ICDS - kapitola 141

Kapitola 141 – Třetí průzkumník (5)

Okamžitě poté jsem s Ludií zamířil do gildovního domu. V síni jsem se poprvé po dlouhé době setkal s Shunou.

„Ach, Korunní princi, Ludio! A-ahoj!”

„Ahoj, slečno Shuno.”

„Můžeš mi prostě říkat jenom Shuno. Nemusíš být tak formální! T-taky tě můžu oslovovat 'pane Shine'?”

„Chceš přestat s formalitami, ale chceš mě oslovovat tak uctivě?!”

Shuna se dala pochopit jen těžko. Ale jelikož byla roztomilá, bylo příjemné si s ní povídat. Spíš než nádherná byla víc roztomilá... Hodila se k Ludii, z které sálala vznešenější a dospělejší aura.

„Takže Shuno.”

„Ano, Shine! Kyaa, řekla jsem mu jménem!”

Překvapilo mě, jak byla šťastná, ale nic jsem neřekl, protože mě moje instinkty varovaly, abych se na to nevyptával. Konkrétněji jsem měl pocit, že by Ludia mohla Shunu zabít.

„Určitě tě překvapilo, když se gildovní dům tak najednou přesunul. Pořád se dostaneme do Rezidenční oblasti?”

„Ano! Můžeme jít do Rezidenční oblasti První kobky úplně jako dřív! A taky...”

„A taky?”

Shuna rozpažila a zakřičela: „Taky můžeme jít do Rezidenční oblasti Druhé, Třetí a Čtvrté kobky!”

„...Cože?”

„Ach, samozřejmě se to týká jenom Rezidenčních oblastí a ne samotných kobek.”

Chvíli jsem byl zmatený, ale brzy jsem to pochopil. Věděl jsem, že se příslušnost tohoto místa změnila na Beyond, ale nemyslel jsem si, že mi to umožní jít do Rezidenčních oblastí jiných kobek. Ech? Počkat, znamená to...

Na mysl mi vytanula absurdní myšlenka a pak mě šokovalo, že to nebylo tak absurdní, jak jsem si původně myslel.

„Tahle gilda... přesáhla První kobku?”

„Co to znamená, Shine?”

„...To znamená, že bychom možná mohli získat nové členy, Shuno.”

Shuna v reakce na to zatleskala, ale Ludia nevypadala tak šťastně.

„Můj sen o novomanželském domově...”

„Slyším tě. A to to tedy není.”

Upřímně řečeno jsem chtěl prozkoumat Rezidenční oblast Beyond, ale bylo důležitější si potvrdit, jestli byla moje domněnka správná. Zobrazil jsem si seznam přítel a okamžitě začal jednat.

V důsledku čehož se za méně než 20 minut shromáždilo v našem gildovním domě pár lidí.

„Ooo, tohle je první dar, co mi můj syn dává?!”

„Ne, otče. Tohle je moje vila. Nedám ti ji, tak přestaň snít.”

„Úžasné. Vážně můžu vstoupit...”

„Jů, tohle je Shinova vila? Skvělé!”

„Kang Shine, jak jsi stoupal kobkou, že si můžeš dovolit takovou vilu?”

„Je pěkné, že tu teď jsme všichni!”

V Mariannině Zahradě to začalo hlučet. Shuna znervózněla, jelikož je viděla poprvé, a skryla se mi za záda, zatímco Ludia se mi zahákla za paži a zamračila se.

„Jak všichni víte, tohle je moje kamarádka Ludia. Ta pěkná dívka s růžovými vlasy je Shuna, Ludiina kamarádka. Obě jsou členky gildy.”

„Ráda tě poznávám. Já jsem Hwaya Mastifordová.”

„A...ahoj!”

Shuna snadno podlehla Hwayině kouzlu a společenskosti. S Hwayou jako prostředníkem ta trapnost rychle zmizela a Shuna se naučila mluvit i s ostatními. Ale Ludia se z nějakého důvodu zdála nešťastná a dál mi zůstávala po boku.

Samozřejmě jsem měl důvod, proč jsem je sem zavolal. Předtím to bylo nemožné, ale teď to šlo. A to vytvořit gildu, co přesahovala První, Druhou, Třetí a Čtvrtou kobku. Jelikož se všichni chtěli přidat ke gildě, šlo to hladce. Kromě mě měla rezidenci jenom Hwaya. Jelikož skálopevně řekla, že se chce přidat k mé gildě, nebyl s tím vůbec žádný problém.

Přišlo mi to jako včera, kdy řekla, že chce založit svou vlastní organizaci, ale teď mě uznala za gildmistra. To samé platilo o Sumire, co se s radostí přidala k mé gildě. Takhle řečeno od té chvíle, co se poprvé otevřel komunikační kanál, se toho hodně změnila.

Já jsem se samozřejmě také změnil. Ačkoli jsem si myslel, že nebylo nezbytné utvořit skupinu, když jsem se s Hwayou párkrát spojil, změnil jsem názor. Z vlastní iniciativy jsem založil gildu a pozval jsem ostatní, neboť jsem se stal průzkumníkem Beyond. Ale i kdyby na mém místě stála Hwaya, s radostí bych se ke gildě přidal.

Největším důvodem, proč jsem tehdy odmítl její nabídku, bylo, že jsem jí nemohl věřit. Od té doby uplynulo půl roku a teď to bylo trochu jiné. Věřil jsem Hwaye a věřil jsem Sumire. To samé platilo o Walkerovi, co byl ke mně vázaný úmluvou. Společně jsme byli silní a jako průzkumníci kobky jsme si mohli navzájem věřit. Gilda nás akorát ještě víc stmelí.

| Gilda Revival se dostala do řádu D! Když je při boji v Akčních kobkách nebo Akčních nájezdech přítomno 5 a více členů gildy, schopnosti všech členů gildy vzrostou o 5%! |

| Členové gildy: Kang Shin (gildmistr, První – zlato & Beyond), Kang Yungung (První – zlato), Su YeEun (První – zlato), Palludia Gren Ehuir (První – stříbro), Shuna Aren Lihita (První – stříbro), Hwaya Eleni Mastifordová (Druhá – zlato), Minami Violet Sumire (Druhá – zlato), Edward Walker (Třetí – zlato). Celkem: 8 členů. |

Teď to bylo víc jako gilda. Jak jsem viděl seznam členů gildy, usmál jsem se. Walker se také prolomil 50. podlažím. Nemohli jsme se takhle nazývat elitou? A navíc se mi líbilo, jak naše schopnosti vzrostly, když nás bylo 5 a více pohromadě. Akční kobky a Akční nájezdy byly i na Zemi. Společně se naše šance na přežití zvýší. Kéž by mi o tomhle řekla Loretta dřív!

„Oo, když moje HP klesne na 0, vrátím se sem?”

„Jak pěkné. Shine, připravíš mi pokoj vedle svého, že...? Huhu.”

„Ach, já chci pokoj na druhé straně!”

„Pche, já budu bydlet v Shinově pokoji!”

„Jako gildmistr si pro sebe nárokuju celou chodbu, takže přestaňte snít.”

Ignoroval jsem stížnosti dívek a přidělil jsem jim pokoje. A pak jsem jim dal klíče a tím se ta místnost naprosto provázala. To byla vlastnost gildovního domu. Jelikož vila měla přes stovku pokojů, nebude žádný problém dát členům gildy soukromé pokoje.

„Hej, Kang Shine. Co je tamto?”

„Co, to je jenom Obrovský železný divočák a Ohnivý drak.”

„To ty vzácné věci používáš jako dekoraci...? Jsi úžasný jako vždycky.”

Zatímco se všichni soustředili na interiér vily, Walker se díval do zahrady. Obrovský železný divočák teď měl 7,8 metru, takže bylo trapné ho vůbec nazývat obrovským. I tělo Ohnivého draka se zmenšovalo. Nebylo to tím, že by jim z těla odcházela mana. Když jsem teď dokázal manu lépe detekovat, jasně jsem to cítil. Stlačovalo se to.

Nevěděl jsem, kvůli čemu tak pilně pracovali i jako mrtvoly. Prostě jsem věděl, že Mariannina Zahrada nebyla normální prostor. Jelikož to vypadalo, že ze sebe dělali dražší položku, rozhodl jsem se je prostě nechat být.

„Dobrá, je tu něco, co musíme udělat prvně.”

Ačkoli všichni vypadali, že chtěli jít víc prozkoumat vilu, svolal jsem je.

„Musíme zjistit, co je venku.”

„Netvoři?”

„V Rezidenční oblasti se nemůžou objevit netvoři. Ale jelikož Ludia řekla, že cítila podivnou přítomnost, možná tu je něco jiného.”

„Neděs mě.”

Jak to Hwaya řekla, chopila se mého rukávu. Když jsem pomyslel na to, jak byla vyděšená z pavouků, zdálo se, že měla celkem slabé srdce. Při pohledu na Hwayu vypadala Ludia naštvaně, ale brzy se uklidnila. Zlepšila ses, Ludio!

Ale jelikož jsem cítil, jak mi ztěžklo tělo, ohlédl jsem se. YeEun a Shina se mě taky držely. Mile jsem se na ně usmál a promluvil: „Všichni jděte ode mě.”

Odešli jsme ze zahrady. Byla tam vskutku tma. Kvůli husté mlze jsme ani neviděli nijak moc dopředu. Ale když jsme kráčeli kupředu, mlha zmizela.

„Chcete se rozdělit?”

„Jo, rozdělme se do dvou týmů. Kontaktovat se budeme pravidelně nebo když něco najdeme.”

Já jsem šel s Minami, Ludií a Walkerem doprava. Rozptýlil jsem svou manu, kam jen to šlo, abych si rozšířil rozsah detekce, když se mě Minami zeptala:

„Shine, zrovna jsi rozšířil svou auru vpřed, že?”

„Jo. Když rozptýlím svou manu, můžu si rozšířit smysly.”

„Jů, úžasné... Pokud to nevadí, mohl bys mě naučit jak?”

„Jasně. Oba jsme ze stejné gildy, takže tě to později můžu naučit.”

„Děkuju! Ach a nemusíš být tak zdvořilý! Taky mě můžeš oslovovat jménem.”

„D-dobře.”

Když jsem teď o tom přemýšlel, moc jsem s Minami, tedy se Sumire, nemluvil. Když jsme se setkali v Yeungdeungpo kvůli Akční kobce, zdálo se, že ji ohromila moje síla, a dál mě oslovovala zdvořile.

Často jsem vídal zářící oči, jako měla ona. Takový pohled měli často praktikanti bojového umění, co respektovali otce. Když se uváží její síla a přístup k bojovému umění, možná byla sama praktikant bojového umění.

„Slyšela jsem, že se bojové umění učíš od pana Yungunga, ale teď jsi silnější než on, ne?”

„Ne, co se týče hloubky bojového umění, jsem za otcem pořád o krok pozadu, ale celkově... bych měl být silnější.”

„Věděla jsem to...!”

Tíživé. Bylo tíživé, jak Sumire zářily oči a jak mi Ludia objímala paži, jako kdyby mi ji chtěla zlomit.

Počkat, moment.

„Walkere, cítil jsi to?”

„Ano. Vypadá to jako nějaká bariéra.”

Rozšířil jsem své smysly, ale uťalo je to, jako kdyby do něčeho narazily. Rozptýlil jsem svou manu všemi směry, zkontroloval jsem, kde mi to ty smysly uťalo a jak daleko dosáhly. V oblasti, kam se moje smysly dostaly, zmizela také mlha. Na zemi se objevila kamenná podlaha a v dálce stály obrovské hradby. A za nimi jsem spatřil středověký hrad podobný mé vlastní vile. Poté mi to manu uťalo naprosto.

„Úžasné...! Vážně jsi úžasný, Shine!”

„Huhu.”

Sumire mi složila poklonu a Ludia měla radost místo mě. Nevěděl jsem proč.

„Co si myslíš, že to je? Nová kobka?”

„I v Rezidenčních oblastech jsou Akční kobky.”

„Nevím. Mám pocit, že to je...”

Sumire a Ludia si myslely, že by ten hrad mohla být Akční kobka. Ale když si Walker prohlédl obrys hradních hradeb, navrhl: „Hej, Kang Shine. Není to vila jako tvoje?”

Skoro jako na důkaz, že jeho úsudek byl správný, mi v uších zazněl hlas. Byl to hlas nádherného, mladého muže. Když jsem to zaslechl, uvědomil jsem si to. Vycházel z komunikačního kanálu Beyond!

[Vrať se, Třetí průzkumníku. Nemám v úmyslu se tebou zaobírat.]

[Ty jsi... Promiň. Zrovna jsem sem přišel, takže jsem spolu se svými společníky zkoumal Rezidenční oblast.]

Možná ho to, co jsem řekl, zaujalo, neboť na chvilku zmlkl. Zrovna když jsem si myslel, že už nechtěl mluvit, znovu se ozval jeho hlas.

[...Gildmistr, aha. Také jsem se kdysi zajímal o takové dětinské hry. Každopádně se vrať. Po čem toužíš, tady není. Jdi na západ. Tam najdeš nějaké ty poklady.]

[Díky za informace. Takže my půjdeme.]

[Počkej. Musel tě uznat gildmistr administrativní gildy... Kdo to byl?]

[Gildmistr Elfí Zahrady, Loretta.]

[...Aha...]

To ticho pokračovalo. Z toho ticha jsem něco vycítil. Mohl by tento muž...?

[Ona je... Ne.]

S tím jsem si byl jistý.

[Ne, to nic. Druhý průzkumník také poslouchá. To nic, vrať se.]

S divným pocitem jsem se otočil. Byl to můj senior, neboť do Beyond vstoupil přede mnou. Ačkoli zněl mladě, musel žít mnohem déle než já. Možná byl Lorettiným...

„Nedokážu pochopit, proč se cítím tak divně...”

„Co se děje? Až příliš jsi vyčerpal svou manu? Jsi v pořádku?”

„Shine?”

„A-ano, jsem v pořádku. Pojďme. To byl dům jiného průzkumníka. Řekl, že na západě něco je, tak pojďme tam.”

„Dobře!”

„To od něj bylo laskavé, že nám to řekl.”

Sumire, Ludia a Walker mě následovali. Pořád jsem se cítil divně. Loretta o tom musela vědět, ne? Tak proč mi o tom neřekla? Ne, to já jsem tu pravděpodobně byl ten divný. Nebylo o tom pochyb. Ať už tady byla Lorettina první láska nebo ne, se mnou to nemělo co dělat.

Po 5 minutách jsme obdrželi hlášení od druhého týmu, co šli na druhou stranu, že něco našli. 

-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Gilda Revival pohltila průzkumníky Země! Toto je začátek legendy!

Co našel druhý tým?! To zjistěte v další kapitole!

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>