ICDS - kapitola 254

Kapitola 254 – Nad zmrzlou zemí (5)

Zatímco jsem byl ve stavu Zmatku, prohlédl jsem si ji blíže. Měla dlouhé vlasy barvy švestek, u kterých mi přišlo, jako by se chtěly rozplynout v okolní temnotě, a také bledě bílou pleť. Její mírně rozostřené oči byly také švestkově zbarvené jako její vlasy a zdálo se, jako kdyby do sebe nasávaly veškeré světlo. Nejenom že byla malá, ale i oči, rty a uši měla malé. Kdokoli by se na ni podíval, viděl by jenom desetiletou dívku.

Ach, a taky na sobě neměla žádný oděv.

„Shine, chceš něco říct, než ti vypíchnu oči?”

„Jsem nevinný. Tohle je falešné obvinění. Pokud chceš na někom nacházet chyby, jdi si promluvit s tím exhibicionistickým děckem.”

„Někdy stačí jen někde být a už se to považuje za zločin. Když sis uvědomil, že je nahá, měl ses otočit!”

„Kvůli jejímu vyspělému hlasu jsem čekal dospělou ženu. Překvapilo mě, že je to děcko, a tak jsem ji zkoumal. Přiznávám, že jsem v tomhle pochybil, ale vypíchnout mi oči by byl příliš přehnaný trest.”

Zatímco jsem v klidu odpovídal a zoufale Lorettě držel prsty, Sherafina nás v tichosti pozorovala. Jdi si něco obléct, prosím!

„Lorde, obleč si něco!”

„Takže to je problém. Omlouvám se, jen zřídka mluvím s lidmi.”

Omluvila se Lorettě a luskla prsty. V mžiku na sobě měla černé šaty. Odstrčil jsem Lorettiny prsty a vydechl si úlevou. Zároveň s tím jsem si bezděky pomyslel, že neměla žádné spodní prádlo...? Ehm!

„Už jsem se oblékla, Loretto. Není důvod mu vypichovat oči.”

„Hu... Udělalas to naschvál, co?”

„Loretto, měla bys velmi dobře vědět, že obvykle nenosím oblečení.”

„Hm... Vyzpovídám tě později. Víš, proč jsme tady, že?”

„Ano, týká se to toho, co se stalo na Zemi, správně?” Sherafina pomalu přikývla a pak pokračovala: „Země se dokonale brání proti svým vetřelcům. Pokud budeš dál růst, možná bude možné zastavit nepřátele Země, než lidstvo procedí krev.”

„To už vím, ale...”

„Ale uvědomili si, že jsi mocný.”

Sherafina se na mě podívala. Při pohledu na její záhadné okouzlující švestkové oči jsem chápal, proč mě Loretta předtím zkoušela.

Loretta promluvila: „Lorde, pokud Shina svedeš, zabiju dokonce i tebe.”

„Žádné takové úmysly nemám. A kromě toho láska administrátorům nesvědčí. Loretto, už jsem ti to řekla mnohokrát. Ne že bys mě kdy poslouchala.”

„Pokud se zmíníš o někom jiném, zabiju tě, i když jsi Lord.”

„Tvoje láska přináší problémy jak tobě, tak příjemci tvé lásky. Máš příliš vysoká očekávání.”

Loretta vytáhla sekyru.

„Prostě ji teď zabiju.”

„Loretto, prosím!”

„Ale ta ženská prostě...! Shine, jsou moje očekávání příliš vysoká? Jsem panovačná?”

„Vůbec ne, tak tu sekyru odlož, než si to začnu myslet! Odkud se ta sekyra vůbec vždycky bere?!”

Jak jsem si myslel, ze všech lidí, co měli spojitost s kobkou, jsem byl jediný normální! Dokonce ani tahle žena lidem řádně nenaslouchala! Poté, co jsem jen tak tak zabránil největší krizi od založení kobky, Sherafina z povzdechem promluvila.

„Zvýšení rychlosti invaze není něco, co by preferovali. Neboť to stojí spoustu many...”

„Pokračuješ, jako kdyby se nic nestalo?!”

„Spíš než aby slavili úspěch ve své invazi, přichází o území, co už získali. V reakci na to obětovali některé své jednotky, aby průchod rozšířili.”

Vzdal jsem to a prostě jsem jí naslouchal.

„Původně jsem svou moc rovnoměrně rozdělila mezi všechny světy, spravovala jsem kobku, spravovala její průzkumníky a zasahovala do nepřátelských invazí.”

„Ano, ano.”

„Kvůli tomu nedávnému incidentu, kdy Sipua utekla... Ach, jen tak mimochodem díky. Díky tobě jsme dokázali kobku ochránit. I kdybychom přišli jen o Lina, kobka by byla ve velkém maléru.”

„Prostě pokračuj ve vysvětlování, Lorde,” promluvila Loretta otráveně.

Sherafina přikývla a pokračovala: „Kvůli tomu nedávnému incidentu, kdy Sipua utekla, se kobka zastavila. A i můj zrak byl omezený. Sipua se vrátila na svou pozici, ale než se mi vrátila moc, začala třetí invaze nepřátel. Zasáhli nás v nevhodné chvíli.”

„Takže je moje teorie správná, Lorde?”

„Ano. Formace kobky nebyla dokonalá. A kromě toho jelikož jsem rychle znovu aktivovala svou moc, nevšimla jsem si, že se shromažďovali na jednom místě. Jelikož jsem si nevšimla, že Akční kobky mizely a že se nepřátelé shromažďovali v jednu armádu, dalo by se říct, že mě naprosto oklamali. Přinejmenším to znamená, že mají schopnost, co mi zabraňuje zjistit, že Akční kobky mizí.”

„Nemožné!”

„Náš nepřítel je rozličný a má hrozivé schopnosti. Loretto, co považujeme za nemožné, se vždycky vrátí a reálně nás kousne.”

Lord klidně promluvil: „Pamatuj na tohle. Může mezi nimi být někdo, kdo dokonale prohlédl povahu mé moci a může ji naprosto ignorovat.”

„Mohl by to být Démonický lord?”

„To si nemyslím. Když poslední průzkumník opustil svět Luka, neměl takovou moc. Musí to být nový démon, co se zrodil poté, co Démonický lord získal moc světa.”

Ačkoli mluvila vážným tónem, kvůli jejímu mladému vzezření jsem se nedokázal zcela soustředit na její slova. Propleskl jsem si tváře, abych znovu nabyl klid, a zeptal se jí: „A takových bytostí by mohlo být víc než jedna.”

„Přesně. Mám v plánu udělat všechno, co můžu, ale co pro tebe kobka bude moct udělat, bude čím dál tím méně.”

„Lorde, jsi příliš nezodpovědný!”

„Hodně toho od tebe očekávám.”

Předstírala, že Lorettu neslyšela, a upřeně na mě hleděla.

„Možná o tom nevíš, ale jsi nejrychleji stoupající průzkumník, co kdy existoval. Pokořovat kobku sólo, tedy něco, co považuješ za normální, dokáže ani ne 1% průzkumníků. A pokořit dvě podlaží za den je něco, co nedokáže ani 1% z toho 1%. Co se týče tvé rychlosti stoupání v Beyond, na to nemám slov. Tvoje síla a odvážný přístup a z pekla štěstí, co tě podporuje, je něco, čemu i já jen stěží věřím. Ten zájem a dobrá vůle, co ti věnují bohové, něco takového je pravděpodobně poprvé od začátku vesmíru.”

„Ehehe, červenám se.”

„Proč jsi na rozpacích, Loretto?”

Po Lorettině reakci Sherafina naklonila hlavu ke straně a pak se znovu otočila tváří ke mně.

„Ale čím budeš dokonalejší, tím větší nervozitu pociťuji. Ze všeho nejvíc nenávidím slovo osud, ale při pohledu na tvé nadání a štěstí si nemůžu pomoct a myslím si, že to je proto, že se blíží čas, kdy bude takové moci třeba.”

„Lorde?”

Loretta se podívala na Sherafinu s extrémně překvapeným výrazem. Když na té malé dívčí tváři spatřila takovou starost, zeptala se: „Nervozitu...? Proč? Lorde, zakusila jsi zkázu nespočtu světů a jsi nervózní kvůli pozemskému nebezpečí?”

„Pomysli na situaci, v jaké se Země nachází, Loretto.”

Tak nějak jsem chápal tu nervozitu, co Sherafina pociťovala. Zdálo se, že i Loretta něco věděla, neboť ztichla.

„Vůdcové nepřátel mají moc ignorovat moc kobky. Částečně proto se stali vůdci. Dává to smysl. Kobku vytvořili obránci a vůdci útočníků se zrodili, aby porazili obránce.”

„Vážně?”

„Ale to, co se zrovna teď děje, je až příliš mimo. Démonický lord otevřel průchod na jiný svět, jen co vstřebal moc světa. A tento průchod vedl na Zemi. Obě ty záležitosti nemohu jen tak odmávnout. To samé platí o vůdci netvorů, neboť nemám ponětí, co to je za existenci. Pokud se ti nepodaří ochránit Zemi a oni uspějí, zastaví se u toho?”

„...”

Ani Loretta, ani já jsme neměli slov. Nechtěl jsem si ani představit konec Země. Ale kdyby se pozemští vetřelci začali natahovat po ostatních světech, kolik jen by se dokázalo sami ubránit? Lord přerušil naše ticho a nemilosrdně pokračovala:

„Nebezpečí, kterému Země čelí, může být fatální. Musíš je zastavit. Pokud jim dovolíš přijít na tvůj svět, nevíme, co udělají dál. Musíš je vyhnat. A navíc musíš zesílit.”

„Samozřejmě.”

„Kráčíš správnou cestou. Zesil. Stoupej kobkou, ale nenech se jí zlákat. Dělej přesně to, co děláš teď, navyšuj si moc, co kobka nemůže dát. A taky...”

Měl jsem pocit, že jsem nechtěl slyšet tu další část. Zrovna když jsem si chtěl instinktivně zakrýt uši, Lord ohlásila: „Musíš přijmout toho člověka jménem Ciara Kennexová.”

„To radši zemřu...”

Pokračovala, jako kdyby mou reakci čekala: „Stejně jako ty je to člověk, co obdržel moc světa. Pokud jsi ty Hrdina, ona bude Svatá. Oba jsou pro Zemi nepostradatelnými existencemi. Při pohledu na nynější situaci Země nyní chápu, proč existuje. Potřebuješ někoho, kdo přečte pohyby nepřítele. Potřebuješ ji, neboť se zrodila se schopností, co kobka nemůže dát.”

„Prosím... Uuuu, takže říkáš...”

Užuž jsem ji chtěl přímo odmítnout, ale na chvíli jsem zaváhal. Nenáviděl jsem ji. Nenáviděl jsem její povahu a nenáviděl jsem, že mě obdivovala jen proto, že jsem byl Hrdina. Nenáviděl jsem její vzhled a nenáviděl jsem její hlas. Všechno jsem na ní nenáviděl. Dělalo se mi zle z toho jejího přístupu, kdy životy lidí brala jen jako pouhá čísla.

Ale co kdybych ji odstrčil jen kvůli tomu, že jsem nenáviděl její osobnost a počínání, a nakonec skončil s obětmi, kterým jsem s její mocí mohl zabránit?

A kdyby v těch obětech byla Yua, Ina, matka, otec, Ina, Hwaya, Ye-Eun, Yua, Ludia, Ina, Daisy, Ren, Yua, Leon, Ina, Walker, Yua nebo Ina...

„V kobce může zesílit. Když si zvýší ligu, může zesílit moc, co jí byla dána. Teď potřebuješ její moc.”

„...Uuu.”

Měl jsem příliš mnoho lidí, co jsem musel ochránit. Vždycky jsem se chvástal, že všechny ochráním svou vlastní silou, ale teď jsem velmi dobře věděl, že jsem sám všechno vyřešit nemohl.

Abych ochránil své milované...

„Huu... Kontaktuju ji.”

Budu schopen ji zvládnout? Hwaya to možná dokáže, ale nenaštve se? Povzdechl jsem si, jen co jsem pomyslel na to, že budu muset znovu spatřit tvář Ciary Kennexové. Loretta na Lorda také upírala smrtící pohled.

„Už teď jsem otrávená počtem žen, co Shin má, tak proč mu dáváš další?!”

„Takže Loretto, půjdeš mu na Zemi pomoct?”

„...Můžu?”

„Absolutně ne. Měla bys to vědět mnohem lépe než kdokoli jiný.”

Po Sherafinině břitké odpovědi Loretta trucovala. Sherafina pokračovala, aniž by hnula brvou: „To je další žena navíc důležitější než jeho bezpečí?”

„Nevím! Shine, vraťme se. Neměla jsem tě sem vodit, pche!”

„Ech? Jdeme zpět?”

„Už máme, kvůli čemu jsme přišli! Lorde, chceš říct ještě něco?”

„Chci víc pomoct, ale bohužel...”

Potřásla hlavou. Bylo to gesto, co se hodilo k termínu „stařena”, ale jelikož jsem věděl, že ženy byly na hovory o jejich věku citlivé, nebyl jsem tak hloupý, abych se jí zeptal na věk.

„Doufám, že toto nebezpečí v bezpečí přečkáš. Budu se těšit na den, kdy se znovu setkáme.”

„Už sem Shina nikdy víc nepřivedu!” zakřičela na ni Loretta a odtáhla mě.

Já se Sherafině poklonil a následoval ji. A přesně tak, jako jsme sem přišli, i teď na mě mluvila, zatímco mě táhla pryč.

„Shine, budeš v pohodě. Příliš se tím netrap. Lord má na mysli jenom kobku. Ignoruje tvůj potenciál. Jsem naštvaná.”

„Ne, to si nemyslím... Ale spíš než tohle, co je zač? Nepřijde mi jako člověk.”

„Ani já nevím. Od našeho prvního setkání se vůbec nezměnila.” A pak s hořkým úsměvem dodala: „O sobě nikdy nic neřekne. Už je to několik sto... dlouho, co jsem ji viděla.”

Přerušila s lidmi kontakt a dva tisíce let nebo i víc žila v té temnotě? Přemýšlel jsem o té konverzaci, co jsme spolu zrovna vedli. Přišlo mi, že Sherafina tak nějak trochu vyjádřila emoce, ale když jsem o tom popřemýšlel, neřekla nic, co by se nevztahovalo ke kobce. Proč jen strávila takovou dobu... Věděl jsem, že jsem neměl čas trápit se jinými věcmi, ale bezděky jsem na ni myslel. Když jsem si povzdechl, Loretta se na mě podívala ztrápeným pohledem.

„Nemáš o ni zájem, že ne? Myslela jsem si, že jsi jejímu Charisma odolal, ale není to náhodou tak, že...”

„Loretto, pro mě jsi jedině ty.”

„Aaaaa! Počkat! Nejsem připravená si to zaznamenat! Znovu, řekni to ještě jednou!”

„Je to trapné, takže ne.”

„Shineeeee!”

Nebyl jsem v postavení, kdy bych se mohl bát o jiné lidi. Musel jsem bojovat s démony, co oklamali Lorda kobky a pokořili Oceánii. Musel jsem si pročistit hlavu k bitvě.

Ohledně kontaktování Ciary, to odložím, dokud ten boj neskončí. Přece jenom by mi zničilo náladu, jen kdybych ji vyslechl!
-----------------------------------------------

~ Ciaru jsme sice před několika x kapitolami vyhodili dveřmi, ale teď nám ji znovu rvou do příběhu... ~

<Předchozí>...<Následující>