KY - kapitola 61

Kapitola 61 – Příchod poté, co si hleděli svého

Lorenovy starosti se staly realitou.

Našli schodiště na čtvrté a páté podlaží, aniž by narazili na nějaké netvory. Důvod byl neznámý.

„Tohle je šílené.”

Nebylo žádným překvapením, že Lorenovi z úst vyklouzla tato slova.

Zkouška byla přece jenom o průzkumu kobky, ale podle Lorenových smyslů jim trvalo jenom půl dne, než se dostali na páté podlaží, což byl ukazatel prospěchu.

Nebylo by vůbec překvapující, kdyby to trvalo mnohem déle. Takže ta rychlost, kterou šli, byla nepřirozená.

Ale s tím se nedalo nic dělat.

Přece jenom nenarazili na žádné netvory a kromě toho Ainova družina nenarazila ani na žádné pasti.

To znamenalo, že mohli jít celou cestu až na páté podlaží, což jim samozřejmě netrvalo tak dlouho.

Loren se pak zeptal Lapis, co držela mapu: „Hele... to se ztratili?”

„Dobře sis to uvědomil, Lorene.”

Lapis se dívala na mapu a dávala si pozor, aby do ní neviděli Ain a ostatní. A utrousila poznámku, jako kdyby byla detektiv, co mluví ke svému asistentovi.

„Je na nich něco špatně. Někdy jdou oklikou, ale většinou jdou nejkratší možnou cestou. Je to, jako kdyby věděli, kterou cestou se mají vydat.”

Když mu řekla tohle, Loren se podíval na družinu před sebou.

Mapu kreslila mág Feim.

Ale o směru, kterým se družina vydá, rozhodoval Ain, co byl také velitelem družiny. A někdy o tom diskutoval s Alem.

„Na téhle mapě jsou zaznačené i lokace pastí... a už se do pár takových měli chytit.”

„Neaktivovaly se?”

Loren dokázal vymyslet jenom dva důvody, proč se pasti neaktivovaly.

První byl, že se past neaktivovala.

Druhým, že tu past někdo deaktivoval, než se k ní Ain a jeho družina dostala.

Pokud to bylo to první, znamenalo to, že s touhle kobkou bylo něco v nepořádku. A pokud to bylo to druhé, s největší pravděpodobností to byla Parmina družina. Ale pokud to nebyla Parmina družina, museli by zvážit přítomnost třetí strany.

„Nezdá se, že by bylo třeba, abychom se trápili tím vyžletem.”

„Souhlasím. Nezdá se jako ten typ, co by intrikoval.”

Zbývající tři byli všichni podezřelí.

V této chvíli ještě nedokázali říct, jestli nějak pletichařili nebo podváděli. Ale bylo možné, že jeden z nich měl informace ohledně mapy kobky, ke kterým měli mít přístup jenom proktoři.

„Jakmile se dostanou na páté podlaží, zkouška končí?”

„Ne, oficiálně to končí, jakmile najdeš schodiště na šesté podlaží. Volba vydat se dál je na účastnících zkoušky.”

„Aha. Hele, lidi,” zavolal Loren na Aina a ostatní.

Jeho počínání nebylo něco, na co by byl jako proktor hrdý, ale Loren si myslel, že to musel udělat. A hodlal i Lapis přimět, aby nad tím přimhouřila oko.

„Co se děje?” odpověděl Ain podezíravě.

Byl dobře stavěný a kvůli svým krátce střiženým vlasům působil drsně, ale styl jeho boje ukazoval, že nebyl agresivní. A Loren odhadoval, že přemýšlel i jednal víc obranně.

Loren se začal vyjadřovat: „Zkouška končí, jakmile najdete schodiště na šesté podlaží, že?”

„No, jo. V podstatě.”

„Takže můžete ze zkoušky odstoupit?”

Po Lorenově náhlém návrhu Ain nedokázal najít slova a na tváři se mu zračilo překvapení.

Ale Cloud místo něj přišel blíž k Lorenovi a vmísil se do toho: „Hej, co to kruci...”

„Taky jste si to začali uvědomovat, ne? Je to zkouška, ale na netvory jste narazili jenom jednou. A taky je divné, že jste se ani nechytili do žádné pasti.”

Po Lorenových slovech Cloudovi došel dech a Ain od něj odvrátil zrak.

Zdálo se, že si sice mysleli, že neškodilo mít snadnou zkoušku, ale také si uvědomili, že na tom bylo něco divného. A přemýšleli, jestli pro ně bude něco znamenat, když takhle zkoušku složí.

Pokud to byla pravda, Loren si myslel, že od nich stále mohl něco očekávat, ale najednou se k tomu přidal Al.

„To nedává žádný smysl. Tuhle zkoušku připravila škola. Kdyby tu byly nějaké potíže, škola by tu zkoušku zrušila, než by vůbec začala.” 

„S-správně! Nezrušili ji, takže není třeba se rozpakovat!”

Cloud znovu našel řeč a začal znovu křičet a Loren se poškrábal ve vlasech.

„Já jsem nemluvil o rozpakování. Jsou potíže, co se dají zjistit předem, a pak jsou takové, co předem nejdou zjistit. Nemyslíte si, že špatné operování kobky během zkoušky je nepřirozené?”

„Mohli to takhle upravit!”

Loren nedokázal pochopit, proč by někdo na zkoušku snížil obtížnost kobky.

Škola by toho možná byla schopná, neboť kobku spravovali, ale pokud to dělala škola, posílali by vlastně studenty na smrt a ne na trénink.

„Je to zkouška pro studenty, co se stanou dobrodruhy. Proč by chtěli snížit obtížnost?”

„To...”

Cloud znovu neměl slov, ale někdo mu nabídl pomocnou ruku.

„Možná že se škola snaží studentům pomoct, aby nabyli sebevědomí pokořením kobky.”

„S-správně! To je další možnost...”

„Řekněme, že tu ta možnost existuje. Ale potom jsou učitelé na této škole zatracení hlupáci, víte?”

Pomoci člověku, aby v něčem uspěl, byla vskutku jednou z metod, jak získat sebevědomí.

Loren to věděl a když byl žoldnéřem, mnohokrát to viděl v praxi.

Zkušení žoldnéři to plánovali, aby novým rekrutům zvedli sebevědomí a odvahu, ale vzpomínal si, že to bylo celkem obtížné.

Protože to nemělo žádný smysl, pokud na to ti noví rekruti přišli.

Obtížné to bylo kvůli tomu, že na to noví rekruti neměli přijít, a také kvůli tomu, že ti zkušení museli zařídit, že ten plán vyjde. A nedalo se to provést jen nějakými ledabylými úpravami. Stejně jako v nynější situaci. Pokud studenti věděli, že snížili obtížnost, nemělo to vůbec žádný smysl.

„Takže co chceš, abychom udělali?!”

„Řekl jsem vám to. Co kdybyste zamířili zpět do školy a nahlásili to řediteli a učitelům. Možná budete muset zkoušku dělat znovu, ale mělo by to být lepší, než ji složit takhle.”

„To si ze mě děláš srandu! To nám říkáš, abychom to vzdali, když jsme došli až sem?!”

„Nežertuju, myslím to vážně. A pokud chceš mluvit o úspěchu nebo neúspěchu, v mých očích jste banda neúspěšných. I když se z vás stanou dobrodruzi, do roka zaklepete bačkorama.”

„Ale to je jenom tvůj názor, ne?” Jelikož Cloude nedokázal najít slova, znovu se do toho vložil Al. „Jenom bohové znají buducnost. Ty máš do boha celkem daleko, takže si nemyslím, že bys mohl vidět, co nás čeká za budoucnost.”

„Myslím, že to můžu odhadnout, ne?”

„Odhady můžou být špatně, ne?”

„Myslíš si, že by to mohlo být špatně?”

„Nemyslím si, že se tě tady někdo ptal na radu, nemýlím se?”

Jelikož zkoušený student poukázal na to, že překročil své pravomoci proktora, Loren nemohl nic říct.

V tom nejhorším případě mohli nahlásit, že se jim pletl do zkoušky. A pak by mu vystavili penále.

Loren se na ně snažil dohlédnout a dal jim radu, i když si o ni neřekli. Ale nebyl ochotný zacházet tak daleko. A ačkoli se Feim tvářila ustaraně, zdálo se, že Cloud a Ain souhlasili s Alem, a tak Loren usoudil, že nemohl nic dalšího dělat.

„Dobrá, moje chyba. Mám sklon strkat nos do záležitostí jiných lidí.”

Jak dal Loren najevo, že se stahuje, družina se vrátila ke svému postupu vpřed. Ain vyhlížel ustaraně, Cloud pochmurně a Al o Lorena okamžitě ztratil zájem.

Jak za nimi Loren pomalu šel, přišla k němu Lapis a řekla: „Dobrý pokus, Lorene.”

„Za to se omlouvám. Pokud naše pracovní ohodnocení klesne, je to moje chyba.”

„To nic. Začínám mít mlhavý pocit, že tato zakázka stejně skončí neúspěšně.”

Po těchto slovech se Loren zachmuřil, další neúspěch.

Poté, co se Loren stal dobrodruhem, byla jeho míra úspěšnosti velmi nízká. Vlastně jediná zakázka, v které uspěl, byl sběr bylin a všechno poté zvoral.

Pokud by znovu neuspěl, nebude moct nic vydělat. Jeho pověst bude dál klesat a ta zkazka, že se jen přiživuje na Lapis, získá na autentičnosti.

„Zrovna teď bych se neměl starat o druhé.”

Loren se výsměšně uchechtl, zatímco Shayna ho v duchu konejšila,

„Ale Lorene, není tvoje chyba, že ty zakázky končí neúspěchem.”

„To je možná pravda, ale přece jen jde jenom o výsledky. Pokud se to považuje za neúspěch, neexistuje žádná výmluva.”

Když Lapis viděla, jak Lorenovi klesla ramena, přemýšlela, jestli byl Loren ten, co potřeboval pozvednout sebevědomí úspěchem. Ale kdykoli Loren přijal zakázku, z nějakého důvodu vždycky nastala situace, kvůli kterým byly ty zakázky exponenciálně obtížnější. Dokonce i když se zdály snadné.

Kdyby přijali snadnou zakázku, všiml by si, o co se snažila. A kdyby se obtížnost u té zakázky náhodou zvýšila a nakonec to skončilo neúspěchem, Loren by nakonec ještě víc přišel o sebevědomí.

Lapis se letmo podívala na Lorena, co kráčel vedle ní, a dál přemýšlela.

Odhadovala, že místo toho, aby se snažila najít snadnou zakázku, měli by přijmout nahodilou. A pokud to skončí neúspěchem, najde si důvod, jak ho přesvědčit, že to nebyla jeho chyba. A takhle ho utěší.

„Ale já si myslím, že tvoje pověst v gildě stoupá. Pokaždé píšu hlášení já a vždycky je překvapí, že se nám podařilo přežít.”

„Kvůli tomu se necítím o nic lépe... Buď to je tvrdohlavost ohledně života nebo smůla.”

„Pokud řeknu, že i to se počítá jako schopnost, děti by řekly, že nenarazit na netvory je také štěstí, ne?”

„Pokud je i tohle zatrolené štěstí na výběr zakázek, co skončí neúspěchem, schopnost, pak já...”

„Ach, přestaňme s tím, Lorene. Z tohohle bude jen nekonečná smyčka negativních myšlenek.”

Lapis s vážnou tváří Lorenovi zabránila v dalším přemýšlení, ale v duchu panikařila.

Myslela si, že když začne mluvit o pozitivních věcech, začne přemýšlet pozitivně, ale nečekala, že se jeho mysl vydá opačným směrem.

Jakmile se jeho myšlenky vydají tamtím směrem, ať by řekla cokoli, vzal by to negativně. A bylo by obtížné pak pokračovat.

„To je jedno, ohledně našeho nynějšího problému. Myslíš si, že by se mohli vydat zpět, až najdou schodiště na šesté podlaží?”

„Rozhodně ne. Taky řekli něco o tom, že půjdou až dolů.”

„Takže myslíš si, že ani na šestém podlaží nebudou žádní netvoři jako tady?”

To byla otázka, na kterou Loren nedokázal odpovědět.

Podle toho, co viděl na horních podlažích, by nebylo žádným překvapením, kdyby na tom i podlaží dole byla stejně. Ale jedna věc mu nedávala spát.

„To nevím, ale pravděpodobně je důvod, proč je hranice prospěchu páté podlaží a proč nepožadují, aby šli dál dolů.”

„Ano, ach. Jsme skoro u schodiště dolů. Uvidíme, jak zareagují.”

Loren si pomyslel, že to byl celkem zlomyslný náhled na věc.

Když Ain a ostatní našli schodiště, co vedlo dolů na šesté podlaží, pronikavě zakřičeli radostí.

-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>