IDCS - kapitola 155

Kapitola 155 – Karmínové chaotické kopí (5)

| Vstoupil jsi do Akční kobky Hmyzí svět. |

„Hiiiiiiik!”

Jakmile se ta zpráva ozvala, Hwaya zaječela a skočila na mě. Jak jsem pocítil ten náhlý teplý dotyk a sladkou vůni, prázdně jsem na ni shlédl. Zároveň s tím se i ostatní na mě prázdně dívali a řekli veselým hlasem:

„Od Hwayi nebudeme moct čekat žádnou pomoc, ale snažme se ze všech sil!”

„Dcero, pavouci nejsou hmyz. Tady je neuvidíš, tak se neboj.”

„Já nemám ráda ani pavouky, ani hmyz...”

Jo, věděl jsem, že to řekne... Nemohl jsem si pomoct a povzdechl jsem si.

„Hwayo, chápu, jak se cítíš, ale tohle je kobka řádu SS. Bez tebe budeme v nebezpečí.”

„Jo, promiň... budu se snažit ze všech sil.”

„Ještě jsme ani nenarazili na žádného netvora.”

„Jak dlouho se k sobě budete tisknout!”

Když Ludia viděla, že Hwaya ode mě neodstoupila, i když řekla, že se bude snažit, pozvedla obočí. S hořkým úsměvem jsem se pomalu vymanil z Hwayina sevření a otočil jsem se.

„Takže já půjdu na průzkum na Lotte... Lotte?”

| Tato Akční kobka zabraňuje ve stupu netvorům se silnou manou. Zkrocený netvor Lotte nemohl vstoupit do kobky. |

„Tohle je jedno po druhém.”

Jelikož Plene nebyla na kobku řádu SS dost silná, poslal jsem ji zpět. Naopak Lotte mi mohla sílu zvednout na dvojnásob jen tím, že byla se mnou. Bohužel nemohla vstoupit do kobky. Venku pravděpodobně nebude v nebezpečí, ale bez ní budeme možná my v nebezpečí.

Ne, to bylo mé staré já. Hodnoty mi den za dnem rostly a také jsem se naučil Šílený tajfun. Dokonce i předtím jsem se svými společníky pokořil Ohnivého draka řádu SS+. Nebyl důvod, proč bychom s naší nynější silou nemohli tuto kobku pokořit. Nebylo dobré se podceňovat.

„TK, co to s ní je? Čeho se tak najednou děsí... Hmyz?”

„Ach, brzy to pochopíš.”

Jakmile jsem Pepperovi odpověděl, země pukla, skoro jako kdyby pod ní byla skrytá tajná základna. A pak se z ní ukázala černá hlava. Vypadalo to jako hlava mravence, akorát tisíckrát zvětšená.

Hwaya pak na mě znovu skočila.

„J-já to možná nezvládnu. Můžu prostě zůstat takhle?”

„Ne!”

Zatímco jsem na Hwayu zakřičel, otec se s kopím vrhl kupředu. Jeho kopí silně vibrovalo, jak se kolem něj shromáždily nárazové vlny. Mravenec si otce všiml a namířil svou obrovskou hlavou, děsivýma očima a otravnými tykadly na otce. A pak...

„Men!”

„Vím, jak se cítíš, ale jsi kopiník, otče!”

Otec udeřil kopím ze shora dolů na mravencovu hlavu. Překvapivé bylo, že ten mravenec otcovo kopí snadno vykryl svým tvrdým krunýřem. I když se hlavou třel o otcovo vibrující kopí, neutržil ani škrábnutí. Vážně měl neuvěřitelně mocný vnější krunýř.

„Haa!”

Ale otec neustoupil a vystřelil ještě mocnější nárazové vlny. Pravděpodobně byl nejlepší na světě v tom, jak obcházel mocnou vnější obranu nepřítele a útočil na vnitřní systém. Mravenec sebou chvíli cukal, než mu vybuchla hlava a rozprskly se tělesné tekutiny.

„Kyaaaaaak!”

Protože vystrašená Hwaya vykryla ty tělesné tekutiny svými plameny, nerozstříklo se to na nás. Na druhou stranu otec vypadal, jako kdyby si zrovna zaplaval v bazénu plném tělesných tekutin. Nezdálo se, že by mu to nějak vadilo, neboť nám ukázal palec nahoru.

„Viděl jsi to, synu?!”

„Ano, otče. Byla to dokonalá bitva,” složil jsem mu nepozornou poklonu, když nás Ye-Eun najednou ztišila tím, že si přiložila ukazovák k ústům.

„Něco se sem blíží ve velkém počtu, Shine.”

„Ve velkém počtu?”

Rychle jsem se zaměřil na chvění země a přítomnost many. Vážně se tu shlukovali nepřátelé ve velkém počtu. Problém byl, že nepřicházely jen ze země.

Když jsem vzhlédl, bylo to přesně tak, jak jsem čekal. Viděl jsem černý mrak, co se k nám řítil. To bylo...

„Hejno kobylek.”

„Huk... Kyaaaaaa!”

Nakonec Hwaya nedokázala překonat svůj strach z hmyzu a vybuchla. Ty šarlatové plameny, co vystřelila, pulzovaly jako vlny a přehnaly se přes hejno kobylek, co k nám mířilo.

„Nepřibližujte se, nepřibližujte seeeee!”

„Dívky, co nenávidí hmyz, jsou děsivé...”

Bezděky jsem kývl hlavou na Walkerovo mumlání. Nepopsatelně širé plameny – takové, co jsem ještě nikdy neviděl – začaly spalovat kobylky, kterých bylo jako na pohromu. Každá kobylka, co zemřela, narazila do země a ozvalo se hlasité zadunění. Zároveň s tím se šířila kořeněná vůně a já jsem musel zastavit svého slintajícího otce.

„Blíží se další!” zakřičela Ye-Eun honem.

Zatraceně, na chvilku jsem na to zapomněl, protože Hwayin útok byl tak zdrcující! I ze země jsem cítil nespočet přítomností. Jakmile jsem si to uvědomil, udeřil jsem kopím do země a zakřičel jsem: „Hřmící vlna!”

[Kiaaaaa!]

[Kashakashakashakasha...]

Ten zatracený hmyz v reakci na můj útok bleskem zpíval. Ne, prosím, stop... Mám z toho husí kůži!

Objevili se ze země, přesně jako ten mravenec, co jsme na začátku zabili. Většina jich byla mravenci, ale také tam byli brouci, červy a larvy. Nemyslel jsem si, že by hmyz byl tak strašidelný, ale když jsem je viděl tisíckrát zvětšené, mohl jsem bezpochyby říct, že to byli jedni z nejděsivějších a nejstrašnějších netvorů, s kterými jsem se kdy setkal.

Když je spatřila Hwaya, začala se třást.

„B-bojím se, Shine. Bojím se.”

„Vedeš si skvěle, Hwayo. Jen se soustřeď na pálení kobylek. Já se postarám o zbytek.”

„J-jo, d-dobře.”

Hwaya pevně zavřela oči. Mezitím ostatní zabíjeli hmyz svým vlastním způsobem.

„Haha! Nemyslel jsem si, že existovali netvoři, co by mohli přežít kulku z mého Desert Eagle! Taková zábava!”

„Ach Země, potrestej stvoření, co ukradla tvá požehnání a protivila se tvé prozřetelnosti!”

„Jsou odolní! Ale nedívají se na mě, ani když je praštím!”

Po Ye-Eunině slovech jsem se rozhlédl. Bez ohledu na to, jak moc moji společníci útočili, hmyz je ignoroval a řítil se konkrétním směrem. Zdálo se, že jejich cílem byl... můj otec.

„Hahahaha, pojďte na mě! Já, Kang Yungung, s vámi budu bojovat!”

Otec zakřičel hlášku z filmu z 90. let a čelil blížícímu se hmyzu. Jeho schopnost nárazových vln se proti hmyzu nesmírně dobře hodila, neboť to ničilo vnitřnosti hmyzu.

Jaký byl rozdíl mezi otcem a ostatními členy družiny? To bylo jasné. Otec byl pokrytý tělesnými tekutinami mravence, co zabil. A navíc to obnovoval v reálném čase s tělesnými tekutinami dalšího hmyzu.

„Otče musíš se umýt! Tělesné tekutiny toho mravence lákají další hmyz!”

„Copak je stejně nemusíme všechny zabít?! Co kdyby ses tím taky polil?”

„Díky, přesně tohle jsem si myslel, že řekneš!”

Pokud se otec dobrovolně nabídl, že převezme aggro, bylo povinností dobrého syna ho využít.

„Otec řekl, že je bude sám lákat! Ludio a Peppere, snižte jejich počet z dálky! Všichni útočníci na blízko zůstaňte blízko otce a útočte na hmyz! Ach, Shuno, ty zůstaň a chraň Hwayu, Ludii a Peppera!”

„Dobře!”

„Dobrý nápad!”

Když jsem vysvětlil naši strategii, odlepil jsem ze sebe Hwayu a dal ji Shuně. Pak jsem se svým kopím vyrazil kupředu. Peika už prosytila mé kopí a to probíjelo bleskem. Jak jsem vyhnal moc Perutova okruhu na vysoké otáčky, začal se utvářet vír.

Zakřičel jsem: „Ruyue!”

[Hurá, už to bylo dlouho, co jsem se materializovala.]

„Hodlám použít techniku. Budeš schopná běžet?”

[Jo!]

Okamžitě jsem skočil Ruyue na hřbet. Jak Ruyue běžela kupředu, pomyslel jsem si: toho hmyzu je tu prostě až příliš. Ani nemluvě o tom hejnu kobylek, co zakrývalo oblohu, řítily se k nám stovky hmyzu.

Stovky netvorů řádu SS! Jaká... Jak příjemná bitva!

Okamžitě jsem aktivoval Stopu vichřice. Se zvýšenou rychlostí jsem toho brouka před sebou okamžitě poslal do vzduchu.

„Oraaaaaaa!”

Kdykoli jsem nějaký hmyz poslal do vzduchu, Ruyue zrychlila a náš výpad zesílil. Díky účinku brnění a tetování byl náš výpad o 110% zesílený. A když jsme poslali hmyz do vzduchu, pokaždé se to zvýšilo o dalších 7%. Po desátém hmyzu začala těla hmyzu vybuchovat jen tím, že přišli do kontaktu s mým kopím. Volně jsem měnil trajektorii výpadu a zabíjel hmyz. Pokud jste chtěli porazit Revival, porazit Kang Shina jen s takovou troškou, šeredně jste se spletli!

„Haaaaaaaap!”

Živě jsem zakřičel a uvědomil jsem si, že moc Stopy vichřice dosáhla vrcholu. Jinými slovy jsme už do vzduchu poslali přes 30 hmyzů.

Moji původní sílu zvětšila Stopa vichřice, což se potom zvětšilo o 110% a pak o dalších 200%. Ačkoli bych byl silnější, kdybych byl na Lotte, nebyl důvod diskutovat o tom, co mohlo být. Byl jsem rád, že tu byla Ruyue.

„Co jsi zač, tank?!”

„Jů, je tak silný!”

„Ach Země, ochraň ho před zraněními!”

Kolik hmyzu jsem zabil? Po chvilce, co jsem divoce pobíhal po přední linii, jsem najednou pocítil, jak se země chvěla. Napadlo mě akorát to, že se blížila druhá vlna hmyzu.

Postaral jsem se o hmyz nedaleko a připravil jsem se na závěrečný úder Stopy vichřice. Shlukla se energie větru a posílila můj Šílený tajfun.

„Pojď, pošlu toho vůdčího netvora do vzduchu...!”

Pevně jsem svíral své kopí a upravil si postoj. Byl jsem připravený jedinou ranou zabít jakéhokoli netvora.

A pak to vystřelilo ze země. Hlava se strašlivým rohem, noha jako karmínový trn, článek, noha, článek, noha, článek, noha... Nemohl jsem si pomoct a vykřikl jsem: „Stonožka! Hej, ty nejsi hmyz!”

Zatraceně, pokud hodláte dělat tohle, pojmenujte se Svět brouků a ne Hmyzí svět! Když jsem teď o tom přemýšlel, měl jsem pocit, že i mezi těmi, co jsem zabil, byli tací, co nepatřili do říše hmyzu.

„Copak se ten chlápek nezarazil na špatném detailu?”

„T-to je na něm to roztomilé!”

„Dobrá, Ohnivá čarodějko, ale řekni to, až otevřeš oči?”

„Chcípněte, vy hloupí členovci!”

Vlil jsem svůj hněv do kopí a uvolnil jsem tu bouři na stonožku. A když se nakonec objevila, okamžitě ji to rozmetalo na kusy a zemřela, aniž by se kompletně vytáhla ze země. Jen ta část, co byla nad zemí, měřila přes 20 metrů. A podle toho, jak to vypadalo, nebyla nad zemí ani půlka.

„Vypadá to jako netvor semi-boss.”

Položil jsem ruku na uťatou hlavu stonožky a uložil si ji do inventáře. Když jsem to zkontroloval Manovou detekcí, kolem třetího článku jsem si všiml... Manový kámen. Dobře, Manový kámen semi-bosse z kobky řádu SS! Kvůli tomuhle byly výpravy do kobek vzrušující!

„Lidi, letí sem něco dalšího než kobylky!”

Zatímco jsem se opíjel pocitem vítězství, ozval se Pepperův celkem poklidný hlas. Něco jiného než kobylky? Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na oblohu, kam ukazoval Pepper. Vážně jsem viděl další hejno hmyzu, co nebyly kobylky.

Bezděky jsem nahlas zaklel: „Zatracení asijští sršni!”

Zdálo se, že se tento boj od teď jenom zhorší. Slyšel jsem, že asijští sršni mohli člověka zabít, ale tihle byli tisíckrát větší. To je... podvádění! A největší podvod bylo...

„Vy mizerové ani nežijete v Americe!”

Asijští sršni ignorovali můj křik a letěli k nám jako šípy. To byl začátek druhého kola. 

-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

V příští kapitole vyřídíme bosse kobky a začneme s Akčním nájezdem! V kapitole poté dokončíme Akční nájezd a zamíříme do kobky řádu SS v Rusku... možná...

PS – Mám v plánu brzy uspořádat soutěž v oblíbenosti postav. Jednu pro všechny postavy a jednu jen pro hrdinky. A nakonec hlasování... jestli má tohle skončit jako harém nebo ne! (Tohle není soutěž v oblíbenosti jako taková, ale stejně to udělám!) Toto hlasování může ovlivnit, jak tato série skončí (jelikož jsem se ještě nerozhodl, obzvláště co se týče třetího hlasování), tak se prosím přidejte! Udělám to zhruba kolem kapitoly 160 nebo 170!

-----------------------------------------------

~ Neboli kolem kapitoly 160 nebo 170 si Korejci vydupali harém... Nějaké to hlasování bychom si taky mohli hodit... ~

~ Naprosto s Hwayou soucítím, představte si roj zvětšeného hmyzu... kdo zachová chladnou hlavu, je borec. ~ 

~ Men. Jeden ze základních úderů v kendu mířený na hlavu. Namíříte na hlavu a zařvete men. A v případě úspěchu přetáhnete protivníka bambusovým mečem přes hlavu. ~

<Předchozí>...<Následující>