ICDS - kapitola 148

Kapitola 148 – Co zvládneme (6)

Poté, co mé jednostranné prohlášení skončilo, jsme odešli z kavárny a naskočili Lottě na hřbet. Když jsem ji poprvé zkrotil, odmítla, aby na ní ostatní letěli, ale když si na členy gildy zvykla a víc se seznámila se mnou, něco takového dovolila.

„Taky půjdu. Vypadá to, že vás vedení Strážce neschválí, ale chci na vlastní oči vidět ty schopnosti, kterým tak věříte.”

Z davu se objevila mladá žena a řekla nám, že se přidá. Byla to další korejská uživatelka schopností řádu S... Ale samozřejmě jsem si nedokázal vzpomenout na její jméno. Cítil jsem její upřený pohled, a tak jsem přikývl.

„Jistě. Můžete nás následovat, pokud to zvládnete.”

„He?”

„Naše Lotte na sobě nenechá jet nikoho mimo gildu, víte?”

[Pokud bys mě požádal, abych tu čubku svezla, snědla bych ji vcelku.]

To Lotte zamumlala. Poškrábal jsem ji na krku, abych ji uklidnil, a zakřičel: „Jdeme!”

„P-počkat! Yeone Hwawu, Yeone Hwawu!”

Lotte zamávala křídly. Dokonce ani řády S nedokázali odolat tomu tlaku větru. Lotte se odrazila od země a vyskočila. Betonový podklad se rozpadl, ale Lotte už letěla.

„Počkat, Yeone Hwawu! Řekla jsem, abyste mě vzali s sebou!”

„Můj bože.”

Ona byla uživatelka větru?! Ta uživatelka řádu S letěla o něco pomaleji než Lotte a přitom křičela z plných plic.

Plene, co se mi stále tiskla k zádům, si stěžovala: „Nelíbí se mi hlas té ženy.”

„Teď za ním ženy běží, i když má masku. Co s tímhle chlapem provedeme? Měly bychom mu hlavu prostě obalit lepící páskou?”

„To je ono!”

„Nedělejte ze mě mumii!”

[Poletím rychleji.]

„Jasně, Lotte.”

[Hm.]

Když Lotte zvýšila rychlost, žena na chvilku zaostala, ale brzy zrychlila a dál nás následovala. Když jsem se na ni podíval, uvědomil jsem si, že držela ty další dva řády S. Jasně jsem viděl bledou tvář Wu Younghy, neboť ho vzala za límec jako kočku. Když Hwaya viděla, že jsem projevil zájem o ořádované, představila mi je.

„Všichni jsou ve Strážci, což je důvod, proč je v korejském Křídlu svobody nejvyšší řád A+.”

„Vážně víš všechno, Hwayo.”

„V-všechno ne. Jen vím, co musím... Musíš znát svého nepřítele, aby ses na ně mohl připravit.”

„Nepřítele, co... Vážně to začíná být šílené, k čertu.”

„Největším nepřítelem lidstva je sám člověk, Kang Shine. To jsi určitě pocítil v Británii. Pokud si myslíš, že si tě všichni vyslechnou a pak přejdou na tvou stranu, jenom ti to ošklivě ublíží,” řekl Walker s odfrknutím.

Když jsem ho viděl, jak si založil ruce na hrudi a zíral do oblak, měl jsem pocit, že vypadal trochu osaměle. Pak jsem zvážil, proč to řekl. To... se o mě bál?

Zamumlal jsem: „...Ty jsi vlastně hodný chlápek?”

„To je nechutné. Přestaň s tím.”

Byl jsem si jistý, že se Walker měnil. Možná jednoho dne a možná rychleji, než jsem si myslel, té úmluvy nebude třeba.

„Důležité je, že děláme správnou věc, synu. Akční nájezdy, co propuknou, když to čekáš nejméně. A Plošné kobky, co se obnoví pár měsíců poté, co je pokoříš. Copak jsi je sám na vlastní kůži nezakusil? Akční kobky způsobují až příliš mnoho škody. Bez ohledu na to, jak velký mají potenciální zisk, naše práce musí pokračovat.”

„Samozřejmě, otče. Nebudu váhat. Už před měsícem jsem se rozhodl. A navíc jsem od samého začátku věděl, že děláme správnou věc,” namítl jsem a zlehka jsem se usmál.

Vůbec mě to netrápilo. To, co jsem dneska udělal... ačkoli jsem si nemohl být jistý, měl jsem pocit, že to půjde tak, jak jsem chtěl.

Naším prvním cílem byla Akční kobka řádu S+. Náhodou se objevila v Yeungdeungpo. Překvapilo mě, že Hwaya vydržela až do dneška. Zvlášť když uvážím, jak musela být vystresovaná.

„No vážně, budu muset mamce říct, aby se přestěhovala. Shine, je někde vedle vašeho domu dům na prodej?”

„Promiň, ale moje matka by skákala radostí, takže prosím ne.”

Tentokrát se Akční kobka objevila uprostřed parku. Ten park samozřejmě zahradili a chránilo ho nespočet sil Strážce. To proto, aby se zabránilo zbytečné smrti.

„To je Dračí rytíř!”

„Jeho wyvern je vážně obrovský!”

„T-to se vážně snaží vejít do téhle brány? Není blázen?”

Lotte ve vzduchu zamávala křídly a zahlížela na bránu. Lidi to vystrašilo a zpanikařili.

„Nevstupujte! Toto místo je pod pravomocí Strážce a není otevřeno veřejnosti! Pokud chcete vstoupit, musíte vytvořit družinu a dostat schválení od vlády!”

„Aha!” odpověděl jsem zdvořile na hlas ze zdola. „Ale nezajímá mě to!”

Lotte okamžitě vtrhla do brány.

| Vstoupil jsi do Akční kobky řádu S+ Les zuřivosti. |

„Je to další les.”

„Neříkejte mi, že tu budou další pavouci...?”

„Takže tohle místo je...”

„Vešli jsme dovnitř...”

Ech? Otočil jsem se na ty známé hlasy. A hele, byli tu tři korejské řády S! Nemyslel jsem si, že nás vážně budou následovat bránou!

„Nemůžu uvěřit, že jste šli napřed bez nás... Bylo těžké vás dohnat!”

„Uch... Dobrá práce, ale víte, že tohle místo je kobka řádu S+, že?”

„Ach, když jste to teď zmínil!”

V Koreji nebyli žádní Osvícení řádu S+. Tihle tři byli všichni řádu S. Přemýšlel jsem, co jim dalo tu odvahu napochodovat do této kobky. V té chvíli se celou kobkou ozval řev.

[Kuaaaaang!]

Řády S ztuhli. Jen tak mimochodem, i Walker ztuhl.

„Zatraceně, pokud tu zemřu, odhalím tvoje zlé skutky v poslední vůli, kuuk!”

„Neumřeš, tak se neboj, Walkere.”

Zašklebil jsem se a vytáhl jsem kopí. Ačkoli bylo známo, že Yeon Hwawu používal pěsti, zrovna se odhalilo, že byl vlastně i Dračím rytířem, co už proti drakovi bojoval kopím. A tak nezáleželo na tom, jestli použiju kopí.

Jak jsem protočil kopím v ruce, rozptýlil jsem svou manu do okolí. A ne tak dlouhé poté jsem přestal.

„Našel jsem to.”

Zároveň s tím se z lesa ozvalo hlasité lámání.

[Hrdina! Cítím přítomnost Hrdiny!]

„Všichni slezte a připravte se. Na 11. hodině, výška 5 metrů. Řítí se to přímo na nás. Vypadá to, že to je fyzický typ, ale v části těla to má shluk many, takže možná skrývá nějaké eso,” vysvětlil jsem stručně, co jsem zjistil manovou detekcí a pak jsem začal cirkulovat Perutův okruh.

Ludia rozpažila a dala členům družiny Požehnání. Vír kolem mého kopí v mžiku zesílil.

Stromy před námi s bouchnutím padly a objevilo se to. Jak jsem řekl předtím, bylo to 5 metrů vysoké. Ačkoli to mělo tvar jako člověk, mělo to zelenou kůži a bylo to nepřirozeně svalnaté. A mělo to jenom jedno oko.

„Kyklopové!”

[Hrdina, vezmu si Hrdinuuu, kyakuk!]

Kopí nenasytnosti, co jsem vrhl, snadno proměnilo kyklopovu hlavu na prach. Ani jsem nepoužil Hrdinný úder, takže vážně zemřel zbytečně. Kopí nenasytnosti jsem si přivolal zpět tak, že jsem potáhl za jeho manu, a promluvil jsem ke svým společníkům: „Podpořím vás ze shora. Podle toho, co vidím, by to nemělo být tak těžké.”

„Ne tak těžké?! Oslabují ostatní tím, že vrhají stavový účinek strachu!”

„Upřímně řečeno bys měl něco jako strach zablokovat.”

„T-ty...!”

Nechal jsem Walkera být a rozkázal jsem Plene: „Když se objeví kyklopové, zpívej svou píseň oslabení, jasné?”

„Hm, dobře! Tu píseň, při které jsme se všichni tak bavili, že?!”

„J-jo.”

„Počkejte, Dračí rytíři! Co máme dělat my?”

To se ptala mě? To byla ale chytrá žena!

„Neřeknu vám, abyste bojovali, ale jelikož jste se rozhodli mě pozorovat, dělejte to za úprku.”

„V-vy chcete, abychom uprchli?”

„Lotte, pojďme!”

Lotte jen se mnou na hřbetě vzlétla. Ačkoli ořádovaní pravděpodobně chtěli jet na Lotte, ani jsem se neotočil a letěl jsem vpřed. Pokud jsem mohl v kobce létat, jasně bylo lepší, abych letěl na Lotte. Kdybych se ve vzduchu dostal do vážného souboje, nejenom že by jim bylo špatně a pozvraceli se, ještě by spadli na zem.

[Co budeš dělat, Hrdino?]

„Členové mé gildy jsou silní. Měli by být schopní zvládnout dva naráz.”

[Takže bychom si měli najít skupinky tří a víc.]

„Přesně.”

Lotte zvýšila rychlost letu. V této kobce byli jednoocí obři kyklopové. Jak se slušelo na řád S+, měli mocnou sílu, odolnost vůči maně a schopnost oslabit magii a auru. Ale Šílený tajfun byl proti takovým zvláštním rysům velice efektní.

Vír aury, co se donekonečna otáčel, prolomil jejich odolnost a uštědřil jim zvláštní údery, z kterých se nebylo možné zotavit. Peruta, co toto vytvořil, byl opravdu hoden, aby se mu říkalo bůh.

[Kuaaaaaaang!]

„Stopa vichřice!”

[Kraaaaa!]

Lotte zařvala a vyrazila vpřed. Bez ohledu na to, jak byli kyklopové velcí, Temné Křídlo Lotte byla největší a nejsilnější ze všech wyvernů. Ani kyklopové nedokázali zarazit její výpad. Kopí nenasytnosti prosycené vichřicí probodávalo kyklopy. Stromy, co Lottě stály v cestě, spadly a značily tak naši stopu.

„Lotte, jdi tam, kde se jich shluklo pět! Použiju závěrečný úder!”

[Rozumím, Hrdino!]

Když jsem smetl dvacet kyklopů, kolem Kopí nenasytnosti, co bylo o 140% zesílené, se shromáždila silná energie větru. Dokonce i jak Lotte letěla kupředu, nasávalo to energii ze všech stran a ta se přenášela do víru aury. Skoro to vypadalo, jako kdyby ten vír obklopoval mě i Lotte.

„Peiko!”

[Jo!]

Při pohledu na kyklopy, co se zvedli ze své siesty a připravovali se na nás hodit stromy, jsem zakřičel jméno svého elementála. Peika na hrot mého kopí okamžitě svolala zlatý blesk. To byla Hřmící bomba, v které se soustředila veškerá její moc.

„Hřmící bouře!”

Nedokázal jsem v sobě udržet to vzrušení a zakřičel jsem název techniky. Okamžitě poté jsem se silně srazil se skupinou kyklopů. Síla víru se promísila s bleskem a došlo k intenzivní explozi.

[Kiaaaaa...!]

[To byl... Hrdina...!]

Kyklopové, co stáli vpředu, okamžitě zemřeli a ty, co byli za nimi, ta exploze také smetla. Ačkoli se země kvůli jejich zhroucení silně třásla, pro mé uši to bylo jako hudba.

Zesílil jsem. Dokonce i kobka řádu S+ pro mě bylo jako hřiště. Jak mě to potěšilo, velice jsem se usmál, když najednou...

„Co máme dělat my, když je všechny zabiješ? Prakticky jsme jenom diváci!”

Z dálky se ozval Hwayin hlas. Když jsem se otočil, v mých a Lottiných stopách byli kyklopové. Když jsem použil Stopu vichřice, zabil jsem všechny kyklopy, co jsem viděl, a tak jsem zapomněl nechat pár pro ostatní.

[P-promiň. Trochu jsem začal jančit.]

[Ne, odvedl jsi skvělou práci. Bude lepší, když se budeš jevit nezdolatelně. Byl jsi skvělý.]

[Děsivý mize... Kuuk!]

Na rozdíl od toho, co Hwaya zrovna zakřičela, v gildovním komunikačním kanálu zněla velmi spokojeně. Ačkoli jsem to neplánoval, nakonec jsem těm třem řádům S ukázal efektivní ukázku síly.

Ne všichni kyklopové byli samozřejmě mrtví. Kromě těch pěti kyklopů, co utrpěli nápor mého finálního úderu, byli ostatní jen zhroucení na zemi s utrženými údy nebo odtrženými kusy těla. Pak jsem se vrátil ve svých stopách a postaral jsem se o kyklopy, co zůstali naživu.

„D-dračí rytíř...”

„Zabil ta netvorná stvoření jedinou ranou...”

„Kuk.”

Když jsem se vrátil k ostatním, nemohl jsem si pomoct a při pohledu na změnu ve výrazech tří ořádovaných jsem se zasmál. Ačkoli se tak tvářili jenom oni, jakmile skončíme s čistkou korejských kobek...

[Kuaaaa!]

[Zabít Hrdinuuuu!]

Kvůli tomu rozruchu, co jsem způsobil, se shromažďovalo víc a víc kyklopů. Znovu jsem protočil kopím, jak jsem se otočil.

„Dobrá, skončeme to během 3 hodin. Chci se zbavit těch tří další, než nastane nový den.”

„Postarat se o Koreu jen za jedinou noc. ...To zní jako zábava!” zašklebil se otec.

„Zatraceně, víš ty co, zítra mám strážit tvou sestru...”

„Snaž se, Walkere!”

„Ty ďáble! Kuaak!” ječel Walker.

Řády S to polekalo a ucouvli od Walkera.

Trochu jsem Walkera litoval, ale jenom trochu.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>