ICDS - kapitola 140

Kapitola 140 – Třetí průzkumník (4)

Občas po sobě Lordové orků nechali maso. S trochou očekávání jsem zkontroloval jeho popis. Když jsem zjistil, že si jeho konzumací nezvýším hodnoty, odhodlaně jsem ho spálil. Proč bych přece jenom jedl orčí maso, pokud mi to nezvýší hodnoty? V inventáři jsem už tak měl spoustu jídla! Maso Lorda orků tu pravděpodobně bylo pro průzkumníky, co si předem nepřipravili jídlo. A pokud ne, tak tu bylo prostě jen tak.

V porovnání s První kobkou byla Beyond neuvěřitelně velká. A navíc kromě stěn, co odrážely útoky, tu bylo spoustu jiných pastí. Proto to bylo jiné než v První kobce, kde jsem se prostě mohl řítit vpřed na Ruyueině hřbetě. Tady jsem musel neustále pozorovat své okolí, hledat pasti a lovit Lordy orků.

Donekonečna se objevovaly nové chodby a Lordové orků. Protože jsem neustále musel mít na mysli mapu bludiště a také přesně propočítávat trajektorii šipek z kuše, co se odrážely od stěn, měl jsem pocit, že jsem svůj mozek přepínal.

Samozřejmě jsem z toho také získal pár výhod. Střelba z kuše se prolomila nízkým řádem a dostala se do středního řádu. Možná to bylo tím, že propočítávání trajektorie šipek dávalo spoustu zkušeností, ale už byla v levelu 2. I moje schopnosti Elementalisty velmi zesílily. Obtížnější situace vedly ke zvýšenému množství EXP. Ať tento systém vymyslel kdokoli, musel to být sadista.

Vystřelil jsem šipku.

„Eit.”

„Kak!”

V mžiku se ta šipka odrazila od stěn, nasbírala víc moci a provrtala se hlavou Lorda orků, co se zrovna objevil. Jelikož nepoužil Válečný pokřik, po té lehké újmě ho to paralyzovalo. Poklidně jsem máchl svým kopím a zabil ho. Už jsem tu s Lordy orků bojoval 2 týdny. A teď už se mi nemohli rovnat.

To byl výsledek opakovaného učení. Jakmile jsem pochopil strukturu kobky a Lordů orků, nebylo tak těžké je pokořit. Když jsem zaslechl kroky Lorda orků, předem jsem vystřelil šipku. Lordové orků byli všichni stejně velcí, takže pokud jsem věděl, odkud ty kroky přicházely, dokázal jsem zjistit, kde a kdy se objeví. Za pomoci hlasitosti jejich kroků jsem propočítal vzdálenost mezi námi a vystřelil šipku tak, že je zasáhne do tváře. Výsledkem bylo to, co jsem zrovna předvedl s tímto Lordem orků.

Ulovit jediného Lorda orků bylo velmi snadné. Když tu byli dva nebo tři, propočítávání bylo trochu ošemetnější, ale pořád jsem to zvládal.

Problém nastal, když jich bylo přes dvacet.

„Kuaaaaaa!”

„Kuaaaaang! Člověk!”

„Agh, ti mizerové zase dělají tuhle kravinu.”

Na 1. podlaží byly prostorné oblasti, co byly vždycky plné tucty Lordů orků. Nebylo tam ani dost místa, aby si tam všichni lehli a spali, takže jsem nevěděl, kvůli čemu se tam srocovali. Všichni tam čekali s očima doširoka rozevřenýma, skoro jako kdyby trpěli nespavostí. Jakmile mě spatřili, zamávali rukama na pozdrav a zakřičeli. Pohled na Lordy orků, co kolem sebe máchali svými glévami, které nikdy nepustili, byl přinejmenším nesnesitelný.

„Kuaaaang!”

„Kuaaaang!”

„Tsk, jako kdybych se nechal zasáhnout vašimi ubohými kopími!”

Ale kdybych s nimi bojoval přímo, akorát by mi vitalita klesla na nulu. Ustoupil jsem, vyhnul jsem se jejich výpadům. Pozvedl jsem kuši a přesně jako jsem to dělal za poslední 2 týdny, jsem vystřelil ke stěnám stovky šipek. Přitom jsem byl neustále v pohybu.

Třetího dne mi došly trolí kosti a přežíval jsem na kostech kostlivců. Ale teď mi docházely i ty. Jakmile mi naprosto dojdou, budu se muset uchýlit k živelné magii, což spotřebovávalo třikrát tak víc many. Když jsem uvážil počet Manových lektvarů, co mi zbýval, to nebyla moudrá volba.

„Kuhak!”

„Kuk!”

Šipky, co jsem vystřelil, se odrážely od stěn, aniž by zasáhly jedna druhou, a pak zaútočily na Lordy orků. Já jsem se shýbal nebo uhýbal stranou, abych se vyhnul letícím šipkám, zatímco jsem střílel další šipky. Ruyue byla samozřejmě dematerializovaná. Nebylo by vtipné, kdyby ji moje šipky zasáhly.

| Střelba z kuše středního řádu se dostala do levelu 3. Dokonce i bez prosycení manou můžeš poškodit duchovní těla. |

Po pěti minutách neustálého střílení šipek a sekání Lordů orků jsem je vyhladil. Moje Střelba z kuše také vylevelovala.

Nepamatoval jsem si přesně kdy, ale když se moje technika Boj s kopím dostala do vysokého řádu, byl jsem schopen svým kopím zasáhnout duchovní těla. Nevěděl jsem, jestli na to měla nějaký vliv moje technika Boje s kopím, ale byl jsem teď schopen zaútočit na duchovní těla svou kuší, i když jsem byl jen ve středním řádu v levelu 3. Po pravdě řečeno to bylo celkem nečekané. To znamenalo, že už jsem byl dostatečně zručný, abych ty principy Boje s kopím aplikoval do Střelby.

Zatraceně, prosím, někdo mi prosím najděte mou totožnost! Jsem kopiník!

Tehdy k tomu došlo. Slyšel jsem, jak se v dálce zachvěla zem. Byl jsem kvůli tomu nervózní. Země se tu mohla třást akorát kvůli mně nebo kvůli Lordům orků.

Zároveň s tím se třásly i stěny kobky a začaly se proměňovat. Zakroucené chodby se narovnaly a otevřela se nová chodba. Zdálo se, že byla dlouhá zhruba... 2 kilometry? Byla to vzdálenost, co jsem mohl snadno překonat za 30 sekund, ale to nebylo to důležité.

„Brána...!”

Tam jsem spatřil stejnou bránu, kterou jsem prošel do Beyond. Snažil jsem se nabýt svůj klid, zatímco jsem vnímal manu, co z té brány sálala. Zároveň s tím jsem rozptýlil svou manu, abych zkontroloval, jestli po cestě tam byly nějaké pasti. Výsledek— oboje to bylo čisté. Brána byla skutečná a nebyly tam žádné pasti.

Za poslední 2 týdny jsem se naučil jak detekci many, tak rozptýlení many. Stalo se mi to přirozeným zvykem, jak jsem je neustále používal na lokaci těch zatracených Lordů orků a na kontrolu pastí. Ačkoli to byl takový základ, že se ani neregistrovaly jako techniky, pravděpodobně to byl můj největší zisk.

Když jsem teď každopádně věděl, že je ta brána skutečná, věděl jsem, co dělat.

„Musím zabít všechny Lordy orků...!”

„Kuaaaaaang!”

„Kuoooong!”

„Lidské maso!”

„Jediná šance ho sníst!”

Ta chodba se vyrovnala z jediného důvodu. A to, abych se nemohl vyhnout návalu Lordů orků. Zezadu přišla zhruba stovka Lordů orků a zepředu jich přicházelo ještě víc.

Jak se dalo čekat, všichni křičeli Válečný pokřik, jako kdyby v tom soutěžili, a v tomto úzkém prostoru se posilovali příšerným tempem. Z jejich opakovaného křiku mi zvonilo v uších a kvůli tomu donekonečna posílenému duchu mi skoro ztuhlo tělo.

„Kuu... nemyslel jsem si, že budu mít problém se pohybovat...!”

Mohlo by to být tak? To bludiště pokračovalo donekonečna, aby mi pomohlo zlepšit schopnost se s nimi vypořádat naráz? Při pohledu na stěny, co stále měly svou vlastnost odrážení a zesílení, jsem si začal být jistý. Ale jelikož se chodba změnila, musel jsem trajektorii přepočítat znovu od začátku.

Takhle řečeno jakmile porazím všechny Lordy orků a dorazím k bráně, budu moct hrdě říct, že jsem toto místo naprosto pokořil.

Ačkoli jsem si za ty poslední dva týdny zvykl na Střelbu z kuše, nemyslel jsem si, že narazím na tak otravnou závěrečnou překážku. Pomyslel jsem na to, že člověk, co tuhle kobku vytvořil, byl pěkný sadista.

A zakřičel jsem: „Karmínový řev!”

Jelikož Lordové orků byli nakupení pěkně u sebe, snadno jsem je Karmínovým řevem poslal na smrt. Pak jsem skočil do brány a odešel jsem z Beyond. Hehe, když jsem měl tak snadnou metodu, jak projít, proč bych se obtěžoval používat mozek?!

| Pokořil jsi 1. podlaží Beyond. Můžeš postoupit na 52. podlaží kobky. |

| Maximální hodnota tvého HP a MP se zvýší o 2%. Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| K technikám, co jsi při postupu 1. podlažím Beyond často používal, se připočetly zkušenosti. |

| Střelba z kuše středního řádu se dostala do levelu 4. Průraznost tvých šipek se zvýší a dokáží proniknout dvěma nepřáteli naráz. |

| Mistrovství ducha středního řádu se dostalo do levelu 9. Udělal jsi krok k tomu, abys zvládal všechny duše, co jsou s tebou propojené. Je teď snazší vycítit s nimi pocit jednoty a jejich ničivá moc vzroste. |

| Duchovní aura středního řádu se dostala do levelu 7. Moc Duchovní aury se zvýšila a na její udržování je třeba méně many. |

| Kontrola elementála středního řádu se dostala do levelu 7. Téměř dokonale dokážeš vytáhnout moc svého smluveného elementála. Tví smluvení elementálové jsou teď ještě mocnější. |

Jen tím, že jsem pokořil 1. podlaží Beyond, jsem získal neuvěřitelnou odměnu. Zaprvé jsem získal stejný počet stavových bodů, jako kdybych vyleveloval. A pak techniky, co jsem používal při boji s Lordy orků, poskočily v EXP. Cítil jsem, že jsem byl mnohem silnější než před chvilkou.

Beyond bylo vskutku úžasné. Stejně jako byly velké odměny, bylo samozřejmě obrovské i samotné Beyond, netvoři byli silnější a pasti byly otravné. A také to bude jenom těžší. Ale když jsem teď okusil plody své práce, přísahal jsem si, že toto místo pokořím. A byl tu někdo, kdo mé odhodlání ještě přiživoval. A to Loretta, co se potila a ovívala mě rozeviratelným vějířem.

„Shine, nebuď naštvaný, prosím?”

„Nejsem naštvaný. Jen si myslím, že jsi mi o Beyond mohla říct víc místo toho, abys tak šaškovala.”

„Š-šaškovala?! To pro mě bylo to nejdůležitější!”

Musel jsem doplnit zásoby Manových lektvarů a spravit si zbraň, ale rozhodl jsem se, že to odložím na později.

„Takže já půjdu. Kvůli jisté osobě jsem se dva týdny neukázal doma, takže moji rodiče musí zuřit.”

„Ach, aaach! Shine, promiň! Prooomiň! Odpusť mi!”

Ačkoli jsem nemohl jít ven, když jsem byl uvězněný v Beyond, komunikační kanál průzkumníků stále fungoval. A ještě důležitější bylo, že telefony stále fungovaly. Byla to záhada, co nikdy nevyřeším.

Ačkoli moji rodiče a přátelé byli v šoku, když jsem jim řekl, že se nějakou dobu nemůžu vrátit, jelikož jsem jim mohl zavolat, tolik se o mě nebáli.

Tedy až na Ludii.

Když jsem se vrátil, pozdravil jsem se s matkou a otcem, osprchoval jsem se a převlékl. Okamžitě poté se z kobky ve spěchu vrátila Ludia a objala mě. Jelikož mě její bledá tvář vyděsila, nedokázal jsem ji ze sebe stáhnout.

A ani jsem se nemohl vymlouvat, protože jsem na dva týdny zmizel. Zvlášť když jsem předtím nic neřekl. Ludia to mohla vidět tak, že jsem ji tu nechal. Tsk, zrovna když se její stav zlepšoval...!

„Neopustíš mě, že?”

„Ne.”

Ludia se mi tváří otírala o paži jako kotě a značkovala si tak své území. Jak se z té hrdé princezny stalo tohle...? S touhle myšlenkou jsem ji s lítostí pohladil po vlasech. Matka, co se v té chvíli najednou objevila, mi ukázala palec nahoru. Začal jsem si být jistý, že matka měla schopnost, které jsem si nebyl vědom.

Poté, co jsme spolu strávili tak nějak příjemnou a zároveň trapnou chvilku, Ludia konečně nabyla klid a najednou řekla něco absurdního.

„Ach, prostředí našeho gildovního domu se změnilo.”

„Cože? Prostředí se změnilo?”

„Jo. Když vyjdeš ven, je tam tma bez ohledu na to, jestli je den nebo noc. Ale v oblasti, kde jsem kráčela, se trochu projasnilo. A taky přišla zpráva, co říkala něco o tom, že se prozkoumalo 0,5% Rezidenční oblasti Beyond.”

„Uch... Hm...”

Když jsem si ji vyslechl, vzpomněl jsem si. Když jsem se stal průzkumníkem Beyond, slyšel jsem zprávu, že se u mojí rezidence a rezortu změnila příslušnost na Beyond. Můj gildovní dům to poslalo na divné místo!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

1. podlaží Beyond pokořeno! V další kapitole se objeví Marianina zahrada, co letěla neidentifikovatelným prostorem!

PS: Přidal jsem pár informací ohledně Střelby z kuše. Zprávy o levelování techniky nezobrazují jenom výsledky růstu techniky. Také ukazují efekt sdílený mezi technikami. Takže bez techniky Boj s kopím vysokého řádu by Střelba z kuše v levelu 3 nedokázala zaútočit na duchovní těla!

-----------------------------------------------

~ Tak ten návrat nebyl tak zlý... Příště prozkoumávání rezidenční oblasti Beyond a nějaké nové postavy a nové informace! ~

<Předchozí>...<Následující>