ICDS - kapitola 261

Kapitola 261 – Před Svatou neutečeš (1)

Když Lespinu pohltily neuhasitelné plameny, zbývající démoni v Austrálii začali šílet. Všichni se ke mně vrhli, jako kdyby přišli o rozum.

[Zabte ho.]

[Zabte ho.]

[Zabte ho.]

[Zabte... ho!]

Jak jsem jim čelil, měl jsem pocit, že na tom bylo něco divného. Inteligentní bytosti neodvrhovali svůj život tak snadno. Ačkoli jsem neměl v plánu nechat jediného z nich přežít, z jejich pohledu dávalo větší smysl ustoupit a vrátit se, až se přeskupí.

Jelikož nepřítelem byli démoni a ne netvoři, myslel jsem si, že to bude jejich přirozené počínání, ale všichni se na mě vrhli, aniž by jim sešlo na životě. Kvůli té jejich neústupnosti mi přeběhl mráz po zádech.

Když se přiblížili, nechali svou manu vybuchnout, takže i když se členové Revivalu snažili ze všech sil je zastavit, bylo mnoho chvil, kdy byl můj život v ohrožení. Jelikož jsem použil Suveréna, což byla moje největší tajná zbraň, mohl jsem bojovat jen se svým fyzickým tělem. Ale nějakých dvě stě tisíc démonů, co v Austrálii zůstalo, už tu bylo nebo sem běželo.

[Pokud jste unavení, buďte upřímní a jděte si odpočinout do gildovního domu! Od teď se můžeme pohybovat sem a tam!]

[Pokud odejdeme, bude to pro tebe obtížnější, hlupáku! Všichni mají jasně spadeno na tebe. Myslíš si, že si nevšimneme, že se všechno snažíš vyřešit sám?!]

Když jsem starostlivě poslal zprávu členům gildy, Hwaya na mě naštvaně křičela. Celé její tělo planulo planoucími plameny.

„Všichni se snažte ze všech sil, aby Shin přestal s tím svým nesmyslem! A ne že umřete, protože pokud umřete, sama vás zabiju! Agniho Sedm jazyků!”

Když natáhla ruce, na nebe vystoupalo sedm obrovských proudů bílého plamene. Aha, takže Agniho moc v sobě měla víc, než co ukázala posledně! Přesně jako Diova moc měla dvě podoby nebo Šivova moc tři podoby, Agniho moc měla také několik podob.

Pokud ta moc, co Hwaya použila posledně, vytvářela božské plameny, pak to moc, co použila tentokrát, byla ještě prostější. Čiré ničení! Z nebe na zemi šlehlo Sedm Jazyků a zničilo všechny démony, co jim stáli v cestě.

Mnohem větší šok bylo, že ty jazyky útočily dokonce i na spojence. Bál jsem se, že by zemřeli členové gildy, a tak jsem se připravil použít Caducea, ale oči se mi rozšířily šokem. Ye-Eun, kterou jazyk zasáhl, působila v plamenech nezraněně.

„Jů, moje zranění zmizela!”

„Huhu, jaká je moje moc?”

„Úžasná, Hwayo! Taky ji chci!”

Správně, Ye-Euniny rány se hojily. Jinými slovy, Agniho plameny ubližovaly nepřátelům a léčily spojence. Označení boží moc se na to vskutku hodilo.

„Vydržte, lidi! Bez ohledu na to, kolik tu je démonů, naše vítězství je jisté! Brzy sem přijdou spřízněné jednotky Strážce a Křídla svobody! A přicházejí i další členové Revivalu!”

„Uoooooooch!”

„Všechny zachráním!”

Jak se nad bojištěm ozval Hwayin hlas plný božské moci, ostatní členové na oplátku jásali. Jelikož se zdálo, že byli tak plní energie, předpokládal jsem, že byli v pořádku. S hořkým úsměvem jsem odrazil démony před sebou. Démonický lord jim musel něco provést. Mnohem barbarštější a brutálnější metodou... A jeho cílem muselo být...

„Tím se budu trápit později! Bojujte se mnou, vy mizerové!”

Jak jsem stoupal Beyond, nesčetněkrát jsem bojoval s mocnými nepřáteli! Ať už jich bude dvě stě tisíc nebo pět set tisíc, se všemi budu bojovat! Vír, co kolem mě vířil, teď byl ještě plamennější než kdy dřív, shlukoval se kolem mého kopí a v další chvíli roztrhal tři démony. Udržoval jsem tuto rychlost a zatímco jsem sekal další démony, křičel jsem:

„Jsme Revival! Zatracení démoni nebo netvoři, pojďme bojovat!”

Od té chvíle trvalo čtyři dny vyčistit Austrálii a zbytek Oceánie. Dva členové Revivalu přišli o údy a Ilayda a Ludia je musely společnými silami a Elixíry léčit.

Zatímco jsem já bojoval se stovkami démonů naráz, nedbale jsem si nechal rozdrtit pravou paži. Ale Ukazovák Masového golema, co jsem kdysi dávno získal, se aktivoval a zregeneroval mi paži, než se mohl někdo strachovat.

Jelikož Čistě černá touha byla nezničitelné, paži jsem měl sice uvnitř rozdrcenou, ale brnění vypadalo bez škrábnutí. Kvůli tomu si nikdo ani nevšiml, že jsem přišel o paži.

„Kang Shine... Část... zemřela. Rozhodně zemřela.”

Ale zdálo se, že Daisy svým šestým smyslem na něco přišla. Zoufale jsem se snažil skrýt své myšlenky, ale jestli jsem uspěl, byl příběh na jindy. Daisy mi párkrát promnula pravou paži, naklonila hlavu ke straně a pak odešla. Daisy, byla to vskutku záhadná žena...!

Ačkoli Revival trochu utrpěl, oběti Strážce a Křídla svobody byly katastrofální. Démoni je předčili jak v počtu, tak v síle.

Jelikož australští obyvatelé žili z větší části v pobřežních regionech, nedokázali uniknout před náhlým útokem Démonické armády a zemřeli. Bylo tu ještě méně přeživších než na Novém Zélandu. Nakonec to bylo vítězství, které nikoho netěšilo. Od Dvou Měsíců to byla jedna z pěti největších tragédií. A nejhorší tragédie od založení Strážce a Křídla svobody.

„Od chvíle, co se objevili netvoři, uplynuly jenom dva roky nebo tak nějak a všichni byli až příliš uvolnění. Po tomto incidentu takové myšlenky...”

„To nic, vím, co se snažíš říct.”

Objal jsem Hwayu a utěšil ji. Bylo dobře, že si lidstvo teď bylo víc vědomo nebezpečí, ale museli jsme za to zaplatit příliš velkou cenu. A navíc i když o tom možná nevěděli, nezbývalo nám moc času. Bez ohledu na to, jak moc se připraví na konečný souboj s démony a netvory, vzhledem k tomu málo času mohli udělat jen velmi málo.

Ale.

„S naší mocí to dokážeme zastavit. Takže se prostě dál snažte ze všech sil.”

„Dokážeme to, Shine? Nedokázali jsme zastavit ani část Démonické armády a stalo se tohle. Pořád se musíme trápit nesrovnatelně silnějšími démony a dokonce i netvory... Chci svému minulému já nafackovat. Když jsem prvně získala svou schopnost, měla jsem až příliš přehnané sebevědomí.”

„Dokážeme to. Věř mi.”

Při mém sebevědomí se Hwayě rozšířily oči a pak se usmála. „Jo. Když to říkáš, Shine... Budu ti věřit.”

S tím vyklouzla z mého objetí a zaťala pěsti.

„Nemůžu se prostě chovat jako dítě. Jdu zpět do kobky.”

„Dneska bys měla odpočívat.”

„Ne, nejsem fyzicky unavená a... moje duševní vyčerpání zrovna zmizelo. Tak já jdu.”

S tím se roztomile usmála. Pak se její výraz najednou změnil, jako kdyby šlápla na bobek. S mírně břitkým výrazem mě štípla do tváří.

„A taky to, jak přemýšlíš, je velmi kruté.”

„C-cože?!”

„Vidíš?! Víš, o čem mluvím, a tak se chováš, jako kdybys o tom nevěděl. Kdyby nynější situace nebyla taková, jaká je... No, ale je taková, jaká je, takže ti odpustím. Ale stejně jsi krutý. Přimět dívku, aby to řekla jako první.”

„Já... nevím, o čem to mluvíš...”

Posadil jsem se a odvrátil jsem se od ní. Tahle démonka!

„Ach jo, měla jsem tě přimět mi podepsat papíry. Protože jsem se zamilovala do tak skvělého muže, musím si projít všemi těmihle trably. No vážně, teď už přece jenom nemůžu přestat.”

Hwaya si dál stěžovala, ale došlo mi, že to bylo spíš v lehké náladě. V tichosti jsem tam stál, cítil jsem se trapně, a Hwaya mezitím řekla svá poslední slova.

„...Jsem na tvé straně, takže se rozvesel. Myslím, že vím, co cítíš.”

„Hm? Také máš někoho jiného, koho máš—”

„Ne to, hlupáku! Mluvím o nynější situaci mezi Zemí a kobkou! Už tak jsem rozčilená, to mě chceš ještě víc rozčílit?!”

Nakonec mě praštila. Zatraceně... Kdybych jen zůstal zticha!

Nejdřív jsem se vrátil do kobky. Abych bojoval s Pánem 80. podlaží v První kobce. Během těch 4 týdnů, co jsem strávil pokořováním Antarktidy, jsem pilně stoupal První kobkou a Beyond a prolomil jsem se 79. podlažím První kobky a 29. podlažím Beyond. Poté jsem měl tak napilno, že jsem neměl čas bojovat s Pánem podlaží. Neměl jsem na výběr a musel jsem kobku pozdržet, dokud jsem se o všechno nepostaral.

Od chvíle, kdy Loretta poprvé mluvila o tom údobí dvou let, uplynulo pět měsíců. Ale teď to údobí nebylo jisté a bylo lepší si myslet, že mi zbýval jen jeden rok. Vetřelci pronikali na Zemi, jako kdyby je někdo pronásledoval. A ohledně Démonického lorda a ostatních nepřátel bylo až příliš mnoho podezřelého.

Abych ochránil Zemi a své milované, potřeboval jsem absolutní moc. Moc, co mi nikdo nemohl vzít. Moc, co patřila čistě mě. Přísahal jsem si, že takovou moc získám.

„Ech? Už nebudeš drilovat Elixíry?”

„Ne. Jsem v situaci, kdy pár desítek stavových bodů můj problém nevyřeší. Pomohlo mi to, když jsem stoupal nižšími podlažími, ale teď to jsou jen čísla. Teď víc potřebuju jistější ligu.”

„Shine... Máš pravdu. Chtěla jsem, abys měl víc času na přemýšlení, ale když uvážím nynější situaci Země, je to tak správně. Ano, zvyš si ligu. Budu tě ze všech sil podporovat.”

Loretta můj nápad přijala a přikývla. S širokým úsměvem jsem se odvrátil. Před očima jsem měl schodiště, co vedlo na 80. podlaží. Příště Lorettu uvidím, až porazím Pána 80. podlaží.

„Shine, nepotřebuješ nic vyzvědět o Pánu 80. podlaží?”

„Mám svůj odhad. Jsem si celkem jistý, že se nemýlím.”

Od 76. podlaží se znovu objevili nemrtví netvoři. Byli nesrovnatelně silnější než nemrtví, kterým jsem čelil na nižších podlažích. Byli to obrovské zombie, ghoulové a dokonce nemrtvý typu přízraku, co se nahodile a zničehonic objevil a vyděsil mě. Navíc se zvýšila šance, že narazím na elitní netvory, a tím pádem už jsem První kobku nepodceňoval.

Nemrtvý netvor, co bude boss toho všeho... Nejdřív se budu muset postavit netvorům na 80. podlaží, ale měl jsem svůj tip.

Loretta se mě najednou chopila a obezřetně se s trochu uzardělou tváří zeptala: „Shine, potřebuješ požehnání?”

„Ne, ale prostě mi dej pusu. Spíš než tvoje požehnání chci tvé čiré povzbuzení.”

„Shine, změnil ses. Teď dokážeš říct něco tak prohnaného.”

„Pokud se ti to protiví, nemusíš.”

„Neprotiví se mi to! Jsem pro, jsem pro!”

Nakonec mi Loretta dala i to požehnání. Nevěděl jsem, jestli to byla moc Lorettina políbení nebo moc jejího požehnání, ale snadno jsem se prolomil 80. podlažím, co bylo plné dullahanů a kostlivých rytířů. A pak jsem stanul tváří v tvář nezvykle velkým dveřím k síni Pána podlaží.

„Pán podlaží... Dobrá, pojďme.”

Kvůli čemu bych čekal? Bez váhání jsem rozkopl dveře a zakřičel jsem: „Bojuj se mnou!”

Z hloubi neuvěřitelně tmavé a chladné země se ozval hlas:

[Dobře. Bojujme.]

Objevil se pokrytý černou aurou, v jedné ruce si nesl velký meč a měl černé brnění. Škvírami v helmě mu zářil jas karmínových očí, ukazovalo to, jak byl hrozivý. Že tu nebyl jen na okrasu.

Objevil se nejdokonalejší nemrtvý netvor nejvyššího řádu, Rytíř smrti.
-----------------------------------------------

~ A jsem tu s novým blokem kapitol s názvem Před svatou neutečeš, což jasně napovídá, že se nám tam objeví Ciara, ale zatím kde nic, tu nic. ~

<Předchozí>...<Následující>