ICDS - kapitola 147

Kapitola 147 – Co zvládneme (5)

Lotte trvalo jen pár minut dostat se z Gangwon-do do Soulu. Když jsme dorazili do kavárny, kde jsme si slíbili, že se sejdeme, členové gildy už všichni čekali kolem velkého stolu.

...Navíc je z dálky obklopoval kroužek kameramanů a Strážců. Dokonce i venku před kavárnou se to jimi jen hemžilo. Nonšalantně jsem vešel do kavárny. Ti mocní by měli být uvnitř.

„Jsi tu?”

„Jo. Už jste se zahřáli?”

„Synu, odveď to pryč. Otravuje mě to.”

Kvůli konverzaci, co jsme zrovna měli, a kvůli wyvernovi, co seděl před kavárnou, všichni obrátili pozornost na mě. Od pohledu se zdálo, že tady v této kavárně byli všichni tři korejští uživatelé schopností řádu S!

„Vážně jste Dračí rytíř?”

„Dračí rytíři, proč ničíte korejské brány?”

Zvedl jsem ruku a zlehka jsem jí mávl ve vzduchu. Objevil se malý vír a odtlačil je vzad. Uživatele schopností řádu S jenom tohle samozřejmě neodtlačilo, ale to mě nezajímalo.

Přiblížil jsem ruku k Otovu tajemství. Pak jsem si změnil barvu vlasů a očí. Oči jsem měl černé jako normálně a vlasy mi zešedly.

Bylo to vzezření Yeona Hwawua.

„Ach, vy jste...!”

„Yeon Hwawu, čtvrtý korejský uživatel schopností řádu S!”

„Správně, jsem Yeon Hwawu. Jak jste řekli, jsem také Dračí rytíř,” odpověděl jsem klidně. Zaznělo hvízdání a povzdechy.

„Korea má také řád SS!”

„Proč jste svou totožnost skrýval?!”

„Jaký je váš vztah s Ohnivou čarodějkou Hwayou Mastifo... Kuk!”

Rozhodl jsem se ignorovat novináře, co s ječením zmizel.

Ačkoli jsme byli v kavárně, bylo tu tolik fotoaparátů, že se to nijak nelišilo od tiskové konference. To prostě znamenalo, že se o nás zajímalo hodně lidí. Samozřejmě jsem měl podezření, že větší půlka z nich na nás byla naštvaná, ale když jsem se letmo podíval po Hwayě, přikývla a poslala mi zprávu.

[Rozšíří se to do celého světa. Už jsem to potvrdila.]

[Díky, že jsi mi zajistila pozornost, Hwayo.]

[To já bych měla být vděčná, Shine.]

Jak jsem se díval na lidi, co si mě měřili pohledem, otevřel jsem pusu.

„To proto, že jsem až do nedávna nebyl řád SS. Navíc nemám v úmyslu se přidat ke Strážci nebo Křídlu svobody.”

„To říkáte, že ta moc řádu S, co jste ukázal jako Yeon Hwawu, byla skutečná?”

„Správně.”

Pak předstoupil muž v nejlepších letech. Byl to jeden z korejských řádů S a útočník na blízko. Ten muž, na jehož jméno jsem si nevzpomínal, se zeptal: „Pořád nemáte v úmyslu přidat se ke korejskému Strážci, když jste se teď stal řádem SS?”

„Ne. Věřím, že jsem si našel své vlastní místo.”

„Tak proč narušujete veřejný pořádek?”

Lidé začali být nervózní, když se řád S pustil rovnou do jádra věci. Chápal jsem proč. Bez ohledu na to, jak cenné byly Plošné kobky, jediný řád SS byl mnohem cennější. Když teď vyšlo najevo, že jsem byl Korejec, korejský Strážce by na tom byl lépe, kdyby mě přemlouval, abych se k nim přidal. Každopádně jsem za jeho věcnou otázku byl vděčný. Nechtěl jsem s nimi mluvit dlouho.

„Chci se vás zeptat, proč si myslíte, že to je narušování veřejného pořádku.”

„Pane Wu... Wu Youngho, neměl byste...”

Řád S Wu Youngha ignoroval Strážce, co se ho snažil zastavit, a zakřičel: „Pokud to není narušování veřejného pořádku, tak co je to?! Lovem tak slabých netvorů nezískám ostatky netvorů nebo Manové kameny. Ale vím, jak důležité jsou takové věci pro korejskou ekonomiku. Proč se nás korejský ořádovaný snaží zničit?”

„Když brány po určité době přirozeně zmizí, mohou se objevit Plošné kobky jako v Americe nebo v Británii, ale také tu je šance, že se objeví silní netvoři jako ten, s kterým jsem dřív bojoval.”

„To je něco, co bychom měli kontrolovat. Je absurdní kvůli tak malému riziku zničit všechny brány. Netvoři se navíc můžou objevit i tehdy, když brány prolomíte!”

„Hm, zdá se, že nevíte, co moji společníci za poslední měsíc dělali.”

„...”

Za poslední měsíc gilda Revival ničila Akční kobky a pokořila potenciální Akční nájezdy, aniž by při tom byl zraněn někdo nezasvěcený. Při tom, jak slavná ta historka byla, nebyl nikdo, kdo by o tom neslyšel.

„To je vážně celé? Ničíte brány, abyste zabránili běsnění nekontrolovatelně silných netvorů?”

„O čem to mluvíte? Také tím bráníme, aby se objevily Plošné kobky.”

„A proč, Dračí rytíři?”

Znovu do toho skočili reportéři. Odpověděl jsem jim na to vlastní otázkou.

„Myslíte si, že tohle bude naposledy, kdy se brány objeví?”

„...”

„Až se brány znovu objeví, znovu budete chránit brány nízkého řádu, abyste je proměnili na kobky?”

„Samozřejmě že ne. Budeme udržovat jen zvládnutelný počet!”

„Kdo řekl, že počet kobek, co se objeví, budete schopni zvládnout? Jakmile se vám to jednou vymkne kontrole, je konec. Počet kobek na Zemi se akorát zvýší a lidské území zmizí.”

„Proto bychom měli vytvořit kobky teď! Abychom ovládli přesně tuhle situaci! Kobky dávají všechno, co Osvícení potřebují!”

„Nemluvte nesmysly. Ještě než se brány objevily, Osvícení měli volnost vydělávat a kupovat si vybavení, co chtěli. Navíc to vybavení, co pochází z kobky, co spravujete, se dá snadno zahlédnout. A vy to pořád říkáte? Pokud bude Strážce spravovat kobky, myslíte si, že investují peníze, co získají, do všech Osvícených?”

Jak jsem se díval na Wu Younghu, pokračoval jsem: „Pokud se jich nezačneme zbavovat teď, bude příliš pozdě. Netvoři se neobjevili kvůli tomu, aby lidé prosperovali. Jsou to vetřelci, co se nás snaží vyhnat a nahradit nás. Za toto se můžu zaručit. I když nezvýšíme počet netvorů tím, že tu ponecháme brány, pořád tu je nespočet netvorů, co naši zemi ohrožuje. Náznak toho jste měli pochytit díky tomu netvoru jménem Plamenný drak.”

Wu Younghovi se zachvěl pohled. Aha, takže tam byl. Ne, nebyl tam, když jsme bojovali s Plamenným drakem. Utekl? Každopádně zavřel pusu.

Pokračoval jsem, nejenom k němu, ale ke všem, co to sledovali: „Co se týče schopností, věříme si, že se nám nikdo nemůže rovnat. Měli byste pečlivě přemýšlet, proč ty brány ničíme, když z nich nemáme co získat.”

„Není to proto, abyste zabránili ostatním Osvíceným zesílit?”

„Kdybychom nejednali a nechali vás dělat si, co se vám zachce, netvoři by je sežrali, než by zesílili.”

„Proč Korea?”

„Jsem Korejec a také jsem vyrostl v Koreji. Neměl bych nejdřív ochránit svou zemi?”

Pak jsem se mírně usmál.

„Ale nechápu, proč nás omezujete jen na Koreu.”

Kvůli mým slovům na sekundu ztuhli.

„To myslíte...”

„Nebezpečí nezmizelo jen proto, že všechny korejské brány zmizely. Moji společníci celý minulý měsíc zasvětili ničení bran slabých zemí. Nechápete, co to znamená?”

„Přemýšlíte o tom, že zničíte i brány jiných zemí?!”

„Dračí rytíři, jste korejský ořádovaný! Pokud jako ořádovaný porušíte zákon jiných zemí, ublížíte tím i Koreji!”

Jelikož jsem byl Korejec, byl jasný rozdíl mezi pokořováním korejských Akčních kobek a Akčních kobek v jiných zemích. To první se dalo ospravedlnit, zatímco to druhé byl zločin. Alespoň to říkali novináři. Bylo to směšné.

„Nebudu obtěžovat země, co mají v plánu své brány samy zničit. Ale nedovolím zemím, aby brány sobecky proměnily na kobky.”

„Co říkáte, je zločin!”

„To nevadí. Pokud se nějaká země odváží považovat mé počínání za činy představitele Koreje, zařídím, že toho budou litovat. Takto se Koreji nedostane příliš kritiky.”

„M-můj bože...!”

Skončil jsem s žertováním. Teď byl čas říct to, kvůli čemu jsem sem přišel.

„Hwayo.”

„Jo.”

Od Hwayi jsem si vzal list papíru, kde byly zaznačené lokace všech Akčních kobek řádu S a výše. Pořád jsem byl překvapený, že čtyři z nich byly v Koreji, ale to zrovna teď nebylo důležité.

„V minulosti trvalo dva měsíce, než se brány proměnily na kobky. Pokud všechny brány potřebují stejnou dobu, zbývá nám přesně měsíc.”

„S-správně.”

„Slyšel jsem, že Strážce, Křídlo svobody a nějací nezávislí se snažili zničit tyto kobky řádu S. Po pravdě řečeno když pominu to, že se všichni snaží ignorovat kobky řádu A a níže, myslím si, že to je výtečný plán.”

„Vedení Strážce a my také souhlasíme. Kvůli tomu jsme—”

Přerušil jsem ho a pokračoval: „A za poslední měsíc se zničilo přesně 12 bran. Všechno to byly kobky řádu S a během toho zemřelo nebo bylo zraněno 40 ořádovaných. A navíc ani jednou se nesešlo víc než tři uživatelé schopností řádu SS.”

„Začít s tím projektem bylo těžké. Ale od teď by se počet zraněných nebo mrtvých měl snížit, zatímco počet zničených bran by se měl zvýšit.”

„Tím myslíte, že do příštího měsíce dokážete zničit 34 zbývajících bran?”

Široce jsem se usmál. Všichni by to už měli chápat.

Bylo to nemožné.

„Kde se vzdáte a kde to zachráníte? Můžu zaručit, že většinu času promarníte tímto rozhodováním, a víc bran se tak stane kobkami. Můžete sebevědomě říct, že to tak nedopadne?”

„...”

„Kvůli zisku zanedbávat brány, co byste měli být schopní zničit. A zanedbat brány, co musíte zničit, protože nemůžete dojít shody nebo kvůli konfliktu zájmů nebo kvůli nedostatku schopností... Až přijde den, kdy na Zemi bude víc netvorů než lidí, jestlipak stále budete moct říct, že narušujeme veřejný pořádek.”

Ohlásil jsem: „Jsme gilda Revival. Naši členové se nijak moc neliší od vás ostatních. Těžké a nešikovné věci jako humanita nebo národy jsme odložili stranou. Shromáždili jsme se, abychom hlavně ochránili naše přátele a rodinu.”

„Gilda Revival.”

„Řekl Revival.”

„Už jsem slyšel o týmu Revival.”

Ignoroval jsem jejich mumlání a pokračoval jsem v prohlašování svých úmyslů těm, co poslouchali zpoza kamer a fotoaparátů.

„Postaráme se o všechny brány v Koreji, počínaje těmi dvěma bránami řádu S+ a řádu S. Poté byste už neměli pochybovat o našich schopnostech. Pak si můžeme znovu promluvit. Všichni nás musíte odškodnit za pomoc zničit brány řádu S a výše jiných zemí.”

Pokud jste něco chtěli, museli jste za to zaplatit. Něco na oplátku. Byl to ten nejzákladnější princip, co chápali dokonce i děti.

Co si vyberou, bezpečí nebo prostředky? Upřímně řečeno nezáleželo na tom, jak zareagují, a tak jsem zachoval svůj nonšalantní výraz. Proč?

To bylo očividné. Bez ohledu na jejich reakce zničíme všechny Akční kobky! Toto bylo jenom prohlášení. Říct jim, aby se plazili sami za sebe!

Neměl jsem v úmyslu nechat uniknout jedinou Akční kobku. Ochráním Zemi, získám body, naštvu Strážce, Křídlo svobody a Ciaru a získám odměny z bossů! Nic nemělo tolik výhod! Už teď jsem minul měsíc Akčních kobek k tréninku, a tak jsem nemohl minout další!

„Doufám, že nás všichni budete sledovat. Ukážeme vám moc a vůli gildy Revival.”

S vyrovnaným výrazem na tváři, ale nadchnutým pohledem jsem zahlížel do každé kamery a v duchu jsem vykřikl: Jen počkej, Akční kobko! Zastavím se a smetu tě!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Ale ne, celou kapitolu mi zabralo jen řečnění (hledím na vzdálené hory).

Doufám, že to nebylo příliš zdlouhavé. Bylo to celkem důležité, takže jsem do toho dal trochu ducha... T.T Doufám, že z toho máte radost.

-----------------------------------------------

~ Jistěže, okecávání je velmi záslužná činnost. ~  

~ Kdyby to někoho zajímalo, z Gangwonu (provincie, kraj? nejsem si jistá, co to tam mají) do Soulu to je cca 100 km. Takže letěli celkem rychle. ~

<Předchozí>...<Následující>