překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 151 – Karmínové chaotické kopí (1)

Když jsme skončili s pokořováním všech zbývajících kobek v Koreji, bylo 11 dopoledne. Ani jednou nedošlo na Akční nájezd. Podle Hwayi nebyla tak velká šance, že dojde na Akční nájezd. Ačkoli bylo pro bezpečí všech lepší, že k nim nedošlo, mě by se aspoň jeden líbil, abychom davům mohli jasně ukázat svou sílu.

Momentálně jsme byli v Hwayině soukromém letadle. Ačkoli by bylo nesmírně rychlejší, kdybych letěl na Lotte, všichni jsme si potřebovali odpočinout poté, co jsme pokořili 4 Akční kobky řádu S a S+. Zrovna když jsem se chtěl trochu prospat, mi najednou něco vytanulo na mysl.

„Pojďme se podívat na odměny.”

Slíbili jsme, že netvoří ostatky, co jsme získali z korejských kobek řádu A a níže, za levno prodáme. To samé platilo i o netvorech řádu S a výše, i když tam vybereme a prodáme jenom část. S mrtvolami, co zabíraly většinu mého inventáře, jsem neměl co do činění. Ale měl jsem co na práci s odměnou za pokoření kobek.

První byl Prsten Smrtkrve. Ačkoli hodnoty, co prsten dával, nebyly špatné, důležitější byly jeho účinky. 2% šance ukradnout nepříteli 10% many a 1% šance použít 5% mého HP na aktivaci účinku kontaminace krve na nepřítele. Když se během pokořování těch tří dalších kobek aktivoval účinek, kdy jsem nepříteli kradl manu, byl jsem radostí bez sebe. Ale účinek kontaminace krve se bohužel nikdy neaktivoval. Byl jsem zvědavý, co to dělalo.

Druhou odměnou byl Půlelixír, co jsem získal z kobky řádu S. Zvažoval jsem, že bych si vybral zbraň, aby ji nechal vstřebat Kopí nenasytnosti, ale jelikož jeho růst byl na 99,9%, rozhodl jsem se, že si prostě vezmu spotřební položku. I kdybych byl na prahu smrti, Půlelixír by mi obnovil 50% HP a MP a vyléčil mě ze všech stavových účinků. Už jsem měl pár záchranných pomůcek pro stav nouze, ale nebylo špatné mít další.

Třetí odměnou byl válečný meč, co jsem získal z druhé kobky řádu S. Nebylo třeba ho popisovat. To bylo jídlo pro Kopí nenasytnosti.

Jelikož jsme z této kobky nic moc nezískali, kobku řádu S+ jsme pokořili s nafouklými tvářemi. Tato kobka byla úžasná. Objevovali se v ní humanoidní netvoři a její boss byla vlastně skupina 10 lovců. A každý z nich používal jinou zbraň. Jinými slovy odměna byla různorodá!

Jelikož to byla kobka řádu S+, také to bylo nesmírně cenné.

Odměna, co jsem získal já, byla...

| Dokonalý lovec (epické) |

| Odolnost – 360/360 |

| Omezení vybavení – Síla 150+, Mrštnost 150+, Magie 150+, Střelba z kuše středního řádu |

| Možnosti – Síla +15, Mrštnost +15, Magie +15, útokům pomocí šipek přidává atribut větru, rychlost útoku +20%, automatické nabíjení, dokáže vytvářet Manové šipky – spotřeba 10 MP |

| Technika – Neviditelný střelec: Tvé šipky jsou neviditelné a zmizí jejich zvuk a přítomnost. Rychlost a útočná síla +30%. |

Byla to kuše, kterou mi záviděli všichni členové družiny. Byl to jediný předmět epického řádu, co jsme z této kobky získali. Ačkoli to byl epický předmět, nebylo to okázalé. Bylo to vyrobené z nějakého černého kovu a vypadalo to celkem neopracovaně, ale stejně to nedokázalo zakrýt svou luxusní auru.

Uvědomil jsem si to, když si Hwaya nasadila Kouli. Zdálo se, že se tato kuše považovala za vedlejší zbraň. Stačilo ji mít jen zavěšenou u pasu a zvyšovala mi hodnoty. Vzácné hodnoty síly, mrštnosti a magie se všechny zvýšily o 15 bodů. Vážně jsem chtěl tuhle kuši políbit.

„Skončil jsem s prohlídkou předmětů, takže co bych měl dělat teď...?”

Měl jsem pocit, jako kdybych na něco zapomínal... Co to bylo. Naklonil jsem hlavu ke straně a rozhlédl se kolem. Bylo tu celkem ticho, neboť všichni odpočívali dle svého. Pak jsem zahlédl Walkera.

Zrovna se probral ze spánku a měl na pilno se stříháním a přerovnáváním hadru, co získal z Lesa zuřivosti. Zamrkal jsem a podíval jsem se na Walkera, snažil jsem se vymyslet, proč upoutal mou pozornost. Pak jsem si to uvědomil.

„Walkere, co Yua?”

„Dneska mají prázdniny.”

Walker vypadal tak nějak šťastně.

„Zavolali mi, že ji dneska nepotřebuju strážit.”

„...Zavolali?”

„Tvoje matka! Nemiř lidem kopím na krk!”

„Promiň. Zatvářil ses tak, že se to dalo snadno špatně vyložit, a tak jsem zareagoval přehnaně, haha.”

„Jak moc máš svou sestru rád...!”

„O čem to mluvíš, každý bratr má rád svou mladší sestru,” prohlásil jsem hrdě s nadmutou hrudí. Walker na mě zahlížel s výrazem mrtvé žáby, co zasáhly střely z kuličkové pistole.

„Měl bych ti ukázat příklad. Jdi se podívat, jak se Brightmann chová ke své mladší sestře...”

„On má mladší sestru? Radši bych se s ní nesetkal.”

„Vím, co tě trápí, ale je jiná, než co si myslíš.”

„Ne, rozumím. Na rozdíl od svého bratra je nesmírně laskavá, že? Tak to v novelách obvykle chodí. Bohužel...”

„Promiň, ale to je naprosto špatně. Myslel jsem tím, že není tak dětinská jako Brightmann,” řekl Walker s odfrknutím. Hlas měl mírně vyšší.

„Sophie se nesnaží vychloubat jako Brightmann. Nesmírně dobře chápe své postavení a na svůj věk je celkem rozumná. A navíc má větší nadání na podnikání než její starší bratr. Většina všech v Brightmannově konglomerátu souhlasí, že skupinu by měla vést Sophie a ne Joshua.”

„...Och?”

Proč jsem byl v těchto ohledech tak bystrý? Široce jsem se usmál a zeptal jsem se: „Máš ji rád, že?”

„...Nežertuj. Už jsem ti říkal, že jsem s Brightmannem vyrostl. Přirozeně se mi stala mladší sestrou. Na rozdíl od Brightmanna mě nepovažovala za sluhu... Ne, možná to věděla, ale nechovala se tak ke mně naschvál. Přece jenom nesnáší, jak Brightmann ostatním rozkazuje.”

Walker se stále tvářil pokojně. Mýlil jsem se? Znejistěl jsem, ale zdálo se, že Walker mi nechtěl odpovědět, neboť se odvrátil a znovu začal pracovat na svém hadru. Měl jsem pocit, že v tom bylo něco víc, ale jelikož mi to neřekne, zdráhavě jsem to vzdal.

Když jsem se znovu znudil, otevřel jsem inventář, abych sklidil Kopí nenasytnosti... počkat. To, na co jsem zapomínal, byla evoluce Kopí nenasytnosti!

Manu jsem měl naprosto plnou a do Japonska přiletíme za 20 minut. Jelikož nějakou dobu potrvá, než doletíme k Akčním kobkám, měl bych mít dost času obnovit si manu!

Dobře. Položil jsem Kopí nenasytnosti do uličky letadla. Kdybych to neudělal, možná by se lidé zranili, protože bylo dlouhé.

„Pojďme na to.”

Podnítil jsem svou manu a vlil ji do Kopí nenasytnosti. Brzy z něj začala sálat karmínová záře, co byla jasnější a jasnější, čím vím many jsem do něj vlíval. Nakonec když jsem do něj vliv většinu své many, vydalo za sebe podobný jas jako v Lese zuřivosti!

„C-co se děje?!”

„Jů...”

Zavřel jsem oči a pak je znovu otevřel. Moje kopí změnilo vzhled. Násada teď byla... mírně tlustější? Čepel kopí byla delší a ostřejší. Od hrotu čepele až na okraj násady bylo naprosto rudé a byly na něm vyryté podivné rytiny.

| Karmínové kopí nenasytnosti se vyvinulo na Karmínové chaotické kopí. Zbraň, co nebyla naprosto vstřebána, se převedla na růst. Růst karmínového chaotického kopí: 47% |

| Karmínové chaotické kopí (legendární) |

| Odolnost – 450/450 |

| Útok – 7.000 |

| Omezení – Síla 150+, Mrštnost 150+, technika Kopí vysokého řádu |

| Možnosti – všechny hodnoty +10, Síla +25%. K základním útokům přidává atribut „chaotický plamen”. Může se vyvinout pohlcováním zbraní. Když se do něj vpraví mana a odříká „transformace”, může se proměnit do podoby náhrdelníku. Na zpětnou změnu je třeba vpravit manu a vytáhnout ho. |

Legendární. Takže to byl řád, co byl po epickém. A navíc růst už mělo na 47%, protože nedokázalo naprosto vstřebat dřívější zbraň. Zdálo se, že Svatomeč byl úžasnější, než jsem si myslel. Ani nemluvě o tom, že i při těchto bláznivých hodnotách se mohlo ještě stále vyvinout.

Napjal jsem se a chopil jsem se kopí. Tělo mi okamžitě přetékalo silou. Zvýšily se všechny hodnoty a síla se mi zvýšila o 25%. Přišlo mi to, jako když jsem poprvé získal pravé jméno Dia. Snažil jsem se v sobě potlačit ten pocit všemocnosti a zamumlal jsem: „Mají všichni lidé na vyšších podlažích takové zbraně?”

Ne, pravděpodobně ne všichni. Instinktivně jsem dokázal říct, že toto nebyla zbraň, co by lidé mohli získat jen tím, že dlouho stoupali kobkou. Ale průzkumníci na nejvyšších podlažích by i tak měli mít legendární zbraně a možná dokonce i legendární vybavení.

Bez takových zbraní muselo být nemožné prolomit se levelem kobky jen sami o sobě.

Všechno kvůli tomu, aby porazili nepřítele svého světa. Což možná nebylo možné dokonce ani s takovými zbraněmi.

„Dobře. Teď jsem klidný...”

Měl jsem v plánu to kopí zvednout, ale změnil jsem názor. Bylo by praktičtější, kdybych ho uložil zpět do inventáře, ale to bych ztratil tu sílu, co jsem dočasně získal. Ačkoli to nebude obrovský problém, protože se to moc nelišilo od Kopí nenasytnosti, nedokázal jsem zvládnout zbraň, co mi tak moc měnila fyzické schopnosti.

Musel jsem ho nést s sebou, co možná nejvíc, abych si na něj zvykl. Znovu jsem se podíval na možnosti Chaotického kopí. Transformace... Už jsem měl náhrdelník (překladač). Doufal jsem, že si lidé nemysleli, že jsem měl podivnou zálibu...

Jednal jsem rychle. Vpravil jsem do kopí manu a tiše jsem zamumlal „transformace”. Kopí se okamžitě proměnilo na narudlý černý těsný náhrdelník, který jsem si svižně nasadil. Jelikož se to stále považovalo za aktivní stav, sílu jsem měl stejnou. Když jsem se podíval do zrcadla, zjistil jsem, že dva těsné náhrdelníky spolu nevypadaly tak špatně.

V té chvíli Hwaya vykoukla do uličky. Když mě spatřila, zeptala se: „Shine, co je zač ten náhrdelník?”

„Něco důležitějšího než celé mé jmění.”

„...Cože?”

Hwaya měla nad hlavou spoustu otazníků. Ale na nic dalšího se neptala. Ozvalo se letové oznámení.

[Brzy dorazíme na japonské letiště Kansai. Připoutejte se, prosím.]

Jakmile přistaneme, budu moct Hwayě ukázat, co to dělalo. S širokým úsměvem jsem se posadil zpět na své místo. Poté, co jsem svou manu naprosto vyprázdnil, se pomalu obnovovala. Cítil jsem, že moje tělo prahlo po boji.

Jaké nebezpečí na nás čekalo v Japonsku? Zatímco jsem pil Manový lektvar, přemýšlel jsem o kobkách, co na nás čekaly.

-----------------------------------------------

~ To, na co všichni se zatajeným dechem čekáme... a Shin si na to troufne zapomenout... ~

~ Ze zvědavosti jsem si vyhledala letiště Kansai... a světe div se, ono je postavené na umělém ostrově... kdo by si chtěl počíst, může zde ~