ICDS - kapitola 139

Kapitola 139 – Třetí průzkumník (3)

Hodil jsem pár zbytečných předmětů a otestoval tak jejich útočnou moc. Nebylo to tak silné, jak jsem si myslel. Stačilo to jen na to, aby se trolí kosti, co jsem získal na 51. podlaží, proměnily na prach, jen co se dotkly jejich zbraní.

...Pokud mě to i jen jednou zasáhne, zemřu! Rozhodně zemřu!

Jakmile jsem na ně jednou narazil, Lordové orků se najednou začali objevovat ze všech chodeb. Jakmile mě obklíčí, bude to konec. Uvědomil jsem si, že jsem vykročil špatnou nohou. Měl jsem je zabít, jen co jsem je spatřil. Kdybych neutekl, tohle by se nestalo!

„Kuaaaaaang!”

„Jo, jo, jasně, vy mizerové! Sežer tohle!”

Potvrdil jsem si, že se v chodbě, kterou jsem chtěl jít, objevil Lord orků a vrhl jsem Hrdinný úder. Ačkoli se mi ho podařilo zabít, za ním se objevilo pět další Lordů orků. Když to teď došlo takhle daleko, neměl jsem žádnou jinou možnost!

„Uaaaaaaaaak!”

| Použil jsi Karmínový řev. Všechno plane plameny. |

Ačkoli jsem na to nepomyslel, ty plameny, co začaly všechno spalovat, dál sílily. Zdálo se, že ta vlastnost odrážení zdí kobky plameny posílila. Jelikož jsem ty plameny vytvořil Karmínovým řevem, mě samozřejmě neublížily. Zatímco pro Lordy orků byly jako jed.

„Kuaaang!”

„Člo. Člověěěěěěk!”

Ale dokonce i po mém Karmínovém řevu, o kterém se dalo prohlásit, že to byla moje nejsilnější plošná technika, bylo pár Lordů orků stále naživu. Kdyby byli stejní jako Lord orků na 5. podlaží, nebylo by to možné. Zdálo se, že i obranu měli mnohem vyšší.

Ale i tak byl Karmínový řev mocná technika. Poté, co se těch pár přeživších nadechlo dýmu, zapotáceli se a já je pak snadno zabil Peičinými Hřmícími kopími. Každý dával kořist 1.000 zlatých. Byla to stejná suma jako u Lorda orků z 5. podlaží. Ačkoli byli Lordové orků z Beyond mnohem silnější, pořád dávali jenom 1.000 zlatých. Velmi mě to rozčilovalo.

„Haa, haa... Už to je dlouho, co jsem tak moc utíkal. Ani jsem neměl povolané své elementály... Peiko, Ruyue!”

[Ugh, smrdí to spáleninou.]

[Maso? To sníš?]

„Pokud to sníš, bude ti špatně, Ruyue. Nejdřív se zmaterilizuj.”

[Dobře!]

Ještě jednou jsem Ruyue řekl, aby nejedla Lordy orků, a zkontroloval jsem jejich mrtvoly, co mizely v částicích světla. Poté, co mi daly zlato, naprosto mizely. Při tom pohledu jsem zaskřípal zuby.

Karmínový řev jsem mohl použít jen jednou denně. Jelikož to samé platilo o technikách Pánů podlaží, musel jsem přijít na to, jak se spolehnout jen na svou vlastní sílu.

Bez ohledu na to, jak moc jsem věřil svému umění s kopím, proti Lordům orků jsem nemohl neustále útočit a ustupovat. Mohl jsem si hrát jen s jedním nebo dvěma Lordy orků. Ale když jsem našel jednoho, vždycky dorazili další, takže by to bylo bláhové.

„Tak to nemám na výběr. Musím použít kuši.”

Stříbrná kostěná kuše, co jsem získal na 30. podlaží. Myslel jsem si, že teď už jsem příliš silný na to, abych ji používal, ale s pomocí Duchovní aury byla každá zbraň mocná bez ohledu na kvalitu. A navíc jsem mohl použít trolí kosti z 51. podlaží jako šipky do kuše, abych způsobil dodatečnou újmu. Bylo by pěkné, kdybych mohl použít i Ohnivý zásobník, ale ten přidával jenom ohnivý atribut a malé exploze. Jelikož Peičina schopnost byla mnohem silnější, vůbec to teď nebylo užitečné.

„Ideální by bylo jim střelit šipku do úst, aby nemohli použít Válečný pokřik...”

[Můžu je nalákat!] zakřičela Peika sebevědomě.

Když se zvýšil level Duchovní aury, mohla teď ovládat i trajektorii střely. Pohladil jsem ji po vlasech jako díky, že mi o tom dala vědět. Tímhle jsem možná našel způsob, jak se z toho dostat.

„Kuaaaang!”

„Už jsem jich zabil tucty... Kolik jich tu jen je? Dobrá. Ruyue, Peiko, pojďme!”

[Dobře!]

[Běžet? Mám běžet?]

„Jo, běž!”

[Auuuuuuuuuu!]

Ruyue se odrazila od země. S lektvarem v ústech jsem pozvedl kuši.

„Peiko, dám ti tolik many, kolik jen budeš potřebovat, takže vlij do šipek blesk, jako kdyby to byla Hřmící kopí.”

[Huhu, dobře! Poslední dobou tě mám vážně ráda, pane. Mám pocit, jako kdybys byl od hlavy až k patě plný blesku!]

[Ne! Shin má každý vlásek ledově chladný!]

To byl kompliment, že jo? Snažila ses mi zalichotit, že jo? Zdálo se, že o mě elementálové smýšleli podivně, když jsem teď měl vyšší spřízněnost s různými živly. Jak jsem prorazil chodbou, šipkou jsem Lorda orků střelil do hlavy.

„Kuak!”

„Pěkné, Peiko!”

Šipka, co problikávala bleskem, vlétla přímo do úst Lorda orků. Nebylo třeba pochybovat o Peičině schopnosti. S tím jsem tedy musel akorát zvýšit svou reakční rychlost, abych mohl na Lordy orků zaútočit, jen co se objeví.

„Kuaakuk!”

„Kuaaaakak!”

„Nepřestanu střílet, dokud nezmlknete!”

Ruyue dál běžela. Jakmile Lordové orků použili Válečný pokřik, dál běželi bez ohledu na to, jestli jsem jim střelil šipku do úst nebo do zadku. Ale pokud Válečný pokřik nepoužili, neměli náladu tu bolest snášet a křičeli.

Pokud se neobjevili další Lordové orků, mohl jsem prostě použít Živelnou bouři a přeseknout je. A pokud se objevili další, akorát jsem jim musel do úst také střelit šipku.

„Kuaaagaaaga!”

„Živelná bouře! Můžeš přestat s těmi divnými zvuky?!”

| Kritický úder! |

Výstřel, sek, výstřel, výstřel, sek. Ačkoli to bylo jednoduché, musel jsem zařídit, že ty šipky, co jsem vystřelil, neminou svůj cíl. Pokud by jedna omylem zasáhla stěnu, změnila by trajektorii a letěla by zpět. A pokud by zasáhla mě, dokonce i mě by to bolelo.

[Před námi dvacet dva!]

„Zatraceně, vážně jich tu je hodně.”

Bludiště v Beyond mělo naprosto jinou strukturu než v První kobce. Na rozdíl od První kobky, kde jsem mohl jen lovit netvory a jít dál, v Beyond bylo mnoho chodeb, co se kroutily a zahýbaly. V chodbách se objevovali netvoři, ale také tu byla otevřená prostranství, kde se shromažďovalo velké množství netvorů. Nejhorší na tom bylo, že se obnovovali celkem rychle. Jinými slovy pokud bych se ztratil a šel zpět tam, kde už jsem byl, netvoři, co jsem porazil, už by tam byli zase. Ale jak jsem se už zmínil, hodnota inteligence mi bránila, abych se ztratil.

„Agh, zatraceně!”

„Kuaaaang!”

| Lord orků použil Válečný pokřik! Všechny orky to zbavilo účinků negativních stavů. Všichni orkové jsou dočasně ve stavu super-brnění. Jejich útočná síla vzrostla o 50%! |

I když se jenom jednomu Lordovi orků podařilo použít Válečný pokřik, jako právě teď, musel jsem přestat používat kuši k jejich umlčení. Jelikož byli ve stavu super-brnění, nešlo to. Musel jsem vytáhnout své kopí a mířit na jejich životně důležité body, zatímco jsem se mezi nimi proplétal na Ruyue. Byl to začátek vzrušujícího boje kočky a myši. Takhle řečeno, pokud se jejich počet navýší na 30, nedokázal jsem je zvládnout kuší nebo živelnou magií.

V důsledku čehož jsem musel udělat něco, co už jsem dlouho neudělal.

„Peiko, zmaterilizuj se!”

[Na ta slova jsem čekala!]

Potvrdil jsem si, kolik jsem měl u sebe Manových lektvarů vysokého řádu (379), a zmaterializoval jsem Peiku. Živelná magie materializovaného elementála byla nesrovnatelně silnější, než když byl nematerializovaný. Také to samozřejmě mělo nevýhodu. Když na materializované elementály zaútočili, přišli o manu a přílišná újma je mohla odvolat.

„Kuaaaaang!”

„Elementál, je to elementál!”

Peika se objevila ve vzduchu ve svých elegantních šatech a neměla ani šanci ukázat svou krásu. Hned máchla bičem z blesků. Ačkoli se po ní Lordové orků vrhli, Peika uměla létat, takže ji nedokázali chytit.

„Nedají se zparalyzovat, takže je prostě budeš muset zranit!”

[Já vím!]

Peičin bič byl dost silný na to, aby okamžitě spálil obranné vybavení Lorda orků, a byl rychlý. Její bič, co sestával z její zhutnělé živelné moci, se proplétal mezi Lordy orků a přitom je zraňoval. Já jsem mezitím zajistil naši únikovou cestu a srazil jsem Lordy orků, co stáli v cestě. Tahle zatracená oblast se z půlky skládala ze vzduchu a z půlky z Lordů orků.

[Pane, stěny mají očarování zesílení a odražení!]

„Ach, takže se tomu říká očarování?!”

Předstíral jsem, že jsem Peice děkoval za tu její nynější zbytečnou informaci, a dál jsem máchal kopím. A pak mi v uších zazněl podivný hlas.

[Dobrá, s tímhle se s nimi vypořádám naráz! Hřmící dračí vlna!]

„Hm?”

Když jsem vzhlédl, Peičin mocný bič blesku vystřelil přes moji hlavu od podlahy nahoru po diagonále. Vyděsilo mě to a uskočil jsem zpět a bič udeřil do stropu, odrazil se k zemi s větší silou, znovu se odrazil a prošel mezi mýma nohama. A cílem biče blesku byl Lord orků, co ji užuž chtěl udeřit.

„Kuaaaak!”

Bič blesku se snadno prodral hlavou Lorda orků a pokračoval dál kupředu. Znovu narazil do stěny, odrazil se a zasáhl paži dalšího Lorda orků. Bič se neustále odrážel a zasáhl nohu Lorda orků a pak Peičino tělo. Překvapivé bylo, že Peika vypadala ještě silnější!

[Huu, má to větší energii!]

Ten bič blesku pak prošel Peičiným tělem a jak ještě víc sílil, spaloval nebo odpaloval jednoho Lorda orků po druhém. Nezáleželo na tom, že byli ve stavu super-brnění. Bič, co se donekonečna posiloval, jimi pronikal, aniž by jim dal jakoukoli šanci k protiútoku. A když někdy pronikl Peičiným tělem, akorát ještě víc zesílil, než pokračoval ve vyhlazování Lordů orků. Já? Já jsem se horečnatě vyhýbal Peičinu biči!

Po nějaké době počet Lordů orků, co se tu shromáždili, aby na nás zaútočili, klesl, až jich tu moc nezbývalo. A nakonec už jsem neslyšel Peičin temperamentní křik a ani jiskry z jejího biče blesku...

[Hotovo!]

Peika osvěženě složila bič, jako kdyby zrovna skončila s praním prádla. Ten bič, co tu ještě před chvílí skákal kolem, udeřil Peiku do těla a ona jej naprosto vstřebala. Tvář jí zářila ještě víc, než když se poprvé materializovala. Podívala se na mě a mrkla.

[Odvedla jsem dobrou práci, pane?!]

„J-jo. Jelikož tě vlastní zbraně nezraňují, můžeš udělat dokonce i tohle... Úžasné.”

[Huhuhu, správně, jsem úžasná!]

[Pche, to taky zvládnu!]

Upřímně řečeno mě překvapilo, když jsem Peiku viděl zužitkovat zvláštní charakteristiku prostředí ve svém útoku. Ačkoli jsem věděl, že se útok po odrazu od zdi zesílil, nenapadlo mě, abych tu vlastnost využil, jak mi bylo třeba, a propočítal trajektorii.

Přece jenom to nebyla moje silná stránka.

Ale když jsem to teď jednou viděl, dokázal jsem to snadněji pochopit. To akorát, že mě to dřív nenapadlo. A když jsem to teď viděl, chápal jsem, jak své útoky třikrát nebo čtyřikrát odrazit, abych zesílil újmu. Větší počet odražení by mohl být trochu ošemetný, neboť bych se musel tomu útoku vyhnout a znovu propočítat trajektorii. Ale když bych to jednou nebo dvakrát zkusil, nebylo to nemožné. Vlastně už jsem měl na mysli pár trajektorií.

Konečně jsem si to uvědomil. Pokud jsem se nesnažil používat mozek, tak prostě nepracoval! Až příliš jsem podceňoval svou inteligenci. Se všemi těmi bonusovými body jsem teď měl hodnotu inteligence na 76. Kdybych chtěl, takové výpočty by pro mě byly hračka.

„Peiko, pomohla jsi mi uvědomit si něco důležitého. Díky.”

[Vážně?]

„Jo.”

Až do teď jsem si myslel, že jsem bojoval celkem inteligentně. Ale tak to nebylo. Zaměnil jsem používání technik, co jsem se naučil svým tělem, a svou reakční rychlost za používání inteligence.

Správně. Až do teď jsem se dokázal bez problémů protloukat pomocí své nadprůměrné schopnosti. Spíš než inteligence byly v bojích důležitější techniky a síla. Ale od teď, tady v Beyond, to už tak nebylo. Kdyby nebylo Peiky, měl bych zrovna teď problémy s nimi bojovat.

Nápovědu jsem už dostal. Násobící se Válečné pokřiky Lordů orků. Moc odrazu a zesílení, co měly stěny kobky. Promrhal jsem své úsilí, když jsem měl odpověď přímo pod nosem. Abych Lordy orků porazil, musel jsem dělat to samé, co oni. Za pomoci vlastností stěny jsem musel zesílit své útoky. Naštěstí jsem dokonce měl i střelnou zbraň.

„Hu... Dobře. Použijme mozek.”

Jak jsem to říkal, bylo mi celkem trapně, ale pro teď jsem ty rozpaky ignoroval. Důležité bylo pokořit 1. podlaží Beyond. Bylo důležité využít svůj potenciál. Dlouho jsem v bitvách neaplikoval svou hodnotu inteligence. A teď bylo na čase tu chybu napravit.

Přesně takhle uplynuly dva týdny.

Pořád jsem byl na 1. podlaží Beyond.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Těšte se na to, jak moc Shin za ty 2 týdny zesílil!

-----------------------------------------------

~ Jj, neboli když se mozek nepoužívá, tak zakrní. Ti starší z nás, co už jsou ze školy dlouho pryč, na to určitě taky už přišli... aaach jooo. ~

~ Jenom připomínám, že celé ty dva týdny se nemohl z Beyond vrátit, takže... v reálném světě nikdo neví, co se s ním stalo... ~

<Předchozí>...<Následující>