překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 143 – Co zvládneme (1)

V Beyond se technické EXP kalkulovalo dvakrát. Poprvé když jsem použil techniky během boje s netvory v Beyond. Nevěděl jsem, jestli to bylo proto, že byli řádu Pánů podlaží, že jich bylo tolik nebo že to byla zvláštní charakteristika Beyond. Ale technické EXP nepochybně narůstalo víc v porovnání s tím, když jsem techniky používal na jiných místech. Například Střelba z kuše závratně vzrostla a než jsem pokořil 2. podlaží Beyond, dostala se do levelu 6 středního řádu.

Podruhé když jsem pokořil podlaží Beyond. Exponenciálně vzrostly techniky, co jsem hlavně používal při pokoření podlaží. Kvůli tomu Kontrola elementála, Duchovní aura a Úmluva s elementálem vzrostly na střední řád a level 8.

Ačkoli jsem chtěl jejich level ještě víc zvýšit, ještě víc jsem chtěl zvýšit level svého Boje s kopím.

Peruta řekl, že až se můj Perutův okruh dostane na level 7 a až dokonale zvládnu Boj s kopím vysokého řádu, budu kvalifikovaný naučit se jeho umění s kopím. Jeho techniky kopí dokázaly veliteli Démonické armády způsobit nevyléčitelné zranění, také dokázaly donekonečna útočit neustálou obnovou many a zároveň útočit a bránit se. Pro mě, co žil tři čtvrtiny svého života bez toho, abych znal manu, byl Peruta jako bůh války. Chtěl jsem se naučit jeho techniky. Tato touha byla stejně silná jako moje touha stoupat kobkou.

Pokud jsem při této příležitosti chtěl zvýšit další techniku, byla to Ochrana duše. Nářek mstivého ducha Královny přízraků byla magie s nesmírně silným mentálním stavovým účinkem. Stačí, když to zablokuju, a technické EXP Ochrany duše o hodně vzrostou. 3. podlaží Beyond bylo plné takových naříkajících slečen. Poté, co jsem si technickými body zvýšil level techniky Ochrana duše na level 5, měl jsem problémy ji trénovat. Takže jsem se nemohl zříct této příležitosti snadno trénovat Ochranu duše.

[Kyaaaaaak!]

| Královna přízraků použila Nářek mstivého ducha! S vysokými hodnotami magie, charisma a štěstí jsi odolal stavovým účinkům zmatku a strachu! |

„Sežer... tohle!”

S velkou péčí jsem naváděl proud many z Perutova okruhu do svého kopí a udeřil jsem jím do tváře Královny přízraků. Základem toho útoku byla Bouře, co spotřebovala 300 MP. Ale Bouře byla vlastně technika, co vystřelila nekontrolovatelnou rotační sílu. Jinými slovy to byla nekompletní technika. Pravá Bouře byla jiná. Rotační síla se musela vynést přirozeněji a přitom musela být dokonale pod kontrolou. Upřímně řečeno jsem nevěděl, co to znamenalo.

[Kiaaaaaa!]

„Přestaň používat ektoplazmové šípy!”

Jednou specialitou Královny přízraků bylo vystřeli tucty ektoplazmových šípů naráz. Ačkoli jsem se jim mohl prostě vyhnout, protože se odrážely od stěn, musel jsem se pohybovat a vyhýbat se jim i poté, co Královna přízraků zemřela. Bylo to nesmírně otravné. Nemohly přestat s těmi sebevražednými útoky?!

„Ruyue, zmraz jenom ústa Královen přízraků! Peiko, když spatříš Královnu přízraků, nejdřív ji zasáhni bleskem!”

[T-to zní jako zábava!]

[Tohle místo se mi nelíbí. Ty ženské mají až moc velká prsa.]

Jelikož jsem nemohl polevit se svými technikami Elementalisty, měl jsem své elementály povolané a na stráži před Královnami přízraků. Bez Lordů orků jsem mohl v poklidu navyšovat své technické EXP! Pochyboval jsem, že se mi naskytne další taková příležitost, a tak jsem se teď musel snažit ze všech sil. Hmm, možná že podlaží s Obrovským vlkem a Wendigem budou také snadná...

[Příliš mnoho člověků, člověci jsou děsiví, živí jsou děsiví...!]

„Jo, jo, neboj se. Brzy tě pošlu na odpočinek.”

[Člověk, pohledný člověk! Když jsem byla naživu, takový člověk neexistoval!]

„Jo, taky tě vyprovodím.”

Když jste se na něco soustředili, čas letěl.

Poté, co jsem naprosto pochopil strukturu 3. podlaží, vždycky jsem o krok ustoupil, aby se neobjevila závěrečná chodba. Ačkoli se ty mazané pasti někdy přesunuly, vždycky jsem je vycítil svou manou a zničil.

Ludia byla první tři týdny v pořádku, ale poté mi začala volat jednou denně, vzlykala a volala mé jméno. Kromě toho všechno pokračovalo hladce.

Pak od chvíle, co jsem vstoupil na 3. podlaží Beyond uplynul měsíc. Byl konec června. Mezitím ve vnějším světě došlo k obrovskému maléru. Na Zemi se objevily stovky Akčních kobek. Bylo to to, co Ciara předpověděla.

[Jen v Koreji jich je 18! Nechápu, proč je jich v této titěrné zemi tolik!]

[Ačkoli není zaručeno, že dojde na Akční nájezdy, pokud je ze strachu necháme jen tak, bude to akorát větší nebezpečí. Možná že Země začne mít podobný poměr lidí a netvorů jako jiné světy.]

[Budeme muset věřit Strážci a Křídlu svobody. Teď už si jsou všichni vědomi, jaké nebezpečí Akční kobky představují.]

[Shine, neměli bychom pokořit co možná nejvíc Akčních kobek?]

[S-správně! Jakmile se postaráme o Akční kobky v Japonsku, taky se k vám chci přidat!]

V té době byla moje technika Boj s kopím ve vysokém řádu v levelu 8. Máchl jsem svým kopím a zabil tři Královny přízraků naráz a zamumlal jsem: [Několik zemí pravděpodobně chce, aby se Akční kobky nízkého řádu proměnily na Plošné kobky.]

[...Máš naprostou pravdu. S největší pravděpodobností chtějí zdroj Manových kamenů, co můžou regulovat a kontrolovat. Co se týče Akčních kobek vysokého řádu nebo jak jim říkají Brány, většina říká, že by je měli zničit jako první.]

[Nemýlí se, ale pravděpodobně to používají jako výmluvu, jak si získat čas. Takhle se Akční kobky nízkého řádu promění na Plošné kobky, aby je mohli kontrolovat.]

Důvod byl prostý. Bylo to lukrativní.

Po pravdě řečeno, kobky vysokého řádu měly mnohem větší cenu. Jen se podívejte na britské jezero Windermere a americký kaňon Antelope. Poté, co jsem zabil bosse, míra reprodukce netvorů prudce klesla, takže jim to dalo bezpečný a vytrvalý zdroj příjmu. Každý rozplývající se tuňák stál 150 milionů wonů a každý wyvern 250 milionů.

Ale i když ty dvě kobky byly hodnotné, bylo velmi komplikované je pokořit. Dostavilo se nespočet ořádovaných, aby je pokořili, a ve Wyverním hnízdě jich mnoho zemřelo. Země by si měly uvědomit, že kobky vysokého řádu budou mnohem katastrofálnější, když se promění na Plošné kobky.

[Jo. Hodně uživatelů schopností vysokého řádu poslali do kobek řádu A nebo A+. Co se týče Akčních kobek řádu S a výše, Strážce je má v plánu pokořit postupně. Vysílají veškeré své ořádované. Zavolali i Křídlo svobody a nezávislé ořádované, aby se připravili na Akční nájezdy.]

[To zní, že to bude trvat dlouho... Dokonalé na to, aby přehlédli Akční kobky řádu B a níž.]

[Hodně lidí říká, že by se měli pokořit i kobky nízkého řádu. Ale... nikdo jim nevěnuje pozornost.]

Zdálo se, že lidé stále přemýšleli jen o tom, jak ze změny způsobené Dvěma Měsíci získat co nejvíc. Nemohl jsem je obviňovat. Od chvíle, kdy se svět proměnil na fantasy, uplynul rok a půl. To, co se zdálo jako kalamita, civilizaci nijak nezasáhlo a dokonce se prokázalo, že ostatky netvorů a Manové kameny zlepšily pokrok ve vědě a technologii. Dávalo smysl, že někteří lidé nazývali zjevení netvorů „požehnáním Boha, co změnilo paradigma světa”. Pro ně by uživatelé schopností, co zabíjeli netvory, byli jen „bolestí nutnou ke změně”.

Bylo to jenom očividné. Dokud nevěděli o kobce, dokud nevěděli o jiných světech, co se řítily do zkázy, bylo to jenom přirozené. Dokud jejich životy nebyly v nebezpečí, všichni lidé včetně mě by raději uspokojili své hladové žaludky, než aby se trápili kvůli budoucnosti. My jsme si nad tím lámali hlavu jen proto, že jsme předně nebyli uživatelé schopností Země, ale průzkumníci kobky.

Aby to lidé pochopili, počet průzkumníků kobky se za stovky let musel jen zvýšit.

Během té doby se objeví nespočet Akčních kobek a promění se na Plošné kobky. Také dojde k nespočtu Akčních nájezdů, co zničí pozemskou civilizaci.

A pak to lidstvo pochopí. Že zjevení netvorů nebylo požehnáním.

[I když se neobjeví Plošné kobky, lidstvo už kvůli netvorům ztratilo spoustu území.]

[Filipíny, Madagaskar, Jihoafrická republika, Dominikánská republika...]

Už bylo několik zničených zemí a desetkrát víc zemí než to podstoupilo celé své regiony netvorům. Ale i tak lidé nezvažovali, že by si tu zemi nárokovali zpět. Místo toho přemýšleli, že netvorům zvětší teritoria jen proto, aby je mohli ovládat. Tohle nemohlo pokračovat. Takhle se Země akorát ještě víc přiblíží zkáze.

[Hwayo, pokud chceš něco říct, řekni to.]

Bodl jsem svým kopím. Na hrotu se okamžitě vytvořil vír, který pak vystřelil k hlavě Královny přízraků.

[...Ale já nejsem gildmistr, Shine.]

[Kážu ti s plným sebevědomím. Konej, jak je ti libo.]

[Chci všechny ty bezohledné idioty spálit na uhel.]

[Co chceš udělat předtím.]

[Chci se zbavit všech Akčních kobek...]

Po Hwayině slovech jsem na chvíli zmlkl. Nebylo to jen proto, že na mě letělo 12 Královen přízraků, co střílely ektoplazmové šípy. Mohl jsem prostě jednou použít Božskou rychlost a se všemi se vypořádat.

Bylo to proto, že jsem pomyslel na Ciaru. Byl jsem nespokojený a otrávený, že jsme hodlali udělat přesně to, co chtěla. Ale pokud jsem chtěl dosáhnout svých cílů, bylo to nevyhnutelné, a tak jsem to musel snést. Pokud bych se vzdal svých cílů jen kvůli menší rozmrzelosti během celého procesu, akorát bych toho později litoval.

Kromě toho ani Ciara se úplně nemýlila. Byl bych ve větším bezpečí, pokud by pomáhalo víc lidí. A pokud budu v bezpečí já, bude v bezpečí i Země.

Jen se podívejte na nynější situaci. Místo toho, aby lidé pomáhali Zemi zabezpečit, z vlastní hamižnosti dělali bláhovosti. Jelikož se ani Strážce, ani Křídlo svobody nemohlo vymanit z jejich sobeckosti, Ciařin návrh, abych vedl uživatele schopností Země, nebyl úplně špatný.

Takhle řečeno ani já jsem se nemýlil.

[...Měly by být země, co nemají nutnou schopnost obrany před netvory. Měly by umožnit vstoupit do jejich bran uživatelům schopností z jiných zemí.]

[Shine!]

[Myslím, že víš, co se snažím říct, ale... 'prozatím' se to pokusme udělat 'zákonně'.]

[D-děkuju!]

[Vím, co je důležité, Hwayo. A také vím, co je nejlepší pro budoucnost. Pokud je to něco, co zvládneme, pravděpodobně bychom to měli udělat. Pochybuju, že při síle členů naší gildy to bude nebezpečné, ale nechci nikoho nutit, aby přišel. Vezmi jenom dobrovolníky. Nechci využívat své pozice gildmistra, abych jim něco rozkazoval.]

[Já pomůžu! Pokud je to to, co Hwaya chce a co Shin doporučuje, pak s radostí pomůžu!]

[Taky chci pomoct! Chci využít této příležitosti a jít na Zemi!]

[Pokoření Akčních kobek dává dosažení, že? Taky pomůžu!]

[Pokud to chceš ty, Shine, udělám cokoli.]

[Pomůžu, ale chci to udělat sám. Chci otestovat, jak jsem si zlepšil své umění s kopím.]

[Pravděpodobně budu muset taky pomoct... Otrava.]

[Ne, Walkere. Když uvážím nynější stav okolností, zůstaň doma a soustřeď se na ochranu Yui.]

[Zatraceně. Proč musím zůstat doma a dělat osobního strážce, když vy děláte něco tak skvělého... Kuk!]

Shromažďovaly se Královny přízraků. Pasti vybuchovaly a šířily jedovatou mlhu, ledové krystaly a uspávací plyn. Pomocí Bouře jsem to všechno odvanul a pak do svého kopí soustředil svou auru. Bílou auru. Byla to Hrdinská aura, co byla dána jenom Hrdinům.

[Co se týká toho 'ostatního', postarám se o to, jakmile se dostanu ven. Jen měsíc počkejte.]

[Dobře!]

[Počkám na tebe, Shine!]

[Miluju tě, chci tě vidět.]

[Počkat, kdo byla ta dívka, co zrovna Kang Shinovi vyznala lásku? Použila předmět z Obchodu na změnu hlasu! Já nemohl ani pomyslet na to, že bych si ho koupil, protože stojí 1.5 milionu zlatých!]

[Jak si můžeš být jistý, že to byla dívka, Walkere? V téhle gildě jsou i muži... Nemohl bys to být... ty?]

[Chceš se prát, ty starý... Kuk!]

Bylo nemožné vyhnout se pozornosti. Byli jsme silní. V porovnání s ostatními uživateli schopností nevyhnutelně nabydeme zvláštní postavení. A v tom případě bych to radši dělal po svém.

Nemám rád tvé metody, Ciaro. Lidé by se měli obětovat, aby ochránili Hrdinu? To je špatně. To by byl jenom nekončící brutální kruh. A navíc nenávidím ideu, že by lidé měli žít nebo umírat kvůli jiným. Jako lidé máme právo zemřít sami za sebe.

Nechtěl jsem druhé omezovat. A abych nemusel, Hrdina musel být silnější než kdokoli jiný. Musel být tak silný, že se o mě nebudou muset bát. Naštěstí byl ten dotyčný Hrdina výtečný muž nesmírného nadání. A navíc měl pořád 20 let, kdy mohl růst.

20 let. Bylo to dost času, aby lidstvo vyspělo a dokázalo se o sebe postarat. A já jsem náhodou měl vhodnou totožnost, co je mohla navést právě tím směrem.

„Huaaaaaaaaap!”

[Kyaaaaaaak!]

[Kiaaaaaa!]

Bodl jsem svým kopím prosyceným aurou. Ta spirála aury okamžitě pohltila všechny Královny přízraků a vybuchla. Dokonalé.

Jeden měsíc. Nemohl jsem se dočkat.

-----------------------------------------------

~ A tak jsou všude Brány a státy si je chtějí nechat, aby je mohli přeměnit na zlatý důl. Celkem realistické. Shin má ještě měsíc prázdnin na to, aby se v Beyond do sytosti vyřádil, než se bude muset vrátit ke svému neoficiálnímu harému a zřídit si pořádek na Zemi. ~