Část 9 (Uchimaku Hayabusa)
Shinobu rozhazoval rukama, zatímco se snažil s recepční na něčem dohodnout. Od té doby, co jsem ho viděl naposledy, byl celkem excentrický. Vážně se zdálo, že se celý výlet nějak rozpadal, ale to nebyl ten hlavní problém.
'Proč?'
'Proč tu byla?'
'Proč tu byla ta strašná Zashiki Warashi?!'
„Hee. Zashiki Warashi, co se jen tak potlouká kolem, se tak často nevidí. A vidí ji dokonce i dospělí. Zlepší se mi štěstí v penězích, když k ní přijdu?”
Mai zněla dostatečně uvolněně, ale já věděl, že tahle youkai nebyla tak hodná.
Zashiki Warashi měla domácnosti přinést štěstí a zároveň vyváděla dětinské žertíky. Ale co jsem já věděl o téhle, vynikala právě v těch žertících. Vůbec nepřeháním, když říkám, že mi zničila zhruba polovinu puberty.
Neměl jsem ponětí, jak skončila tady, ale věděl jsem, že po celou dobu výletu jsem se musel co možná nejvíc snažit skrýt svou přítomnost.
„Detektive, ta Zashiki Warashi na tebe mává.”
„Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!”
Vydal jsem ze sebe jekot, kvůli kterému byste zbledli víc než u snuffového videa.
'T-ten úšklebek. Rozhodně zase plánuje něco nemyslitelného!! Pořád jsem nezapomněl, jak jsi ukončila moji první lásku, když si mi nůžkami odstřihla plavky!!'
Mai působila naprosto podrážděně, když řekla: „Když přijde na to, aby tě youkai nenáviděli, vážně máš talent. Sunekosuri se k tobě za celou dobu ani jednou nepřiblížil. Jestlipak se ta naprosto negativní reakce dá nějak použít.”
„N-neděje se to proto, že bych chtěl!!”
„Zdá se, že ten chlapec, co přišel se Zashiki Warashi, má jinou, ale stejně zajímavou povahu, ale předpokládám, že na tom nesejde. Já se jen chci pomazlit s tím svým Sunekosuri!!”
„Počkat!! Nenechávej mě tu samotného!!”
Pokusil jsem se jí chopit pro vlastní bezpečí, ale než jsem se nadál, ležel jsem zhroucený na zemi.
'Aach! Zashiki Warashi z nudy míří sem, protože se Shinobu soustředí na to, aby recepční přemluvil!! Tímhle tempem zabije čas tím, že zničí všechno, co potřebuju k normálnímu životu ve společnosti!!'
„To není dobré. Mou jedinou možností je jít do svého pokoje a zakutat se tam!!”
Když jsem se horečnatě snažil popadnout svou brašnu, ze strany se po ní natáhla jiná ruka.
Ta patřila jednomu zaměstnanci hotelu.
„Pokud chcete, donesu vám to do pokoje.”
„D-díky... ehm... paní Matsukai?”
Musel jsem se podívat na jmenovku na hrudi na vestičce, abych se dozvěděl její jméno.
Paní Matsukai se usmála a řekla: „Během vašeho krátkého pobytu tady jsem vám k dispozici.”
ďakujem.
OdpovědětVymazat