Kapitola 237 – Průzkumníci
Tady Satou. Vzpomínám si, že mě překvapilo, když jsem kdysi v jednom filmu viděl, jak někdo nabíral žloutek z vařeného vejce lžičkou. Zbytek filmu jsem už zapomněl, ale z nějakého důvodu na mě udělala hluboký dojem jen tato scéna.
„Takže děkujeme všem z Pendragonu za záchranu! A za to, že jsme se bezpečně vrátili, dneska pijme celou noc!”
„„„JO!”””
Hostina začala po proslovu velitele. Jmenoval se Koshin a zdálo se, že byl velitel družiny průzkumníků veteránů jménem Hříva bílého koně.
Nebylo to poprvé, co shromáždili několik družin a šli hluboko do labyrintu spolu.
Oslava se konala na náměstí, kde se podél jedné uličky shlukly stánky. Bylo to 300 metrů na východ od Západní brány. Bylo tam postavených zhruba 30 stánků s jídlem a 10 stánků s pitím. Ze štítů stánků sálalo jasné světlo. Životní mágové evidentně používali magii k nasvícení.
Kromě nás tu byli i další průzkumníci a nádeníci jako nosiči, co si vychutnávali jídlo a alkohol ze stánků. Tu a tam mezi nimi byly mladé dámy ve smyslném oděvu a podivně sexy mladí muži, rozsévali kolem sebe kouzlo. Zdálo se, že to byli prostituté a prostitutky.
Dneska jsme zabrali jednu část náměstí. Zdálo se, že na naši oslavu rezervovali jeden stánek s alkoholem a tři s jídlem.
Nebyly tu žádné židle nebo stoly, zdálo se, že budeme jíst a pít v kroužku posazení na zemi. Lulu a Liza rozložily na místě, kde jsme teď seděli, látku.
Menu této oslavy bylo tentokrát grilované maso, sušené maso, vařené fazole a vařené brambory. Pravděpodobně to nebylo nic chabého, neboť Koshin před začátkem škádlivě řekl: „To je ale hostina.”
„Slečno mágu, děkujeme, žes nám tehdy dala oblečení.”
„Mwu?”
Dvě ženy z Nádherných Křídel přišly za Miou, nesly s sebou něco, co vypadalo jako složené oblečení. Jelikož Mia působila ztrápeně a žádala mě o pomoc, vložil jsem se do toho.
„Pokud vám to nevadí, nechte si to oblečení. Pokud odhalíte příliš mnoho kůže, přece jenom přijde špatná havěť.”
Ty dvě byly nuceny ovinout si kolem těla jen pár látek, takže i když byly skryté důležité partie, ramena a břicha měla holá. Bylo to celkem smyslné.
„Nevadí to?”
„Velmi děkujeme, pane rytíři.”
Těm dvěma muselo být trapně, pohotově si natáhly ty levné haleny.
Pláště nechaly složené, neboť bylo vedro.
„Tvrdé~”
„Tohle maso je celkem tuhé nodesu.”
„Haha, chibi, když to budeš takhle jíst, neužvýkáš to. Nakrájíš si to nožem a pak to sníš.”
Pochi se s „pššš” zakousla do masa. Muž, co byl pravděpodobně majitel stánku, jí dal tuhle radu, zatímco se na ni udiveně díval.
„Je to maso od šlach?”
Lulu odřízla tenký plátek masa, dala ho na talíř a předala mi ho. Chvíli jsem ho žvýkal, bylo tvrdé, jasné. Kdyby se povařilo v tlakovém hrnci, změklo by. Jelikož mělo zvláštní pach, bylo těžké říct, že to bylo lahodné. Ale ani to nebylo dost špatné na to, abyste se pozvraceli. Byla to delikátní chuť.
„Panu šlechtici to možná nebude po chuti, neboť to je maso z netvora.”
„Hmyzí maso je přece jenom levné a člověk si zvykne, když to jí každý den.”
Vypadalo to, že to grilované a sušené maso bylo z netvorů hmyzího typu. Bylo to maso, co bylo naprosto černé ještě před grilováním, a tuhé jako šlachovité maso zvířat. Co se týkalo toho, co to bylo za hmyz, dokonce i průzkumníci to nazývali jen jako „hmyzí maso” nebo „maso”, neboť zásoby se každý den měnily. Bylo nesmírně levné, jeden špíz stál jenom jeden měďák.
„Když jsem se teprve stal průzkumníkem, často jsem zezadu následoval silnou družinu a sbíral maso netvorů poté, co z něj vypreparovali veškerý materiál.”
„Ačkoli z toho pár drobných káplo, bylo to celkem příšerné, co?”
Zdálo se, že bylo spoustu průzkumníků, co z hmyzích netvorů sbírali jenom krunýře nebo drápy, co se daly prodat. A pak tu také byli průzkumníci, co se specializovali na obírání masa ze zbytků. Lidé, co sbírali takové netvoří maso, se nazývali Sběrači mrtvol (Plenitel). A nahlíželo se na ně jako na nejspodnější vrstvu. Jak podivná historka. Zvlášť když jsem uvážil, že to byla slušná práce, co si vydělávala jídlo.
Pár mladých průzkumníků uprostřed kroužku předvádělo akrobatiku ve stylu mečového tance. Když to skončilo, přišly do kroužku Pochi a Tama.
„Pochii!”
„Tamoo!”
„Tou!”
Jestlipak je k tomu někdo pobídl. Předváděly skok podobný tomu, co dělaly na hřbetě kudlanky. Traaaa, Tama vyskočila 5 metrů do výšky a z okolí se ozýval jásot.
Nana chytila padající Tamu. A Liza vyhubovala Pochi a Tamě a také divákům, co je prosili, aby ten skok předvedly. To proto, že se do jídla dostal prach. Sklíčilo je to.
„Tyhle fazole a brambory jsou tak měkké.”
„Hm.”
Bylo tu spoustu zeleniny, i když by v Labyrintovém městě měla být drahá.
„To je ale také netvoří maso.”
„Tohle není masová část, víš? Je to z těl rostlinných netvorů zvaných Chodící fazole a Skákající brambora.”
Vypadalo to, že ty fazole a brambory získali z netvorů. Labyrint nebyl jenom důl, ale také statek a farma, co?
Ochutnal jsem to a zdálo se, že ty fazole a brambory byly trochu jiné než normálně. Fazole měly tvrdou slupku a podivnou trávovou vůni. Uvnitř byla bílá vlákna, co vypadala jako slupka pomeranče, a bylo to trochu hořké.
Když jsem tuhle část sloupl a pak vydlabal vnitřek a snědl to, chutnalo to jako normální fazole.
„Co jiného čekat od pana šlechtice. Jsi uhlazený~”
„Možná bych měl také použít lžičku?”
Ups, neměl jsem v úmyslu vypadat uhlazeně. I když jsem si chtěl akorát nabrat vnitřek a ochutnat ho, místo toho se mi dostalo podivného obdivu.
Brambora byla jemně nasládlá jako brambora a měla lepkavou chuť jako taro. Řekli mi, že ta fialová část uvnitř brambory byla jedovatá, a tak bych ji neměl jíst.
Ačkoli se zdálo, že to akorát dráždilo žaludek. Život to nijak neohrožovalo.
Chodící fazole byl 30 cm vysoký lusk s pažemi a nohama a když ho porazíte, uvnitř byly 2 až 3 fazole. Jelikož ty fazole byly 4x větší než normální velké fazole, zdálo se, že za 20 kusů jste vydělali měďák.
Skákající brambora byl podivný bramborový netvor, co poskakoval kolem na spirálové pružině a byl stejně velký jako Chodící fazole. Z jednoho netvora se dalo získat až 10 kg brambor. Jelikož jedno kg stálo měďák, dalo se na tom vydělat.
Kopiník ve středním věku mi řekl, že se dali snadno porazit jen tím, když si člověk připravil kopí, neboť útočili vrážením do nepřítele. Tento muž už nějakou dobu vášnivě mluvil o Lize a o kopích.
Oboje to byli netvoři z oblasti 14 a často je lovili průzkumníci, co podlehli konkurenci ve velké oblasti 1. Zajímavé bylo, že ti dva netvoři buď nedávali vůbec žádné EXP nebo nesmírně málo. Nebylo pochyb o tom, že to byli netvoři, neboť měli magické jádro velikosti zrnka rýže. Ale zdálo se, že byli lidé, kteří nevylevelovali navzdory tomu, že je lovili celý rok. A proto mi řekli teorii o chudých průzkumnících. Tedy že si v té oblasti mají vydělat dost peněz na to, aby si koupili vybavení, a pak se přesunout do jiné oblasti.
„Takže, takže, pane rytíři. Taky ti naliju.”
„Děkuju.”
Ochutnal jsem slabé pivo, co jsem dostal v korbelu. Bylo kyselé a špatné. Chutnalo to jako zředěné pivo smíchané s octem. Podle toho, co mi řekl, to byla luxusní položka a všichni to s chutí pili. Obsah alkoholu mi přišel méně než 5%.
„Ale ne, pane rytíři, nemůžeš pivo pít tak uhlazeně! Musíš to vypít jako tak, na ex!”
Vypadalo to, že kráska z Nádherných Křídel se chovala jinak, když pila alkohol. Vášnivě mluvila o tom, jak pít pivo.
Svým společníkům jsem zakázal pít alkohol, neboť by to jinak bylo stejně chaotické jako posledně. Všechny pily ovocnou vodu, co jsem přinesl.
Přinesl jsem taky pár malých soudků vína a tvrdého alkoholu, a tak zanedlouho po začátku oslavy došlo na soutěž. Ačkoli to byl jen normální alkohol, co jsem koupil v obchodě po cestě sem, bylo dobře, že to s radostí přijali.
Jen asi 3 nebo 4 hodiny po západu slunce přišli hlídkující vojáci v rudém tvrdém koženém brnění. Nahlas nám rozkázali, abychom se rozešli, neboť v tomto městě bylo zakázáno provozovat obchody takhle pozdě v noci.
Jelikož jsem tam nemohl nechat naprosto zmožené Nádherná Křídla a nevěděl jsem, kde bydlí, rozhodl jsem se nechat Lizu a Nanu je odnést do vily.
Pokoj pro hosty byl prázdný, takže se prostě mohly vyspat tam.
Poděkovali jsme Koshinovi, co byl tak opilý, že nedokázal ani pořádně artikulovat, a šli jsme zpět do vily.
„Včera jsme vás velmi obtěžovaly.”
„Je nám to velmi líto.”
Nádherná křídla se omluvila za včerejší večer, zatímco trpěly bolehlavem z kocoviny. V baru se obvykle takhle nezřídily, ale včera to přehnaly, protože to bylo na Koshinův účet. Nabídl jsem jim magické lektvary na kocovinu a pozval je na snídani.
Hluboce je dojala snídaně, co uvařila Lulu, možná jim to chutnalo. Lulu, co vypadala hrdě, zatímco se z té chvály styděla, byla impresivní.
Včera na oslavě jsem slyšel, že jim za to mravenčí nadělení dali každé pokutu 2 zlatky. Zdálo se, že si kvůli tomu půjčily peníze, a dluh narůstal o 30% každých 10 dní. A pokud každý měsíc nedokáží splatit úroky, prodají je jako otrokyně. Myslel jsem si, že to byla celkem lichva, ale když pomyslím na vysokou úmrtnost průzkumníků v labyrintu, možná to bylo vhodné.
Nabídl jsem těm dvěma, že ten jejich dluh převezmu.
Samozřejmě to nebylo ze soucitu.
Jednoduše řečeno to bylo součástí opatření k plánu vybudovat v Labyrintovém městě sirotčinec. Poslední dobou jsme si s Arisou lámali hlavu právě kvůli tomuto problému a došli jsme k závěru, že nejrychlejším způsobem je vytrénovat děti nosiče, co chtěli zkoumat labyrint, na plnohodnotné průzkumníky.
Jakmile do určité míry vylevelují, měly by být schopné se o sebe postarat. A pokud budou chtít stabilitu, mohli bychom jim doporučit, aby se stali vojáky nebo vazaly barona Muna na jeho území.
A pak ty děti, co dříve bývaly nosiči a co se staly plnohodnotnými průzkumníky, mohou vychovat další generaci dětí a stane se z toho pěkná smyčka.
Problém tkvěl v tom, že kdyby se držely našeho tréninkového režimu, vylevelovaly by, aniž by získaly minimální znalosti. V důsledku toho by začaly být arogantní, ledabylé a myslely by si, že nemůžou zemřít.
A když jsem zrovna pátral po učitelích, doslechl jsem se o tom jejich dluhu a najal je jako učitelky.
Tyto dívky by měly mít dostatečnou kvalifikaci, neboť si jako průzkumnice prošly svými těžkostmi. Prozatím by tyhle dvě měly stačit. Ale jelikož ty tři zvířecí dívky z té mravenčí nehody by také měly trpět pod náporem úroků, popřemýšlejme o tom, že brzy navýšíme personál.
Další dva dny jsem nemohl vést Arisu a ostatní. Během toho období je požádám, aby ty dvě řádně vytrénovaly.
-----------------------------------------------
~ Tak a máme další cíl: vybudovat sirotčinec a tréninkovou školu pro průzkumníky. Příští kapitola bude z Lizina pohledu. ~
Děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat