~ Narazila jsem na jednu extra "vánoční" kapitolu s Anri, takže ji dávám k dobru! ~
Vánoce, křesťanský festival z mého předchozího světa. Co měl být den oslavující narození Krista, se stal den, kdy byl člověk mnohem natěšenější, že dostane dárky od Santa Klause.
No, takhle to bylo ještě v pohodě. Problémem bylo, jak se tak důstojný oslavný den stal dnem, co podporoval pokoutné sexuální vztahy. Nevím, jak k tomu došlo, ale když pomyslím na tamější (pozn.: myšleno v Japonsku) Vánoce, veřejnosti se vybavili dva milenci, co spolu strávili vášnivou noc.
A zároveň jak ta atmosféra zaplavila celé město, lidé, co v takovém vztahu nebyli, se cítili trapně. Například pokud člověk neměl milence, ale měl dobrou partu kamarádů, udělali si spolu párty a celý den žili naplno. Ale pro člověka jako já, co patřil do střední kategorie, to byl sen ve snu. Honem jsem se vracela domů a předstírala, že nevidím ta oslepující světla zdobící město – to byly moje Vánoce.
Ačkoli to se vztahuje jenom na předchozí svět. Na světě, kde jsem teď, křesťanství jako takové neexistuje, takže není možné, aby tu byly Vánoce. A tak jsem tohle mohla říct jako lehký žertík při večeři, abych ze sebe dostala ten hněv z předchozího světa.
„Na tomto světě zakážu Vánoce.”
—V tom okamžiku vzduch zamrzl.
„?”
Kvůli čemuž jsem nakonec naklonila hlavu na stranu. Rozhodně jsem si myslela, že se mě zeptají, co to jsou Vánoce.
Ale ze všech přítomných byla Sophia a Anbaal jasně naštvaní, jak vstali.
„Ty máš ale odvahu...”
„Jo, to teda jo...”
Ti dva bohové na mě zahlíželi a sálalo z nich hrozivé množství magie.
„Zakázat festival na počest mého zrození!”
„Zakázat festival na počest mého zrození!”
Ach, shodli se. Slyšela jsem, jako by něco křuplo. Když zaslechli hlášku toho druhého, přestali na mě zahlížet a začali zahlížet jeden na druhého.
„...Cos to zrovna řekl?”
„...Co jsi to zrovna řekla?”
Ti dva bohové se navzájem vyptávali děsivými hlasy. Ten pocit napětí se valem navýšil a zanedlouho vybuchl.
„Prostě jsem řekla, že Vánoce jsou festival na počest mého zrození.”
„Přestaň žertovat, je to na počest mého zrození.”
„Je to můj festival, ne že se mi tam vetřeš!”
„To ty jsi tady ta hanebná! Nepleť se do toho!”
„Cos to řekl?!”
„Ha?!”
Jejich hádka se rozpalovala. Pořád se ještě neuchýlili k násilí, ale byla to jen otázka času.
Ale prozatím se mi ulevilo, že se pozornost ode mě odklonila, a tak jsem se na to zkusila zeptat ostatních a pochopit jádro problému.
„Co přesně jsou Vánoce?”
„?”
„Ehmm...”
„Jsou to narozeniny Temného boha.”
„Ech?”
Lily zmateně naklonila hlavu, ale zdálo se, že Tena a Leonora se rozcházely v názorech. Po Leonořině odpovědi byla Tena jasně překvapená.
„Teno, tvoje Vánoce jsou jiné?”
„Ano, je to narození Bohyně světla Sophie.”
Tena teď byla apoštolem, ale když uvážím, že předtím byla člověkem, zdálo se, že mezi lidmi byly Vánoce známy jako Sophiiny narozeniny a mezi démony jako Anbaalovi narozeniny.
Ale záleží vůbec na božích narozeninách? Sophia a Anbaal byli bohové zrození odštěpením od Boha Stvořitele. V tomto smyslu nebylo nic divného, že měli oba narozeniny ve stejný den. Ale i kdybychom to řekli jen tak kvůli dohadům, proč se jejich narozeniny nazývají Vánoce?
Nedokázala jsem přijít na žádný důvod, a tak jsem se těch dvou přímo zeptala: „Jsou Vánoce den, kdy jste se oddělili od Boha Stvořitele?”
„Ne, to není úplně ono.”
„Nebo spíš si na přesný datum ani nepamatuju.”
Zdálo se, že jsem se zmýlila. Už ani nevím, o co tu jde.
„Tak proč to jsou vaše narozeniny?”
„Protože lidé, co přišli z tvého světa řekli, že to je den, kdy se narodil bůh.”
Když jsem si vyslechla Anbaalovu odpověď, dokázala jsem odhadnout zbytek. Už jsem dřív od Leonory slyšela, že sem dřív povolali pár lidí z mého předchozího světa jako hrdiny. To je to, čemu se tady říkalo povolaní hrdinové. Jakmile tito povolaní hrdinové přijdou na tento svět, získají nějakou silnou schopnost, kterou používají k tomu, aby se chovali jako hrdinové. A takový byl pravděpodobně i ten Hrdina, co se objevuje v historkách. Když uvážíme jejich postavení, určitě museli být u druhého pohlaví oblíbení. A tak aby měli příležitost k namlouvání, rozšířili do tohoto světa Vánoce...
N E O D P U S T I T E L N É!!
A jelikož Sophia a Anbaal byli bohové lidí a démonů tohoto světa, Vánoce se proslavily jako jejich narozeniny.
Ale pokud je to takhle, trápí mě detaily toho festivalu.
Je to to samé jako na mém předchozím světě? Událost pouze pro zamilované? Měla jsem zlou předtuchu, takže jsem se na to zkusila zeptat: „Co na Vánoce děláte?”
„V ten den muži dávají dárky ženám. Je to charakteristický oděv v rudé a bílé barvě s krátkým spodkem, kterému se říká... jakže to bylo? Minisukně Santa Klause?”
„Ano, a pokud to žena přijme a oblékne se do toho, stanou se z nich milenci.”
Co mám dělat? Stal se z toho mnohem divnější den. Pořád tam zůstaly střípky jako Santa Klaus a dárky, ale z té minisukně a bytí milenci mám trochu jiný pocit. Vypadá to, že dřívější hrdinové přimíchali do různých zvyklostí vlastní tužby. Nevím, jestli to bylo záměrné nebo to tak prostě vyplynulo. 9 případů z 10 si myslím, že to je ta první možnost.
Nebo spíš kam se poděla oslava Sophiiných a Anbaalových narozenin? Těm dvěma to nevadí?
Ale co s tím mám jako dělat? Předtím jsem napůl v žertu Vánoce zakázala, ale teď si myslím, že bych je měla navrátit do jejich původního stavu. Hlavně kvůli mé mentální stabilitě.
——Dobrá, rozhodla jsem se. Svou moc mohu využít jen v této zemi, ale mám pocit, že bych měla zařídit, že se aspoň tady budou Vánoce slavit řádně.
Když už jsem se rozhodla, musím vymyslet, co nakážu Papežovi.
Tak zaprvé, co se týče jména, bude to Zrození boha. Chci se vyhnout zbytečnému rozčilování Sophie a Anbaala a také si nemyslím, že by někdo pochopil, kdybych řekla něco o prorokovi nebo mesiášovi atd. Zadruhé si myslím, že tu část s dárky zachovám. To samo o sobě není vůbec špatné. Když se řeknou Vánoce, člověk si vybaví dárky. Zatřetí naprosto vymáznu tu část se Santa Klausem. Tak nějak mi přijde špatné to nemít, ale vážně chci vymýtit tu minisukni Santa Klause, co dřívější hrdinové rozšířili. A jako poslední a nejdůležitější, v ten den se všichni sejdou a budou velkolepě oslavovat. Žádné zamilované noci pro milence nebo osamělé noci pro samotáře. V žádném případě to nebylo kvůli mně.
Pro tuto zemi budou Vánoce dnem, kdy se všichni sejdou a budou oslavovat zrození boha, zatímco si navzájem dají dárky. Zrovna jsem o tom rozhodla.
Uprostřed přijímací síně chrámu Zlého boha visel nad ohništěm kotel. Z toho kotle stoupala světle růžová pára, co lidem zvedala náladu. Na tomto místě, kde se shromáždili lidé z celé země, naplňoval vzduch zvláštní pocit. Byla to jako scéna oživená z doby dávno minulé. Abych se dostala k věci, byl to znovu Sabat.
A Papež zvedl ruku a jako předtím prohlásil: „Takže teď započneme s obětí, abychom oslavili zrození paní Anri!”
——Jak z toho vzniklo tohle?
--------------------------------------------
<Hlavní stránka novely>
SS Nezvyklé hlášení: Zákaz Vánoc
Vánoce, křesťanský festival z mého předchozího světa. Co měl být den oslavující narození Krista, se stal den, kdy byl člověk mnohem natěšenější, že dostane dárky od Santa Klause.
No, takhle to bylo ještě v pohodě. Problémem bylo, jak se tak důstojný oslavný den stal dnem, co podporoval pokoutné sexuální vztahy. Nevím, jak k tomu došlo, ale když pomyslím na tamější (pozn.: myšleno v Japonsku) Vánoce, veřejnosti se vybavili dva milenci, co spolu strávili vášnivou noc.
A zároveň jak ta atmosféra zaplavila celé město, lidé, co v takovém vztahu nebyli, se cítili trapně. Například pokud člověk neměl milence, ale měl dobrou partu kamarádů, udělali si spolu párty a celý den žili naplno. Ale pro člověka jako já, co patřil do střední kategorie, to byl sen ve snu. Honem jsem se vracela domů a předstírala, že nevidím ta oslepující světla zdobící město – to byly moje Vánoce.
Ačkoli to se vztahuje jenom na předchozí svět. Na světě, kde jsem teď, křesťanství jako takové neexistuje, takže není možné, aby tu byly Vánoce. A tak jsem tohle mohla říct jako lehký žertík při večeři, abych ze sebe dostala ten hněv z předchozího světa.
„Na tomto světě zakážu Vánoce.”
—V tom okamžiku vzduch zamrzl.
„?”
Kvůli čemuž jsem nakonec naklonila hlavu na stranu. Rozhodně jsem si myslela, že se mě zeptají, co to jsou Vánoce.
Ale ze všech přítomných byla Sophia a Anbaal jasně naštvaní, jak vstali.
„Ty máš ale odvahu...”
„Jo, to teda jo...”
Ti dva bohové na mě zahlíželi a sálalo z nich hrozivé množství magie.
„Zakázat festival na počest mého zrození!”
„Zakázat festival na počest mého zrození!”
Ach, shodli se. Slyšela jsem, jako by něco křuplo. Když zaslechli hlášku toho druhého, přestali na mě zahlížet a začali zahlížet jeden na druhého.
„...Cos to zrovna řekl?”
„...Co jsi to zrovna řekla?”
Ti dva bohové se navzájem vyptávali děsivými hlasy. Ten pocit napětí se valem navýšil a zanedlouho vybuchl.
„Prostě jsem řekla, že Vánoce jsou festival na počest mého zrození.”
„Přestaň žertovat, je to na počest mého zrození.”
„Je to můj festival, ne že se mi tam vetřeš!”
„To ty jsi tady ta hanebná! Nepleť se do toho!”
„Cos to řekl?!”
„Ha?!”
Jejich hádka se rozpalovala. Pořád se ještě neuchýlili k násilí, ale byla to jen otázka času.
Ale prozatím se mi ulevilo, že se pozornost ode mě odklonila, a tak jsem se na to zkusila zeptat ostatních a pochopit jádro problému.
„Co přesně jsou Vánoce?”
„?”
„Ehmm...”
„Jsou to narozeniny Temného boha.”
„Ech?”
Lily zmateně naklonila hlavu, ale zdálo se, že Tena a Leonora se rozcházely v názorech. Po Leonořině odpovědi byla Tena jasně překvapená.
„Teno, tvoje Vánoce jsou jiné?”
„Ano, je to narození Bohyně světla Sophie.”
Tena teď byla apoštolem, ale když uvážím, že předtím byla člověkem, zdálo se, že mezi lidmi byly Vánoce známy jako Sophiiny narozeniny a mezi démony jako Anbaalovi narozeniny.
Ale záleží vůbec na božích narozeninách? Sophia a Anbaal byli bohové zrození odštěpením od Boha Stvořitele. V tomto smyslu nebylo nic divného, že měli oba narozeniny ve stejný den. Ale i kdybychom to řekli jen tak kvůli dohadům, proč se jejich narozeniny nazývají Vánoce?
Nedokázala jsem přijít na žádný důvod, a tak jsem se těch dvou přímo zeptala: „Jsou Vánoce den, kdy jste se oddělili od Boha Stvořitele?”
„Ne, to není úplně ono.”
„Nebo spíš si na přesný datum ani nepamatuju.”
Zdálo se, že jsem se zmýlila. Už ani nevím, o co tu jde.
„Tak proč to jsou vaše narozeniny?”
„Protože lidé, co přišli z tvého světa řekli, že to je den, kdy se narodil bůh.”
Když jsem si vyslechla Anbaalovu odpověď, dokázala jsem odhadnout zbytek. Už jsem dřív od Leonory slyšela, že sem dřív povolali pár lidí z mého předchozího světa jako hrdiny. To je to, čemu se tady říkalo povolaní hrdinové. Jakmile tito povolaní hrdinové přijdou na tento svět, získají nějakou silnou schopnost, kterou používají k tomu, aby se chovali jako hrdinové. A takový byl pravděpodobně i ten Hrdina, co se objevuje v historkách. Když uvážíme jejich postavení, určitě museli být u druhého pohlaví oblíbení. A tak aby měli příležitost k namlouvání, rozšířili do tohoto světa Vánoce...
N E O D P U S T I T E L N É!!
A jelikož Sophia a Anbaal byli bohové lidí a démonů tohoto světa, Vánoce se proslavily jako jejich narozeniny.
Ale pokud je to takhle, trápí mě detaily toho festivalu.
Je to to samé jako na mém předchozím světě? Událost pouze pro zamilované? Měla jsem zlou předtuchu, takže jsem se na to zkusila zeptat: „Co na Vánoce děláte?”
„V ten den muži dávají dárky ženám. Je to charakteristický oděv v rudé a bílé barvě s krátkým spodkem, kterému se říká... jakže to bylo? Minisukně Santa Klause?”
„Ano, a pokud to žena přijme a oblékne se do toho, stanou se z nich milenci.”
Co mám dělat? Stal se z toho mnohem divnější den. Pořád tam zůstaly střípky jako Santa Klaus a dárky, ale z té minisukně a bytí milenci mám trochu jiný pocit. Vypadá to, že dřívější hrdinové přimíchali do různých zvyklostí vlastní tužby. Nevím, jestli to bylo záměrné nebo to tak prostě vyplynulo. 9 případů z 10 si myslím, že to je ta první možnost.
Nebo spíš kam se poděla oslava Sophiiných a Anbaalových narozenin? Těm dvěma to nevadí?
Ale co s tím mám jako dělat? Předtím jsem napůl v žertu Vánoce zakázala, ale teď si myslím, že bych je měla navrátit do jejich původního stavu. Hlavně kvůli mé mentální stabilitě.
——Dobrá, rozhodla jsem se. Svou moc mohu využít jen v této zemi, ale mám pocit, že bych měla zařídit, že se aspoň tady budou Vánoce slavit řádně.
Když už jsem se rozhodla, musím vymyslet, co nakážu Papežovi.
Tak zaprvé, co se týče jména, bude to Zrození boha. Chci se vyhnout zbytečnému rozčilování Sophie a Anbaala a také si nemyslím, že by někdo pochopil, kdybych řekla něco o prorokovi nebo mesiášovi atd. Zadruhé si myslím, že tu část s dárky zachovám. To samo o sobě není vůbec špatné. Když se řeknou Vánoce, člověk si vybaví dárky. Zatřetí naprosto vymáznu tu část se Santa Klausem. Tak nějak mi přijde špatné to nemít, ale vážně chci vymýtit tu minisukni Santa Klause, co dřívější hrdinové rozšířili. A jako poslední a nejdůležitější, v ten den se všichni sejdou a budou velkolepě oslavovat. Žádné zamilované noci pro milence nebo osamělé noci pro samotáře. V žádném případě to nebylo kvůli mně.
Pro tuto zemi budou Vánoce dnem, kdy se všichni sejdou a budou oslavovat zrození boha, zatímco si navzájem dají dárky. Zrovna jsem o tom rozhodla.
Uprostřed přijímací síně chrámu Zlého boha visel nad ohništěm kotel. Z toho kotle stoupala světle růžová pára, co lidem zvedala náladu. Na tomto místě, kde se shromáždili lidé z celé země, naplňoval vzduch zvláštní pocit. Byla to jako scéna oživená z doby dávno minulé. Abych se dostala k věci, byl to znovu Sabat.
A Papež zvedl ruku a jako předtím prohlásil: „Takže teď započneme s obětí, abychom oslavili zrození paní Anri!”
——Jak z toho vzniklo tohle?
--------------------------------------------
<Hlavní stránka novely>
dakujem
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatDěkuji 😁
OdpovědětVymazat