EGA - kapitola 5 (Svaté místo)

Kapitola 5 – Svaté místo

Světlo svítící do pokoje přitáhlo mé vědomí zpět. Zdá se, že dneska jsem se probudila ještě před budíkem. Jelikož jsem se projednou konečně probudila s dobrým pocitem, nechtěla jsem zaslechnout ten pronikavý zvuk, takže stále vleže jsem natáhla ruku k budíku, abych ho zamáčkla, ještě než zazvoní.

Zatímco jsem tápala po budíku, co mám vždycky vedle polštáře, rukou jsem narazila na něco tvrdého. Pokusila jsem se to svrchu uchopit a zamáčknout tlačítko na budíku... když jsem vyskočila kvůli ostré bolesti na palci.

„Tss—?!”


Když jsem se podívala na svou bolavou pravou ruku, zjistila jsem, že jsem na spodku palce měla kolmou řeznou ránu a tekla z ní krev. Zmatena tou náhlou událostí jsem se podívala, kam jsem předtím natáhla ruku, a zjistila jsem, že místo mého známého budíku tam ležel zlověstně černý nůž.

Když jsem se stále zmatená rozhlédla po pokoji, vzpomněla jsem si, že tohle není můj pokoj. Pokoj o 12m2 s prostým stolkem a židlí a, naprosto nehodící se ke zbytku vybavení, černočernou postelí s nebesy.

Správně, vrhlo mě to do jiného světa a dostala jsem se do tohoto pokoje.

Hm?

Je to divné, něco mi na tom přijde mimo.

Ne, totiž to, že jsem skončila v jiném světě, je samo o sobě divné, nebo spíš je to úplně na jiné úrovni, než abyste tomu mohli říkat, že to je „divný pocit”. Ale když tohle pominu, mám pocit, jako že scéna ze včerejšího večera byla trochu jiná nebo spíš...

Zatímco jsem ze sebe stáhla černou róbu, co na černé přikrývce nebyla skoro vidět, horečně jsem se snažila přimět tuhle svou mysl pracovat, co přímo po probuzení nepracovala zrovna nejlépe.

Počkat—černá?

Správně, na téhle scéně je divná ta postel a přikrývka.

Když jsem včera večer šla spát, tak to byla prostě jenom jednoduchá dřevěná postel s bílým prostěradlem a bílou přikrývkou. A někdy v noci se změnila na temně černou postel s nebesy... nemůže to být tak, že mě unesli, že ne?

Ne, ale ten pokoj se zdá stejný jako ten pokoj, v kterém jsem včera večer usnula.

Pořád jsem nebyla schopná zpracovat nynější situaci a najednou jsem se znovu podívala na ten nůž. Předtím jsem přemýšlela, co tu takový nůž dělal, ale když o tom pořádně popřemýšlím, uvědomila jsem si, že to možná bude ta kletba.

Uložila jsem ho do svého inventáře, ale kvůli té kletbě, že ho nemůžu odložit, pravděpodobně během spánku vyletěl ven. Což znamená, že to takhle bude každou noc? Dneska to skončilo jenom škrábnutím, ale pokud s tím něco neudělám, tak se brzy pravděpodobně vážně zraním. Zatímco jsem si olízla ránu, nevěděla jsem, co budu od teď dělat.

Když jsem si vzpomněla na ten nůž, uvědomila jsem si, že to samé se pravděpodobně stalo s tou postelí. Během spánku se pravděpodobně aktivovalo boží kouzlo. Pravděpodobně se ozval hlas jako předtím s nožem a róbou, ale bohužel jsem spala a evidentně jsem to propásla. Jinými slovy—

„Teď jsem tomu vážně dala.”

Zdá se, že kvůli této schopnosti jsem náhodou démonicky předělala postel. Jestlipak je za to budu muset odškodnit? Teď je z toho luxusní postel, ale co když mi možná neodpustí?

Navzdory tomu, že hned první věc, co mě po ránu potkala, byly potíže, jsem si natáhla róbu a boty. Prostě se s tím vypořádejme později.





Po snídani jsem odešla z hostince. Zhruba jsem se majitelky hostince vyptala na místa, kam jsem dneska chtěla zajít, takže teď mi zbývá je jenom najít. Mým cílem jsou dvě místa: Gilda dobrodruhů a kostel.

V Gildě dobrodruhů se chci registrovat kvůli gildovní kartě. Nemám v úmyslu aktivně chodit na dobrodružství, ale přece jenom se zdá, že bez občanky bude spousta věcí otrava a taky si chci zachovat způsob, jak si vydělat peníze.

Do kostela jdu s úmyslem nechat ze sebe sejmout tu kletbu. Dneska ráno jsem z toho měla také problémy, ale vážně bych si chtěla pospíšit a zbavit se kletby na této róbě a noži. Jsem si vědoma, že myšlenková asociace 'odstranění kletby = kostel' je silně ovlivněná hrami, co jsem hrála, ale vzhledem k tomu, že nedokážu nic jiného vymyslet, tak nemám na výběr a musím to vyzkoušet.

Jelikož tady kletby skutečně existují, myslím si, že by měla existovat i metoda, jak je zrušit. A i kdyby to v kostele nedokázali, pokud si s nimi o svých problémech promluvím, tak mě pravděpodobně poučí, jak s tím naložit. Pomocná ruku ztracené ovečce.

Kostel byl evidentně hostinci tak nějak blíž, takže jako první zamířím tam. Hostinec, ve kterém přespávám, je evidentně na západní straně města, ale kostel je před rezidencí vládnoucího pána v severní části města a Gilda dobrodruhů je blízko východní brány.

Na hlavním náměstí jsem zatočila vlevo a kráčela jsem na sever podél cesty, co byla kolmá na východozápadní cestu. Po chvilce chůze jsem před sebou spatřila velkou budovu. To je pravděpodobně rezidence pána tohoto města.

V tom případě to znamená, že kostel je ta budova, jejíž rozlišovacím znakem jsou ty špičaté věže? Svévolně jsem měla představu typu 'kostel = kříž', ale když jsem o tom pečlivě přemýšlela, to se vztahuje pouze na křesťany mého starého světa a kostely tohoto světa nemají žádné kříže.

Když jsem došla až ke vchodu, za otevřenými dveřmi jsem spatřila důstojný prostor, který byste mohli označit jako svatý chrám. Byly tam rozestavené lavice a dál vpředu byl stupínek a momentálně tam kázal člověk, co se jevil jako kněz. Uvnitř byla uložená božsky vyhlížející socha bohyně a lidé seděli na lavicích a modlili se k té soše.

Hm, není o tom pochyb, tohle je kostel. Ale stejně při takovéhle čisté atmosféře se zdá, že se můžu držet své naděje, že mě té kletby zbaví. S úlevným krokem jsem zamířila ke vchodu a prošla dve—...

MIGYA—?!

V okamžiku, kdy jsem se pokusila projít dveřmi, jsem tváří narazila do neviditelné stěny, co tam byla.

Kvůli tomu nárazu do tváře jsem se zapotácela vzad a přede mnou byla v prostoru trhlina.

Co...s tím je?

Jelikož se mi to zdálo divné, tak jsem do ní bázlivě dloubla a ta trhlina se u mého prstu trochu rozšířila a s tichým pan to něco, co obklopovalo kostel, prasklo a zmizelo.

„Ach.”

Mohlo by to být... to? Bariéra nebo něco takového?

Bariéra nabitá svatou mocí, aby odpuzovala cizí nepřátele... Počkat—ne, ne, tak proč to odpudilo mě?

A navíc do toho stačilo jenom trochu dloubnout a snadno se rozbila.

„... … ...”

„... … ...”

„... … ...”

„... … ...”

Když jsem se náhodou podívala dovnitř, zjistila jsem, že všichni v kostele jsou ztuhlí a dívají se na mě. Zdá se, že ten zvuk, jak se bariéra rozbila, se ozval i uvnitř a všímali si každého mého počinu.

E~hm, myslím, že aby se ta bariéra rozbila je na úrovni 'ne úplně neexistující', ale uvědomila jsem si, že z pohledu nezasvěceného to očividně vypadá, že jsem tu bariéru zničila já.

Teď když k tomu takhle došlo—

„... … … … … … Strategický ústup.”

Zoufale jsem se usmála a zmateně jsem naklonila hlavu ke straně, než jsem spěšně opustila scénu.

Za sebou neslyším žádný křik, neslyším za sebou žádný křik.

Že když jsem do té bariéry narazila, tak mi přitom spadla kápě, jsem si uvědomila, až když jsem se dostala až na hlavní náměstí. Horečně jsem si kápi zase nasadila a rozhodla jsem se si trochu vydechnout v kavárně na náměstí.

Zatímco jsem usrkávala černý čaj, co jsem si objednala, přemýšlela jsem o tom, co se zrovna stalo. Zdá se, že je možné, že ten kostel měl kolem sebe nějakou svatou ochranu, ale proč to muselo odpudit mě?

Já jsem člověk a ne démon nebo něco podobného... Počkat—tohle je kvůli tomu titulu [Dítě Zlého Boha]?!

Hm, přece jenom nedokážu přijít na žádný jiný důvod a pravděpodobně to není chybná úvaha. To se k lidem s tímhle titulem ostatní chovají jako k ne-lidem? Taková otrava. Jak jsem si myslela, vážně bych tomu zlému bohovi chtěla dát pěstí.

V téhle situaci bude pravděpodobně lepší, když se ke kostelu prozatím nebudu přibližovat. Přece jenom mě viděli bez kápě a náhodou se naše oči střetly, takže s účinkem mých mystických očí z toho nevzejde nic dobrého.

Zdá se, že prozatím nemám na výběr a musím se zříct zrušení té kletby.

Zatímco jsem pila svůj černý čaj, hluboce jsem si povzdechla.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>