EGA - Kapitola 8 (Stěhování)

Kapitola 8 – Stěhování

Dobrý den, tady Anri.

Tohle je trochu náhlé, ale... vyhnali mě z hostince.

Přesněji řečeno mých pět zaplacených dnů v hostinci vypršelo a když jsem požádala o prodloužení, tak mě odmítli.

Sama jsem si toho nevšimla, ale majitelka hostince se strašně bála, takže jsme se pravděpodobně někdy náhodou střetly očima. A ačkoli jsem si myslela, že k tomu zanedlouho dojde, že mě vyhnali takhle brzy, bylo mimo má očekávání.


A skutečnost, že mě vlastně nehnali silou, ale naléhavě mě žádali s „prosím vás, prosím, odejděte” mi zlomilo srdce, takže mám celkem depku. Možná bych si měla najít nějaký jiný hostinec, ale ten šok byl prostě příliš velký, že k tomu nedokážu sebrat motivaci.

A svým způsobem je to dokonalé načasování.

Jelikož jsem nevyřešila ten problém s vyrovnáním mého příjmu a výdajů, dá se říct, že tohle je skvělá šance, abych popřemýšlela nad tím, že bych s tím vážně měla něco dělat.

Ovšem je to prostě jenom tak, že pokud bych o tom nepřemýšlela takhle, tak bych nebyla schopná dál žít.

Zatímco jsem se zastavila v kavárně, kde jsem si posledně objednala černý čaj, přemýšlela jsem o svém budoucím plánu.

Mám v podstatě dvě možnosti, o kterých uvažuji.

První je, že si zajistím nějaký jiný zdroj příjmu, a druhé je, že udělám něco ohledně té záležitosti s ubytováním, co zabírá většinu mého příjmu.

O tom prvním jsem uvažovala, když jsem se registrovala v Gildě dobrodruhů, ale protože to bylo moc složité, tak jsem to nakonec vzdala. Jak charakterem, tak schopnostmi se strašlivě nehodím na pohostinský průmysl. A taky nemám žádné znalosti, takže práce ve výrobě je také z obliga. V podstatě nemám jinou možnost ve snaze vydělat peníze, než jít dobrodruhovat.

Alchymie za pomoci mého božského okouzlení—nakupovat levné věci a prodávat je okouzlené svým božským kouzlem—o tom jsem také uvažovala. Ale protože je vysoká šance, že se oblečení a zbraně, co požehnám, promění na prokleté předměty, tak je za prvé nebudu moct prodat a i kdybych je dokázala prodat, tak by to bylo strašně nápadné a pravděpodobně by mi to přineslo maléry.

Co se týče toho druhého, najít si místo k bydlení je také složité. A jelikož mám jenom 5 zlatých, nemám dost, abych si koupila dům. A jelikož jak při pronájmu, tak v hostincích existuje riziko, že mě zase vyženou, nebudu schopná se usadit.

Tak zaprvé žít v prostředí s jinými lidmi znamená, že bych si neustále musela dávat pozor, abych se nikomu nepodívala do očí, takže je to od samého začátku nemožné.

Ideálně by to bylo „opuštěné místo”, „ne pronájem, ale v mém vlastnictví” a také „s celkem slušnou životní úrovní”. Jelikož už takhle vyjadřuju své tužby, bylo by nejlepší, kdyby v tom bylo zahrnuté i „se způsobem výdělku”.

„Jako kdyby takové praktické místo...”

Mohlo existovat, jsem chtěla říct, ale pravdou je, že pokud se nebudu starat o použité metody, pak takové místo vlastně existuje. Kvůli čemuž jsem tak znepokojená.

Vezmu principy nebo vezmu zisk...? Ta rovnováha v mém srdci se už pravděpodobně nahnula. Nemůžete se vypořádat s naléhavým problémem bez nějaké oběti na oplátku.

Hm? Říkáte, že i když samuraj nemá žádné jídlo, tak předstírá, že se dobře najedl?

Já nejsem samuraj, takže v tom není žádný problém.

Jak jsem si uspořádala myšlenky, zamířila jsem do obchodu, abych se zásobila jídlem.





O tři hodiny později s velkým množstvím jídla napakovaným ve svém inventáři jsem přišla k té kobce. Abych začala žít v kobce, překroutila jsem své ideály a vydala se po cestě zisku.

[Opuštěné místo]... Z města je to sem chůzí dvě hodiny a nejsou tu žádní podivíni, co by se tu zabydleli.

[Ne pronájem, ale v mém vlastnictví]... přece jenom jsem Pán kobky.

[S celkem slušnou životní úrovní]... Teď to není tak skvělé, ale můžu to rozšířit a předělat, jak se mi bude líbit.

A také to zahrnuje [způsob výdělku]... Od teď budu mít pravděpodobně spoustu snadných obětí s penězi.

Nevýhodami jsou [maření mého klidu] a pak [výčitky svědomí], ale to první se dá napravit opevněním kobky a co se týče toho druhého, i kdyby došlo na nejhorší možnou situaci, tak budu improvizovat a bude mým nepsaným pravidlem, že nenechám nikoho zemřít.

Když jsem se takhle rozhodla, vstoupila jsem do kobky.

Dokázala jsem zachytit ten matný a delikátní pocit jako: z nějakého důvodu to dokážu. Se svou schopností Pána kobky.

Například jelikož je kobka území, kterému vládne Pán kobky, tak se v rámci kobky můžu přesouvat, kam se mi zachce. A ačkoli je tohle omezené pouze na interiér kobky, vidím a slyším všechno, co se v kobce děje.

Použila jsem teleportaci, abych se přemístila do místnosti s jádrem.

V malé místnosti zhruba o 12m2 pluje ve vzduchu modrý krystal o velikosti zhruba 50 centimetrů. Tohle bylo pravděpodobně jádro kobky. Rukou jsem se ho dotkla a zamumlala jsem: „Pán kobky.”


--------------------------------------
Název: Svatá země Zlého boha

Atributy: temnota, smrt, mor
podlaží: 3
mana: 1.532 MP
---------------------------------------


Můj status byl stále stejný, ale status kobky nemohl být zlověstnější. Budu předstírat, že jsem ten název a atributy neviděla, a podívám se na další údaje. Že to má tři podlaží pravděpodobně znamená, že jsem prostě převzala začátečnickou kobku tak, jak byla. Základní struktura se hodně změnila, a hádám, že rozdělení na podlaží se nezměnilo.

Zdá se, že hodnota many je množství many nahromaděné kobkou. A zdá se, že za pomoci many mohu kobku rozšiřovat nebo udržovat. Jsou dva způsoby, jak v jádře hromadit manu: buď jej Pán kobky osobně naplní manou nebo když vetřelci zemřou a vysaje to jejich manu.

Jádro kobky slouží i jako takové prasátko a pokud do něj Pán kobky každý den vkládá manu, může zužitkovat manu nad jejich schopnost. Například hodnota many průměrného Pána kobky je 10 až 20 tisíc a jelikož přidání podlaží stojí milión MP, takový pán kobky by navěky nebyl schopen přidat nové podlaží. Ale pokud manu uchová v jádru kobky, tak pokud nehledě na jeho vlastní schopnost každý den uloží 10.000 many, tak vám jednoduchý výpočet řekne, že na nové podlaží našetří za 100 dní.

Ale ve skutečnosti by bylo zlé, kdybyste uložili veškerou svou manu, protože pravděpodobně bude třeba, abyste manu použili i na něco jiného, takže to nepůjde tak snadno a na nové podlaží budete potřebovat víc času.

Když jsem se z jádra kobky dozvěděla všechny tyhle informace, hořce jsem se usmála. Jak se dalo čekat, hodnota many 3 miliony se zdá být abnormální. Během spánku přes noc se obnoví většina mé many, takže každý den mohu přidat tři podlaží, což znamená, že za 100 dní jich přidám 300.

Ne, totiž, i kdybych vybudovala tolik podlaží, tak by bylo prostě nemožné to spravovat, takže to není tak, že to udělám.

Hm~mh, chci přestat říkat hodnota many a dát tomu nějakou jednotku. Možná body?

V každém případě jsem do jádra kobky nalila 3 milióny MP a 2 milióny z toho jsem použila na dvě nová podlaží. Zdá se, že podlaží s jádrem kobky automaticky zůstává nejvíc vespod a zrovna teď to je páté podlaží, s třetím a čtvrtým podlažím nad ním.

Třetí a čtvrté podlaží jsem nechala jako klasický a typický labyrint, ale páté patro jsem za pomoci toho zbývajícího milionu many předělala na základnu. Rozdělila jsem ho na několik místností a vytvořila ložnici, obývací pokoj, kuchyň, koupelnu, záchod, skladiště a kancelář s jádrem kobky uvnitř.

Když jsem byla v tom, vytvořila jsem manou pseudo-slunce a zavedla cyklus dne a noci. Byl to trochu divný pocit, že světlo vycházelo přímo zevnitř a ne z okna, ale pravděpodobně si na to zanedlouho zvyknu.

Teď už mi zbývá jenom z jedné z těch větších místností vytvořit vnitřní zeleninovou zahrádku... ale pravděpodobně bude nějakou dobu trvat, než se něco urodí.

Protože jsem předělávala, jak se mi líbilo, v okamžiku jsem spotřebovala milion many, ale prozatím jsem to udělala tak, aby to aspoň hrubě vypadalo jako obytná jednotka.

Nakonec jsem všem obyvatelům nakázala, aby zastavili veškeré vetřelce, ale zároveň jsem jim přísně rozkázala, aby je nezabili a jenom omráčili.

U normálních netvorů by to pravděpodobně vyvolalo nespokojenost a byla by tu šance, že by moje rozkazy ignorovali a řídili se svými instinkty, ale obyvatelé této kobky jsou všichni nelidští netvoři beze smyslu vlastního já, takže pravděpodobně mé rozkazy poslechnou do puntíku.

Jelikož jsem spotřebovala obrovské množství many, jsem ospalá, ale vlastní vůlí jsem to tak nějak překonala a zamířila do koupelny.

Je to poprvé po dlouhé době, kdy se dostanu do koupele, takže nemůžu usnout, dokud nebudu s koupelí naprosto spokojená.

Vážně jsem se pořádně naložila do první koupele po dlouhé době a zatímco jsem byla pořád ve vodě, tak jsem usnula.
-------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>