co chceme?]

[Jak si přeješ, pane!]

„Ne, nechoďte jen tak.”

Aktivoval jsem Tetování královny succubů a zdvojnásobil jsem si manu. Ačkoli Suverén brzy končil, mana mi donekonečna stoupla. Dal jsem ji elementálům a Lotte jsem promnul lektvarem nejvyššího řádu. Lotte potěšeně zavrčela.

„Už jsi celá zahojená?”

[Kuhum... Myslím, že ještě ne.]

„Tak už jdi, ty.”

Taková zahálčivá konverzace s Lotte, co se jednou podvolila, aby přežila, mě těšila. Když jsem je poslal do boje, přestal jsem se o ně bát a ohlédl jsem se na Lespinu. Pořád plála.

„Kolik minut máš, než zemřeš?”

[5 minut... Pokud vůbec, pane.]

„Dobře, takže během té doby mi řekni všechno o přesunech Démonické armády.”

[Ano, pane.]

V té chvíli jsem pocítil, jak k nám z dálky letěla mocná magie. I když v sobě nesla strašlivou moc, byla neuvěřitelně rychlá! V termínech moderních zbraní to bylo jako kulka z ostřelovací pušky. Chápal jsem, jak ji mohli Lotte a elementálové pominout. Ale já jsem v rychlosti na nikoho netratil. Zvlášť když jsem používal Suveréna.

V mžiku jsme svolal zbývající moc Suveréna a vytvořil jsem štít. Než se Suverén deaktivoval, štít vykryl příchozí ohnivou magii. Musela to být magie, co při kontaktu vybuchovala, ale dokonce ani Démonický lord nedokázal započítat moc Enigmy. Enigma ovinula tu ohnivou magii a tiše zmizela jako světlo svíčky.

Ale stejně... plamen, co? Byl jsem zvědavý, proč měla Lespina atribut zafixovaný jako led, ale teď jsem měl pocit, že jsem to chápal.

Čelil jsem směrem, kterým ta plamenná magie přišla, a poslal jsem zprávu.

[Hwayo!]

[Už na tom dělám! Nech to na mě a Ině.]

[Díky.]

Toho uživatele plamenů sem určitě nasadil Démonický lord. Od někoho v mocném postavení se to dalo čekat. Způsob, jak zabránit, aby se informace dostaly ven. V novelách si zlosyni obvykle nesli bomby nebo jed, ale zdálo se, že Démonický lord připravil vraha jako v tradičnějších fantasy novelách. Vrah s atributem plamene, který byl Lespininým opakem. Někdo, kdo dokázal vypálit jediný útok nesmírné moci.

Správně, démon s mocnou manou jako Lespina nemohl mít v sobě vloženo více magie. Jelikož její moc byla taková, jaká byla, pravděpodobně bylo nezbytné mít připraveného vraha.

„Lespino, je to Démonický lord ze světa Luka?”

[Ano. Je pohroužený do zrodu nových démonů.]

„Kolik z nich dokáže vymazat moc kobky jako ty?”

[Prozatím to jsem jenom já. Ale očekává, že vytvoří ještě další dva.]

„Kdy přijde Démonický lord?”

[To ještě není jisté. Předpokládáme, že až ta druhá invazní síla a démoni vstoupí na Zemi ještě dvakrát, průchod se zvětší dost na to, aby mohl vstoupit i Démonický lord. Řekl, že to bude trvat nanejvýš dva roky.]

„A nejméně?”

[Jeden rok.]

Cítil jsem, jak se mi nedostává dechu. Ale zaťal jsem zuby a zeptal se znovu: „Proč Démonický lord není spokojený s tím, že získal moc jednoho světa? Proč má spadeno na další světy? Ach a ještě předtím, byla náhoda, že si za cíl vybral Zemi? Nebo to bylo proto, že jsem se jako Dimenzionální žoldnéř vydal na svět Luka?”

[Démonický lord nevěděl, kam proniká nebo kdo tam bude. Že jsi na Zemi, pane, na to jsme přišli až během invaze. Ale...]

„Ale?”

Promluvila. Mě se rozšířily oči a zeptal jsem se znovu. Dala mi stejnou odpověď.

Konečně jsem našel ten chybějící dílek skládačky a všechno zapadlo na své místo. Konečně jsem mohl otevřít oči, co jsem zavřel od chvíle, co jsem se narodil.
-----------------------------------------------

~ Ne! Ale co! Takhle to utít! A nechat vyšumět doztracena! ~

<Předchozí>...<Následující>