ZW - kapitola 47

Část 10 (Jinnai Shinobu)

Samotný hotel byl celkem malý, takže pokoj přirozeně nebyl tak velký. Ale na druhou stranu byl jednolůžkový.

Ale byl to pokoj v západním stylu a díky tomu jsem byl vzrušený. Nebylo to tak, že bych si nějak stěžoval na ten náš dům s doškovou střechou, ale některé věci tam chyběly.

Zashiki Warashi přišla k oknu a vydala ze sebe zvuk, co mi přišel jako směsice obdivu a otrávení.

„Kam jen oko dohlédne, tu vážně nic není. Jedinou činností tu je pozorování zvířat. Jakmile tě to omrzí, máš smůlu, co?”

„Řekl bych, že teď je větší problém, proč jsi tu se mnou, když to je jednolůžkový pokoj.”

„Berou mě jako domácího mazlíčka. Samozřejmě mi nedají vlastní pokoj.”

„...Pořád nemůžu uvěřit, že na to přistoupili.”

Bylo možné, že v její prospěch hrálo to, že byla Zashiki Warashi. Ne že by hotelu přinesla štěstí nebo tak něco.

Takže.

Až do té chvíle se mi dařilo předstírat klid, ale bylo na čase, abych něco udělal s tím svým bušícím srdcem. A vážně mi bušilo!! Když jsem to pozvání přijal, předpokládal jsem, že jsem nabral přímý kurz na kurz Madoka, ale to teď všechno vyletělo komínem, když tu náhle přibyla možnost Pokojové youkai. A vlastně bez ohledu na to, jestli by k něčemu došlo nebo ne, jakákoli veřejná osobnost by měla na triku skandál, jen co by společně vešla do pokoje jako my. Bulvár by se na to hned vrhl!!

V té chvíli Zashiki Warashi mírně nakrčila nos.

„...Cítím nepatřičné myšlenky.”

„Nebuď hloupá!! Jen jsi trochu moc nesvá, ty Zashiki Warashi na nic. Kdyby z tohohle vznikla kniha, byla by určená pro všechny věkové kategorie!!”

„Shinobu.”

„Vůbec nic pro mě neznamená, že to je jednolůžkový pokoj, a tudíž tu je jenom jedna postel a já jsem tu sám jen s tebou a s tvým masivním poprsím, jemnou křivkou zad a měkkými oblinami boků!!”

„To zařízení, co ti nevidět připnu k prstu, je detektor lži, co v závislosti na tvojí odpovědi vyšle elektrický šok, takže na každou otázku, co se tě zeptám, odpověz 'ano'.”

„Ha ha ha. Jako kdybys vlastně měla něco tak praktického—... počkat, to jako máš?! Proč?! Jé! Počkat, počkat! Přiznám se, přiznám se!! Náctiletí chlapci zhruba 80% času myslí na něco nepatřičného!! A copak nemáš akorát těžší tašku, když si s sebou bereš něco tak zbytečného jako tohle?!”

„Nepodceňuj moderní výukové materiály online a webové stránky, co prodávají moderní bezpečnostní zboží. Každopádně první otázka: Tvoje tajné úspory se nacházejí pod falešným dnem v tvé školní brašně.”

„Ta otázka nemá se situací nic společného!!”

„Při tvé křehké mentální obraně mám pocit, že by se ti mysl zhroutila, kdybych šla rovnou k věci.”

„Chápu, tak na mě přestaň fyzicky útočit slovy!!”

„Druhá otázka: Pokud by to šlo, chceš si dělat, co se ti zlíbí, jak se mnou, tak s Madokou a tvůj přístup panice ti dává nepodložené sebevědomí si představit, že bychom na tebe obě skočily.”

„Proč bys šla rovnou k věci, když víš, že mi to zničí mysl?! A j-jde tu jenom o přístup! To neznamená, že vlastně jsem panic!!”

„...!!”

„Proč vypadáš tak šokovaně? T-to ti tak moc připadám jako panic?”

„N-nelžeš, že ne?”

„Kdybych lhal, ta elektroda by mi do prstu vyslala výboj, ne?! No vlastně... jak velký výboj to vysílá?! Co máš v té krabičce? Není to autobaterie, že ne?!”

„T-třetí otázka: Bylo to s Madokou?”

„Ne. Možná má rozkošnou tvář, ale je až příliš velká buržoastka, abych si našel nějakou skulinku. Proto jsem si myslel, že je tenhle výlet tak skvělá příležitost.”

„Čtvrtá otázka: S Yuki Onnou?”

„Druhého dne bych byl zmrzlý na kost, kdybych to s ní udělal.”

„Neko—...”

„Nebyla to Nekomata!! To je až příliš jiný formát! Vysvětli mi, jak by se to vůbec provedlo!!”

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>