Část 6 (Jinnai Shinobu)
Konečně nastal den výletu.
Jedním z mnoha nevýhod Intelektuální vesnice byl relativní nedostatek veřejné dopravy, co by ji spojovala s vnějším světem. To znamenalo, že všichni, co mířili na výlet, přirozeně skončili ve stejný čas na stejné stanici.
Kdybych to nazval vlakem, co nikdy nezažil dopravní špičku, lidé by si možná představili dopravní prostředek buržoasie, ale ve skutečnosti to vlastně byl jen místní spoj. I kdybyste počítali cesty tam i zpět, vlak tu jezdil jen 5 krát denně. ...Přišlo mi to naprosto šílené a neviděl jsem možnost, jak by jim to mohlo přinést zisk.
Když jsem dorazil, zdravá a dobře vychovaná Madoka na sobě měla bílé šaty a elegantní klobouk. Vypadala na 150% pomíjivě jako vždycky a seděla na lavičce v prázdné stanici (stanici neprovozovali roboti nebo tak něco). Když spatřila mě a Zashiki Warashi vedle, oči se jí doširoka rozevřely.
„Vidím někoho s velkým poprsím, koho jsem nepozvala.”
„To je můj domácí mazlíček. Pokud to bude znamenat, že může zůstat zdarma, může si vzít obojek se zvonečkem.”
„...Shinobu. Kdy jsi získal tak plnohodnotné zvrhlé choutky?”
„Na mě se nedívej. To ona je ten zvrhlík, co to navrhl.”
'Hmm. Tak mě tak napadá, možná bych byl ochotný vzít si obojek, pokud by mi to ušetřilo pár stovek tisíc yenů.'
„A tohle řeknu jasně. Tvrdě jsem se snažil o to, aby se zkáza logiky udržela na téhle úrovni. Celou minulou noc jsem musel snášet, jak Yuki Onna a Nekomata křičely něco o tom, jak je to nefér.”
Konečně jsem vyhrál argumentem, že bude těžké z Intelektuální vesnice odvést smrtící youkai, co patřila k nám domů. Pro divoké (?) youkai to bylo trochu něco jiného, neboť mohli přicházet a odcházet, jak se jim zlíbilo, ale stejně to zabralo. Měl jsem neblahý pocit, že to znamenalo, že Nekomata měla v plánu zůstat.
Mezitím se na mě Madoka z lavičky zmateně podívala.
„(Hmm. Samo o sobě není nic špatného na tom, že půjde Zashiki Warashi, ale když na seznam herců přidáme nečekanou mimořádnou postavu, akorát nás to posouvá blíž k takovému tomu druhu situace, co má Enbi tak moc ráda. Doufám, že tenhle výlet dopadne dobře.)”
„Hej, Madoko. Co nevidět přijede vlak. Pokud nám ujede, budeme muset čekat do soumraku.”
„Máš pravdu. Nijak mi nepomůže, když se tím budu trápit. (I kdyby vážně došlo na ten druh masové vraždy, co má Enbi ráda, nesejde na tom, dokud se do toho nezapleteme.)”
Zdálo se, že Madoka sama sebe o něčem přesvědčila, a pak se vydala k automatu na jízdenky. Stanice podporovala užití slevových karet, ale ani jeden z nás ji neměl. Všechno, co jsme chtěli, jsme si prostě koupili na internetu, takže jsme nepociťovali touhu vesnici velmi často opouštět.
Prošel jsem kolem cedule, kde se psalo: „Ujistěte se, že dovnitř nevnášíte žádný vnější pyl nebo zárodky!” a přišel jsem k jinému automatu na jízdenky.
Zashiki Warashi se tvářila zmateně, zatímco stála vedle mě.
„Vidím jízdenku pro děti, ale nemůžu najít jízdenku pro domácí zvířata.”
„...Pokud v tom žertu budeš pokračovat, možná tě nakonec v letadle nacpou do zavazadlového prostoru.”
ďakujem.
OdpovědětVymazat