ICDS - kapitola 262

Kapitola 262 – Před Svatou neutečeš (2)

[Čelil jsem nespočtu vyzyvatelům a jenom pár bylo dovoleno projít. Většina se mě snažila porazit ve skupinách a méně než 10% bylo dost statečných, aby mě vyzvalo na souboj sami. A mezi nimi se ti, co mě nakonec porazili sami jen o své vlastní moci, dali spočítat na prstech jedné ruky. Nikomu se samozřejmě nepodařilo zlomit mi meč v našem prvním souboji.]

Ukázal na mě svým černým velkým mečem a promluvil hlubokým hlasem: [Jakýpak typ jsi asi ty.]

„Celkem s kobkou spolupracuješ, co?” zeptal jsem se, zatímco jsem pozvedl své kopí.

Rytíř smrti se pak zasmál pochmurným hlasem: [Spolupracuji? Mladý válečníku, řekněme, že se proti kobce vzbouřím. Je něco, co bych zmohl?]

„A není?”

[Ne. Ti, co se stali nemrtvými, nemají žádnou budoucnost. Nemají cestu, po které kráčet, žádné schody ke stoupání. Co můžu zmoct proti někomu, na koho můj meč nedosáhne?! Můžu si akorát užívat bitvu a potápět snící válečníky do zoufalství! Pojď, než ztratím zájem. Staneš se jedním z těch nespočtu hlupáků, co si tváří v tvář mému meči zoufali!]

Všichni Pánové podlaží byli mocní. Bez ohledu na to, jak vysoké měl člověk hodnoty nebo kolik měl technik, bylo těžké ignorovat tah Pána podlaží. A Rytíř smrti byl v jiné lize než oni.

[Pokud si nedáš pozor, v mžiku zemřeš.]

Z velkého meče, co Rytíř smrti pozvedl, se neblaze zvedla černá aura. Zdálo se, že podobně jako chaotické plameny to byla jiná moc a ne ryzí aura. Abych se tomu postavil, také jsem zapálil své chaotické plameny.

„Jdu na to.”

[Ha!]

Vystřelil jsem vpřed jako blesk a bodl jsem svým kopím, abych jím probodl helmu Rytíře smrti skrz na skrz. Ale těsně před tím to Rytíř smrti vykryl svým velkým mečem. Moje hodnoty bezděky překonaly dokonce i hodnoty Pánů podlaží, ale proti Rytíři smrti to tak nebylo. Odtlačoval mé kopí centimetr po centimetru. Ale zdálo se, že to víc překvapilo Rytíře smrti.

[Jsi silný. Abnormálně silný.]

„To si... ze mě děláš srandu?!”

Stáhl jsem své kopí zpět, použil Božskou rychlost a několikrát za sebou jsem bodl do jeho velkého meče. Zdálo se, že dokonce ani on nedokázal sledovat Božskou rychlost, neboť se zapotácel vzad. Pokračoval jsem v tomto stylu a dál jsem útočil.

„Huaaaaap!”

[Pche!]

Rytíře smrti jsem neustále tlačil vzad, ale pak najednou změnil postoj a udeřil svým velkým mečem dolů. Mířil přesně na hrot mého kopí. Jinými slovy přečetl pohyby mého kopí. Ale já jsem nezastavil a pokračoval jsem. Když se jeho velký meč a mé kopí srazily, otevřel ústa.

[Dech smrti!]

„Ruyue!”

[Zmrzni!]

Ta černá mlha, co mu vycházela z úst, ve vzduchu zmrzla. Zároveň s tím jsem ho odkopl.

„To je špinavé, ty mizero!”

[Kuk!]

Rytíř smrti brzy nabyl rovnováhu a máchl svým velkým mečem, vystřelil vlnu aury. Přestal jsem se k němu řítit a uskočil jsem vzad, znovu jsem si vypůjčil Ruyueinu moc. Aura Rytíře smrti udeřila do ledové bariéry, co Ruyue vytvořila, a zbarvila led do černa. Jak ta ledová bariéra tála, z černé vody stoupal příšerný puch. Když jsem to viděl, přikývl jsem.

„Jak prosté.”

Cokoli, co se té aury dotklo, shnilo. Při pohledu na to, jak se Ruyue vyděšeně skryla za mými zády, se zdálo, že to dokonce mohlo poničit i duchovní těla. Byl to vskutku smrtící dech.

[Nemáš čas lelkovat!]

„Ha!”

Byl rychlý a mocný. Jeho techniky byly na úrovni odborníků, takže bojovat s ním bylo těžší než bojovat s nepřáteli, co měli jen velká těla. Možná že lidé s mělkým pochopením bojového umění si možná mysleli, že Rytíř smrti byl snadnější protivník než Dračí zombie. Lidé, co nemohli pochopit hloubku technik Rytíře smrti, by se přece jenom víc báli protivníka, co měl větší a odolnější tělo a hojnou manu! Jenom někdo jako já, co měl schopnost si s Rytířem smrti vyměňovat útoky, chápal pravé schopnosti Rytíře smrti.

Přesně jako on předtím jsem máchl svým kopím v širokém obloučku a vystřelil jsem horizontální vlnu chaotických plamenů. Přesně jako jsem se já měl na pozoru před jeho aurou, i on se měl na pozoru před tou mou. Okamžitě uskočil vzad a snadno se mému útoku vyhnul. A pak s pomocí své klesající tíhy se rozletěl ke mně a máchl svým velkým mečem.

[Tohle je celé?!]

„Jistěže ne!”

Přesně jako on předtím jsem také svým kopím bodl přesně tam, kde byl jeho meč. Rytíři smrti se nepatrně rozšířily oči. Chaotické plameny se roztančily, sežehly mu auru a stoupaly mu po paži. Rytíř smrti si okamžitě všiml, co se dělo. Oči mu neblaze zářily a z těla mu vystřelila mrazivá aura.

[Arogance!]

„Ukaž mi všechno, co v tobě je! Neříkej mi, že už ti nic nezbývá!”

I když jsem neměl v plánu drilovat elixíry, stejně jsem potřeboval získat jeho vybavení. Techniky Pánů podlaží byly stále cenné. Suverén, což byla jedna z mých nejdůležitějších mocí, byla výsledkem syntézy technik. Kdo řekl, že z toho nevzejde další podobná technika?

A v tom případě jsem ho musel porazit desetkrát během jednoho nebo maximálně dvou dnů. Pokud v našem prvním boji odhalím všechny jeho vzorce útoku, budu to pak mít snadnější. Nevěděl jsem, co Rytíř smrti z mých slov vycítil, ale z celého svého těla uvolnil hustou auru a promluvil nespokojeným tónem:

[Podcenil jsi mě...!]

Aura, co sálala z jeho těla, vystřelila nahoru, jako kdyby vybuchla. Z jeho velkého meče se vzedmula lepkavá černá aura a planula jako chaotické plameny. Aniž bych něco řekl, Ruyue zavřeštěla a vystřelila ledová kopí. A Rytíř smrti je vykryl, aniž by se pohnul. Aura, co zůstávala v jeho meči, se zvedla a automaticky se rozdělila a vstřebala veškerá ledová kopí, co k němu letěla. V mžiku všechna ledová kopí roztála a vstřebalo je to do jeho aury.

[Ukážu ti moc kletby, co jsem získal výměnou za to, že jsem se stal nemrtvým!]

„Říkáš kletba?”

Silně jsem cirkuloval Perutovým okruhem. Nad Čistě černou Touhou vířila platinová aura a nad mým kopím odděleně vířil vír s chaotickými plameny. V reakci na to se pár proudů aury, co tančilo na velkém meči Rytíře smrti, na okamžik zastavilo.

Perutův okruh byl stále v levelu 9. Jak to bude vypadat, až jej dokonale zvládnu? Stokrát a tisíckrát denně mě to pokoušelo, abych do něj vlil technické body, abych to dokonale zvládl. Ale instinktivně jsem věděl, že kdybych to dokonale nezvládl o vlastní moci, výsledek by nebyl pěkný. A tak jsem se jen stěží držel. Peruta mi také dal podobnou radu.

Pak jsem své tělo prosytil Sharanou a posílil jsem oba víry, zatímco jsem se řítil k Rytíři smrti.

„Dej mi tu moc!”

[Ty... Hrdina, ty jsi Hrdina!]

Když spatřil tu platinovou auru kolem mého těla, zářící oči Rytíře smrti teď byly o něco plamennější.

[Kříž smrti!]

„Božská rychlost!”

Vrhla se ke mně aura ve tvaru kříže, co přetékala kletbou. Okamžitě jsem došel k závěru, že Ruyueina bariéra nestačila na to, abych to vykryl, a s pomocí Božské rychlosti jsem vyskočil do vzduchu. Ale i ta jeho aura tam za mnou letěla.

[To je celé?!]

Neodpověděl jsem mu a využil jsem trvání Božské rychlosti k tomu, abych se jeho útoku vyhnul. A pak jsem auru ve svém kopí vystřelil k němu jako kulku. Zdálo se, že nečekal, že se jeho auře vyhnu, neboť polevil v obezřetnosti a moje aura ho zasáhla. Helma Rytíře smrti se částečně rozštípla a mezerami se objevila jeho hnijící hlava.

[Přesunul ses do vzduchu?! To jsi mág?!]

„Jsem elementalista, ty hlupáku!”

[Kuk, i ty tvé elementály přebarvím kletbou!]

„Zkus to, jestli to dokážeš!”

Jak mu chaotické plameny planuly na helmě, vypadal ještě zlovolněji. Ale i tak jelikož nebyl dullahan, neměl by být schopen se pohnout, pokud mu hlavu pošlu do vzduchu!

Máchl jsem kopím s jediným účelem, a to aby chaotické plameny pohltily jeho hlavu. Jak se dalo čekat, jeho velký meč se střetl s mým kopím a vyloudilo to zvučné kovové zvonění. S obyčejným uměním s kopím jsem nedokázal najít skulinu v jeho obraně. Jeho umění s mečem bylo to nejlepší ze všech netvorů, s kterými jsem se dosud setkal! Poté, co jsme se ještě jednou střetli meč na kopí, jsem se vzdálil a zamumlal jsem:

„Ale jenom s tímhle...”

[Kuoooooo! Temný jehlový šíp!]

V té chvíli ze země pode mnou vystřelilo nespočet černých jehel. Ruyue si toho všimla dřív a vytvořila pode mnou vrstvu ledu, ale některé jehly se dokázaly prolomit ledem a dokonce i platinovým vírem a zabodly se mi do brnění. I když jsem nebyl zraněný, cítil jsem se těžší. Zdálo se, že jeho kletba působila i na předměty.

[Dokážeš mě porazit s tím těžkým tělem, Hrdino:]

„Moc mluvíš.”

Aniž bych se pohnul z místa, stáhl jsem kopí vzad a zaujal jsem svůj postoj. Z větší části jsem skončil s jeho analýzou. Jeho umění s kopím bylo rozhodně výtečné, ale jeho styl boje kladl větší důraz na zužitkování aury a kletby. S největší pravděpodobností měl ještě alespoň jedno eso v rukávu. Ale...

„Skončím to, než budeš mít šanci ho použít.”

[Zoufej si, zoufej si pořád dokola! Tohle je největší pomsta, co mohu v kobce vykonat!]

„Jsi Rytíř smrti... Proč musíš být tak malicherný?!”

Vír, co vířil kolem mého kopí, se zmenšil. Nezeslábl, jen se zhutnil do jediného bodu. I platinová aura, co mi obklopovala brnění, se přesunula do Chaotického kopí.

„Sežer tohle!”

Ačkoli se to nedalo nazvat řádným Hrdinným úderem, pokud to dokončím, mělo by to být schopné snadno odvanout jediného Rytíře smrti! K Rytíři smrti se řítil částečně nedokončený útok kopím. Rychle převalil své tělo a vyhnul se tomu, ale já jsem se v reakci na to jen prostě široce usmál.

[Nemysli si, že můžeš utéct!]

Peika, co stála v záloze, vystřelila do vzduchu a rozpažila. Zapraskal proud zlatého blesku a svázal mu všechny čtyři údy.

[Kuk?!]

[Pane!]

„Já vím!”

Bez jediného momentu váhání jsem bodl svým kopím a zakřičel jsem: „Oběť!”

Helma se mu rozprskla na kusy. Pod tím se mu objevily hnijící kůže a kosti mrtvoly. Do vzduchu vystřelila mrtvá krev a on ze sebe vydal podivné zavytí.

[Kiaaaaaaaaak!]

„Kuk!”

Takže mu vážně něco zbývalo! V mžiku mi tělo obklopila černá mlha. A z ní vystřelily velké dvojsečné sekyry, zahnuté šavle ostré jako břitva a další zbraně prosycené kletbou. Každá z nich stačila na to, aby mě ohrozila na životě! Kvůli účinku Oběti jsem se jim dokázal vyhnout jen o chloupek.

[Toto jsou zbraně plné zášti všech válečníků, co jsem do teď porazil! Brzy se k nim přidá i tvoje kopí!]

„Legrační. Škoda že ten tvůj koníček sbírat zbraně dneska skončí!”

I když jsem se vyhýbal jeho zbraním a smrt jsem měl téměř na dosah, měl jsem na mysli něco jiného. Nebylo tohle... porušování autorských práv?

„To je jedno, prostě ho nejdřív zabijme!”

[Na to, že co nevidět zemřeš, umíš vážně mluvit!]

Perutův okruh teď byl litější. Jak mi to hojilo vnitřní orgány, co jsem si poničil kvůli Oběti, vyskočil jsem. Zbraně dál střílely, to značilo to čiré množství válečníků, co zabil. Zručně jsem se jim vyhnul a zakřičel jsem:

„Taky vypadáš, že co nevidět zemřeš! Přestaň vzdorovat!”

[Ty zemřeš jako první!]

Rozesmál jsem se. Protože jsem ho dneska musel porazit mnohokrát, nepoužil jsem techniky z kapesních hodinek nebo žádné další techniky, co jsem mohl použít jen jednou denně. Zdálo se, že mě kvůli tomu vážně podceňoval. V tuto chvíli už bylo mrháním jen tak vyčerpávat svou moc. Když jsem teď chápal jeho schopnosti, musel jsem ho akorát svižně a čistě dodělat.

Nejdřív jsem chtěl vydržet ještě o něco déle, abych zjistil, jak dlouho bude tato jeho technika trvat, ale rozhodl jsem se, že to udělám příště.

„Dobrá, jdu na to... Zkus se tomuhle vyhnout!”

[Pojď!]

Ve vzduchu jsem zkroutil tělo a vystřelil jsem k němu. Všem zbraním, co se ke mně řítily, jsem se vyhnul Božskou rychlostí a soustředil jsem pohled na jeho ošklivou tvář. Bodl jsem svým kopím s jediným cílem, a to tu tvář zničit!

„Chcííííípniiii!”

Vzdal jsem se snahy napravit svůj zvyk křičet. Jelikož se to bezděky stalo oficiálním pokřikem gildy, mohl jsem v tom stejně dobře pokračovat!
-----------------------------------------------

~ Zabil ho? Nezabil ho? O tom zase příště! ~

<Předchozí>...<Následující>