ICDS - kapitola 142

Kapitola 142 – Třetí průzkumník (6)

„Vypadá to jako Akční kobka! Pojďme!” zakřičel otec a ukazoval na vilu obklopenou hradbami pokrytými trny.

Krátce jsem namítl: „Pojďme zpět.”

„Ne, proč?!”

Walker odpověděl místo mě: „Kang Yungungu, tohle je vila. Patří jednomu z těch dvou dalších průzkumníků, o kterých Kang Shin mluvil.”

„Cože, to není Akční kobka?!” zakřičel otec šokovaně, jak se dotkl pevně zavřené železné brány.

Okamžitě poté mu mana protékající železnou branou odrazila ruku zpět. Otec byl vážně hlupák! Zároveň s tím mi v uších znovu zazněl hlas. Byl to komunikační kanál Beyond.

[Ne. Choď. Dál.]

Ten chladný, úsečný hlas patřil ženě. Nemohl jsem si pomoct a povzdechl jsem si. Když si pomyslím, že i druhý průzkumník přebýval ve vile...

[Omlouvám se za drzost svého společníka. Myslel si, že to je Akční kobka. Okamžitě ho vezmu zpět s sebou. Omlouvám se.]

[Už se nikdy... nevracej... ne... otravuj mě...]

Jen po tom krátkém hovoru jsem to okamžitě pochopil. To, jak tato žena mluvila, druhé snadno vyčerpávalo. Budeme spolu žít v Rezidenční oblasti, tak jak jsem se mohl nevrátit?! Ale i tak jsem jí řekl, co chtěla slyšet.

[Rozumím. Teď půjdeme zpět. Omlouvám se, že jsme tě obtěžovali.]

Když jsem se jí omluvil, zahlížel jsem na otce a pak vzal všechny zpět do vily. Ale než jsem odešel, zeptala se mě:

[Tvůj svět... padl?]

[Ne.]

[Aha...] pokračovala. [Pokud si myslíš, že umřeš, řekni mi... Chci koupit tvoji mrtvolu.]

[Není na prodej! A co tím myslíš, až si budu myslet, že umřu?!]

Oba ti seniorové byli otravní!

Ten poklad, o kterém mluvil první průzkumník, byl opravdu poklad. Na západě se nacházely Akční kobky. Správně, bylo jich tam víc než jen jedna. Rozkládaly se tam na poli v podobě bran. Za nimi nic nebylo, takže tu byly akorát brány k záhadným Akčním kobkám. Tohle musel být ten poklad, o kterém mluvil.

Při pohledu na brány Akčních kobek, co tu byly rozeseté, jsem přemýšlel, jestli i Rezidenční oblasti ostatních kobek měly původně brány k Akčním kobkám. Bylo by divné, kdyby měla Akční kobky jenom Rezidenční oblast Beyond. A jelikož jsem vstoupil do Akční kobky v Elfí Zahradě, myslel jsem si, že to bylo možné.

„Dobrá, porozhlédli jsme se tu, takže pojďme zpět.”

„Jo, pojďme.”

„Mám hlad.”

„Ve spižírně vily jsou suroviny. Můžu něco uvařit. Chtěla jsem všechny pozvat na jídlo, takže tohle je dokonalá příležitost.”

„Hm, nová dcera z Japonska je dobře vychovaná. Shine, jako snachu doporučuju ji.”

„J-jak bych mohla být Shinovou... Spíš než to chci být Shinovým učedníkem!”

„Neprovdávej dívku bez jejího souhlasu, otče.”

Nikdo neměl nic proti mému rozhodnutí se vrátit. Nezávazně jsme si povídali a odvrátili jsme se od bran označené řádem SSS. Přesně takhle skončil náš průzkum Rezidenční oblasti Beyond.

Ty mizero z První kobky, jednoho dne se pomstím!

Když jsem na 51. podlaží spatřil troly, tak nějak jsem to čekal, ale zdálo se, že se na podlažích 51 až 55 objevovali velcí humanoidní netvoři. Po trolech byli minotaurové.

Neměli šílenou moc regenerace jako trolové, ale měli obrovské a mocné kostěné sekyry. Když jsem se za 3 hodiny prolomil 52. podlažím, znovu jsem začal bojovat na 52. podlaží. To proto, že minotauří ostré kosti byly dokonalé jako šipky do kuše. Ačkoli 2. podlaží Beyond mohlo být jiné než 1. podlaží, bylo lepší si doplnit zásoby šipek, než toho později litovat.

„Shine, teď máš v očích trochu jiný pohled než dřív.”

„Můj pohled?”

Když jsem se po celém dni sbírání minotauřích kostí vrátil do Obchodu, abych si odpočinul, Loretta na mě najednou promluvila poté, co na mě upřeně zírala.

„Jak jiný?”

„Hmm, je teď o něco vážnější. Vždycky jsi měl vážné oči, ale teď to tak nějak vypadá, jako kdyby ses soustředil na jednu věc. Huhu, zdá se, že Beyond nebyla snadná.”

„Mělo svůj důvod, proč to trvalo 2 týdny. Bylo tam mnoho obtíží a musel jsem o hodně věcech přemýšlet.”

„Při tvém levelu jsou 2 týdny zázrak, Shine.”

„Loretto, ehm...”

„Ano?”

„Ne, to nic.”

Když jsem v půli zmlkl, Loretta vypadala šokovaně. „Shine, t-ty přede mnou něco skrýváš...!”

„Co před tebou skrývám? Toho je hodně.”

„Huk! C-co to je! Honem, honem mi to řekni! Všechno si to vyslechnu, i kdybych musela zůstat vzhůru celou noc! Ženy? Všechno se to týká žen!”

„Neřeknu ti to. Musím jít nasbírat víc minotauřích kostí.”

„Shineeeeee...!”

Možná jsem neodvedl zase až tak dobrou práci v tom, jak jsem se vyhnul odpovědi, neboť Loretta se ke mně tiskla s uslzenýma očima. Skoro jsem kvůli tomu zapomněl, co jsem chtěl říct.

I když to byla Beyond, neznamenalo to, že se na každém podlaží objevovali jiní netvoři. Když jsem dorazil na 2. podlaží a obával jsem se, že na 10. podlaží budu možná muset bojovat s Wendigy, spatřil jsem víc Lordů orků a naklonil jsem hlavu ke straně.

„Kuaaaang!”

„Kuaaaang!”

„He, i stejně křičí.”

Přesně jako v První kobce byli Lordové orků na 2. podlaží silnější než Lordové orků na 1. podlaží. Ale jelikož zesílení poskytované stěnami bylo také silnější, nepředstavovalo to problém. Jen bylo otravné, že Lordové orků začali vrhat své zbraně.

Jelikož byli silnější, kdyby mě zasáhla jejich zbraň, samozřejmě by mě to okamžitě zabilo. S trajektoriemi jejich zbraní a také trajektoriemi šipek jsem toho musel víc propočítávat. Ale jakmile jsem si na to za pár dní zvykl, vymyslel jsem způsob, jak je zabít ještě rychleji. A to přihlédnout k trajektoriím jejich glév.

Jelikož své zbraně vrhali po předvídatelných trajektoriích, stačilo, jen abych dával pozor, kde jsem byl, když se objevili, a mohl jsem zařídit, aby se jejich glévy tři až čtyřikrát odrazily, než na ně zaútočily! Ale byly i případy, kdy se jejich zbraně dál odrážely i poté, co všichni Lordové orků zemřeli, a ohrožovaly mě na životě. Musel jsem použít Božskou rychlost, abych se jim vyhnul.

Nakonec mi trvalo jenom deset dní, než jsem pokořil 2. podlaží Beyond. Stejně jako minule ke konci většinu práce odvedl Karmínový řev.

„Možná... jsem génius!”

[Pane, mluvíš jako arogantní mladý pán.]

[Shine, jsi skvělý!]

Zhruba v době, kdy jsem pokořil 2. podlaží Beyond, byl čas na závěrečné zkoušky. Když jsem o tom chvíli přemýšlel, rozhodl jsem se se školou seknout. Jakmile vejdu do Beyond, nebudu moct několik dní odejít. Když jsem stoupal První kobkou, pořád jsem mohl chodit na vysokou, ale u Beyond to nešlo.

Mezi školou a kobkou bylo očividně důležitější to druhé. Přece jenom jsem na výšku šel, jen abych splnil matce přání a abych sobě dopřál řádnou vnější totožnost. Zdálo se, že od té doby, co jsem se vrátil z Ameriky, i matka změnila názor. Neboť řekla, že si ohledně školy můžu dělat, co chci.

Ale když jsem o tom řekl YeEun, začala trucovat a také odešla ze školy.

„Proč?!”

„Taky se budu soustředit na kobku! Získám boží pravé jméno a půjdu do Beyond!”

„Ne, to není něco, co bys mohla získat tak snadno. Měla bys o tom přemýšlet pečlivěji.”

„A taky jsem přemýšlela! Pečlivě jsem promyslela svou budoucnost a plány na založení rodiny!”

„Ne, když to tak slyším, určitě jsi to nepromyslela pečlivě. Není možné, aby se z nás stala rodina!”

„To nemůžeš říct jistě! Takže se budu snažit ze všech sil!”

Zatraceně, kam se poděla ta bojácná a nespolečenská dívka a odkud se vzala tato přímočará a optimistická dívka...?! Ačkoli byl její neochvějný postoj otravný, pro průzkumníka to byl nesmírně efektivní přístup k rychlému zlepšení.

A navíc bez ohledu na to, jak moc jsem se ji pokoušel zastavit, bylo příliš pozdě. Její odchod ze školy už schválili. YeEun začala drilovat bosse 50. podlaží kvůli Zmrzlým krystalům, neboť jí konečně začaly padat elixíry.

Mělo by pro ni být těžké odolat mrazivé energii Wendiga, ale s použitím své jedinečně vysoké odolnosti vůči maně a pár předmětům proti mrazivé energii, co koupila v Obchodě, se jí podařilo Wendiga porážet třikrát denně každý den. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl hrdý na úsilí, co při tom vynakládala. Pokud se rozhodla na plný úvazek stoupat kobkou, abych ji viděl v příznivějším světle, bylo to neuvěřitelně chytré rozhodnutí... Ne, neměl bych se tím nechat nachytat!

Co se týkalo Beyond, 3. podlaží bylo mírně jiné než předešlá podlaží. Netvor, co jsem čekal, že se nakonec objeví, se objevil. Byla to Královna přízraků a samozřejmě jich bylo víc než jedna. Tito poloprůhlední přízraci na sobě měli ponurý oděv, co zdánlivě poskytoval obydlí pavoukům. Ten pohled na to, jak poletovaly kolem a jak ve skupině ječely, byla celkem pěkná podívaná. A zde jsem zakusil velmi podivnou situaci.

[Kyaaaaaa!]

[Kiaaaaaaaak!]

[Člověk, živý člověěěěěk!]

| Královna přízraků použila Nářek mstivého ducha! Díky vysokým hodnotám magie, charisma a štěstí jsi odolal stavovým účinkům zmatku a strachu! |

| Královna přízraků použila Nářek mstivého ducha! Díky vysokým hodnotám magie, charisma a štěstí jsi odolal stavovým účinkům zmatku a strachu! |

| Královna přízraků použila Nářek mstivého ducha! Succubova zornička odrazila stavový účinek |

[Kyak! Člověci, příliš mnoho člověků! Je tu příliš mnoho člověků! Pomoc, pomoc!]

„Jů...”

Jakmile Královny přízraků padly a chvěly se, byly celkem roztomilé... totiž, snadno jsem se s nimi vypořádal. Jelikož jsem měl vysoké hodnoty magie, charisma a štěstí a zvýšil jsem si Ochranu duše na level 5, dokázal jsem snadno zrušit Nářek mstivého ducha Královny přízraků.

Jelikož jsem měl také náušnici, co se specializovala na obranu proti duševním stavovým účinkům, 3. podlaží Beyond pro mě bylo nesmírně snadné. Ačkoli Královny přízraků dokázaly také povolat přízraky a střílet ektoplazmové šípy, přízraky umřeli po jediném máchnutí mého kopí a ektoplazmové šípy mi akorát pomohly je zabít rychleji. Neboť se odrážely od stěn jako glévy Lordů orků.

Ale kdybych neměl Ochranu duše nebo kdyby její level byl nízký, musel bych každý den použít Válečný pokřik Lorda orků, 5 minut pobíhat kolem a pak se dalších 23 hodin a 55 minut skrývat. 3. podlaží Beyond bylo nepochybně místo, co mělo otestovat mentální obranu nebo obranu před stavovými účinky. Ale jelikož tu byli i uspávací plyny, jedovaté bažiny, jedovaté šípy, temné oblasti a ledové a bleskové pasti, toto podlaží odvádělo dobrou práci při trýznění průzkumníka mnoha různými způsoby.

Když jsem uvážil strukturu První kobky, čekal jsem, že se na 3. podlaží objeví Lordové orků. Ale místo toho se tu objevily jenom Královny přízraků.

Tehdy jsem si to uvědomil. Dokonce i v První kobce se několikrát stalo, že netvoři, co se objevili na 1. a 2. podlaží, byli jiní než netvoři, co se objevili na 3. podlaží. A na 4. podlaží pak byla směsice obou a na 5. podlaží pak budou jejich zesílené verze.

Pokud Beyond fungovala podobně, na 4. podlaží budu muset bojovat s Lordy orků a Královnami přízraků a na 5. podlaží by mohli být netvoři, co na sebe vzali sílu Lordů orků a Královen přízraků. Netvoři, co dokázali použít jak mentální, tak fyzické útoky... Co za děsného netvora to bude? Naštěstí jsem měl extrémně pevnou mentální obranu.

Ale... nedokázal jsem se kobky držet. Když jsem teď tak nějak věděl, čemu budu muset čelit, chtěl jsem dát kobce záhlavek.

A tak jsem v gildovním komunikačním kanálu poslal zprávu.

[Lidi, nějakou dobu se s vámi neuvidím.]

[N-ne, Shine, nechoď. Je to moje chyba. Promiň, prosím, vrať se. Už nebudu sobecká. Ani se ti nebudu potají plížit do postele.]

Jak se dalo čekat, Ludia se začala omlouvat.

[Proč? Stalo se něco? Můžu nějak pomoct? ...A taky, Paludie, co jsi to řekla o plížení do Shinovy postele?]

[To je skvělé. Nebudu tě muset vidět, jaké ště... Kuhuk!]

Hwaya a Walker také zareagovali tak, jak jsem čekal. Ale otcova reakce mě překvapila.

[Trénuješ?]

[Otče...]

Okamžitě na to přišel.

[Věděl jsem, že tě trápilo, že se ti poslední dobou nezlepšovalo umění s kopím... Potřebuješ moji pomoc?]

[Ne, snažím se o to sám, otče.]

[Hmm, aha. Správně, teď jsi řádný praktikant bojového umění.]

[Taky chci Shinovi pomoct... ale moje znalosti v boji s kopím jsou stále nízké...]

Kdykoli měla Sumire čas, učila se ode mě boj s kopím.

[Shine, udělala jsem něco špatně?]

[Jak otec řekl, jen hodlám trénovat. Není to kvůli tobě, takže se neboj.]

[Jak dlouho budeš pryč?]

[Nevím. Možná nějakou dobu.]

[...Hm, budu trpělivá. Ale pokud to bude příliš dlouho...]

[Tak získám boží pravé jméno, než se vrátíš!]

[H-hodně štěstí, Shine!]

YeEun Ludii přerušila a zakřičela s elánem. Shuna se do toho také vložila, aby mě povzbudila. Odpověděl jsem s širokým úsměvem.

[Nechám komunikační kanál otevřený, takže spolu můžeme vždycky mluvit. Moc se nebojte.]

[Pokud získáš, co chceš, dejme si cvičný souboj, až se vrátíš.]

[Jasně, otče.]

Když jsem sebevědomě odpověděl, vstal jsem z místa, kde jsem odpočíval. Královny přízraků, co létaly kolem, zaječely a vyrazily ke mně, jen co mě spatřily. Pozvedl jsem kopí a zamířil jsem na ně. Měl jsem v plánu použít v boji s Královnami přízraků jenom své kopí. Ach, a také Perutův okruh.

Důvod byl prostý. Proti Královnám přízraků jsem mohl volně použít své kopí, aniž bych se bál, že umřu. A tady... tady...!

Promiň, otče, zdá se, že technické EXP tady stoupalo dvakrát víc než jinde! Přijdu na návštěvu s Perutovými technikami kopí!

-----------------------------------------------

~ A tak Shin zjistil, že může drilovat i na podlažích v Beyond, takže se jeho pobyt tam protáhne na týdny, měsíce a možná i roky... ~

~ Příští kapitola bude první v novém bloku kapitol s názvem Co zvládneme. Aneb dojde k velké změně na Zemi! ~

<Předchozí>...<Následující>