ZW - kapitola 50

Část 13 (Jinnai Shinobu)

'Ach jo'.

Nemohl jsem uvěřit, že si s sebou ta zatracená Zashiki Warashi vzala tak strašlivou hračku.

Ale jen stěží jsem mohl celý den strávit vzlykáním ve svém pokoji. Být o samotě bylo prostě až příliš nudné. Byli jsme na výletě na turistické atrakci! Byl jsem v resortovém hotelu se svojí bohatou spolužačkou a youkai s obrovskýma prsama!! A tak jsem se jal konat. Zamířil jsem ven v pátrání po nějaké zábavě, co by byla plná sprosté touhy. Ve své nynější náladě bych se rozhodně pokusil šmírovat, kdyby v hotelu byly lázně pod širým nebem. Bohužel to byl hotel západního stylu.

„Aspoň chci někoho obejmout. Pokud z toho udělám úvodní krok a nastavím tak náladu výletu, rozhodně se to vystupňuje. V druhé půlce výletu bude těžší, aby něco začalo, jakmile se nastaví standard.”

Nastavil jsem si počáteční cíl nízko, abych se vyhnul tomu, že bych se zhroutil pod nátlakem, co bych si sám vytvořil. Otevřel jsem dveře od svého pokoje a zamířil na chodbu. Pokud hodlám někoho najít, pak to bude buď v lobby nebo v salónu. Nebo bych si mohl Madoku zavolat dolů telefonem.

Zatímco jsem čekal na výtah, z pokoje na stejném podlaží někdo vyšel.

Byla to žena, co na sobě měla nápadný oděv.

Na světě bylo pravděpodobně méně než 30 žen, kterým by prošlo vzít si špagetový top a šortky po 20.

Pak jsem poznal, kdo to byl.

Byla s mým strýčkem.

Byla rozhodně nádherná, ale měl jsem těžkosti vymyslet, jak načít konverzaci s někým, kdo měl tak vyspělou auru jako ona. Stejně jako byly dvě různé věci středoškolák a školák na druhém stupni, to samé platilo o středoškolákovi a vysokoškolákovi. Měl jsem pocit, že základy našich myšlenek byly naprosto jiné. Vlastně jsem měl pocit, že bych potřeboval základ na úrovni hollywoodské hvězdy, abych mohl vůbec pomyslet, že bych se k někomu jako ona přiblížil.

Ta žena se při čekání na výtah musela nudit, protože si vytáhla telefon.

„Už jsi tu dlouho? Tohle je můj první den, ale už začínám přemýšlet, co tady po obhlídce pastvy můžeme celý týden dělat.”

Zradila veškerá má očekávání a vlastně na mě promluvila.

'Cože? Cože?'

Byl jsem šťastný, že na mě promluvil někdo tak nádherný jako ona, ale také mě to trochu vyděsilo.

Nedokázal jsem ji přečíst, a tak jsem jen bezpečně přikývl a souhlasil s ní.

„J-jo.”

„Víš, jestli je někde poblíž jako bonus kasíno?”

„Taky jsem sem přijel teprve dneska.”

„Aha. Asi možná ztvrdnu jen u toho, že si budu hrát se Sunekosuri. Ach, správně. Už jsi viděl tohle?”

Žena ke mně natáhla svůj telefon. Na obrazovce hrálo domácí video nízké kvality natočené malou čočkou. Měl jsem nutkání podotknout, že nebylo možné, abych to už viděl.

Ale co to bylo?

Vypadalo to jako zadní část staré místnosti s tatami v Kyotu nebo někde podobně. Nevyhlíželo to jako místo ze zemědělské vesnice jako u mě doma, ale spíš jako místo, co se hodilo ke šlechtě. V místnosti byla dívka zhruba ve věku 10 let s černými vlasy a v kimonu, co vypadalo stejně draze jako zahraniční auto.

Zdálo se, že ta dívka nebyla zvyklá na natáčení, a tak se temně rděla a mávala si rukama před obličejem.

„Hele, přestaň! Mě to nijak zvlášť nevadí, ale z bezpečnostních důvodů nemůžeš v zázemí točit...” řekla dívka.

„Není to zapnuté,” řekl další hlas.

„Ech? Ehm... vážně?”

„Jsi až příliš plachá.”

„Upřímně řečeno nechápu, v co doufáš, že získáš, když mě natočíš, ale nevadí mi to, pokud budeš natáčet někde jinde.”

„Nebuď taková. Velmi dobře víš, že toto video se z tohohle zařízení nedostane.”

„Takže natáčíš?”

Ta žena vypadala, že je sama se sebou velmi spokojená, když mi ten telefon strčila do tváře.

„Vidíš?”

'???'

„Nemyslíš si, že dívky zhruba takového věku nejvíce stimulují tvé ochranné instinkty? Jsou prostě tak roztomilé. Kdyby to byl nějaký chlupatý špinavý starý chlap, už dávno bych ho opustila. Na druhou stranu si nemyslím, že bych jako dítě byla tak roztomilá. Možná proto je mám tak ráda.”

„A-aha...”

Osobně jsem nebyl dost starý na to, abych si myslel, že jsou děti roztomilé. Víc jsem se zajímal o starší dívky. Každá jednotlivá část té dívky na videu byla v pořádku, ale celkově na mě působila nejistým dojmem, protože mi rovnováha těch částí přišla tak nějak mimo. Možná to bylo tím, že byla stále ve fázi růstu. Ale stejně byla rozhodně lepší než mimino.

Každopádně...

Mnohem víc mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že tak mladá žena měla zhruba 10ti-letou dceru.

„No, vlastně to není tak, že by se mnou byla nějak pokrevně spřízněná.”

„Tak o čem kruci to video je?!”

„Je to jako amulet pro štěstí. Když pomyslím na to, že se nějaké malé děcko, co je dost mladé, aby vědeckou hodinu nazývala 'studiem životního prostředí', zoufale snaží udržet po kopě organizaci, jsem ochotná snést pár absurdních požadavků.”

„Ech? Ech???”

Po tom posledním nepochopitelném komentáři žena nastoupila do výtahu, co přijel.

Sledoval jsem, jak ten výtah odjížděl, a pak jsem si najednou něco uvědomil.

„Počkat, taky jsem čekal na výtah!”

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>