ZW - kapitola 51

Část 14 (Hishigami Mai)

Měla jsem ve zvyku večeřet brzy. Ale pak jsem kvůli svému životnímu cyklu jedla ekvivalent pozdně noční svačiny místo snídaně. Pořád jsem musela sníst tři jídla za den, ale moje práce mi úplně přesně neumožnila vzbudit se ráno a jít spát v noci.

To znamenalo, že jsem nejedla ve stejnou dobu jako moje mladší sestra a detektiv, takže jsem jedla sama. No, také bylo mou povinností starší sestry ty dva nerušit. No vážně, ti dva by si měli pospíšit a vzít se.

Dorazila jsem do hotelové restaurace, zrovna když začali podávat večeři, takže jsem byla jediný host.

Jídlo na menu bylo celkem drahé, ale voucher, na který jsem tu pobývala, zahrnoval jídlo zdarma. Objednala jsem si lehký chod ze vzácného telecího steaku. Neobjednala jsem si nic alkoholického. Pila jsem ráda, ale raději jsem pila ve specializovaném baru. U večeře jste se nemohli jen trochu opojit. To bylo jako objednat si karí v restauraci na pláži a předpokládat, že jste najednou odborníci na indické jídlo.

Jídlo nebylo špatné.

Byl to malý hotel, ale byla to turistická lokace v Intelektuální vesnici, takže tu bylo víc pracovníků, než bylo třeba. Nejenom že voucher eliminoval ty směšně drahé ceny za ubytování a výdaje na jídlo, ale ani jsme nemuseli platit za jejich práci.

Když jsem snědla zákusek, otřela jsem si ústa ubrouskem a zavolala si pracovníka, co byl nedaleko.

„Hele, mám otázku.”

„Copak byste ráda věděla?”

„Je někde tady automat na noviny?”

„Pokud uvědomíte recepci, můžeme vám každé ráno poslat na pokoj noviny. Můžete si vybrat ze 3 národních novin a 2 anglických.”

„To by mělo stačit. Je to za příplatek?”

„Je to zahrnuté v ceně za ubytování.”

„...Tak to bych tratila, kdybych si nějaké neobjednala.”

„Je to všechno?”

„Och, správně. Ještě jedna věc. Není to nic velkého, ale... pane Matsukai...”

Přečetla jsem si jeho jméno na jmenovce, co měl na hrudi.

„Copak?”

„Nevadilo by vám říct mi své celé jméno?”

„'Matsukai Hiroshi'.”

„Och?”

'Takže jsem na to jméno narazila i tady. A ani jsi neváhal mi ho říct. Ale víš ty co, zrovna nedávno jsem zabila učence, co měl přesně to samé jméno.'

Jelikož ho použili jako falešné jméno, samozřejmě to nebylo nijak neobvyklé jméno. Bylo možné, že tohle byl jen nějaký ubohý normální člověk, co měl jen náhodou stejné jméno.

Nebo možná měl spojitost s 'tím' Matsukai Hiroshim a řekl mi to jméno tak ochotně přesně proto, abych takto váhala.

„Jak nezvyklé jméno.”

„Ano?”

„Přinejmenším v této oblasti to je nezvyklé. 'To jméno je ohrožený druh.'”

„Nevidím, jak by ta dvě jména byla společně tak nezvyklá.”

„Takže,” řekla jsem tiše s úšklebkem. „Už vidíš Smrtící dračí princeznu?”

„?!”

'Ty hlupáku. Tu svoji reakci jsi mohl aspoň lépe skrýt.'

Musel si svou chybu uvědomit, jen co ji udělal. Horečnatě zklidnil výraz, ale bylo příliš pozdě. Nezáleželo na tom, jestli Smrtící dračí princeznu viděl nebo ne. Nebo spíš jsem ji ani nevytáhl z vody pomocí povolávacího média, takže nebylo možné, aby ji viděl. Záleželo na tom, že zareagoval na ten termín „Smrtící dračí princezna”. Když ho zaslechl, pocítil skutečný strach. Jakýkoli normální člověk by byl prostě zmatený.

„...”

„...”

Natáhla jsem se pro ozdobnou vidličku uprostřed stolu a ten muž, co se představil jako Matsukai Hiroshi, se pomalu natáhl za svá záda. Zřekl se své „role”, aniž by jeho úsměv povadl.

Necítila jsem žádný jasný úmysl zabít.

Zdálo se, že atmosféru vyplňovala hudba, co v restauraci hrála v pozadí.

Jasně věděl, že krvežíznivost by nepříteli akorát poskytla vodítko. Pokud byl člověk na pochybách, zastrašilo by ho to.

Tohle bude zábava.

S největší pravděpodobností to s ním pravděpodobně bude lepší boj než s tím předešlým panem Matsukaiem. Pokud by vytáhl revolver, dosáhl by řádu tak zhruba B. Ale kdyby vytáhl něco trochu zajímavějšího, ocitla bych se trochu v sázce. Usoudila jsem, že bude nejbezpečnější to ukončit svým prvním tahem. Jedinou otázkou bylo, jestli jsem to mohla zvládnout jen nožem a vidličkou.

Ale pak...

Atmosféru v místnosti zničilo pár kročejů, co přicházely ze dveří do restaurace.

'Ach kruci. To není dobré.'

Dorazilo pár normálních lidí... ne, byli to přátelé mé mladší sestry. Kotemitsu Madoka, Jinnai Shinobu a Zashiki Warashi. I když jsem s člověkem nikdy nemluvila, bylo spoustu způsobů, jak se dozvědět jeho jméno.

„Mám hlad.”

„Hovězí. Přinejmenším první den chci nějaké to hovězí.”

„...Nejsi trochu nemilosrdná po tom, co jsi viděla tu idylickou scenérii?”

Mezitím. Matsukai Hiroshi pomalu ustoupil o krok vzad, zatímco se pořád usmíval. A jednou rukou se stále natahoval za sebe. Očima mi řekl, abychom to celé o něco pozdrželi.

Ujistil mě, že bychom v tom mohli pokračovat později.

'Aha, aha, aha.'

'Takže takhle ty přemýšlíš.'

Rozhodla jsem se mu odpovědět. Provedla jsem nepatrný pohyb, co ostatní nemohli postřehnout. Kývla jsem směrem k Matsukai Hiroshimu.

On pomalu kývl na oplátku a udělal další krok vzad.

V další chvíli jsem udělala svůj tah navzdory tomu, že tu byli svědci.

-----------------------------------------------

~ Aneb v další části na nás čeká mrtvola... ~

<Předchozí>...<Následující>