ZW - kapitola 57

Část 20 (Zashiki Warashi – Yukari)

Kvůli tomu, že té podivné ženě v restauraci hráblo, jsem ještě stále neměla večeři. Moje podrážděnost rostla. Madoka už nějakou dobu nic neřekla. Možná se bála o Shinobua, ale nemohla jsem si tím být jistá, protože Zashiki Warashi bohužel neměli schopnost číst myšlenky.

Někdo začal násilně klepat na dveře. Byl to Shinobu? Dal mi klíč, takže si neměl jak otevřít. Podívala jsem se kukátkem a zahlédla někoho nečekaného. Byl to Uchimaku Hayabusa. Měl s sebou dívku, kterou jsem nepoznávala. A té dívce stál u nohou ten dřívější Sunekosuri. Nazýval to smutným instinktem, ale měla jsem pocit, že v tom roli hrály i osobní preference. Každopádně bylo rozhodně divné, aby za mnou přišel Uchimaku Hayabusa. Ale na druhou stranu to mohl být Shinobu, koho hledal.

Otevřela jsem dveře na škvírku, bezpečnostní řetěz byl stále na místě.

Jak se dalo čekat, když Uchimaku Hayabusa ve škvíře spatřil mě, celým tělem poskočil šokem. Ale tím to nekončilo. Promluvil na mě, jako kdyby ho k tomu něco tlačilo.

„Jsi v pořádku?”

„Říkáš to, jako kdyby se dělo něco nebezpečného.”

Měla jsem ponětí, co by to mohlo být.

Přece jenom jsem se stala svědkem toho, jak v restauraci bodli muže.

Skočila do toho ta dívka: „Dorazila jsi s Madokou, že? Víš, kde je? Není ve svém pokoji.”

„Je tady se mnou.”

„Shinobu... se ještě nevrátil, že?”

„Neviděla jsem ho od chvíle, co šel kontaktovat policii. Jelikož není zpět, určitě neměl moc štěstí.”

„Policii?”

„Protože viděl vraždu.”

„Zatraceně, Mai. To Shinobua stále ještě nepustila?”

„Hej,” vložila jsem se do toho. „Přijde mi, že jsi na takovouhle divnou situaci celkem zvyklý.”

„No, jsem policejní vyšetřovatel.”

„Ne ty. Ta dívka vedle tebe.”

„Bohužel jsem ještě víc zvyklá na to být kolem mrtvol než detektiv.”

Když Sunekosuri u jejích nohou zaslechl ta slova, co tak lehce řekla, poskočil šokem. Dál se jí otíral o štíhlé nohy, takže svým způsobem měl odvahu.

Něco mě trápilo, a tak jsem se na to zeptala: „Takže tento incident má spojitost s youkai?”

„Ehm, no... možná. Zrovna nedávno jsem se já a detektiv ocitli uprostřed Paketu na ostrově Zashou, který využíval Funa Yuurei.”

„A co ten Sunekosuri?”

„Ech?! J-já? Já nic neudělal!! To všechno Hishigami Mai!! Byla její vina, že jsem si musel prožít tou noční můrou a nemohl se vrátit na velitelství! A zrovna když jsem si pomyslel, že si budu moct odpočinout tady ve vesnici Fuuka, znovu jsme na ně natrefili!!”

'Hmm...'

'A pak se k tomu přidá Shinobu, Madoka a já.'

Nejdřív jsem si to neuvědomila, ale jejich podivně přirozené přijetí této podivné situace mi přinášelo postupně porozumění toho, co se dělo. Pokud normální člověk viděl vraždu, upadl do zmatené paniky. Nebylo pro ně normální si byť jen vůbec uspořádat myšlenky. Takže když čelili něčemu ještě většímu, měli by mít plné ruce práce prostě jen tím, že se snažili, aby je ten nesmyslný fenomén, co se děl přímo jim před očima, nesmetl. A přesto byli tihle lidé jiní. Všichni, co se tu shromáždili, v nedávné době zakusil nějaký incident, co se vztahoval k youkai.

A mě do toho zahrnuli na poslední chvíli jako domácí zvíře.

Pokud to nějaká třetí strana předvídala takhle daleko, musela to být organizace s celkem mocnou podporou. Když jsem se dožadovala, abych jela taky, Shinobu ještě ani neměl svoji vstupenku. Akorát se zmínil o tom termínu „vstupenka”. Naschvál ve mně vyvolat pocit žárlivosti by bylo mnohem obtížnější než nastražit ty malé triky, ke kterým došlo v samotném hotelu. A pokud sem podobným způsobem navedli každého člověka, jejich schopnost se dala téměř nazvat kletbou.

Do takové míry volně ovládat situaci. Rozsah tohoto incidentu se musel táhnout daleko dál než jen v rámci tohoto hotelu. Přinejmenším to muselo pokrýt celé Japonsko.

Ale...

Co tato třetí strana měla v plánu, když shromáždila lidi, co měli co dělat s incidenty s youkai?

-----------------------------------------------

~ Tak pomaličku se to začíná vyjasňovat... ~

<Předchozí>...<Následující>