ICDS - kapitola 150

Kapitola 150 – Co zvládneme (8)

Ačkoli bonusové body byly opravdu něco, na co se dalo těšit, odměny byly nepochybně lákavější. Kromě pár, co vypadaly jako léčka, vypadaly všechny skvěle.

Po chvilce zvažování jsem si vybral Prsten smrtkrve. Byl to černý kovový prsten ozdobený rudými drahokamy. Přesně jak jeho název napovídal, byl celkem mrazivý.

| Prsten smrtkrve (jedinečný) |

| Odolnost – 120/120 |

| Požadavky vybavení – level 50+, Magie 100+ |

| Možnosti – všechny hodnoty +5, Magie +10 |

| Technika – Smrtkrev: 1) při útoku je 2% šance vstřebat 10% many nepřítele na obnovení vlastní many. 2) při útoku je 1% šance vstříknout svou krev do nepřítele. Výměnou za 5% svého HP nepřítele zachvátí stavový účinek Kontaminace krve, kterému se nedá odolat. |

Zatraceně dobře! Za tohle se možná mrtvému Lordu kyklopů pokloním až k zemi!

Na chvilku jsem si sundal rukavici a navlékl si Prsten smrtkrve. Ačkoli to vypadalo trochu děsivě, svým způsobem to bylo také módní. Zatímco jsem se spokojeně díval na svou ruku, uživatelka schopností řádu S ke mně přišla a zeptala se s rozšířenýma očima.

„K-kde se tu vzal ten prsten?”

„Zvědavost vám jenom ublíží.”

Mezitím si i ostatní vybírali své odměny. Nejvíc mě zajímalo, kdo si vybere Zlaté oko Lorda kyklopů a Hroudu zušlechtěného modrého železa. Nakonec se zdálo, že si je vzala Hwaya a Shuna v tomto pořadí.

„Jů, tohle je Koule!”

„...Cože?”

Když jsem se otočil, na dlani jí zářilo zlaté oko.

„Myslela jsem si, že to je magický materiál, ale podívej!”

Hwaya měla na dlani kuličku zlatého oka, kterého jsem se zdráhal dotknout. A pak z něj začalo sálat jasné světlo a otáčet se. Zdálo se, že jím Hwaya mohla pohybovat, jak se jí líbilo.

„Existuje něco jako vedlejší zbraň. Předtím jsem o tom nevěděla. Mám štěstí.”

„Je dobře, že jsi získala, co potřebuješ.”

„S-sakra... zatracený hadr... Počkat, tahle věc má úžasnou obranu!”

Zdálo se, že i Walker byl spokojený s odměnou, co si vybral.

„Sumire, pořád čekáš, až si vybereš odměnu, že?”

„Ano. Musíme si obnovit sílu, než půjdeme ven. Pro případ, že dojde na Akční nájezd.”

Nevěděl jsem, jak to bylo u uživatelů schopností, ale u průzkumníků kobky to chodilo tak, že nemohli z Akční kobky odejít, dokud si nevybrali odměnu. K Akčnímu nájezdu by došlo až po této fázi. Jelikož poslední měsíc strávili pokořováním Akčních kobek, zdálo se, že byli s tímto procesem celkem obeznámení.

„O-odkud to všichni prostě...”

„Co to je? Extradimenzionální uložiště?”

„Jo, extradimenzionální uložiště. To je moje schopnost,” lhala Hwaya, aniž by hnula brvou. Dokonce s úsměvem. Momentálně byla v sedmém nebi, že získala vedlejší zbraň. A i ořádovaní vypadali šťastně, že ji viděli se usmívat, neboť nic dalšího neřekli. Když jsem viděl, že ostatní odpočívali, přišel jsem k mrtvole Lorda kyklopů. Lidia naklonila hlavu ke straně a zeptala se mě v gildovní zprávě.

[Hodláš si tu mrtvolu dát do inventáře?]

[Ach, to taky, ale důležitější je, že moje zbraň na něj reagovala.]

[Zbraň?]

Ty čtyři zbraně, co Lord kyklopů držel. Jelikož Kopí nenasytnosti nejedlo stejnou zbraň, co už jednou snědlo, snědlo jenom jednu kyklopovu palici a přestalo reagovat. Ačkoli zbraně Lorda kyklopů vypadaly stejně, bylo možné, že byly mírně jiné. Jelikož nikdo v naší družině nepoužíval palice, získal jsem jejich svolení a přiblížil jsem kopí k jedné zbrani Lorda kyklopů. Kopí nenasytnosti palici okamžitě vstřebalo. Jen pro jistotu jsem ho přiblížil k další palici a vážně ji snědlo!

„Ooooooch!”

„Kyaaak!”

Ženská ořádovaná, i když bylo otravné ji tak nazývat, vyjekla, když viděla, jak má zbraň snědla jinou zbraň. Samozřejmě jsem jí nevěnoval žádnou pozornost a nechal jsem Kopí nenasytnosti vstřebat i další dvě. Okamžitě poté začalo z Kopí nenasytnosti sálat jasné světlo. Konečně, konečně...!

| Kopí nenasytnosti se dostalo na 99,9% růstu. Aby ses dostal na 100% růstu, musíš do něj vlít veškerou svou manu. |

„To teď nemůžu udělat...! Tak proč potom záříš?!”

Jelikož jsem byl plný očekávání, naštval jsem se tak moc, že jsem kopí skoro přelomil v půli. Kdybych teď spotřeboval veškerou svou manu, musel bych ostatní nechat čekat přes 20 minut, zatímco bych já čekal na prodlevu dvou Manových lektvarů. Bylo pravděpodobně lepší počkat, až boj skončí. Trochu zklamaně jsem mrtvolu Lorda kyklopů vložil do inventáře a otočil jsem se čelem k ostatním.

„Všichni si odpočinuli, že?”

„Jo.”

„T-to! To bylo také extradimenzionální uložiště?!”

„Jo.”

Když si Sumire vybrala poslední předmět, objevila se před námi zpráva.

| Naprosto jsi pokořil Akční kobku řádu S+! Všichni členové družiny získali 3 bonusové body! |

| Nyní se vrátíš. |

Neobjevil se boss nájezdu. Někteří nespokojeně mlaskli, zatímco někteří si vydechli úlevou. Zanedlouho poté jsme byli vně brány.

Jakmile jsme vyšli, zjistili jsme, že jsme byli v obklíčení nespočtu Strážců. Šokující bylo, že většina jich byla uživatelé alespoň řádu S.

Jinými slovy tu nebyli jen korejští Strážci. Za nimi byli vojáci vyzbrojení střelnými zbraněmi a tanky.

Vpředu stál muž, co mi přišel jako představitel korejského Strážce. Když se se mnou střetl očima, promluvil: „Strážce a vláda se rozhodli, že už vám nemohou dovolit dál běsnit. Doporučujeme, abyste se pokojně vzdali.”

No tak. Pokud jste hodlali udělat tohle, měli jste to udělat dřív! Ne, čekali, až se unavíme pokořením kobky řádu S+? Nejdřív jsem se otočil za sebe. Wu Youngha a další v řádu S byli zhroucení na zemi. Když jsem viděl, jak otec stáhl ruku, zdálo se, že se o něco pokoušeli a dostalo se jim výprasku. To by znamenalo... podíval jsem se na ženskou ořádovanou, co zmateně mrkala očima.

„Nevěděla jste o tom?”

„Co?”

„Jo, Shine. Vypadá to tak.”

„Haa, tak to je jedno. Jen zůstaňte v klidu, dobře?”

„D-dobře!”

Dobře, poslouchala. Otočil jsem se zpět na toho muže. A pak jsem se zeptal: „Dobrá, prvně... Hmm, sledoval jste to video?”

„Ano.”

„A pořád používáte sílu.”

„Ano. Přinášíte nebezpečí tím, že příliš věříte své síle. Vstoupil jste do kobky řádu S+ bez svolení země. Neevakuovali jsme obyvatele a kdyby se objevil velký netvor řádu S+ a vy jste ho nedokázal porazit, vystavil byste nebezpečí nespočet civilistů.”

„He? Tím myslíte, že ničit brány nízkého řádu nebude problém?”

„Podle Zákonu o Novém měsíci jsou brány řádu A a níže pod správou Strážce a Křídla svobody. To, co máte v plánu udělat, je prostě nezákonné.”

„A prostě se nic nedá dělat s tím, že nechají brány proměnit na kobky kvůli svému 'nedostatku schopností'?”

„...”

Zeptal jsem se: „Vy... Nebude vám vadit, když se brány řádu S nebo S+ promění na kobky? Pokud se ty tři zbývající brány v Koreji promění na kobky, měl byste velmi dobře vědět, že Korea bude vůči nim bezmocná.”

„Samozřejmě. Chceme se bran zbavit stejně jako vy. Musíme si promluvit. Ne tak špatně naplánovanou a uváženou metodou, ale nějak, co zajistí bezpečí Koreje a zájmy—”

„Takže chcete vyjednávat.”

Chtěli zničit brány řádu S nebo S+, ale Akční kobky řádu A a níže si chtěli nechat pro sebe. To bylo to, co se ten postarší pán snažil říct.

„Jen musíte slíbit, že nevstoupíte do zahraničních bran bez svolení příslušné země. A pokud to slíbíte, vynaložíme veškeré úsilí, abychom vám pomohli se bran zbavit. Samozřejmě také uvážíme vaše slova ohledně odstranění bran.”

Uvědomili jsme si, že jsi silný, takže ti chceme nasadit obojek a chceme, abys vyhladil jen brány, co chceme vyhladit. Pokud nás budeš poslouchat, dokonce ti dáme i pár bran nízkého řádu.

Jaké překvapení. Jeho slova se mi automaticky překládala. Ačkoli bylo směšné si myslet, že jsem potřeboval překládat korejštinu.

„V Koreji už nejsou žádné brány, takže nechápu proč... Ne, to je jedno, rozumím. Pravděpodobně to je kvůli podílům, podpoře Osvícených z jiných zemí nebo něco podobného. Fajn, zkrátím to.”

Pozvedl jsem kopí a udeřil jím. Kromě uživatelky řádu S to ostatním dvěma korejským řádům S zlomilo nohy.

„Pojďte na mě, vy mizerové.”

[Princ je naštvaný!]

[Říká, abychom je nezabili.]

[Co znamená zabíjení?]

[Zabíjení je... Živelná čepel!]

Nejdřív jsem dopředu vystřelil Živelnou bouři. Všechny uživatelé schopností, co nás obkličovali, to poslalo do vzduchu. Jelikož byli minimálně v řádu S, věřil jsem, že nezemřou.

„S-střílejte! Pal!”

Vojáci zpanikařili a začali střílet, ale nikdo z nás bohužel nebyl tak slabý, aby ho zranily střelné zbraně nebo kanony. Zbraně bez many nemohly proniknout naším tělem, co přetékalo manou. Vlastně většina uživatelů řádu S byla imunní vůči střelným zbraním. Jelikož to už měli vědět, pravděpodobně čekali, že se vzdáme, když spatříme jejich počet...

„Pokud nepřestanete střílet z těch otravných věcí, vyhodím je do povětří. A až to bouchne, my nebudeme ti, co zemřou.”

Po Hwayiných slovech střelba okamžitě přestala. Stáhli ocas poté, co jsme jim pohrozili smrtí. Moderní zbraně a Hwaya nešly moc dohromady. Stačilo, jen aby luskla prsty a byly neefektivní a mohly dokonce vybuchnout.

Zatímco Hwaya neutralizovala vojáky veškerou možnou magií, já jsem spočítal, kolik uživatelů schopností přestálo můj počáteční útok. Ačkoli Walker a Ye-Eun odzbrojovali uživatele schopností, co srazila moje Živelná bouře, pořád tu bylo přes padesát uživatelů schopností, co byli naprosto v pořádku. Když si pomyslím, že dokázali svolat tolik ořádovaných, zatímco jsme byli v Akční kobce... Zdálo se, že korejský Strážce nebyl tak špatný. Možná nás považovali za vážnou hrozbu.

Zesílil jsem své sevření na kopí.

„Spočítal jsem vás, takže ať vás ani nenapadne utéct. Dokud nezemřete, naše laskavá léčitelka vás vyléčí, takže se uvolněte a pojďte... Jinak se pohnu já!”

Teprve po mém výkřiku se ořádovaní dali do pohybu. Uživatelé řádu S by měli být dost silní na to, aby sami srovnali se zemí pár budov. Blesk, oheň, šípy, svazující moc, hroudy kovu. Používali všechny možné schopnosti. Já jsem mezitím natáhl své kopí s Živelnou čepelí a máchl jsem jím po oblouku.

[V-věděl jsem to! Ueeeeeeeeek!]

[Myslím, že si Živelnou čepel vlastně vážně užívá!]

[Wheeeee!]

[Ach, vítr! To je moje!]

„Vy ubozí mizerové, jděte spát!”

„Ach Zemi!”

Po okolí se přehnala otcova nárazová vlna. Pár uživatelů schopností, co se pokoušelo přiblížit k Ludii, zasáhla hliněná stěna, co najednou vyskočila ze země a poslala je do vzduchu. Začínal tu být naprostý chaos. Od chvíle, co jsme vyšli z Akční kobky, uplynulo jenom 10 minut, ale země pukala, okolní budovy padaly a vyvracelo to stromy. Zároveň s tím se všichni ořádovaní zhroutili. Armáda už ustoupila se slzami v očích.

„Teď jste spokojený?” zeptal jsem se muže, co mi tu nabídku udělal.

Utekl, jakmile jsem neutralizoval korejské uživatele řádu S. Ale když jsem se teď podíval, byl zpět.

„...Jsem spokojený,” odpověděl. Na tváři měl nepatrný úsměv.

„Ach jo, nemusel jste to dělat tak těžké.”

„Omlouvám se, ale bez ohledu na to, co říkáte, momentálně se nemůžete stát spravedlností. Ale i tak... tu jsou lidé, co si přejí být na vaší straně. Jen jsme udělali, co jsme mohli.”

„...Zdá se, že Strážce není naprosto prohnilý.”

„Je to organizace, co vznikla na ochranu Země. Prosím, nezapomeňte na to.”

Usmál jsem se a promluvil: „Pokud něco chcete, řekněte mi. Prodám to za levno.”

„Víte, jak obchodovat! V tom případě bychom chtěli nějaký materiál, co jste získal v bráně. Nevím, jak to je v jiných zemích, ale korejští uživatelé schopností často nemohou řádně lovit kvůli nedostatku vybavení. Je to tak špatné, že dokonce i mě pokoušel ten nápad nechat brány proměnit na kobky.”

„Kontaktuji vás odděleně. Potřebujete pomoc s úklidem?”

„Už máme připravené lidi, ale děkuju za nabídku. Spíš byste měl jít dělat, co chcete.”

„Líbíte se mi víc a víc. Dobře, takže to uděláme.”

Široce jsem se usmál a otočil jsem se.

Ye-Eun naklonila hlavu ke straně a zeptala se: „Shine, proč jsi k tomu chlápkovi tak přátelský? Co se stalo?”

„Víš...”

Podíval jsem se zpět na své společníky. Zdálo se, že Walker byl vážně unavený, neboť se opřel o zeď a usnul. Zatímco otec se díval na zhroucené řády S, jako kdyby se mu nedostalo dostatečného cvičení. Hwaya na ořádované zapomněla a hrála si se svou Zlatou koulí, zatímco Ludia ošetřovala zraněné a Shuna shromažďovala zemdlelé lidi na jedno místo. Sumire asistovala Ludii se svým vlastním unikátním léčivým kouzlem.

Jinými slovy jenom Ye-Eun řádila, aniž by plně chápala, co se děje. Hm, jak to mám vysvětlit...

„V podstatě jsme získali neoficiální svolení dělat si, co chceme.”

„E-ech?! Cože? Kdy jsme o tom diskutovali?!”

„Dobrá, pokud všichni skončili s odpočinkem, pojďme! Musíme dokončit Koreu, než vyjde slunce!”

„Už je po půlnoci, Kang Shine!”

„Proto si musíme pospíšit!” namítl jsem s úšklebkem.

Walker zamumlal, pak se znovu v bolestech popadl za hlavu. Nedokázal jsem říct, jestli ten chlápek byl chytrý nebo hloupý.

Ten den před úsvitem jsme se postarali o tři zbývající brány v Koreji. Nikdo se neodvážil nás obtěžovat.

To akorát, že slovo Revival se stalo nejvyhledávanějším slovem na internetu.

Teď bylo na čase odejít z Koreje a oslavovat na světovém jevišti.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Pokud jste si toho od začátku všimli, pak jste géniové! Já bych si toho všiml, když bych tam spatřil armádu. Jediní, kdo si nejsou vědomi, že armáda je proti uživatelům schopností vysokého řádu neúčinná, jsou obyčejní obyvatelé. Jinými slovy, armáda tam byla proto, aby to zaimponovalo obyčejným obyvatelům. A Ne Strážci nebo Křídlu svobody. ^^ 

-----------------------------------------------

~ Neboli to celé bylo pěkné divadlo. ~

~ Příště se autor (možná) konečně dostane k tomu, aby popsal tu nastávající evoluci Shinova kopí. Bude o tom celý nový blok kapitol - jménem Karmínové chaotické kopí. ~

<Předchozí>...<Následující>