KY - kapitola 60

Kapitola 60 – Rozhovor za chůze

Po tom neplodném souboji s gobliny našel Loren a jeho skupina schody na třetí podlaží, aniž by narazili na nějaké netvory.

Jelikož se nesetkali s vůbec žádným netvorem, bylo očividné, že se tu dělo něco divného, a tak si Loren myslel, že Ain a jeho družina budou nervózní, ale ti měli do nervozity daleko. Vlastně se radovali z toho, že nenarazili na žádné další netvory.

„Takhle se na páté podlaží dostaneme coby dup.”

Po Ainových slovech ostatní studenti vesele přikývli. Ale Loren to viděl tak, že kdyby se ve své nynější úrovni stali dobrodruhy, možnost, že všichni přežijí jeden rok, se rovnala tomu, že on bude moct zítra najednou používat magii.

Zdálo se, že ho zmátlo to, že je připustili ke zkoušce. Uvědomil si, že ti, co skládali zkoušku, nebyli vždycky ti, co měli schopnost projít.

„Zdá se, že to bude krátké,” zamumlala Lapis lhostejně, jako kdyby přemýšlela o tom samém. A Loren na to mohl akorát přikývnout. „Jen tak mimochodem, Lorene, všiml sis toho?”

„Že tu není ani stopy po té blonďaté copatici a její družině?”

Lapis se po Lorenově odpovědi mírně zachmuřila.

Loren odhadoval, že čekala, že to nebude vědět a že se jí na to zeptá a tím začnou konverzaci. Ale Loren nedokázal něco takového jako předstírat nevědomost a vyptávat se, když pro něj odpověď byla jasná jako den.

Na mysl jim tanula družina, co vstoupila před nimi, kterou vedla Parme a na kterou dohlížel Klaus.

Podle mapy, co jim dal ředitel, by na každou úroveň dole mělo vést jenom jedno schodiště. A jelikož se pohybovali tak hladce, nebylo by žádné překvapení, kdyby je už teď dohnali.

Ale nebylo po nich ani stopy, což Lorena trápilo.

„Mají vyšší úroveň schopností a mají víc zkušeností z boje, takže se musí pohybovat mnohem rychleji než my.”

„Ani se nezdá, že bychom je předběhli.”

Ainovi a jeho družině celkem dlouho trvalo, než porazili ty oslabené gobliny.

Bylo nepravděpodobné, že by Parminu družinu předběhli.

„Možná se už dostali na páté podlaží.”

„Hmm?”

Lapis zavrčela, zatímco si rozložila mapu a zkontrolovala jejich trasu. Dávala si pozor, aby na to studenti neviděli.

„To záleží na tom, jak je ta druhá družina zručná. Pokud je jako ta naše, neměli by být schopní se dostat přes čtvrté podlaží.”

„Pokud je řeč o Parmině družině, jen v šermu jsou jedni z nejlepších,” přerušila Feim Lapisino mumlání.

Ain a zbytek družiny šli napřed, ale Feim zpomalila a byla u nich.

Jak k nim přišla Feim, Lapisina nálada se zhoršila, ale Loren zakryl Lapisinu tvář dlaní, neboť její výraz začínal být příkrý. A usoudil, že se Feim zeptá na pár věcí.

Pokud se téma nevztahovalo k průzkumu kobky, nepočítalo se to jako rada nebo varování, takže to byl tah, co se zakládal na předpokladu, že nepřekročí omezení proktora.

„Ta blonďatá copatice jménem Parme je tak silná?”

„Samozřejmě. Dívky v její družině jsou všechno šermířky na žebříčku deseti nejlepších šermířů letošní zkoušky.”

„Co je ten rozdíl v úrovni mezi těmi dvěma skupinami?”

„Hahaha, taky si to myslíš?”

Feim se zasmála, ale Lorenovi to nepřišlo k smíchu.

A pokud to, co Feim řekla, byla pravda, znamenalo to, že Parmina družina už byla na pátém podlaží nebo ještě dál.

„Nejsme šlechta a nejsme ani nadaní. Jsme jen skupina obyčejných lidí.”

„Počkat, myslel jsem si, že tréninková škola je určená na výchovu nadaných lidí.”

Loren se otočil na Lapis, neboť to ona to řekla, a Lapis přikývla, čímž mu řekla, že nelhala.

„Takový je princip. Ale víš, i když jsi nadaný, existují lidé, co mají větší talent než ostatní.”

Loren věděl, že to byla pravda.

Existovala široká škála a na jedné straně spektra byli ti s neuvěřitelným talentem, zatímco na druhé byli ti, co byli jen stěží o něco nadanější než většina.

„U lidí na vrcholu to nevadí, neboť se mohou spolu víc snažit, ale lidi uprostřed a naspod jako my se při pohledu na ty lidi, které nazývají génii, cítí méněcenně.”

„Jo, už začínám chápat, co tím myslíš...”

Podle toho, co zrovna řekla, škola sice měla za slogan, že vychovávala nadané jedince, ale zdálo se, že přijímali i ty, co nebyli vůbec nadaní.

Loren začal přemýšlet, proč by to dělali, ale Lapis mu dala odpověď.

„To proto, že někteří lidé nacházejí úlevu v tom, když vidí a ví, že jsou lidé horší než oni. Možná to je efektivní, ale dělají něco celkem zbytečného.”

„Hahaha, není to zase až tak špatné. Přece jenom nás řádně učí, jak bojovat a tak.”

Loren přemýšlel, jestli o tom Klaus věděl, ale došel k závěru, že s největší pravděpodobností o tom nevěděl.

To proto, že kdyby to věděl, nenechal by Lorenovi na starost skupinu na úrovni propadlíků.

„A národ nás také finančně podporuje.”

„Soudě podle toho škola také získává nějaké financování.”

Nechali registrovat obyčejné s nadanými, jen aby mohli vychovat výjimečné jedince.

Když se uvážilo množství peněz, co do školy proudilo od země jako spropitné nebo odměna, ředitel se dal překvapivě kategorizovat jako zkorumpovaný jedinec.

K takovému závěru Loren došel, ale Feimina slova to vyvrátila.

„Je pravděpodobné, že škola má nějaké financování, ale pochybuju, že o tom ředitel ví.”

„Pročpak? Copak to tady nevede on?”

„Školní finance mají na starosti jiní lidé. Víš, že ředitel je potomek dobrodruha, po kterém tuto školu pojmenovali, že?”

To už Loren odhadl z ředitelova jména a pak si to uvědomil.

„Jenom je nechává použít své jméno.”

„Přesněji řečeno najali i jeho,” dodala Lapis.

Loren si nebyl jistý, jestli o tom ředitel věděl, ale věděl, že pokud o tom věděl, nesouhlasil by s tím.

„Nejsme si jistí, co si o nás ředitel myslí, ale od začátku se nečeká, že bychom tuto zkoušku složili.”

Feim konverzaci ukončila, ale Lorenovi to přišlo jako něco velmi nebezpečného.

Za normálních okolností by Feim a ostatní studenti nebyli schopní tuhle zkoušku složit, označili by je za propadlíky a buď by byli nuceni pokračovat ve studiu, nebo si najít jiné živobytí.

Ale nynější kobka z nějakého neznámého důvodu nevytvářela vůbec žádné netvory.

Pořád byli jen na třetím podlaží, ale Loren odhadoval, že na čtvrtém a pátém podlaží to bude podobné.

Pokud to takhle půjde dál, bude to znamenat, že Ain a jeho družina zkoušku složí, i když na to nejsou dost zruční. A pak je vyšlou do světa jako plnohodnotné dobrodruhy.

To pro Aina a jeho družinu nebylo dobré. A nebylo to dobré ani pro nikoho, kdo se stane jejich klientem.

„Mám dotaz.” Lapis zvedla ruku. „Ten kněží jménem Al je na tom stejně?”

„Co tím myslíš?”

„Řekl nám, že je kněží Nejvyššího boha. Na rozdíl od jiných bohů se kněžím Nejvyššího boha nemůže stát každý.”

Byl to nejsilnější bůh ze všech a bralo se to tak, že byl nad všemi ostatními bohy. A aby se člověk stal jeho kněžím, potřeboval společenské postavení a také zručnost a schopnosti.

Jelikož to Lapis věděla, nedokázala pochopit, jak to, že s Feim a ostatními, co věděli, že byli na úrovni odpadlíků, byl kněží Nejvyššího boha.

„Al je trochu jiný. Jmenuje se Alford Veronica a je to druhý syn šlechtice.”

Pokud byl šlechtic a také kněží Nejvyššího boha, Loren přemýšlel, jestli měl společenské postavení a schopnosti.

Jeho schopnosti s palicí byly katastrofální, jak viděl, když se mu po mnoha pokusech nepodařilo zabít goblina. Ale pokud byly jeho kněžské schopnosti vysoké, dalo se to přehlédnout.

„Al se nespřátelil jenom s bandou obyčejných prostých lidí jako my, ale můžeme se na něj spolehnout, že nám pomůže svými znalostmi a božím uměním.”

„To je někdo spolehlivý?”

Kvůli tomu přístupu, co Al před chvilkou ukázal Lorenovi, mu nepřišlo, že by byl nějak spolehlivý, a nemohl tomu uvěřit. Ale omráčilo ho, když viděl, že to Feim myslela vážně.

„No, je trochu bojácný a vůbec nedokáže používat svou zbraň.”

„Slyším tě...” řekl Al se smíchem, jak kráčel před nimi.

Ale Feim tomu nevěnovala pozornost a pokračovala: „Ale stejně je spolehlivý, víš? Přihlásit se ke zkoušce jsme se odhodlali jen proto, že nás Al povzbudil, že se dostaneme na páté podlaží. A pokud se přes něj dokážeme dostat, desáté podlaží nebude jen sen.”

„Sledoval jsem vás, jak během hodin posloucháte a jak pilně trénujete. Možná samozřejmě neodvedeme dobrou práci, ale pokud budeme spolupracovat, rozhodně to zvládneme.”

Jak to Al řekl bojácným hlasem, ostatní přikývli.

Loren se díval na studenty, co byli považováni za odpadlíky, jak se snaží ze všech sil zkoušku složit. A pak se zeptal Lapis, co stála vedle něj se znuděným pohledem na tváři: „Myslíš si, že to je pravděpodobná historka?”

„Nevím. Jeden z nich v sobě mohl probudit novou moc. Jeden z nich by mohl mít schopnosti jako tvůj berserk. Těžko to takhle říct.”

„Pořád tu je možnost, že jsou naše očekávání mylná, ne?”

„Mít naději není špatné. Možná.” Lapis se ze sebe podařilo vymáčknout slova, co ani neměla na mysli.

Loren si pomyslel, že nebylo třeba to říkat takhle, ale pokud bude nynější situace pokračovat, družina zkoušku složí bez ohledu na úroveň jejich schopností.

Přece jenom akorát šli, aniž by narazili na nějakou překážku.

„Hej, támhle jsou schody na další podlaží!”

Po Ainově hlasu se ti další tři rozběhli vpřed.

Jak Loren sledoval jejich záda, uvažoval, jestli by ho mělo trápit, že se dostali přes třetí podlaží, aniž by narazili na nějakého netvora. Což značilo, že s touto kobkou bylo něco špatně. Nebo jestli by se měl bát o ty děti před ním, co mířily vpřed, aniž by si to uvědomily.

-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>