ICDS - kapitola 152

Kapitola 152 – Karmínové chaotické kopí (2)

Japonsko nemělo žádné brány řádu S+, ale mělo tři brány řádu S. Kromě toho mělo jedenáct kobek řádu A a níže. Ačkoli to bylo méně než v Koreji, když se uvážilo, že po Zemi zbývalo rozesetých jenom zhruba 200 Akčních kobek, Japonsko jich mělo podivně hodně. Správně, podobně jako Korea, i Japonsko mělo nepřirozeně mnoho Akčních kobek.

Kvůli tomu, co se stalo v Koreji, nás média vykreslila jako skupinu, co nerespektovala zákony. Ovšem zajímavá byla reakce civilistů, když jsme se přiblížili k Akční kobce.

„Jejda! Proboha to je Dračí rytíř!”

„Nejdřív přišel do Japonska!”

„Jsme v tvých rukách!”

Většina lidí, co nás spatřila, nás povzbuzovala. Jejich nečekaná reakce mě celkem zmátla, ale brzy jsem si uvědomil proč.

„Pro ně je toto místo domov.”

„Představ si, že by se kobka objevila u tebe na zahradě, a to jediné, co bys měl jako zbraň a obranné vybavení, byl kuchyňský nůž a prkýnko na krájení.”

„Copak se to nestává často? Takhle to dopadá, kdykoli vaříš, a najednou jsi nucen bojovat. Ach, jen tak pro jistotu je lepší bojovat holýma rukama.”

„Ten nůž a prkýnko nedrží netvor jako ty, ale obyčejný civilista! Samozřejmě že na tom budeš lépe s nožem než jenom s pěstmi!”

Pro obyčejné lidi byli netvoři jen terčem hrůzy. A Akční kobky se navíc objevovaly, kde se jim zachtělo. Mohly být uprostřed pouští nebo v hustě zalidněných oblastech.

Když se z kobek staly Plošné kobky, vláda pomohla původním obyvatelům, ale to nic neměnilo na tom, že se museli přestěhovat nebo žít s netvory přímo před sebou. Obě možnosti byly nesmírně stresující. Jelikož se někdo dobrovolně nabídl, že se kobek zbaví, dávalo smysl, že měli takovou radost.

Přesně takhle jsme první kobku pokořili s nečekaným uvítáním. Když jsme si v nedaleké restauraci dali pozdní snídani, šel jsem pro Lotte, co se během letu vrátila zpět do kobky. Když jsem se vrátil, přišla za mnou Hwaya s listem papíru.

„Shine, naplánovala jsem naši trasu. Pokud budeme mít štěstí, měli bychom být schopní postarat se o všechny kobky kromě kobek řádu S. Ale musíme letět na tvém wyvernovi místo v mém letadle.”

[To odmítám!]

„Prosím, Lotte?”

[Hmmm...!]

Když jsem Lotte podrbal na krku a poprosil, prodloužila krk a začala rozmýšlet. Hwaya se tvářila omráčeně, ale já ji umlčel palcem nahoru. Pak jsem Lotte ještě víc podrbal na krku. To byla moje zvláštní technika. Kdyby to zkusili obyčejní lidi, akorát by si zlomili prsty.

„Uděláš to, že? Hwaya to říká jenom proto, že ví, že jsi mnohem rychlejší než letadlo.”

[Hmm...]

„Lotte, jsi jediná, na koho se můžu spolehnout. Necháš nás na sobě letět, že?”

[F-fajn... Jelikož je to tvoje přání, Hrdino, dovolím těm nemotorným lidem, aby na mě letěli.]

„Díky, Lotte!”

[Hm, ještě víc mě drbej, Hrdino.]

[Shine, celkem sis zvykl na jednání s ženami, co...?]

[Nemyslel jsem si, že Lotte nazveš ženou, Hwayo.]

Jelikož jsme byli uprostřed města, přirozeně jsme upoutali pozornost nespočtu lidí. Když poznali Hwayu a mě, bylo to ještě horší. Každopádně jsem si od Hwayi vzal ten papír a zapamatoval jsem si trasu. Když na nás zezadu někdo zavolal.

„Tady!”

Roztomilá malá dívka mi dávala krabici čokolády. Bylo to podobné jako čokoládové houbičky z Koreje. Když jsem si je vzal, dívka se usmála a zakřičela: „Sněz to a poraž ty netvory!”

„Ach, díky.”

Upřímně mě to překvapilo. Od toho rozruchu v Koreji neuplynul ani den, ale znala nás dokonce i malá holka! Jak jsem si myslel, masmédia byla děsivá!

Ale tohle stranou, pohladil jsem ji po vlasech jako díky za to, že nás povzbuzovala.

„Díky. Hodně to pro mě znamená. A mám rád tyhle sušenky.”

„Ehehe, já taky!”

„Ale nemám nic, co bych ti mohl dát... Ach, máš ráda maso?”

„Hej! Nehodláš tady rozkrájet netvora, že ne?!”

„O čem to mluvíš, Hwayo. Maso je univerzálně milované jídlo!”

Protože do toho Hwaya skočila a zastavila mě, musel jsem se zříct toho, že bych malé dívce dal maso. Místo toho jsem jí z inventáře dal ramen v kelímku, co s radostí přijala.

Když ta dívka odešla, i ostatní vyšli z restaurace. Zdálo se, že sledovali tu malou holku, neboť Ludiin výraz se... chvěl.

„Shine, ty máš rád... malé holky...?”

„Věděl jsem, že to řekneš, ale ne. Musela mě někde vidět. Jenom mi dala sladkosti.”

Ludia stále vypadala, jako kdyby mi nevěřila, ale Hwaya se široce usmála a podpořila mě: „Už to je nějakou dobu, co se svět začal točit kolem netvorů a uživatelů schopností. Uživatelé schopností vysokého řádu jsou globálními superstar. Ani nemluvě o tom, že předvádíme to nejokázalejší představení. Jelikož čas v Japonsku se tolik neliší od Koreje, už tu odvysílali ranní a noční zprávy a doslechli se o nás. Je pochopitelné, že ta malá holka Shina poznala.”

„Proslavil ses, Kang Shine. Co kdyby sis na plášť napsal 'Spojenec spravedlnosti'? Tak budeš davům víc imponovat.”

„Ty zmlkni, Walkere. Jen děláme, co zmůžeme. Jaká spravedlnost?” odpověděl jsem na Walkerovo škádlení stroze.

Otevřel jsem krabici s japonskými čokoládovými houbičkami, hrst jsem si jich vzal a hodil jsem si je do pusy. Byly výborné.

V Koreji jsme se už jednou střetli se Strážcem. Sloužilo nám to jako ukázka síly, nejenom pro Strážce, ale také pro Křídlo Svobody a různé vlády. Ačkoli to byl tajný plán frakce ve Strážci, co byla pro zničení kobek, stejně jsme všechny ořádované poslali do nemocnice. Bylo jasné, že jsme byli nezastavitelní.

Co se týče toho, co se stalo, předpokládal jsem, že to bylo takhle. Ve Strážci byli lidé, co souhlasili s tím, aby se brány proměnily na kobky, a také tam byli lidé, co s tím nesouhlasili. Zdálo se, že ta první frakce měla v konfliktu navrch, ale když jsme způsobili ten povyk, frakce pro zničení kobek využila příležitosti, aby rozdrtila druhou frakci. A pak celému světu ukázali výsledek.

Konflikt mezi malým počtem lidí, co chtěli brány zničit, a Strážcem, co chtěl vytvořit kobky a těžit z nich výhody. Kdyby nás dokázali přemoci, mohli nás použít jako obětní beránky k utišení nespokojených hlasů. Strážce byl ochránce světa. Vnutí světu historku, že jsme byli teroristé, a i náš cíl vyloží jako počin hrůzy.

Ačkoli to bylo absurdní, vítězové měli vždycky silnější hlas, zatímco poražení nemohli nic říct, i když je obvinili ze zločinů, co nespáchali.

Ale Strážce naprosto prohrál. Bylo to přesně to, co frakce na zničení bran chtěla. Frakce, co chtěla brány proměnit na kobky, prohrála ve fyzické síle a také ztratili svůj cíl kvůli mému rozhovoru. Mohli by nás v takové situaci znovu zastavit?

Strážce byl větší než Křídlo Svobody, protože to byla organizace vytvořená na ochranu obyčejných civilistů před netvory. Když se teď jejich výrok, že proměna bran na kobky lidstvo ochrání, rozpadl, neměli žádné prostředky, jak nás zastavit.

Ale i tak nebudou schopní naprosto otočit a začít ničit kobky řádu A a níže. Pokud by to udělali, bylo by to to samé, jako kdyby se skláněli před Revivalem, co sestával jen z 8 členů. Nakonec mohli udělat jen jediné, a to nechat nás na pokoji. Bez ohledu na to, co budeme dělat, budou předstírat, že je to nezajímá, a budou se soustředit na pokoření bran řádu S, aby ukázali své přednosti. Byl to ten nejlepší způsob, jak si obnovit image.

Co jsem nečekal, bylo to, jak jsme byli oslavovaní. Jasně jsem představiteli korejského Strážce řekl, že jim mrtvoly netvorů řádu A a níže prodáme za levno. Ale on to velkolepě oznámil. Jinými slovy se z nás stal Santa Klaus, co se zbavil bran různých zemí a co dával ostatky netvorů. Svým způsobem to nebylo špatně.

Nejdřív jsem nebyl šťastný, že to tak nafoukl, ale stejně jsme pro ostatky netvorů nízkého řádu neměli moc využití. Jelikož jeho oznámení zvýšilo naši reputaci, rozhodli jsme se, že i v Japonsku prodáme mrtvoly netvorů levně. Po pravdě řečeno to šlo, protože nikomu v naší skupině peníze nechyběly.

A možná kvůli tomuto důvodu naše popularita v Japonsku dosáhla nebes. Až do teď byla jediným asijským řádem SS Xin Shaomei z Číny, ale Revival měl 4 Asiaty. Obzvláště se zdálo, že se jim líbilo, že vůdce Revivalu byl Asiat. Samozřejmě tu byli Japonci, co nenáviděli Korejce a co nechávali nenávistné komentáře u každé zprávy o nás. Ale to byla jenom extrémní menšina.

A navíc i když si Sumire skrývala půlku tváře maskou, lidé měli z její postavy a rysů v tváři podezření, že byla Japonka. Popularita Revivalu v Japonsku byla jenom přirozená. Takhle řečeno, Sumire byla míšenka a její postava i rysy v tváři byli jiné než u tradiční Japonky... No, jelikož byla stejně Japonka, nemohl jsem k tomu nic říct.

Po Japonsku naše rabování kobek pokračovalo Británií (Brightmanna nebylo nikde vidět), Francií, Švýcarskem, Německem, Rakouskem a ostatními západoevropskými zeměmi. A to celé za pouhé dva dny. Takhle řečeno, v západní Evropě bylo jen 18 bran. Korea a Japonsko vážně měly nepřirozeně velký počet bran. Při tom, jak bylo velké Rusko a Čína, měli 23 a 28 bran. Ale i tak, v porovnání s Koreou a Japonskem jich bylo relativně málo.

„Se západní Evropou jsme z větší části hotoví?”

„Kromě Itálie, jo. I když ta by se dala považovat za jižní Evropu.”

„Itálie...”

Když jsem byl malý, zajel jsem tam s otcem kvůli tréninku. Tehdy bylo mým jediným cílem samozřejmě přežít a zesílit, takže jsem nenavštívil žádná turistická lákadla. Zatímco jsem vzpomínal na Itálii, Hwaya mi zašeptala do ucha: „Víš, že v Itálii je řád SS, že? Slyšela jsem, že je celkem sexy.”

„Nemám zájem...? Kromě toho i Francie má řád SS, ale neviděli jsme ho. Není zaručeno, že se setkáme se všemi řády SS.”

„Jen tak mimochodem, ten řád SS je muž.”

„Och.”

Podráždilo mě to. Nevěděl jsem, který šílenec používal slovo „sexy” jako kompliment pro muže, ale nelíbilo se mi to! Nebylo to proto, že jsem čekal sexy uživatelku schopností! A i Ludia na mě zahlížela!

„Jestlipak je pohledný. Těším se na to.”

„Jen do toho.”

Když jsem zabručel, Hwaya se zasmála.

„Dělám si legraci, tolik se tím netrap. Zrovna teď se soustředím jen na jednoho muže. Nemám čas dívat se na druhé.”

„...To je vtipný žert.”

„Haha, promiň.”

Tvář mi zrudla a odvrátil jsem se. Protože Hwayino „udeř a uteč” přišlo nesmírně nečekaně, nedokázal jsem se z toho tak dobře vyvléct. I když jsem v této rozpačité atmosféře jen tak seděl, naštěstí se o to někdo přišel postarat. Kdo?

„Jsi u Shina moc blízko!”

„Ach Země...!”

Samozřejmě ostatní dívky.

Hwaya s povzdechem ustoupila. „Jo, jo. Nebojte se, děcka. Neudělám nic nečestného. Každopádně se začněte připravovat.”

Italský ořádovaný... Co to asi bylo za člověka. Ne, byl bych radši, kdybych se s ním nesetkal. Zatímco jsem si pro sebe mumlal, vstal jsem. Itálie měla Akční kobku řádu S+. Upřímně jsem se nemohl dočkat, až získám odměnu z kobky řádu S+. Proměnil jsem náhrdelník na kopí a namířil jím směrem na Itálii.

„Pojďme! Do Itálie!”

„Já chci vidět Šikmou věž v Pize!”

„Já chci vidět Řím a Florencii!”

„Projížďka gondolou po Benátkách! A vodní víly!”

„Nejdeme tam jako turisti! A bez ohledu na to, jak moc budeš hledat, nenajdeš žádné vodní víly!”

„N-nejsou tam vodní víly?”

Ne! Pokud je chceš vidět, hledej v Neo-Venezie!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

O Japonsko a západní Evropu se postarali jen během jedné kapitoly. Název kapitoly je Karmínové chaotické kopí, ale tak nějak se o něm zmínili jen na konci. Ups.

Když jsem plánoval, vytvořil jsem řády SS na základě image jejich země. Jen v západní Evropě jsou 4 řády SS... (2 v Británii, 1 ve Francii, 1 v Itálii). Hmm... Není to proto, že bych měl západní Evropu rád! Rozhodně ne!

PS – 1. Japonské čokoládové houbičky se nazývají Kinoko no Yama. Je to od Meiji Diaries Corporation. Je tu vysoká šance, že okopírovali korejské čokoládové houbičky... T.T Jen tak mimochodem, existuje podobná sladkost od stejné firmy jménem Take no Ko no Sato. Slyšel jsem, že probíhá válka mezi těmi dvěma sladkostmi, aby se rozhodlo, kdy se chopí trůnu (dělám si srandu)

2. Vodní víly, Neo-Venezia: Odkaz na slavné hojivé anime, ARIA. Konkrétněji to odkazuje na město a lodníky.

-----------------------------------------------

~ Houbičky zde ~

~ Příště se setkají s tím italským řádem SS... ~

<Předchozí>...<Následující>