ZW - kapitola 56

Část 19 (Jinnai Shinobu)

Zrovna když se ten pocit, že na tom něco nebylo úplně v pořádku, umocnil natolik, že jsem to nemohl ignorovat, pocítil jsem něco, co to nepřirozené ticho zničilo. Byl to hluk. Hluk lidské bytosti jiné než já sám. Ten hluk se vrátil. Bylo to nepatrné a samotný hotel byl stále ovinutý tichem, ale cítil jsem nedaleko jinou živou bytost.

Nejprve to přišlo přímo přede mnou.

Ta žena, co v restauraci bodla pana Matsukaie, se mi dívala do tváře.

„J-jéje?!”

„Cos viděl? Nebyl jsi očarovaný nebo tak něco, že ne?”

Očarovaný. Když jsem zaslechl ten termín, co se obvykle vyskytoval v pohádkách, začal jsem uvažovat, proč jsem na tu možnost nepomyslel dřív. Když člověk čelil nějakému nerealistickému fenoménu, nebylo pravděpodobné, že do toho byla zapletená nějaká nerealistická existence?

Jinými slovy...

Youkai.

„Ty... ty...”

„Co?”

„Myslel jsem si, že jsi zemřela v kotelně...”

„Takže jsi něco viděl.”

Vypadalo to, že se mě ta žena užuž zeptá na podrobnosti, ale najednou přestala.

Přestala kvůli jinému hluku.

Před chvilkou mi ten hluk přinesl klid, ale tento hluk byl nepříjemný. Pokračovalo to v pravidelných intervalech, takže to muselo být něco jako kroky.

Ale bylo to naprosto jiné než jakékoli kroky, co jsem kdy slyšel.

Znělo to, jako kdyby někdo pod nohama drtil shnilé ryby.

Pomalu se blížilo něco zkapalnělého.

Ale odkud?

Slyšel jsem, jak ten hluk přicházel zpoza mírné temnoty způsobené tlumeným osvětlením, ale nedokázal jsem říct, co ho způsobovalo. A proč bylo osvětlení tak tlumené? Možná byla noc, ale hotelová chodba by měla být osvětlená řádněji. Co byla ta slepota, co zdánlivě prosakovala oblastí?

„To není dobré.”

Nikdy jsem ji neviděl ji vytáhnout, ale ta žena teď měla automatickou pistoli, co se jí vešla do dlaně. Přišlo mi, že ta malá velikost byla promrhaná kvůli připevněnému tlumiči velikosti plastové lahve.

'To jako... doopravdy?'

Nikdy předtím jsem neviděl žádnou skutečnou pistoli vyjma lovecké pušky, ale pochyboval jsem, že by v takovéto chvíli vytáhla nějakou hračku.

„Tohle vážně není dobré. Trvalo mi takhle dlouho pochopit, co se skutečně děje. ...Jen tak mimochodem, víš, co to je, chlapče?”

„Nejsem posedlý střelnými zbraněmi, takže nedokážu rozeznat konkrétní revolver.”

„To jsem nemyslela.”

Tehdy jsem si konečně něčeho všiml.

Navzdory jejímu klidnému výrazu jsem viděl, jak se jí na čele perlil pot.

Ta žena se nervozitou potila.

„Pokud se musím spolehnout na tohle, tak už jsem z 80% prohrála. Možná jsem trochu předpojatá, ale řekla bych, že jsem celkem užitečná. Přinejmenším jsem dost užitečná na to, abych běžně dostávala práci od Hyakki Yakou. Ale to neznamená, že jsem neporazitelná nebo že neexistuje nikdo mocnější než já. Jsou lidé, se kterými bych prohrála.”

„O čem to mluvíš?”

„Myslím, že jeden takový člověk se tu co nevidět objeví. Tohle je velmi, velmi zlé. Tohle dalece překračuje zlého ducha. Ten mizera povolává magii nemoci podobně jako se přes GPS navádí vzdušné bombardování. Řekla bych, že to je na stejné úrovni jako šlechetná zášť, co může zničit celé město. Tohle není síla, co by se používala na jednotlivce...”

Celé druhé půlce toho, co řekla, jsem nerozuměl. Možná že si řádně neurovnala myšlenky. Ta žena kvůli tomuto člověku a situaci upadla do tak velkého zmatku. Nejdřív jsem si myslel, že tohle je pokračování té možné iluze neznámého původu, a tak jsem začal panikařit.

Zatímco ta žena zírala do té mírné temnoty, něco mi hodila.

'Rádio? Mobil? Ne, tohle je...'

„Satelitní telefon. V Japonsku nejsou moc běžné, ale ve filmech nebo zahraničních seriálech jsi je jistě viděl. Dá se jimi volat bez použití místních telekomunikačních věží.”

„To mi říkáš, abych zavolal policii?”

„Upřímně doufám, aby tohle byla dostatečně malá situace, aby to zvládli. Ale pochybuju, že to je pravda.” Stále se nepodívala mým směrem. „0015. Tím se to odemkne. A pak to funguje jako normální mobil. Na začátku musíš zadat mezinárodní předvolbu, ale pokud použiješ číslo ze seznamu, nemusíš se tím trápit. ...Jedno to číslo je uložené pod jménem 'Hyakki Yakou'. Jakmile tam zavoláš, 'konečně se sejdou všechny zainteresované postavy'.”

„Zainteresované postavy...? Co tím myslíš?! Co se v tomhle hotelu děje?! Proč jsi bodla pana Matsukaie?! Už nedokážu říct, co je skutečnost!!”

„Rozsah tohoto incidentu je mnohem větší než tento hotel!”

„Cože—...?”

„Prostě jdi. Pokud jsi viděl, co jsi podle mě viděl, pravděpodobně jsi jediný, co může tenhle incident vyřešit. Tohle zvládneš jenom ty, amatér; a ne já, odborník! Nelíbí se mi to, ale musím svůj život nechat v tvých rukách!!”

„Počkat. Počkat! Nechápu to. Co se stalo mému strýčkovi a té druhé dívce?! A co Madoka?!”

„Detektiv a moje mladší sestra už prchli! Proto jsem tady v takové bryndě. Kotemitsu Madoku jsem neviděla. Ale ty věci, co jsi viděl, se pravděpodobně 'ještě' nestaly!!”

Ty mokré kroky se přiblížily o další krok.

Ten zvuk mi vůbec nezněl lidsky.

Zdálo se, že ta žena přeháněla.

„Jdi!! Pokud tu zůstaneš, bezpochyby zemřeš. Ani já nevydržím dlouho. Takže ten satelitní telefon použij naplno! Jak jsem už řekla, pravděpodobně jsi jediný, kdo to dokáže!!”

„Zatraceně...”

Nechápal jsem, co se dělo, ale podlehl jsem své touze prchnout před těmi podivnými kroky. Ta žena zůstala na místě. Nebylo normální být schopná se tomu postavit. Byla odvaha vážně ten správný termín pro zdroj její síly vůle?

Ta žena zůstala, zatímco já jsem utíkal chodbou. Prchl jsem.

Pokud to, co jsem předtím viděl, byla iluze, pak Madoka, můj strýček a ta druhá dívka byli stále naživu. Rozhodl jsem se zkontrolovat jejich pokoje. A musel jsem zkontrolovat Zashiki Warashi.

Za běhu jsem přemýšlel, co ta iluze mohla být.

Se vší pravděpodobností to mělo co dělat s youkai. Ale nedokázal jsem vymyslet, s jakou youkai to mělo souvislost. A vážně to nebylo nic než iluze?

Pokud ano, pak to bylo v pořádku.

Mentální iluze, do které jste v neznámém okamžiku vstoupili, byla rozhodně strašlivá, ale nebylo to beznadějné.

Ale byla tu ještě jiná možnost...

„Pokud to byla vize z budoucnosti, jen stěží by to mohlo být horší...”

A existovala youkai, co by to zmohla. Například Kudan. Kudan byla nebezpečná youkai s lidskou hlavou a tělem krávy, co akorát předpovídala smrt lidí. Pokud byl toto Paket, co využíval Kudan, nemohl jsem tu iluzi ignorovat.

A ta žena se zmínila o něčem jako magie nemoci, co nás v daném čase pravděpodobně mohla všechny zabít.

Nedokázal jsem zcela přijít na to, jakou výhodu ta iluze dávala, ale aby způsobili tak záhadný fenomén, určitě na to padlo celkem dost příprav. Nenastražili by to jen tak bezdůvodně. Museli mít nějaký cíl. Pokud dokážu zjistit, co to je, s největší pravděpodobností najdu klíč, jak odhalit záhady tohoto incidentu.

A s tím klíčem bych mohl zjistit, kdo z toho vytěží nejvíc.

A mohl jsem zjistit, jakou youkai používali.

„...Hm?”

Když jsem se dostal na recepci hotelu, něco jsem si uvědomil.

Možná jsem zjistil část totožnosti nepřítele.

Znal jsem Youkai, co naznačovala nebezpečnou budoucnost.

Znal jsem Youkai, co mohla změnit, jak se to lidem jevilo.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>