ICDS - kapitola 257

Kapitola 257 – Nad zmrzlou zemí (8)

Nový Zéland byl národ, co byl 2,5 krát větší než Korea, ale Austrálie byla snadno více než 25x větší než Nový Zéland. Ačkoli jsem si nemyslel, že by tato obrovská země byla plná démonů na každém kroku, stejně jsem čekal, že tam bude víc démonů než na Novém Zélandu. Když jsem pomyslel na to, jak jim budu čelit, nemohl jsem si pomoct a zrychlil jsem.

Poté, co jsme veškeré vzdušné bitvy nechali na Daisině Lakim, jsme rychle začali obnovovat oblasti Nového Zélandu. Na rozdíl od netvorů, co se pohybovali dle instinktů, démoni se pohybovali s účelem a cílem. A tím bylo zničit lidskou civilizaci a vyhladit lidi. Na Novém Zélandu prakticky nebylo přeživšího člověka a nestála tam jediná nedotčená budova.

„Kruté... A taky to byly jenom dva dny...!”

„Možná jsem měl přijít, i když jsem byl sám.”

Začínal jsem se cítit unáhleně. Přemýšlel jsem, jestli jsem si zvolil špatně. Kdybych věděl, že Nový Zéland vyhladili, měl jsem okamžitě vyrazit do Austrálie. Populace Nového Zélandu a Austrálie aspoň nebyla příliš velká... Ne, neměl bych o tom přemýšlet takhle.

Odsunul jsem ty zbytečné myšlenky. Zrovna teď bych se měl soustředit jen na to, jak se co nejrychleji dostat do Austrálie.

„Austrálie je možná v lepší situaci. Většina populace žije v pobřežních oblastech. Nebudeme muset jít hluboko do vnitrozemí.”

„Pokořil jsem tam Akční kobky, takže to vím. Ale když je populace blíž u sebe, znamená to, že jsou snadnějšími cíli. Zatraceně. Doufám, že se Strážci a Křídlu svobody vede dobře.”

Když jsem pomyslel, jak nespolehlivé byly ty dvě skupiny ve věcech jako tahle, povzdechl jsem si. Rozhodně na Nový Zéland vyslali jednotky, ale my jsme je ještě ani nezahlédli a to už jsme byli skoro hotoví. Nechtěl jsem věřit, že je vyhladili, ale... možná že tentokrát utržili příliš závažnou újmu.

Jak jsem směle prohlašoval, pokoření Nového Zélandu nám zabralo den. Jelikož většina démonické armády byla umístěna v Austrálii, bez milosti jsme bombardovali démony a dávali si akorát pozor na potencionální přeživší. Snažili jsme se roztavit zmrzlou zem pomocí Lakiho a Hwayiny moci, ale zdálo se, že to nemělo konce. Nakonec jsme se rozhodli, že až eliminujeme důvod této situace, budeme hledat jinou cestu.

[Všichni se ukloníte před mocí vážené paní Lespiny!]

„A ty se pokloň před mou.”

[Rozdíl mezi mnou a váženou paní Lespinou je jako nebe a země! Nemysli si, že dokážeš dosáhnout na její úroveň tím, že nás snadno pokoříš!]

„Jo, jo, sbohem.”

Uťal jsem tomu démonovi hlavu a povzdechl jsem si. S tímhle jsme na Novém Zélandu skončili. Ale...

Nehledě na to, jak moc jsme se snažili, nedokázali jsme najít žádné konkrétní detaily o tomto démonovi jménem Lespina. Jediné, co jsem věděl, bylo, že Lespina byla žena. Když na to Hwaya přišla, zatvářila se utrápeně a podívala se na mě.

„Shine, je to démon! Osoba, co provedla masakr takového kalibru! Pokud na to někdo přijde, veřejná image Revivalu se propadne. Jasné?”

„Hwayo, myslíš si, že dokážu svést každou jednotlivou ženu?”

„Ech...?”

Kvůli Hwayině uvědomělé tváři jsem se cítil divně. Hwaya Eleni Mastifordová se ke mně, kterého kdysi nazývali orkem, chovala takto. Ačkoli to s největší jistotou bylo kvůli mé hodnotě Charisma.

„Neboj se. Za žádnou cenu nenechám démona naživu.”

„J-jo. Dobře.”

„Huu...”

Máchl jsem kopím a setřásl z něj krev démona a pak jsem vzhlédl k obloze. I vzdušná bitva se blížila závěru, kdy Lakiho láva pohlcovala démony. Všichni démoni na Novém Zélandu do posledního byli zabiti. Byl to výsledek drsného dne práce.

Ale co na tom záleželo? Bylo tu příliš mnoho nezvratné škody. Země byla stále zmrzlá, budovy rozpadlé a lidé mrtví. Ať jsem se podíval, kam chtěl, na mysl mi tanulo jediné slovo, a to zkáza.

Tichým hlasem jsem se zeptal: „Kolik je přeživších?”

„Pořád tu je zhruba 500 tisíc naživu. Nový Zéland nebyl jejich hlavním cílem.”

„...Pospěšme si do Austrálie.”

Díky tomu, že jsme sem přitáhli pozornost, ve chvíli, kdy jsme eliminovali posledního zbývajícího démona, mohli Strážce a Křídlo svobody vstoupit na Nový Zéland. Navázali jsme s nimi kontakt a nechali jsme je tam, aby se postarali o důsledky, a pak jsme okamžitě zamířili do Austrálie.

Ačkoli tu bylo mnoho malých ostrovů, Oceánie sestávala hlavně z australského kontinentu. Tato Lespina by tu také měla být. Bylo v plánu, že ji zabijeme a zabráníme budoucím újmám. Pokud démoni namíří svůj meč jinam, nebude to taková katastrofa.

[Guaaaaaaa!]

Lakiho řev se rozléhal široko daleko. To kvůli tomu nespočtu démonů, co na nás čekali nad pobřežním mořem Austrálie.

[To je Hrdina tohoto světa.]

[Ten, co zabil naše brachy.]

[Zařiďte, že sem vážená paní Lespina nebude muset sama chodit!]

„Laki, úklid.”

[Guooooooo!]

Daisy v klidu rozkázala a švihla bičem. Okamžitě poté se ozval Lakiho řev, z tlamy mu vystřelilo spoustu plamenů a zaútočilo na démony. Také jsme sestřelovali démony, co se vyhnuli Lakiho plamenům, a snižovali jejich počty. Ale i tak se objevovalo víc a víc démonů.

[Skončeme to tady!]

[Rozhodněme o osudu Země, Hrdino!]

Ačkoli Lakiovy plameny donekonečna spalovaly démony, jelikož jich bylo tak moc, nemohli jsme jim zabránit ve vrhání magie. Mezi nimi byli zvláštní démoni, co se shromáždili, aby vytvořili obrovskou magii, co nás byla schopná ohrozit. Nakonec jsem seskočil z Lakiho hřbetu na Lotte.

„Vy jděte vpřed!”

„Taky si vezmeme půlku, Shine. Ty se postarej o levou stranu!

Zdálo se, že Hwaya a Ina přemýšlely o tom samém, neboť obě vystřelily do vzduchu. Věřil jsem jim. Přikývl jsem a začal jsem se řítit vpřed.

„Uooooooo! Zkus mě zabít!”

[Hrdina předstoupil!]

[Soustřeďte svou magii na něj!]

Do extrému jsem vybudil moc Absolutní duše. Rotace Perutova okruhu vytvářela vír aury, co mi ovíjela tělo, zbraň a dokonce i Lotte. A na ten vír se vrstvilo nespočet elementálů a nekonečné množství many, jako kdyby ho chránili.

„Hněv Větrného boha!”

A kromě toho jsem k tomu přidal vítr a blesk. Démoni ke mně vyslali nespočet magie. Některé vypadaly dost mocně na to, aby mě zprovodily z tohoto světa, ale já jsem se prostě široce usmál a vyrazil jsem do té bouře magie.

„Haaaaaap!”

Srazil jsem se s tím. Když ty ničivé masy many vybuchly, mana, co jsem vstřebal Absolutní duší, převážila životní sílu, o kterou jsem přišel.

„Lotte, dokážeš to ustát, že?”

[Jsem v pohodě! Zabijme je, Hrdino!]

Když mě démoni viděli řítit se k nim, aniž bych se zastavil, zmátlo je to a jejich formace se rozbila. Ačkoli tu byli démoni, co na mě dál stříleli magii, žádná nedokázala proniknout mým agresivním vírem many. Vlastně kdykoli se dotkly víru, vstřebalo to manu, z které se skládaly, takže to vír akorát posílilo.

[Vstřebává naši magii?!]

[Mohl by být naším brachem?]

[Je příliš rychlý... Kuhuk!]

„Všechny vás probodnu skrz na skrz!” zakřičel jsem vehementně, zatímco jsem si to hnal vzduchem spolu s Lotte. Byli jsme jako obrovské kopí. Při pohledu zvenku víru aury, co se soustředila kolem nás, jsme tak pravděpodobně vypadali.

Na druhé straně Hwayina a Inina magická moc běsnila a rozrušila magii démonů. Tohle byla také dobrá metoda a pokud člověk neměl v plánu bojovat přímo svým tělem jako já, byla to ještě lepší metoda. Ale pro někoho jako já, kdo se narodil hloupý...!

„Pojďte, vy modré opice! Kam se poděl ten váš dřívější duch?!”

[Ten chlápek je šílený!]

[Magie démonické rasy nezabírá!]

Zabírala. To akorát že jsem jejich magickou moc používal na vlastní regeneraci! Perutův okruh obnovil části těla zničené odoláváním jejich magii a podpořil veškeré tělesné funkce. Jen toto nebylo dost na to, aby mi to doplnilo ztracenou životní sílu. Ačkoli jsem se to nikdy od nikoho neučil, chápal jsem stav svého těla a když jsem byl v Perutově okruhu zručnější, bylo to pro mě stejně snadné jako dýchání!

„Uoooooo!”

Můj vpád byl teď víc a víc intenzivnější. Ten vír aury, co vířil kolem mě, byl teď tak velký, že začínalo být těžší jej zvládat. A navíc ho umocňoval ještě vítr a blesk vytvořený Hněvem Větrného krále. Teď to průměrnou magii roztrhalo, jen co se tohoto víru dotkla. Démoni nebyli žádnou výjimkou.

[Zastavte ten jeho vpád.]

[Je to skutečně Hrdina! Kontaktujte paní Lespinu!]

„Předtím všichni zemřete!”

Zesílení Hněvu Větrného krále už dosáhlo svého limitu, ale neměl jsem v úmyslu přestat. Pevně jsem se chopil kopí, co obklopovala extrémní energie, o kterou jsem mohl kvůli chvilce nepozornosti přijít. Plynule jsem ve vzduchu změnil směr a vrhl se s Lotte k další skupině démonů. A v této chvíli.

[Stát!]

Tělo se mi zastavilo. Zároveň s tím mi přišlo, jako kdyby se energie, co se kolem mě otáčela, třásla. Proč? Přesně jsem věděl proč. Bylo to proto, že jsem si tak navykl vnímat a vládnout manou?

Koutek úst se mi vytočil do úsměvu. Naléhavě jsem shlukl tu rozptylující se energii a rozehnal ji všemi směry. Ozval se hřmící zvuk.

[Kuaaaaaak!]

[Paní Lespino!]

[Zatraceně... Kuaaaa!]

Teprve tehdy jsem si uvědomil, jak nezměrnou energii jsem ovládal. Měl jsem pocit, jako kdybych vytrhl kus nebe.

To zdánlivě nekonečné množství démonů, co zaplňovalo oblohu, se beze stopy rozplynulo a i moji společníci ustoupili, naprosto v šoku.

Netrvalo dlouho a ta velká exploze many ustoupila. To proto, že intenzivní rotace Perutova okruhu nenechala tu rozptýlenou manu jen tak a natáhla ji zpět dovnitř.

Nasálo to i energii, co vznikla při explozi. Shromáždila se do jednoho bodu, na hrot kopí, co jsem držel. S tím jsem znovu získal jasný vhled do okolí.

Čelil jsem démonu. Byla nádherná přesně jako moc, co měla ve svém těle.

„Nemyslel jsem si, že se s tebou setkám tak brzy. Myslel jsem si, že na mě budeš čekat hluboko v australském vnitrozemí.”

[Už ti nemohu dovolit volně decimovat armádu Démonického lorda. Měla jsem v plánu se o vás postarat, když jste ještě pořád byli v té titěrné ostrovní zemi, ale...]

„Všichni byli až příliš slabí. Ale ještě jsem neskončil.”

Široce jsem se usmál. Ještě víc jsem zhutnil manu, co se soustředila na hrotu mého kopí. Dlouhovlasá démonka zaskřípala zuby. Také byla schopná ovládat masivní energii, co se mi vyrovnala. To jsem dokázal říct jen od pohledu na dlouhý meč v její ruce.

A navíc jsem ze schopnosti, co předtím použila, dokázal říct, že to pro mě, kdo získal svou moc z kobky, bylo smrtící. Jelikož mě to jednou zasáhlo, dokázal jsem říct, jaký to mělo účinek, ale nedokázal jsem zcela pochopit mechanismus, co za tím stál. Mohla používat svou schopnost, aniž by znala principy, co za tím stály? Úplně jako já, když jsem používal techniky, co jsem měl?

[Arogantní člověče... Spoléháš se jenom na moc, co ti nepatří!]

„Pojď, Lespino. Dám ti na srozuměnou, jestli mi tahle moc patří nebo ne.”

Byl to začátek boje s bossem.
-----------------------------------------------

~ Takže příště se navzájem představí, urazí a vyprovokují a možná dojde i na ten velkolepý boj. ~

<Předchozí>...<Následující>