překlady od Tadomi: DM

Kapitola 238 – Průzkumníci (2)

„Takže my půjdeme,” informovala jsem pána a pak jsme vilu nechaly za sebou.

Pán se bude účastnit banketu pana vikomta a Lulu slíbila, že děti naučí vařit a číst, takže zůstanou.

Tentokrát jsme s sebou místo pána a Lulu měly dvě průzkumnice jménem Iruna a Jenna. Ačkoli byly silné jen jako normální vojáci, pán jim dal kompletní sadu brnění z mravenčího krunýře, jednoruční meč a štít. Měly by být v pořádku, pokud budou bojovat s nepřáteli v mírně vyšším levelu.

„Takže když tu pan rytíř není, velitelem je paní Nana, že?”

„Velení v bitvě má na starosti Liza, úsudky během komplexních situací má na starosti Arisa, tak informuji.”

„Hee, vážně. Těším se na spolupráci, Lizo.”

Kývla jsem na Irunu, co ke mně družně mluvila. S tím, jak mluvila, zněla trochu jako muž.

„Takže, Ariso, co je za místo ta oblast 11, do které dneska jdeme?”

„Ech! My jdeme do oblasti 11?!”

„Takový je plán, je s tím nějaký problém?”

Černovlasá žena jménem Jenna přerušila moji konverzaci s Arisou. Podle toho, co Arisa řekla, se zdálo, že tato žena Jenna byla nádherná.

„Oblast 11 je plná otravných netvorů jako Rohaté kobylky nebo Kamenohlavé včely, ne?”

„To je pravda. Víš svoje.”

„To proto, že to místo je notoricky známé. Myšleno negativně. V té oblasti je mnoho netvorů, takže když zoufalí průzkumníci přijdou o kořist, někdy jdou tam. Ale většina jich zemře nebo se zraní tak moc, že se jim to nezahojí, a odejdou do výslužby.”

Aha, působivé. Slyšela jsem něco dobrého. Těším se na to.

„Rohaté kobylky a Kamenohlavé včely jsou vskutku těžké, ale dá se s nimi snadno vypořádat, neboť se k tobě hrnou přímo.”

„Vážně? Pro lidi, co porazili tu obrovskou Loveckou kudlanku, to je asi snadné?”

„Správně! Pokud hodláte jet na velké vlně, naskočte hned.”

Arisa byla přece jenom ta správná osoba, co z družiny vyhnala nervozitu. Ale stejně jsem přemýšlela, kde se Arisa dostala k informacím o Rohatých kobylkách a Kamenohlavých včelách. Musela to slyšet od pána, že?

„Ale? Lizo, my nekoupíme žádné olej do příručních luceren?”

„Není toho třeba.”

Uvnitř labyrintu bylo dostatečně jasno, aby to během bitev stejně nebyl problém, a na místech bez Monumentů mohla Mia použít svou magii. Navíc jsme také měly Světelné kapky.

„Můžeme se na chvilku stavit v gildě? Ráda bych si doplnila Mast na zástavu krvácení, neboť nám došla.”

„To je zbytečné. Mia dokáže použít i léčivou magii a jakmile vstoupíme do labyrintu, dáme vám magické lektvary.”

„M-magické lektvary? V-vážně? To je jako stříbrňák za jeden flakónek, ne?”

Zatímco jsem přikývla, všimla jsem si, že jsem sama měla otupené pojetí o penězích. Svolně jsem je používala, neboť je pán svolně dával, ale měla jsem pocit, že v tomhle musím být ekonomická.

„Tvůj život je důležitější, víš? Našemu pánovi se vážně nelíbí, když dojde zranění někdo, koho zná. A proto si nemyslete, že jimi musíte šetřit, jasné?” poradila Arisa a podívala se na mě s očima vytočenýma vzhůru, jako kdyby mi četla myšlenky.

Správně, náš pán byl takový.

„A co luminiscentní kameny nebo dýmové koule nebo zábleskové koule?”

„Hm~ ty poslední dvě položky máme od pána, ale co dělají luminiscentní kameny?”

„Upustí se na křižovatkách v labyrintu. Sice po třech dnech přestanou svítit, ale po cestě zpět na místo, odkud jsme vyrazily, bychom se s nimi neměly ztratit.”

Aha, jelikož se nám obvykle dostává pánova dokonalého vedení, nikdy jsme po sobě nezanechávali stopy. Ale zdálo se, že to byl celkem užitečný předmět.

V gildě jsme to koupily a vložily to do magické brašny, co nám pán svěřil. Pán nás varoval, abychom na veřejnosti nepoužívaly své Magické měšce.

„Ech? Lizo, ty máš techniku Uložiště?”

„Ne, tahle brašna je magický nástroj.”

„E-existuje takový nástroj, co? Co jiného čekat od lidí, které zaměstnává pan šlechtic.”

Ty dvě byly trochu hlučné, co? Prosím, následujte příkladu Pochi a Tamy. Ty dvě se nechaly nést Naně pod pažemi, v tichosti tak visely.

„Blíží se, čtyři Kamenohlavé včely.”

„Vy včelí dělnice! Nejste dobré jen proto, že jste pevné, tak prohlašuji!”

Čtyři Kamenohlavé včely se řítily k Naně, co si připravila svůj velký štít.

Ty Kamenohlavé včely byly netvoři, co měli hlavy tvrdé jako kamení.

Dneska tu pán nebyl, takže nemůžu zbrkle použít magické ostří. Pojďme na to pevně, a nemyslím to tak kvůli té Nanině provokaci.

„Pochi, Tamo, neútočte na jejich tvrdé hlavy a miřte na mezery u krku.”

„Aj aj~”

„Rozkaz nanodesu.”

Mihotavým pohybem jsem se přesunula k boku letící včely a bodla jsem svým kopím do mezery mezi krunýřem tvrdým jako kamením. Zdálo se, že to byl křehký netvor, hlava se mu oddělila od těla po jediném úderu. I Pochi a Tama je porazily bez problémů.

„Nano! Tamtu nezabíjej, shoď ji na zem.”

„Rozumím!”

Nana té poslední zatarasila cestu svým velkým štítem a pak ji srazila k zemi, jak Arisa rozkázala.

„Iruno a Jenno, zaútočte na tu Kamenohlavou včelu.”

„Nevadí to? Pokud takhle zaútočím, akorát si zlomím meč, víš?”

„To nic, prostě udeř! Můžeš zlomit jeden nebo dva meče!”

Ty dvě nejprve váhaly, ale po druhém rozkazu se konečně daly do pohybu. Co se týkalo včely, Nana jí připíchla křídla k zemi svým magickým mečem.

Ty dvě se slabým postojem máchly svými meči, ale nezasáhly. Později Naně řekneme, aby je naučila, jak máchat mečem.

„Nepřátelé v levelu 10 jsou vážně slabí, co?”

„Ne, ne, tenhle závěr je divný.”

„Správně, dokonce i rytíř v kompletním pancířovém brnění by utrpěl velká zranění, kdyby do něj takový netvor narazil.”

Ten rytíř určitě neměl dost odvahy.

„Poslouchejte mě, vy dvě. Když přijde několik nepřátel, zabijte posledního nepřítele, co vám necháme. Jako před chvilkou. Vy dvě zaútočíte na nepřítele, co vám Nana přišpendlí.”

„Ech? Nevadí to?”

„Cítím se provinile, jako kdybych byla nějaký nosič batožiny, co hází kameny.”

Iruna s mými instrukcemi nesouhlasila. Ale když jsem jí řekla, že to bylo proto, aby si zvýšily level, zdráhavě souhlasila.

Takhle velká hrdost byla u válečníka příjemná, že?

„Jen tak mimochodem, můžu se na něco zeptat? Co je nosič batožiny, co hází kamení?”

„Ach, víte, že každý rok během festivalu o žních přichází do tohoto Labyrintového města mnoho dětí z vesnic a měst v okolí, aby se staly průzkumníky a nosiči batožiny?”

„Jo, já vím.”

„Někteří jsou nerozumní. Někteří nosiči batožiny potají hází kameny na netvory, co průzkumníci zoufale porazili, aby si tak zvýšili level. Takové chování se nazývá nosiči batožiny, co hází kamení. Pokud to nosič byť jen jednou udělá, průzkumníci si ho už nikdy nenajmou.”

Aha, to muselo být něco jako ukradnout oslabenou kořist. Pochi, Tama a já jsme si takovou metodou na začátku zvýšily level, ale neměla bych se tím trápit, protože nám k tomu pán dal svolení.

„Ech~ parazitující lidi existují všude, co? Ale naším cílem je tentokrát vás dvě vylevelovat, takže dál útočte, dobře?”

„Jo, rozumím. Jsem vám zavázaná.”

„Budeme se pilně snažit, abychom byly rychle užitečné.”

Takže brzy by ta chvilka na konverzaci měla skončit.

Tama se vrátila z druhé strany chodby, zatímco za sebou lákala pár Rohatých kobylek.

„Předstírat, že jsi vůdce jen proto, že máš roh, jak směšné!”

Tentokrát jsme měly jenom jednoho netvora. Nezdálo se, že na mě vyjde řada, ale měla jsem se na pozoru, aby nic nezaútočilo na Arisu nebo Miu.

Tama proklouzla Naně mezi nohama. Rohatá kobylka s nadšením a celým tělem narazila do Nanina velkého štítu, ale zdálo se, že byla až příliš nadšená. Její ceněný roh se zlomil a spadl na zem. Byl to stejný velký štít, co nepropustil jediný útok velkými klepety Lovecké kudlanky. Takový výsledek nebyl ani v nejmenším překvapením.

„To není možné, měla by být schopná proniknout železným plátem, víš?”

„Ach bože, to je velký štít.”

„Vy dvě, méně tlachání a víc dělání.”

„Dobře.”

„Rozumím.”

Rohatá kobylka byla ještě měkčí než ta dřívější Kamenohlavá včela. Ty dvě si se svými meči vedly lépe než předtím. Když jsem si potvrdila, že ty dvě netvora poranily, bodla jsem svým kopím ke konečnému úderu.

„Lizo, pokud se brzy nevrátíme, přijdeme pozdě na večeři.”

To byl vážný problém.

„Jaká škoda, skoro jsme porazily 100 netvorů, zbývalo nám porazit jenom tři.”

„Žaludek kručí~?”

„Ano, nanodesu. Pan Hamburgský steak čeká nodesu!”

Dneska večer bude hamburgský steak, co? Bylo to trochu neuspokojivé, neboť to nemělo žádnou tuhou texturu, ale Lulu by měla připravovat i steak. Když pominu chuť, to netvoří maso, co jsme včera jedly, bylo celkem výjimečně tuhé. Jestlipak bylo maso těchto netvorů také takové?

„Iruno, Jenno, jsou tito netvoři jedlí?”

„Jo, Rohaté kobylky a Kamenohlavé včely by měly být jedlé.”

„Říká se, že tělo Kamenohlavé včely je sladké a chutné, ačkoli to s sebou nemůžeme vzít, pokud neodstraníme ten těžký kamenný vnější kyrys. Ještě jsem to nikdy nejedla, ale od někoho jsem to slyšela.”

Aha, bylo to chutné, co?

Podala jsem své kopí Naně a pak jsem pomocí nože na kuchání, co jsem měla u pasu, odstranila z Kamenohlavé včely kamenné kyrysy. Vyskládala jsem včelí maso na prostěradlo s masem, co budeme brát domů. Pochi a Tama také přinesly a vyskládaly každá maso z jednoho těla. Ten rozhovor zrovna teď je asi musel fascinovat. Když Pochi viděla, že Tama také přinesla maso z Rohaté kobylky, také ho v panice chtěla přinést. Ale já ji chytila za zátylek a zastavila ji. Pro dnešek vezmeme jenom tohle.

„Hele, Arisa a ostatní vždycky bojují v tolika bitvách za sebou?”

„Jak se dalo čekat, obvykle neporážíme tolik netvorů.”

„Správně, co? Obvykle to je tak jenom kolem 30 netvorů.”

„To je pravda, co? Pokud člověk vždycky bojuje tímhle tempem, tělo to nevydrží.”

I já jsem měla pocit, že jak obvykle bojujeme s nepřáteli ve vyšším levelu, bylo obtížné. Ale nebylo třeba jim říkat pravdu a uvrhnout je do deprese.

Za maso Kamenohlavých včel, co se prodávalo za celkem draho, a také za magická jádra, co měla vyšší řád, jsme dostaly 4 zlaté. Maso z Rohaté kobylky se prodávalo za 20 měďáků za jednoho netvora. Na nástěnce nebyl žádný oznam o výkupu rohů Rohatých kobylek, ale zdálo se, že se daly prodat za několik velkých měďáků, pokud člověk smlouval ve zbrojířství.

Měla jsem v plánu prodat všechno maso z Kamenohlavých včel, ale rozhodla jsem se pánovi donést jako suvenýr maso z jednoho netvora.

Za vynesení masa Kamenohlavé včely a rohů Rohatých kobylek jsme musely zaplatit daň, ale soudě podle toho, že si kvůli tomu Arisa nestěžovala, byla ta suma pravděpodobně přiměřená.

Jak nám rozkázal pán, rozdělily jsme si příjem rovným dílem. Včetně těch dvou žen. Arisa propočítala sumu. Já jsem dokonce ještě ani teď nedokázala dobře počítat.

Mělo by být v pořádku rozdělit si výdělek z rohů Rohatých kobylek až poté, co je prodáme.

Ty dvě nejprve svůj podíl odmítaly, neboť si myslely, že nám byly jen přítěží, ale Arisa jim řekla, že to je na rozkaz pána. A tak to musely přijmout.

„To je úžasné. Vydělat takovou sumu jen za půl den v labyrintu!”

„Jo, vydělat si půl zlatky je jako sen.”

Ty dvě vypadaly, jako že jim co nevidět narostou křídla a ony se vznesou. Řekla jsem jim o plánu na zítřek.

„Zítra budeme lovit ve stejném tempu, takže se dobře najezte a dobře si odpočiňte.”

„Z-zítra taky, jako dneska?”

„Uu, Iruno. Jestlipak se zítra vůbec vrátíme?”

Nechala jsem na Arise, aby ty dvě utěšila. Pojďme rychle domů.

Čekalo na nás Lulino jídlo.

-----------------------------------------------

~ Jednou za čas je taková ne-Satou-ovská kapitola dobrá. Aspoň si člověk zase uvědomí, jak moc OP je. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav