překlady od Tadomi: KY

Kapitola 62 – Pokračování po prospěchu

„Tohle znamená, že jsme zkoušku složili, že?” řekla Feim, zatímco pokukovala po schodech, co vedly na další podlaží.

„Jo, ale půjdeme na nejhlubší podlaží.”

Jak Ain přikývl a takhle prohlásil, Cloud také přikývl.

Al měl na tváři spokojený úsměv a Feim se podívala po Lorenovi a Lapis s mírně utrápeným výrazem na tváři.

„Není proč se na nás dívat. Nemáme k tomu nic říct.”

„Jsme přece jenom proktoři.”

Loren odpověděl s nespokojeností vepsanou na tváři, zatímco Lapis odpověděla s úsměvem, ale hlas jí překypoval sarkasmem.

Ain se po těch dvou podíval s nepřátelstvím v očích a pak se pohledem vrátil zpět ke členům své družiny a řekl jim s novým odhodláním: „Dobrá, dostaneme se na spodní podlaží, vezmeme si Volfovo jmění a celé škole ukážeme, že jsme takhle schopní.”

„Jo, a pak budou všichni ti spratkové ze šlechty frustrovaní.”

„Dokážeme to. I kdybychom to nezvládli sami, pokud budeme spolupracovat, rozhodně to dokážeme.”

Jak se shlukli k sobě a připravovali se, Loren je v tichosti sledoval. Na tváři mu stále byla vidět nespokojenost.

Vážně jim chtěl říct, aby se vrátili, ale když se uklidnil a popřemýšlel o tom, i on a Lapis měli nějakou práci na spodním podlaží. A aby se dostali na desáté podlaží, potřebovali povolení, co bylo dáno studentům.

Když to uvážil, bylo pro ně lepší, když studenti budou pokračovat, i když říct jim, aby se vrátili, byl vhodný návrh.

„Můžu se vás na něco zeptat?” přerušila Lapis konverzaci Aina a jeho družiny.

Jelikož ho oslovila Lapis a ne Loren, Ain jí věnoval tázavý pohled, ale Lapis si toho nevšímala a zeptala se, na co chtěla.

„Ohledně toho povolení na spodní podlaží. Můžu se zeptat, co to je a kdo to má?”

„Proč to chceš vědět?”

Jak se dalo čekat, takhle začal Cloud.

Ale byl mnohem tišší, než když vyprskl na Lorena.

Když Lapis nemluvila, byla upravená a čistá kněžka. A i když mluvila, byla přátelská. Tedy dokud neodhalila svou nehoráznost. A navíc byla celkem krásná.

Zdálo se, že Cloud se na ni nedokázal obořit stejně jako na Lorena.

„Slyšela jsem, že to od teď bude nebezpečnější, takže chci získat co nejvíce informací, co by v případě nouze mohly být užitečné.”

„V tom případě to mám já,” odpověděl Ain na Lapisinu otázku.

Ain z pod svého prsního kyrysu vytáhl stříbrný přívěšek a na řetízku tam měl stříbrný prsten.

„Můžu se podívat?”

„J-jo, nevadí mi to.”

Když se Lapis zeptala na svolení, bezbranně přišla k Ainovi, vzala ten řetízek, co měl kolem krku, a pečlivě se podívala na prsten, co jí spočíval na dlani.

Ain měl řetízek stále kolem krku, takže Lapis byla velmi blízko. A když Loren spatřil, jak Ain zčervenal v tváři, nemohl si pomoct a znudilo ho to.

„Aha, tohle je klíč. Děkuju.”

Po chvilce zkoumání Lapis vtiskla prsten na řetízku Ainovi na hruď a poděkovala mu s úklonou a úsměvem na tváři.

Kvůli tomu Ain ještě víc zrudl v tváři, ale Lapis se okamžitě vrátila zpět k Lorenovi, aniž by si toho všimla.

„T-to stačilo? Tak teď pojďme na šesté podlaží,” podařilo se Ainovi prohlásit s tváří stále uzardělou a mírně nervózním hlasem.

Nikdo nevyjádřil nesouhlas a skupina v čele s Ainem a Cloudem narazila na naprosto jinou scénu, než co viděli na předchozích podlažích.

„Co... je tohle?”

Nikdo ve Feimině družině na tu otázku nedokázal zodpovědět, zatímco Loren a Lapis při tom pohledu neměli slov.

Na úpatí schodiště byla kamenná chodba jako u předešlých podlaží.

Ale rozdíl byl v tom, že všude byl roztroušený průhledný a zároveň trochu zkalený sliz.

Kromě toho se ten sliz svíjel a pomalu se přesouval po podlaze a stěnách chodby.

„Tohle je celkem nechutné.”

Loren, co byl za Ainem a ostatními, co tam stáli a nedokázali říct ani hlásku, nedokázal skrýt své znechucení, jak se rozhlížel po tom, na co dopadalo světlo z lucerny.

Lapis se kolem sebe zvědavě rozhlížela, pak si dřepla u nejbližší kapky slizu a chvíli na ni zírala. Pak vstala a řekla jim totožnost toho slizu.

„To jsou slizové.”

„Slizové? To myslíš takové ty slizy?”

Dokonce i Loren, co vyrostl na bojišti, už o slizech slyšel.

Samozřejmě i nějaké viděl, neboť se někdy ukázali, když skončila bitva.

Byly to nekonečné kapky tekutiny a kategorizovali se jako prostí a podřadní netvoři, co neměli vůbec žádnou vůli nebo emoce.

Někdy měli různé živly na základě prostředí, kde žili, ale byli pomalí a měli nízkou obranu. A dali se snadno zabít tím, že se něčím tak prostým jako hůl zničilo jejich jádro.

„Myslím, že to jsou pravděpodobně slizové.”

„Ach ne... přišli jsme na špatné místo.”

Jak to Loren zamumlal, pohledy studentů se obrátily na Lorena.

„Je to jenom hejno slizů. Čeho se tak děsíš?” Jak to Cloud řekl, botou jednoho rozdrtil.

Dal se snadno rozdrtit, protože ho tvořila z větší části tekutina. A když mu takhle zničil jádro, chabě se rozprostřel po podlaze.

„Čeho se já děsím, není tvoje věc.”

„Ha! Pokud se děsíš takových netvorů, nemůžeš být nijak řádný dobrodruh.”

Cloud si z něj dál utahoval, ale Loren ho ignoroval.

„Lapis, máš pochodeň?”

„Ano, mám.”

Loren pravou rukou vytáhl svůj velký nůž, co mu visel u pasu, a levou se chopil pochodně, co mu Lapis předala.

Lapis tu pochodeň zapálila křesadlem a Loren ji zvedl vysoko nad hlavu.

„Co to dělá?”

„Nevšímej si ho. Pojďme. Ještě jsme nenarazili na Parminu družinu, takže by stále měli být před námi.”

Cloud po Ainově rozhodnutí pokračovat přikývl a šel vpředu po jeho boku a vydal se napřed.

Lapis, co kráčela za Feim a Alem, řekla Lorenovi: „Lorene, ty víš, jak děsiví dokážou být slizové.” Zněla mírně ohromeně.

„Tihle slizové jsou nebezpeční. Přece jenom nemají žádné zbytečné myšlenky nebo emoce. Kvůli tomu dokážou na svou kořist přesně zareagovat. Je pravda, že jsou pomalí a že se dají snadno zabít... ale pokud mají správné podmínky, dokážou sejmout dokonce i zkušené žoldnéře.”

„Nějaké zkušenosti?”

„Jednou na bojišti,” řekl Loren s pochmurným výrazem na tváři.

Loren na chvilku umlkl, jak si na to vzpomněl, a pak jí to začal vyprávět: „Byla to strašná bitva. No, vlastně nebyla žádná bitva, co by nebyla strašná. Každopádně si nejsem jistý, kdo to spískal, ale použilo se tam hodně magie a zemřelo spoustu vojáků spojenců i nepřátel, takže po bitvě tam bylo příliš mnoho těl k odstranění.”

„To... Podle jednoho výzkumu jsou slizové stvoření, co se objevují na místech, kde se nahromadí nebo naruší mana, takže hádám, že se tam objevili slizové.”

Lapis řekla Lorenovi, že když se v určitých situacích jako bitvy použije dostatek magie, na okamžik to naruší manu v té oblasti.

A když se k tomu rozruchu přidá ještě voda, krev a těla, zrodí se slizové.

Loren takovou bitvu zažil, ale slizové byli obecně stvoření, co snědli cokoli, co našli a co se dalo pozřít.

„Bylo tam tolik těl, že jsme se rozhodli nechat je pár jich sníst.”

„Ach... už vím, jak to skončilo.”

„Věděli jsme, že jak bude jíst, bude se zvětšovat, ale nečekali jsme, že se rozmnoží.”

Bez ohledu na to, jak se slizové rodili, byla to živá stvoření.

Samozřejmě že po jídle narostli, ale slizové se rozmnožovali tak, že když se dostatečně zvětšili, rozštěpili se na dva.

Ti slizové, co měli hojnou zásobu těl ke konzumaci, rapidně rostli a množili se a takhle se ten cyklus opakoval.

„Nakonec tam bylo tolik slizů, že na bojišti vytvořili něco jako obrovskou přílivovou vlnu.”

Loren zamumlal něco o tom, jaká to byla noční můra.

Slizové jedli všechno, co mohli. Včetně vody a hlíny spolu s těly a množili se v počtu i velikosti a pak začali požírat všechny ostatní okolo, ať už to byli spojenci nebo nepřátelé. A to byla hrůza, co Loren zakusil.

„Obrovská vlna plná rozežraných těl smísených se spoustou jiných věcí...”

„Není třeba, abys mi to vysvětloval. Co bys dělal, kdybych si to začala představovat?”

„Pořád se mi o tom někdy zdají noční můry.”

„Úplně mě z tebe přešla chuť k jídlu... No, tímhle tempem budeme mít dneska k večeři nechutný proviant...”

Jelikož Lapis s tak znechucenou tváří odmítla vysvětlení, Loren jí to nevnucoval.

Ale když se rozhlédl kolem s nadějí, že teď studenti pocítí něco z těch pocitů nebezpečí, co cítil, akorát se tvářili znechuceně a nezdálo se, že by pociťovali nějaké nebezpečí.

Jak to Loren viděl, usoudil, že to bylo beznadějné. Ale pak se k němu Lapis přitočila mnohem blíž, než bylo třeba.

„Lapis?”

„Nic zvláštního, jen mě napadlo, že zrovna teď je tohle tady pravděpodobně to nejbezpečnější místo.”

Loren chápal něco z toho, co tím Lapis myslela, a tak nic neřekl a pokračoval v chůzi.

Lidem, co situaci nechápali, akorát přišlo, jako že spolu navzájem flirtovali. Ain odvrátil zrak, zatímco Cloud nespokojeně mlaskl a zahlížel na Lorena.

Al se o ně okamžitě přestal zajímat a odvrátil se, ale Feim se dívala na Lapis, co Lorena ze strany objímala.

„Vy dva jste v takovém vztahu?”

„Co myslíš tím v takovém vztahu?”

„No víš...”

„Feim, možná tam je troška z toho, co očekáváš, ale tohle je jiné, než co myslíš.”

Feim zrudla, když Lapis plochým hlasem přerušila její otázku.

„Pokud bys chápala, v jaké jsme nyní situaci, věděla bys, že tohle je nejbezpečnější místo... ale asi je trochu složité, abys to věděla.”

„Bezpečné?”

Jelikož Lapis použila slovo bezpečný, znamenalo to, že se momentálně nacházeli v nebezpečí.

Ale zdálo se, že Feim nepociťovala takové nebezpečí, jaké momentálně pociťovala Lapis.

„Feim! Nevšímej si jich. Honem, nemůžeme jít dál, protože máš lucernu ty!”

Feim stále přemýšlela o Lapisiných slovech, ale když na ni Cloud zavolal, rozběhla se za ostatními.

„Ach jo, je to tu plné slizů. Co s tím budeme dělat?”

„Je to hodně práce, ale jednoho po druhém je rozdrťme. Neuškodí zmírnit každé možné nebezpečí.”

Všichni s Ainovým návrhem souhlasili a Cloud a Al začali dupat a tlouct slizy na podlaze a stěnách.

Ain začal mečem také probodávat jádra slizů, takže se jejich pokrok zpomalil.

„Pokud by na nás teď něco zaútočilo, nevydrželi by ani dvě sekundy,” řekla Lapis, co se stále tiskla k Lorenovi, jako kdyby to byl problém někoho jiného, ale Loren očima následoval Aina a jeho družinu.

„Myslíš si, že tu je něco, co by tu zaútočilo se všemi těmi slizy okolo?”

„Kéž by tu něco bylo.”

Lapis ztišila hlas a svěsila hlavu.

Slizové byli stvoření, co konzumovali všechno, co mohli.

V situaci, kde existovalo tolik slizů, si Lapis nedokázala představit, že by tu bylo něco jiného kromě slizů.

„Hej! Něco jsem našel!”

Jak Lapis zaslechla Cloudův hlas, její myšlenky se rozplynuly.

-----------------------------------------------

~ Tak že by konečně první mrtvola? Už je tam příliš dlouho klid. ~

Hlavní stránka novely